Život s Noonánkem II. :)
- O životě
- VeronikaNel
- 07.02.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nedávno jsem psala o tom, jak se od narození našeho syna Adámka život zkomplikoval srdeční vadou a velice náročnou operací. Dnes se s vámi chci podělit o to, jak pokračujeme...
Nevím přesně, kde jsem skončila, takže mi prosím omluvte případné opakovaní. Měsíc po operaci se Adámek konečně dostal domů. Byly komplikace z důvodů jídla. Od narození odmítal jíst. Vzhledem ke své velikosti je stále na mléku. Pil Infatrini a Sunar. Zkoušeli jsme vše možné, slané, sladké, studené, teplé, kaše, jogurty, pudinky,…
Nic z toho prostě nezabralo.
Naše krmení bylo šílené. 5-6× denně jsme Adámka trápili a krmili ho násilím. Z lahvičky jsme mu mlíčko stříkali přímo do pusy a samozřejmě to bylo doprovázeno křikem a pláčem. Až v létě přišlo obrovské překvapení. Horko a odlišná termoregulace způsobila, že se náš chlapeček poprvé dobrovolně přisál k lahvičce s vodou. Radost byla obrovská, co vám budu povídat. 
Ovšem mléko stejně nechtěl. Paní doktorka z endokrinologie nám domluvila schůzi na gastru, kde se nás ujal rovnou pan primář. Hrozně jsem se bála, že nám bude chtít, stejně jako ostatní lékaři, nutit PEG.
Abyste chápali, díky diagnóze Adam i hodně zvrací. Prakticky po každém druhém krmení, a když je nastydlý, je to každé jídlo.
Pan primář mě ale velice mile překvapil. Zrušil nám Infatrini, které je chuťově opravdu ošklivé se slovy, že ho tím tedy nebudeme trápit a zkusíme Fortini creme.
Doma přišel šok - malý sám otevíral pusu a jogurtík baštil. Ovšem jen prvních pár dnů. Pak opět zklamání a opět mléko násilím. Nakonec jsme zkoušeli i mléko Fortini s různými příchutěmi, ale také nic. Docházeli jsme i na logopedii kvůli orofaciální stimulaci.
Čas plynul dál a my i nadále krmili násilím. Hlavně tedy já, tatínek neměl sílu na to, Adámka trápit, ačkoliv se nadalo nic jiného dělat. Ani mě to nedělalo radost, ale přece ho nenechám skončit na kapačkách či s „dírou“ v břiše.
Adam nás začal ale překvapovat v jiných oblastech. Začal lézt, postavil se na čtyři, naučil se pár věcí, jako třeba „pápá“, „malá“, „pošli pusinku“, „kde máš vlásky“,…
Se ségrou blbne čím dál více, směje se nahlas a vymýšlí stále nové hry. Dokonce už se v postýlce postaví na kolínka s oporou zábradlí.
Nicméně, největší překvapení nás čekalo cca před třemi týdny. Bylo ráno jako každé jiné a já po probuzení začala hřát mléko. Posadila jsem si Adámka na klín, strčila savičku do pusinky a už jsem čekala řev - NIC!
Začal sám pít! Koukala jsem jako blázen… On pije, říkala jsem si v duchu. ON PIJE - a už jsem to křičela na celý barák. 
Okamžitě jsem zvedla telefon, abych obvolala tatínka i babičku a oznámila jim, že NÁŠ ADAM PO 2 LETECH PIJE MLÉKO SÁM A S CHUTÍ!!! <3
Bála jsem se, aby ho to zase nepřešlo, ale už je to 3 týdny a stále baští sám. Jasně, nevypije danou dávku (cca 180 ml), dá si max 140 ml, většinou jen 100 ml, ale pro nás je to zázrak.
Tak přirozená věc, kterou jsem ostatním neskutečně záviděla, se konečně povedla i nám.
Moc se těším, až to v půlce února oznámím lékařům.
Přečtěte si také
„S tou ženskou si jenom kazí život.“ Tchyně mě pomlouvá, ale neví, že to vím
- Anonymní
- 22.09.26
- 1993
„S tou ženskou si jenom kazí život. Kdyby byl sám, mohl mít dávno děti.“ Ta věta mě zastihla ve chvíli, kdy jsem stála v naší kuchyni a skládala nádobí do myčky. Přes zeď jsem slyšela hlas...
Kolegyně přes léto příšerně přibrala. Mám se jí na to zeptat, nebo to ignorovat?
- Anonymní
- 22.09.26
- 2929
Dnes už je povědomí o důvodech nabytí větší hmotnosti daleko rozšířenější než dřív. Když se kolegyně po dvou měsících vrátila do práce s deseti kily navíc, zbystřila jsem.
Kamarádka mi přivezla dárek, který nepotřebuji. Bylo mi hloupé to odmítnout
- Anonymní
- 22.09.26
- 894
S kamarádkou se známe snad patnáct let, takže už se známe dost dobře. Když mi před časem říkala, že doma vyklízí kuchyň a má nějaké věci navíc, vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost. Říkala jsem jí,...
Ve školce je dcera andílek. Doma kvůli maličkostem křičí a kope nohama
- Anonymní
- 22.09.26
- 635
Učitelky popisují naši pětiletou dceru jako klidnou a poslušnou holčičku. Jenže chvíli po návratu domů přichází pláč, křik a někdy i kopání. Dlouho jsem si myslela, že dělám něco špatně. Pak mi...
Dcera babičce schovala drahý šperk. Ta pak obvinila mě, že jsem ho ukradla
- Anonymní
- 22.09.26
- 648
Byly jsme s Aničkou na návštěvě u mé babičky. Je jí 85, nohy jí moc neslouží, ale paměť má jako slon. Aničce je pět let a má období, že miluje šperky a vše, co se třpytí. Když jsem odběhla pro...
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 3868
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 2642
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 2905
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 1746
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 7233
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
drzim palce at jsou dalsi denicky s dobrymi zpravami 
a ty krasne rysave vlasy by mu kdejaká baba mohla závidět 
Trvalo to dalsiho trictvrte roku… 