Druhý porod
- Porod
- VeronikaNel
- 29.10.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Všechno mělo být jinak. Ještě chvilku u mě měl být...
- 2
- 2
S přítelem se máme moc rádi a tak když jsme po dvou měsících po našem společném začátku zjistili, že jsem těhotná, rozhodli jsme se miminko si nechat. Jak on sám říká, pokud spolu máme být celý život, je jedno, kdy miminko mít budeme. 
Už na velkém screeningu se ukázalo, že Adámek trpí vrozenou vadou srdíčka. Nejprve nás strašili okamžitou operací po narození, pak zase, že defektík ho nijak neohrožuje. Obešli jsme gynekologické zařízení a stejně tak několik návštěv u dětského kardiologa. Výsledek? Jen 2mm dírka, operace není nutná a nijak ho to v životě neomezí. Dobrá zpráva!
Termín porodu jsme měli 28.11. dle PM. Už od 20. tt mi ale velmi často tvrdlo bříško, gynekolog mi dal magnézium a víc to neřešil. Spíš mi po čase přišlo divné, když jsem měla bříško měkké. 
Ve 33. tt mi odešla hlenová zátka. Drama jsem s tím nedělala, u dcerky mi odešla měsíc před porodem, ale lékaři jsem to raději řekla. Odpověď nebo reakce žádná, a tak jsem to brala jako fakt, že je vše v pořádku.
Postupně jsem ale nějak začala vnitřně cítit, že budeme rádi, když miminko udržíme do konce října. Snažila jsem se odpočívat, ale víte, jak je to „snadné“, když vám po domě běhají další děti.
V sobotu,18.10. jsem se ráno vzbudila poněkud rozmrzelá, nebylo mi dobře, ale nevěděla jsem proč. Pořád ze mě tekl jakýsi žlutý výtok, který ale nesvědil, nezapáchal. Byla jsem rozhodnuta jít v pondělí do poradny na kontrolu, pro sichr.
Tím, jakou jsem měla náladu, jsem celý den nemluvila ani s přítelem, byla jsem na něj za „něco“ naštvaná a sama jsem nevěděla za co, však znáte ty těhu hormony.
Večer jsem si šla lehnout poněkud brzy, tedy na můj vkus a zvyk - už ve 22 hodin. Před třetí ranní mě ale probudily bolesti bříška. Normální poslíčci, pomyslela jsem si. Byli nepravidelné a ne moc bolestivé, přesto mě nenechali pořádně usnout. Procházela jsem se po domě, seděla v kuchyni, abych nikoho nevzbudila, a stahy se stále měnily. Jednou po pěti minutách, potom po patnácti.
Šla jsem do postele a bylo asi půl šesté ráno. Přítel se vzbudil a ptal se, co se děje. Pověděla jsem mu to a on jen, že kdyby bylo třeba, abych ho vzbudila. V 6 hodin jsem šla na záchod, přišly jaksi střevní potíže. Ještě jsem netušila, že se mé tělo hodlá pročistit. Jenže na papíru byl narůžovělý hlen!
No… tak to asi raději pojedem, i kdyby jen na očíhnutí! Bylo 6.30.
Šla jsem přítele probudit. Než jsem se stihla obléct, začaly být kontrakce hodně silné, ale stále nepravidelné. Byla jsem z toho dost zmatená! Než jsme se vykopali, i díky kontrakcím, které mě vždy srazily k zemi, bylo něco kolem 7.20. Hupsli jsme do auta a že vyrazíme.
Cesta do porodnice nám trvala asi 15 minut. Během té doby na mě přišlo tlačení, které jsem se snažila ale krotit! To už jsem na přítele křičela, ať na to šlápne.
Když jsme dorazili, měla jsem sto chutí si v autě sundat kalhoty a tlačit, co to jde. Vzal mě a odvedl do nemocnice, na recepci jen hejknul „Kam?“ a běželi jsme. Ve 4.patře neratovické nemocnice už na nás čekal personál, kterému jsem jen v rychlosti a zadýchaná pověděla, že maličký má nemocné srdíčko a jsme 34+2tt a že bych potřebovala tlačit. Takže žádné vyšetření, OKAMŽITĚ svlíkat a na lehátko.
Rychlý UZ kvůli poloze, monitor a šlo se na věc. Pamatuji si, že když jsem se svlékala, na hodinách bylo kolem 7.40. Byl přivolán pan doktor z podolské nemocnice kvůli velikosti miminka (podotýkám, že díky tt nás tam neznali, nestihla jsem nastoupit od svého dr. k nim do poradny). Ještě obléct tatínka a můžeme tlačit!!!
Všechno šlo hrozně rychle, řvala jsem jak tur, drtila příteli ruku a sestře také. V 8 hodin byl maličký venku s mírami 2100 g a 42 cm!
Jen jsem mu prstem pohladila čelíčko a už mi ho brali. Byl moc maličký a venku už na něj čekala sanitka do Prahy. Tady na takové drobečky připravení nebyli. 
Po zašití jsem si vydupala ještě jednu návštěvu, než úplně odjedou, takže mě k inkubátoru vezli na vozíčku. Jedna fotka a pa, Adámku. Od té doby jsem nevěděla, co s ním je, kde je. Byla neděle 19.10.
Přestože jsem téměř nespala a prošla si i porodem, nemohla jsem zamhouřit oko. Celý den jsem jen seděla a čekala na zprávy od přítele, který jel za Adámkem do nemocnice. Prý se dobře adaptuje, má sice pomocníka na dýchání, ale je v pořádku.
Mně bylo řečeno, že když bude vše ok, pustí mě druhý den domů, abych mohla jít žádat o hospitalizaci u něj.
A také že ano. V pondělí jsem šla. Okamžitě jsme jeli za malým, ale dokud bude na hadičkách a JIPu, nesmím tam být déle než na návštěvu. Až po té, co ho odpojí půjdu k němu a pokusíme se nabrat, abychom mohli brzy za jeho sestřičkou.
Dostala jsem lahvičku na mlíčko, které mu budu denně nosit, pohladila jsem ho a smutně odešla domů. Tam na mě čekala připravená postýlka, kočárek,…vše na mě padlo.
Dnes se mi po mé neustálé snaze a vstávání na odstříkávání co dvě hodiny spustilo mlíčko, takže je ho opravdu dost a moc se těším, až mu ho odpoledne povezu. Snad mému broučkovi pomůže. <3
Jako důvod tak předčasného porodu mi bylo od lékařů řečeno, že za to může pravděpodobně neléčená infekce a také fakt, že mě můj gyndař nebral vážně a měl poznat riziko předčasného porodu. Nevím, možná jsem měla víc dupat, když jsem mu své potíže oznamovala. Možná jsem skutečně mohla tomu, že se malý vyloupl tak brzy nějak zabránit i bez jeho pomoci.
Maličký je zaintubovaný, má ještě ne úplně zralé plíce, což by nebyl takový problém, ale v kombinaci s tím srdíčkem (které je mimochodem samotné také celkem neškodné) to dělá zle. Věřím ale tomu, že je Adámek bojovník, i přes svou velikost mi dokázal poměrně pevně stisknout ručičkou jeden článek a půl mého prstu - ano, tak maličký je.
Pokusíme se vše zvládnout, vlastně musíme vše zvládnout!!! Jsem ještě celkem slabá a občas uroním slzu, když zůstanu v pokoji s vybavením pro malého sama - je zvláštní pocit, když není ani u mě v bříšku, ani v postýlce, ale to nás nezastaví.
Přečtěte si také
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 717
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 792
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 512
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 429
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 1562
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 9017
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1624
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 811
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 3266
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1411
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
(btw mě po porodu zůstalo ještě docela bříško a když jsem se vrátila domů bez miminka, největší rány sázeli ti, co se ptali kdy už se to narodí. Dokonce sousedka se rozplývala nad tím, že mi krásně kleslo břicho a určitě už brzy porodím. Dnes se nad tou vzpomínkou už pousměju). Ať máte už jen samé dobré zprávy a za pár dní krásného chlapečka doma v postýlce 
Preju hodne sil a at jste brzy vsichni spolu doma! 
