Doufám, že budeme konečně šťastní

Nikdo nemá snadný život a ani mladší ročníky se nevyhnou trablům. A tak jsem se rozhodla vyzpovídat se, povědět vám, jak nesnadný můj život je, přesto, že moc dobře vím, že to pořád není nejhorší.

Už od mala jsme to s mamkou neměli lehké, můj otec ji bil, když mě jako miminko držela v náručí, následně ji nechal a mamka se o nás musela postarat sama. Našla si fajn chlápka, alespoň si to myslela. Otěhotněla podruhé a až v té době se ukázalo, že chlápek tak fajn není. Chodil domu opilý a ohrožoval ve svém stavu i nás. Mě se mu podařilo hodit hlavou na stůl, když mi byly 3 roky. Mamka utekla. Narodil se mi brácha a v té době už naštěstí mamka „randila“ s naším nynějším taťkou, se kterým je dodnes :)

Mně ale jakoby se ty zažitky i v tak nízkem věku vryly do paměti. K chlapům jsem byla nedůvěřivá, nemluvila s nimi. S naším „adoptivním tatínkem“ jsem měla vztah-nevztah, možná i proto, že se nikdy sám nepokusil se mnou komunikovat :( Čas šel dál, bylo mi 15let a začala jsem chodit se starším klukem, po 14 dnech mě začal bít. Nikomu jsem nic neřekla, bála jsem se a styděla. Podařilo se mi ale „zmizet“ z jeho života poměrně snadno. Od té doby jsem nikoho nechtěla. V 16 jsem šla na párty s kamarádkou, která mi představila Borise, bohužel ani ten večer nedopadl podle mých představ, proběhl můj první sex a ne proto, že bych chtěla :( Opět jsem mlčela…

V 17 jsem poznala Davida, byl to fajn kluk, o 6 let starší, začali jsme spolu chodit, ale sex proběhl až po půl roce. Nelíbil se mi, ale jinak byl hodný. Už odmala jsem si moc přála pejska, asi jako každé ditě, ale táta nechtěl o zvířeti ani slyšet, a tak když jsem se nastěhovala k Davidovi, napsala mi kamarádka sms o pejskovi, kterému jsou pouze 4 týdny a chtějí ho utopit… bylo rozhodnuto! Byl to mazel, už tím, že ho od maminky vzali, strašně brzy se na mě stal závislý. Jenže Davidovi se to nelíbilo, byl žárlivý, ať šlo o kohokoli a pejska začal bít. Nakonec i mě, když jsem se snažila ochránit svého psího kamaráda. Odešli jsme od něj a v té době jsem Dastymu slíbila, že už mu nikdy nikdo neublíží a stali se z nás kamarádi na život a na smrt!

Po Davidovi jsem měla ještě jeden vztah, který probíhal normálně, ale vzhledem k nonstop lhaní přítele, jsem ho po roce a půl ukončila. Odnesla jsem si z něj druhé štěně :) A v té době jsem po pár dnech pláče a smutku poprosila bráchu, zda by mě nevytáhl ven. Na diskotéce jsem potkala Vadima, ano, je to cizinc a o 4 roky mladší, ale nikdy mi neublížil. I přesto dodnes poslouchám řeči, že si zasloužím víc… nemyslím :) Bydleli jsme v podnájmu spolu s pejsky a byli jsme šťastní…

V květnu letošního roku jsem se jako každý den vydala do práce, kde na mě čekal šéf, oznámil mi, že mám výpověď, podle kolegyně šlo o šetření peněz - do jeho kapsy, nicméně bylo 5 hodin ráno a ve 13 hodin jsem byla objednaná ke gynekologovi… ten mi oznámil, že jsem těhotná. Co teď? Těhotná a bez práce? K tomu dva pejskové a končila nám slouva i na pronájem bytu. Všechny tyhle stresy se samozřejmě projevily na těhotenství…

Naštěstí se dnes stěhujeme, s pejsky i se 7měsíčním bříškem. A tak doufám, že po všech těch trápeních budeme KONEČNĚ šťastní :) Pro naši holčičku už zařizujeme pokojik a pejskové mě nespustí z dohledu, hlídají mě a těší se na nový přírůstek do rodiny :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Peitra
1420
3.11.11 10:00

Pokud jsi už byla v době výpovědi těhotná, tak se myslim můžeš bránit.
Navim, nejsem právník, ale pamatuji si na jednu holčinu, kterou taky vyrazili na začátku těhotenství, ale nakonec výpověď stáhli.
Jinak musím říct, že jsi to opravdu neměla jednoduché. Přeji ti do budoucna více štěstí :-)

Příspěvek upraven 03.11.11 v 10:01

  • načítám...
  • Zmínit
Štuclíček
600
3.11.11 11:23

Nedej se. V těhotenství Tě vyrazit nemůže. Přeji Ti ze :srdce: hodně štěstí. Zasloužíš si ho. Hlavně ať je mimi zdravé, to ostatní už se vždycky nějak zařídí :lol:

Příspěvek upraven 03.11.11 v 11:23

  • načítám...
  • Zmínit
pepa liba
38
3.11.11 12:24

ahojky.ja sem zazila skoro to same.rozdil u me je ten ze tata je v poho.s nim se bavim,ale ty ostatni veci nikdo nevi,citila sem se hrozne.1pritel me nechal s 1rocnim deckem 2druhy pritel me vyhodil v te dobe uz s 3letym deckem… ale nastesti me rodinka pomohla pokazde jak jen mohli.ale co chci rict!!! nevzdavej se tak snadno.bojuj za sve stesti i za rodinne stesti.mas milujicicho pritele 2uzasne pejsky kteri te hlidaji a nezpusti z tebe ocka jejich nevinnyma.nemas to tak jednoduche,ale i tak bojuj co ti sily staci … :srdce: :srdce: :srdce: :pankac: :potlesk: :potlesk:

ja sem bojovala a bojuju doted za stastnou rodinu co mam… potkala sem uzasneho chlapa jako ty!!! miluje me 1decko a i to 2druhe ktere je jeho na valentyna narozene haha :srdce: :srdce: :kytka: :mrgreen: .nedela mezi nimy rozdily. a o to vic sem stastna ted uz jen dodelat barak s korunkama co usetrime a spokojit se ze muzu bydlet u rodicu v jednom pokoji s detma a pritelem ktereho vidam kazde 2-3 tydny a to jen na 3dny.ale i tak sem stastna :srdce: :dance: :srdce: :kytka: a pak svatba.. ale na tu si musime pockat,az budo korunky…

  • načítám...
  • Zmínit
lucierob
2217
3.11.11 16:29

Osud dokáže být někdy k člověku hodně tvrdý. Ale ty jsi se zvládla přenést přes spoustu překážek.zdá se, že jsi konečně našla toho pravého. Přeji ti do života už jen samé štěstí a krásnou,zdravou holčičku.

  • načítám...
  • Zmínit
AnitAma
1257
4.11.11 13:53

Přeji ti, aby všecko dopadlo, jak si přeješ. Měla jsi to těžké, tak ať se ti teď vše vynahradí..a zdravíčko pro tvou dcerku :srdce: :-)

  • načítám...
  • Zmínit
kubaka
659
4.11.11 15:50

To ses neměla nechat vyhodit - pokud bys otěhotněla iještě v 6 týdenní lhůtě po vypršení výpovědní doby, jsi v ochranné době, po kterou můžeš nastoupit PN a potom mateřskou. to je neznalost. - utíkej zjistit na sociálku, co s tím jde ještě dělat., potvrzení od doktora, kdy bylo zjištěno těhotenství a výpověď od zaměstnavatele.
Já jsem dostala neschopenku týden po ukončení pracovního poměru - byla jsem v ochranné době a PN jsem pak měla 9 měsíců. Kamarádka otěhotněla taky tak.

  • načítám...
  • Zmínit
werunkaw123
14090
4.11.11 19:07

Páni… měla jsi to skutečně těžké… Přeji už jen to nejlepší, zdravou holčičku, pesánci aby si zvykli a všechno bylo dle tvých představ :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
VeronikaNel
447
9.11.11 10:47

:-) Všem chci moc poděkovat,vaše komentáře mě doslova rozbrečeli,možná i díky poblázněným hormonům :lol:
:srdce:
Co se týče vyhazovu,řekli mi,že nárok na ochrannou lhůtu nemám,jednak proto,že mě vyhodil ve zkušebce (coz by nebyla pravda,ale ten hajzl mi napsal smlouvu až pozdě a pak své šéfové řekl,že jsme se dohodli na zkoušce ve formě dohody-brigádky,což nebyla pravda,ale jak to dokázat :-( )a pak také proto,že mi dal výpověď a až pár hodin po tom,co jsem to podepsala-není se čemu divit,jak říkám,chlapů se bojím a on byl obří,jsem se dozvěděla,že jsem těhu…i když už v 6tt :-( :-) Nyní jsem uplně bez koruny,ale prý bych měla dostat něco po porodu.Ale ani tak se nemáme zle,díky obrovské pomoci mamky pořád máme co jíst,malá už má zařízený pokoj a pejsci dostavájí tu nejlepsí péči.Doufám,že ví jak moc jsme jí vděční a jak jí máme rádi! :srdce:
Spouta lidí mi říká,že bych měla dát pejsky pryč,když nemám korunky,ale copak to jde?Po tom co pro mě udělali?To jsem do příběhu nepsala,ale poprvé,když byl jen Dasty-ten bitý,mi během 14dnů hodně pomohl,dalo by se říct,že mi zachránil život…Poprvé,když jsem s ním byla sama doma a dala jsem si do hlavy takovou pecku,že jsem myslela,že umřu a šla jsem si lehnout(což se nemá po ráně do hlavy),on si sedl ke mě,kňučel a lehce měě drápal do obličeje…pak už jen vím,že se o mě starala maminka tehdejšího přítele.Ten šmudla po tom co jsem upadla do bezvědomí začal s takovým vytím,že sousedka z baráku zkontaktovala maminku a ta přiběhla…A po druhé,když byl přítel sice po banálním zákroku,ale pro jistotu spal v jiném pokoji aby mu na to Dasty neskočil…zrovna nám opravovali barák a bylo všude lešení,léto a já otevřené okno.Najednou mě vzbudí ohromný štěkot a následně rána z venku.Neřešila jsem to.Ráno zvonili policajti,že mu sousedé řekli,že štěkot byl od nás.Zloději využili tepla a lešení a vykrádali byty,on je zahnal…prý kdyby je někdo při krádeži překvapil,mohli mu ublížit…
No řekněte…zaslouží si snad,abych se ho jednoduše „zbavila“ a to (jen) proto,že čekáme miminko?Klidně budu jíst housky,ale to mimi a kluci (pejsci) budou mít vždy střechu nad hlavou a pořádné jídlo!!!

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
25.11.11 22:06

Moc krasne jsi to napsala a Ty tvy pejsky nedavej pryc za nic na svete,kdyz jsou to takovy hrdinove :potlesk:
Preju Ti,aby jsi v zivote byla uz jenom stastna a mela zdrave a krasne miminko :kytka: :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Cesta za štěstím č.3

Život s Noonánkem 2

Život s Noonánkem II. :)

Život s Noonánkem :)

Druhý porod

Pokračování našich životů

Jak jde čas

Nelinka a já

Co pro mě znamená být Máma

Vzpomínky na porod