Život s Noonánkem II. :)
- O životě
- VeronikaNel
- 07.02.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nedávno jsem psala o tom, jak se od narození našeho syna Adámka život zkomplikoval srdeční vadou a velice náročnou operací. Dnes se s vámi chci podělit o to, jak pokračujeme...
Nevím přesně, kde jsem skončila, takže mi prosím omluvte případné opakovaní. Měsíc po operaci se Adámek konečně dostal domů. Byly komplikace z důvodů jídla. Od narození odmítal jíst. Vzhledem ke své velikosti je stále na mléku. Pil Infatrini a Sunar. Zkoušeli jsme vše možné, slané, sladké, studené, teplé, kaše, jogurty, pudinky,…
Nic z toho prostě nezabralo.
Naše krmení bylo šílené. 5-6× denně jsme Adámka trápili a krmili ho násilím. Z lahvičky jsme mu mlíčko stříkali přímo do pusy a samozřejmě to bylo doprovázeno křikem a pláčem. Až v létě přišlo obrovské překvapení. Horko a odlišná termoregulace způsobila, že se náš chlapeček poprvé dobrovolně přisál k lahvičce s vodou. Radost byla obrovská, co vám budu povídat. 
Ovšem mléko stejně nechtěl. Paní doktorka z endokrinologie nám domluvila schůzi na gastru, kde se nás ujal rovnou pan primář. Hrozně jsem se bála, že nám bude chtít, stejně jako ostatní lékaři, nutit PEG.
Abyste chápali, díky diagnóze Adam i hodně zvrací. Prakticky po každém druhém krmení, a když je nastydlý, je to každé jídlo.
Pan primář mě ale velice mile překvapil. Zrušil nám Infatrini, které je chuťově opravdu ošklivé se slovy, že ho tím tedy nebudeme trápit a zkusíme Fortini creme.
Doma přišel šok - malý sám otevíral pusu a jogurtík baštil. Ovšem jen prvních pár dnů. Pak opět zklamání a opět mléko násilím. Nakonec jsme zkoušeli i mléko Fortini s různými příchutěmi, ale také nic. Docházeli jsme i na logopedii kvůli orofaciální stimulaci.
Čas plynul dál a my i nadále krmili násilím. Hlavně tedy já, tatínek neměl sílu na to, Adámka trápit, ačkoliv se nadalo nic jiného dělat. Ani mě to nedělalo radost, ale přece ho nenechám skončit na kapačkách či s „dírou“ v břiše.
Adam nás začal ale překvapovat v jiných oblastech. Začal lézt, postavil se na čtyři, naučil se pár věcí, jako třeba „pápá“, „malá“, „pošli pusinku“, „kde máš vlásky“,…
Se ségrou blbne čím dál více, směje se nahlas a vymýšlí stále nové hry. Dokonce už se v postýlce postaví na kolínka s oporou zábradlí.
Nicméně, největší překvapení nás čekalo cca před třemi týdny. Bylo ráno jako každé jiné a já po probuzení začala hřát mléko. Posadila jsem si Adámka na klín, strčila savičku do pusinky a už jsem čekala řev - NIC!
Začal sám pít! Koukala jsem jako blázen… On pije, říkala jsem si v duchu. ON PIJE - a už jsem to křičela na celý barák. 
Okamžitě jsem zvedla telefon, abych obvolala tatínka i babičku a oznámila jim, že NÁŠ ADAM PO 2 LETECH PIJE MLÉKO SÁM A S CHUTÍ!!! <3
Bála jsem se, aby ho to zase nepřešlo, ale už je to 3 týdny a stále baští sám. Jasně, nevypije danou dávku (cca 180 ml), dá si max 140 ml, většinou jen 100 ml, ale pro nás je to zázrak.
Tak přirozená věc, kterou jsem ostatním neskutečně záviděla, se konečně povedla i nám.
Moc se těším, až to v půlce února oznámím lékařům.
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1825
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2338
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 1980
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 755
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 657
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1819
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1915
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 2197
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 1198
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4928
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
drzim palce at jsou dalsi denicky s dobrymi zpravami 
a ty krasne rysave vlasy by mu kdejaká baba mohla závidět 
Trvalo to dalsiho trictvrte roku… 