Myslíte, že se psi dostanou do nebe?

Myslíte, že si psi dostanou do nebe? Protože co by to bylo za nebe, kdyby ne? Tak tohle jsem četla moc krát. A myslím, doufám, že ano, protože si to zaslouží!

Je to právě několik dní co nám (spíše taťkovi) odešel pes - fenka(Sára). Byla neskutečně hodná, milá, pracovitá a hlavně oddaná svému pánovi. Milovala vlastně všechny, ale nejvíc svého pána, který tak jako ona by udělal vše, aby se měla dobře.
Začalo to vlastně jednoho krásného dne, kdy si taťka pro ni jel k chovateli. Ještě ani netušil co si přiveze za uzlíček, věděl že chce jen fenku. Na pomoc s výběrem jsem jela i já, která se těšila i když jsem dávno u rodičů nebydlela a měla též zamluveného pejska jinde. Dorazili jsme na místo a viděli několik se kolíbajících krásných štěňátek. „Ona " jediná nás přivítat nešla, jako by věděla že už má vyhráno, že bude stejně naše. Taťka chtěl původně jinou, ta nám pořád trhala boty a byla taková živá. Sára jen koukala co se děje kolem a když už bylo skoro rozhodnuto a já mezi těmi štěňátky seděla, najednou vyskočila a celou mně olízala. A já najednou měla pocit, že to štěňátko tak nějak k nám patří. Vzala jsem ji do náruče a zvolala“tak to je ona". Táta neprotestoval, naopak byl rád že je s výběrem u konce.
Sára byla konečně naše a rostla jako z vody. A jak ten čas letěl , byla z ní krásná, vyšlechtěná psí dáma co má výstavy za sebou a myslivecké zkoušky ji teprve čekali. Byla skvělá, bylo vidět že se pro to narodila a táta měl společníka do polí a na procházky. Byli jak nerozlučná dvojice. Domlouvali se pohledem, což bylo neocenitelné.
Chodil s nimi i můj pes, který Sáru miloval a hlavně to byla jeho kamarádka na hraní a honění.
No a z velké slečny se postupně stávala psí babička, která tak nějak chřadla, ale pořád byla ve formě. Jednoho dne jak se s ní táta mazlil, našel ji na bříšku bouli a vedle další. Po domluvě s veterinářem se to dalo odoperovat a tak do toho táta šel s velkou nadějí, že Sára bude brzy fit. Bohužel boule na bříšku se odoperovali, ale postupně se udělali zase jinde a naše milovaná Sára bojovala se zákeřnou nemocí jménem rakovina.
Dne 15. 8. 2010 byl boj prohraný, neboť ochrnula na zadní část nohou. Taťka už ji nechtěl trápit a i ona sama se na něho dívala takovým pohledem, jako by říkala „netrap mně, já už dál nemůžu“. Tak se rozhodl, vykopali jsme hrob, kde teď odpočívá a já doufám, že se do toho nebíčka dostala. A že si tam už čechrá svůj polštářek a drží místo svému (mému) kamarádovi, který s ní tolik prožil. Ten tu teď leží u mých nohou a tak nějak kouká smutně do prázdna. Možná ví víc než já, možná se s ní rozloučil už dřív.

Chci strašně moc poděkovat mým rodičům za to , že mně vštípili hluboké pochopení a vcítění do království zvířat a já tím získala nesmírnou lásku ke zvířatům a hlavně k psům. A pochopila , že i oni mají velké emoce a lásku, kterou spíše dávají než berou.

Sárinko, bolest přebolí, vezme si ji čas, ale v našich srdcích zůstaneš navždy.

Vám všem děkuji , kdo jste to přečetl až do konce. Asi jsem měla tu potřebu se vypsat.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Šája
102677
20.8.10 07:23

moc hezký deníček. přeji, ať bolest v srdíčku brzy není tak veliká :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
j.s.
11529
20.8.10 08:22

Určitě je v nebi, je tam i s naší Aneškou, která byla pro mě několik let vším a je to skoro dva roky a stejně s tím nejsem smířená, taky jsem rozhodla za ni, věděla jsem, že ji nemohu trápit jen kvůli své sobeckosti, usnula mi v náručí a já na ni nikdy nezapomenu, byla jsem tehdy ve druhém měsíci těhotenství a to jediné s manželem, mě drželo nad vodou…bylo to hrozné

  • načítám...
  • Zmínit
Karinkaaa
1475
20.8.10 10:19

Musím napsat že mi ukápla slzička jak sem tohle četla :cry: .Miluji zvířátka pejsky a kočičky.Minulý rok mamce tak umřel pejsek bylo to utrpení udělali sme mu hrobeček u aší fenečky co sme měli..Jo to hrozná bolest ..A jak vydím že někdo ubližuje pejskovi nebo hod á do útulku bych nikdy tohle neudělala.Taky mám svou fenečku zbožňuji jí.Čekám miminko všichní mi říkají že spadne z lopatky ale to není pravda ona tady byla dřív a na mazlení si najdu čas vždycky..Měj se krásně a drž se :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
lleennttiillkkaa
27264
20.8.10 10:37

HaKo taky jsme měli Sáru, už je to 5 let co odešla. Byla přesně taková jako píšeš. Milá, hodná, přátelská, pracovitá. Ke staří už byla hodně nemocná, měla špatný trávení a průjem je slabý slovo, vždycky se tvářila strašně provinime a očima jakoby říkala promiňte mi to, že jsem se tady vakajdila. Milovala celou rodinu a celá rodina milovala jí. Jednou bych chtěla přesně takovýho psa. Bohužel vím, že žádný jiný už nebude takový.
A ano existuje nebe, kde jsou zvířátka štastný a nic je netrápí.

  • načítám...
  • Zmínit
Twiggi
6234
20.8.10 11:13

Určitě je psí nebe, taky tam jednoho pejsánka už mám, je to sice dva roky, ale moc na ni vzpomínám byl to můj první pejsek!

  • načítám...
  • Zmínit
Ifinity
95
20.8.10 14:12

Brečím … až jednou odejde ten můj největší čtyřnohý přítel, bude to strašná rána. My potřebujeme je a oni nás.

  • načítám...
  • Zmínit
Caty
20.8.10 14:32

Psí nebe určitě je, stejně tak jako nebe pro miminka a všechny ostatní. Je to hrozné když odejde pejsek je to člen rodiny. Ná první umřel před 8 lety a bolelo to strašně moc. Bolí i teď, ale už dokážu koukat na jeho fotku a pousmát se nad tím jaký byl rošťák a miláče. No, když koukám na video, tak bulím a věřím, že se jednou setká s našimi dalšími čtyřmi pejsky a všechno si poví.

  • Upravit
mirkar
202
20.8.10 14:35

Moc pěkně napsané, bulím tu jak želva, před 3týdny jsme totiž přišli o našeho milovaného yorkshiera Kimíka. Byl s námi 9let a mohl s námi ještě nějakou dobu být, ale zakousl ho jiný pes.
Taky si přesně vzpomínám na den, kdy jsme si ho vybírali, nemohli jsme se rozhodnout mezi dvěma štěňátky, to první bylo krásné, vypadalo jako oživlé plyšové zvířátko, tu druhé se krčilo v koutku kufru auta, bylo poblinkané po cestě, klepalo se,… nám ho bylo děsně líto a tak jsme si vybrali jeho. Jméno mělo začínat na K a my jsme ho pojmenovali Kim.
Byl to takový trumbera, hrozně hodný, poslušný, nedokázal na nikoho ani zavrčet, miloval lidi i ostatní pejsky.
My se s tím pořád nemůžeme vyrovnat a tak se utěšujeme jenom tím, že to bylo rychlé, netrápil se a teď už mu je dobře. Ale pořád nám moc chybí, ani jsem netušila, jak moc ho mám spojeného s většinou mých činností doma a i po 3týdnech pokaždé čekám, jak mě přiběhne přivítat když přijdu domů, že přiběhne když vezmu do ruky tašku s kolíčky na prádlo, slyším ho jak v noci kňuká ze spaní,…
Hrobeček má na moc pěkném místě, dcera mu tam chodí zapalovat svíčku, a já si představuju, jak se prohání s ostatními pejsky na takovém místě, o kterém píšou v článku, na který sem dávám odkaz.
 http://www.quepaso.cz/vzpominame.html

  • načítám...
  • Zmínit
Maru
3427
20.8.10 15:17

Hako moc hezky jsi to napsala. A já myslím, že psí nebe určitě je a Vaše Sára je tam s naší Dášou, která stejné nemoci podlehla minulé léto......

Opatrujte se Maru

  • načítám...
  • Zmínit
tessmi1
1586
20.8.10 18:10

krasne jsi to napsala :potlesk: i my jsme pred tremi mesici prisli o nasi yorksirskou ficku Happynku :cry: :cry: z niceho nic se nam behem leta udusila i pres veskerou nasi snahu se nam ji nepodarilo zachranit :cry: ale i ja verim ze je ted na krasnem miste kde ji je moc moc dobre :-) pritel mi poridil hned dve nove yorksiri hafunku s tim ze za tak velke nestesti mi donasi rovnou dve stesticka :hug: bolest je moc velka ale s nimi to je lehci :srdce

  • načítám...
  • Zmínit
tessmi1
1586
20.8.10 18:11

tady jsou novy smudlici :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Anulka
2237
20.8.10 21:44

Vloni 17.7. jsme nechali uspat našeho pudlíka Danečka, posledního března měl 16.let a poslední tři dny už téměř nejedl, nepil, i když byla velká vedra. Čekali, jsme doufali, ale bohužel, když jsme jej vynesli ven, tak jen seděl, případně si hned lehl. To bylo od středy, počkali jsme do pátku, kdy naše Eliška (v té době 7.let) odjede na dovču a my s manželem šli. Ještě jsem jej vykoupala, vyčesala, aby šel do psího nebíčka krásný. Tak jak nesnášel jízdu autem, tak když jsme jeli na poslední „výlet“ k veterináři, tak se stočil na klíně do klubíčka a jen se díval. Jak běžně míval, kolem 7-7,5kg, tak měl 5,5kg, což jsme ani netušili. Když se Eli vrátila, tak ho oplakala a hned říkala, že je v nebíčku, pak začala dumat, jestli je zvířecí nebíčko nebo jen psí nebíčko nebo jestli, když je má babička v nebíčku, jestli se tam s Danečkem uvidí. Tak jsem ji vysvětlila, že je psí nebíčko. Mohu říct, že je doma smutno-moc smutno, navíc to člověk pozná, když je venku škaredě a nejde ven, tak si uvědomí, že s pejskem musel za každého počasí. Stejně si s Elinkou i proti vůli taťky jednou pořídíme, „mobilní“ jorkšíří miminko. Přeji vám ať se brzy objeví kamarád, který ránu zahojí.

  • načítám...
  • Zmínit
Lostris
3625
20.8.10 21:53

Také věřím ve psí nebe. Už se tam šťastně prohání náš briard Robinek. Je to už pět let. Odchod chlupatého člena rodiny je vždy hodně smutný :cry: .

  • načítám...
  • Zmínit
Hako
1315
21.8.10 09:10

Ahoj všichni,

Musím napsat,že toto je již 3 pejsek , který nám odešel do nebíčka.Úplně první byla Dáša-malinká,bez PP,něco jako Pražský krysařík.Zemřela(na to samé na co Sárinka) rok po tom co jsem se odstěhovala k mému teď už manželovi.Pamatuji si , jak jsem zrovna měla jít na Tetanus k MUDr. a ta když mne viděla jak jsem uplakaná,chtěla mi píchnout uklidňující injekci.Odmítla jsem.Po ní jsme měli jejího syna Danečka (stejná rasa).Umřel 3 dny před mým prvním porodem,selhávalo mu srdce.(ty záchvaty vidím dodnes :cry: ).Možná to byl i impuls , porodit prvního syna,jelikož jsem dlouho přenášela a smutkem jsem si to nějak nechala rozjet.Ještě než jsem odjela do porodnice,jsem našim zajistila štěňátko u jedné paní.Mamka byla strašně smutná a nejlepší lék na smutek a stesk bylo další štěňátko jménem Kubík.Toho mají naši doteď a je to milášek.
Chtěla jsem jen napsat,že mi taťka volal,že má nového pejska.Jela jsem se na ni hned s dětmi podívat.Jag(Staffordšírský bulteriér), (můj pes)je z ní celý pryč.Byla to náhoda a on neváhal a koupil si ho.Je to Výmarský ohař a je to opět holčička.Zatím ji říkáme Nikol,jak má v PP originál jméno.Jen mě napadá, co by tomu (jí) říkala Sárinka?
Sára byla též lovecký pes-Velšpringršpaněl.
Holky děkuji moc za podporu a jsem ráda, že i vy věříte, že ti naši pejsvídci jsou v nebíčku.

Příspěvek upraven 21.08.10 v 09:12

Ahoj všichni,
  • načítám...
  • Zmínit
Emimi
21.8.10 11:15

Ano, věřím na to, všichni pejsci se dostanou do nebe, jsou to úžasná stvoření. Sama mám fenečku z útulku už pět let, teď je jí kolem 11 let a mám strach, že o ní jednou přijdu, zatím se snažím užívat všechny chvíle, které můžu strávit v její společnosti :srdce: Všechna zvířátka, která odešla na onen svět, si užívají tam nahoře.. na Duhovém mostě, kde se všichni s nima zase jednou sejdeme.
 http://www.youtube.com/watch?…

Pověst o Duhovém mostě -

Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si náši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí.

Tam pejsek zase omládne,může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové.

Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy které je provázely, jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý, ten kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života. Jsou zpět takoví,jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. Jsou šťastní,až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich pániček,přítel největší. Všichni si spolu hrají až přijde den,kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní,podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří,celé tělo se nadšením rozechvěje.

Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru,stále rychleji a rychleji. Objevil svého lidského přítele a když se konečně setkají,pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře,ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí které nadlouho zmizely z jeho života,ale nikdy se neztratily z jeho srdce.
Už je nic nerozdělí.

A tehdy překročí Duhový most společně …

  • Upravit
irrrenka
6283
21.8.10 11:19

Zvireci nebe musi byt.Kam by se ty nase dusicky nemych tvari dostaly.Nasi pejsce Elisce je tento mesic rok a tak doufam, ze ma pred sebou jeste dlouhy zivot.

  • načítám...
  • Zmínit
Rakousek
21.8.10 17:16

Diky ze jsem si to mohla precist ,nas pejsek zemrel pred tydnem . 11 let tu s nama byl a delal namjen radost a nikdy na nej nezapomeneme.Jestli maji pejsci tak krasne nebicko jak pisete tak je to jenom dobre, brecim tady uz tyden a trochu se me ulevilo.

  • Upravit
Anulka
2237
22.8.10 08:09

…to je nádhera

  • načítám...
  • Zmínit
Nafteta
1154
25.8.10 11:31

Určitě je psí nebe a všichni si tam poštěkávají a honí své oblíbené hračky. Můj jezevčík Sanny je mezi prvními a chodí andílkům vyhrabávat mrkvičku na záhonky,jako to dělal doma. Byl sice trochu nevychovaný, ale parťák do nepohody a nejhodnější pes na světě. Celých šestnáct let nám zpříjemňoval svět.

  • načítám...
  • Zmínit
yenkee
846
19.10.10 17:21

Milá Hako :-) , příběh o tvé Sárince je velmi podobný mému. Já měla Daisy, krásnou fenečku celých 11let. Poté jsme u ní také nahmatali bulky kolem bradavek, dali ji operovat a do půl roku je měla znovu :cry: . Snad pro mě nikdy nebylo nic tak těžkého jako vyrovnat se s jejím odchodem :cry: . Skutečnost mi ani neulehčoval fakt, že jsem těhotná (do týdne jsem potratila).
Uběhly tři měsíce a já opět byla těhotná :-D a já věřím, že dušička naší Daisynky přeletěla a dál žije v našem synovi (je až nepřirozeně mazlivý, je rád když ho drbeme za ušima a i ty vlasy jsou její přesná kopie.) :mrgreen: Narodil se přesně rok po její smrti. :mrgreen: Čas všechno zhojí…

Příspěvek upraven 19.10.10 v 17:52

  • načítám...
  • Zmínit
DRT
25.3.12 00:31

Sára v nebi

Meli jsme taky fenečku Sáhru a nedávno umřela. Mojí ženě se zdál sen, byla na procházce v přírodě s kamarády a dalšími psy a naší druhou velkou fenkou, v tom snu došli k remízce, kde bylo spoustu takovejch krasnejch psu a byla tam i Sára, stastna a vesela, ve svy smecce, se svejma kamaradama, nase druha fenka z toho byla hrozne nervozni a nechtela tam byt a chtela pryc a byla hrozne rada, ze tam nemusela zustat. Zato Sahra byla smířená a veselá a zůstala tam, na okraji lesa, s těma všema, co jsou s ní v pastevecky parte… Byla ve svym prorozenym prostredi, tak jak to mela rada, na divoko v divocine… Kdyz je mi smutno, tak si predstavim, ze ma tu volnost, kterou celou dobu chtela a taky si ji brala, ted je svobodna na veky. Buh dal Buh vzal…

s laskou do psiho nebe

a jak napsal mi jeden z kamaradu: mejme pochopeni

  • Upravit
Bára B.
23
25.3.12 21:10

nádherné já budu plakat :potlesk: :mavam: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
marra
26.3.12 09:48

nadherny denicek..

  • Upravit
padesátikoruna
227
12.11.16 22:10

Nádherné :srdce: :srdce: :srdce:. Před čtyřmi dny jsme se museli rozloučit s naším labradorem :,(, byl naše zlatíčko :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Myslíte, že se psi dostanou do nebe? 2. díl