Reklama

Cesta za štěstím č.3

Porod

O našich životních tragédiích a porodu číslo tři. :)

Dlouho jsem nic nenapsala…
Proč? Prostě nebyl čas :)

Poslední deníček byl o našem malém bojovníkovi - o Adámkovi. Ten se za poslední dobu změnil k nepoznání. Je jako normální kluk. :) Stále malý, ale plný energie. Baští, co mu přijde pod ruce, umí se i vztekat, váha se vyšplhala na 10,7 kg a zanedlouho oslaví 4.narozeniny. :)

Když jsem tenkrát deníček psala, ještě jsem netušila, jaké překvapení nám život nachystá…

Mezi Adámkem a přítomností jsem si prošla potraty, celkem pěti. Nemusím asi vypisovat tu beznaděj, vztek a smutek, které jsou s nimi spojené. A nejvíc mě štval fakt, že jsme netušili, proč se tak děje. Hlavou nám vrtalo, zda Adámek nebyl jen náhoda, ale ta druhá - horší varianta a sice ta, že k sobě zkrátka naše geny s chlapem nejdou. Bála jsem se, že nikdy nedokážeme počít zdravé dítě, natož ho donosit dál než jen maximálně do 10.tt.

V hlavě jsem měla plány, jak až bude vhodná doba, budeme muset zkusit umělé oplodnění a prostě doufat, že to vyjde.
Nakonec jsem se dostala bůh ví jak do rukou paní doktorky z hematologie, která přišla na Leidenskou mutaci a další vady mé krve, které zkrátka znemožnily mému tělu udržet miminko živé (v placentách se mi tvořili mikrotrombózky a následkem toho neměl plod ani kyslík, ani živiny).

Život šel dál a my jeli v zaběhnutém režimu. Každý den stále stejný stereotyp. Ale klidný. :)

Byl 8. prosinec 2017 a já si uvědomila, že se jaksi nedostavila tolik milovaná kamarádka - menstruace. V rychlosti jsem sjela menstruační kalendář a oddechla si, jelikož podle mých záznamů nehrozilo, že bych byla těhotná. Tedy oddechla…samozřejmě přišlo i mírné zklamání. :)

Ale aby se neřeklo, koupila jsem si test a ještě ten den večer počůrala dvě tyčinky. Jaké bylo překvapení, když se na nich rýsovala dálnice.

Najednou mě zaplavil strach - co když to dopadne jako již 5krát??? Mám sílu se zase vzdát svého miminka?

Hned druhý den jsem volala na hematologii a gynekologii. Na hemošce mi byl nasazen Clexane (na ředění krve) a na gyndě Utrogestan. A začal boj…

Za dobu těhotenství jsem prošla tolika vyšetřeními jako snad nikdy. Od fetálního kardia přes amniocentézu, x velkých UTZ, každý měsíc velké odběry krve, několikrát zvýšená dávka injekcí.

Výsledek? Miminko je zdravé. <3 Byla jsem neskutečně šťastná a přesto vyděšená. Stále ještě zbýval jeden veliký úkol.
Udržet miminko minimálně do 37. tt.

Někdy koncem druhého trimestru začaly bolesti. Skoro pořád a různé, ale vždy bříška. U lékařů jsem vždy byla ujištěna, že je vše v nejlepším pořádku a miminko se má u mě dobře. Snažila jsem se uklidnit s tím, že přeci nejsem žádný amatér a porod poznám. Omyl.

Někdy v půlce léta mě začaly chytat kontrakce. Ne moc pravidelné, ale u porodu Adama tomu nebylo jinak. Chytlo mě to vždy večer a nakonec jsem vše zaspala. Měla jsem strach, že až to opravdu přijde, nebudu to brát vážně (vždyť už to tu bylo tolikrát) a nestihnu jet do porodnice…

12. července jsem byla poprvé objednána do poradny v porodnici. Termín porodu mi šoupli z 8.8. na 15.8. Co mě ale překvapilo, žádné vyšetření spodku se nekonalo. Chodila jsem jednou týdně, každý čtvrtek a ani jednou vaginální vyšetření. Nevěděla jsem proč, ale neptala jsem se.

Poslední dva týdny jsem cítila hodně nepříjemný tlak na spodek, jako by miminko chtělo ven, ale nevědělo jak nebo prostě nemohlo - za tenhle výrok jsem schytávala od rodiny výsměch.

Bylo 15. srpna, den posledního termínu a mě bolelo břicho. Ne jako na porod, ale jako bych měla v děloze hromady vzduchu. Rozhodla jsem se, že raději pojedu do poradny o den dříve. Říkala jsem si, že když tam bude jiná lékařka, třeba se konečně podívá i dolů (lékaři se tam střídali po dnech)…

A dočkala jsem se!!! Paní doktorka nadávala, že mě nikdo nevyšetřil vaginálně, protože teď nemá s čím porovnávat a že mám na čípku hlavičku tak narvanou, že je celý zatočený. Okamžitě mi vypsala papír o příjmu a poslala mě o dvě patra výše.

Začala celkem nuda. :) Co chvíli monitory, jinak nuda na pokoji. Bohužel jsem typ, co nesnáší pobyt v nemocnici moc dobře, a tak jsem jim půl dne a půl noci probrečela, jak moc chci domů. Na to konto mi bylo řečeno, že když se nic nebude dít, ve čtvrtek mě pustí. A nic se nedělo.

Ráno přišla paní doktorka, vzala mě na monitor a tam najednou psaly prckovi ozvy. Naštěstí jen mou polohou, ale začali tam kolem mě řešit, že vzhledem k rizikovému těhotenství a týdnu (40+1tt) by bylo asi fajn už porodit. Na pokoj za mnou pak přišla paní doktorka a povídá, že by chtěla vyvolávat. Nechtěla jsem, chtěla jsem moc domů za dětmi. :(

Její přístup i přístup pana primáře a PA mě ale mile šokoval. Dohodli jsme se na Hamiltonovi a na tom, že mě po něm domů pustí (bydlím 10 minut autem) a že v ideálním případě se vrátím odpoledne s kontrakcemi. Když ne, zkusíme malinký kousek tabletky. :)

Odcházela jsem domů po 10. hodině, vrátit jsem se měla nejpozději ve 14:30. Chlap byl v práci, někde za Prahou, a tak pro mě jela moje mamka s dětmi. Doma jsem se sotva posadila a začaly bolesti. V 11:30 už jsem volala chlapovi, že rodím a že teda jedeme. :)

Když jsme dorazili, už jsem měla kontrakci jednu za druhou. Silné, ale krátké. Nerozloučila jsem se ani s dětmi a už si mě pod křídlo brala PA. Vnímala jsem jen bolest a pípající mobil, kam mi chlap pravidelně podával info, za jak dlouho bude u mě. :)

Dorazil zhruba 5 min po 12. hodině. To už ho PA stavěla do různých pozic, abych si mohla ulevit. Byl to fofr. V době příchodu jsem byla na tři prsty, půl hodiny na to na šest, za 10 minut na 8 prstů a už se tlačilo. :)

Nevím, zda jsem to vnímala jen já, ale třetí porod byl masakr. Vše jsem cítila o tolik intenzivněji, tak nějak „syrově“. V momentě, kdy se tlačila hlavička ven, jsem řvala jak tur, že mě roztrhne a i přes uklidňování PA, že má prcek místa dost, jsem si vyžádala nástřih. Jak se později ukázalo, nebylo to potřeba. PA mě žádala, abych si sáhla dolů a zjistila, jak moc je hlavička venku. Zvládla bych to bez nástřihu na poslední zatlačení. Ale já odmítla na cokoliv sahat. :)

V momentě, kdy šmikla, miminko vyklouzlo ven. Byl to kluk jako buk, 3430 g a 49 cm. Vykoukl přesně ve 12:56. Poprvé jsem zažila to neskutečné štěstí, kdy máte miminko okamžitě u sebe.

A tak k Nelince a Adámkovi přibyl bráška Matyášek. :) Dnes (29. srpna) je mu 13 dní a já jsem šťastná jak nikdy!!!

Proto - i když se někdy nedaří a život vám pod nohy háže klacky, buďte trpělivé. :) Štěstí přijde, až to budete nejméně čekat.


Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
Terka14
Kecalka 275 příspěvků 12.09.18 13:12

Gratuluju k malému chlapečkovi :srdce: přeju hodně zdraví miminku a celé Vaší rodině :)
Také jsem letos porodila třetí dítě a do třetice to byl opravdu masakr. Jak píšete, taky se mi zdál porod nejhorší. Přenášela jsem týden a také mi při kontrolách nikdo od cca 30.týdne nekontroloval spodek. Nevím, na jednu stranu to bylo fajn, že do mě stále někdo nešťoural, ale zase jsem vůbec nevěděla jak na tom jsem. Dcera se narodila po půl hodině po příjezdu do porodnice a byla veliká 4340 g a 54 cm a i proto byl porod tak náročný i když dost rychlý.
Mějte se a užívejte si miminka :) :mavam:

Příspěvek upraven 12.09.18 v 13:21

 
Charlie18
Kecalka 262 příspěvků 12.09.18 13:25

Gratuluji k Matyáškovi, přeji hodně zdraví celé rodince :srdce: Nechápu, že vám krev na leidenskou mutaci nevysetrili dřív. Můj lékař to řeší už po prvním potratu. Mě ji díky bohu zjistili ještě před prvním těhotenstvím.

 
VeronikaNel
Kecalka 446 příspěvků 12.09.18 14:17

@Terka14 Maty měl 3430g a 49cm????Moje zatím největší dítě????

 
Ariadne
Echt Kelišová 8713 příspěvků 12.09.18 20:58

Gratuluju k chlapeckovi, :srdce: jsou to lásky a přeju hodně sil na 3 prcky. Jinak máme taky konstelací holka,kluk,kluk během 5 let a je to mazec :mrgreen:

 
Káťa19
Kelišová 6760 příspěvků 37 inzerátů 12.09.18 22:54

Gratuluji.
Ale chtit nastrih, nechapu, moje nocni mura

 
Taka
Zasloužilá kecalka 887 příspěvků 13.09.18 08:54

Gratuluju k maličkému a přeju hlavně hodně zdravíčka :kytka: Máte nádherné děti :srdce:

 
Martina D.
Ukecaná baba ;) 1555 příspěvků 13.09.18 10:11

Moc gratuluju k Matyáškovi!! Dlouho jste se načekali, ale stálo to za to, je moc hezký! :kytka:
A nepíšeš, co bylo v tom menstruačním kalendáři, že jsi vyloučila těhotenství. :lol:
Jinak přeji hodně zdraví i Adámkovi a je super zpráva, že se mu daří a je z něj normální šikovný jen asi menší kluk. Kolik vlastně měří? Když potkáváš na hřišti jiné matky, musejí být uchvácené z toho, co ten sotva dvouletý kluk umí. :)

 
luloinka
Zasloužilá kecalka 555 příspěvků 14.09.18 08:21

Gratuluji :kytka: u mě byl taky třetí porod nejhorší. Nejrychlejší, a nejbolestivější. Ale teda nástřih bych nechtěla ani za nic. Třetí byl mé největší a nejtěžší dítě, u obou předchozích porodů jsem byla šitá že jsem se natrhla, a teď to byl mazec myslela jsem že mě roztrhne až kdoví kam, ještě se ve mě zasekl ramýnkem takže ho otáčeli, bolest jako sviňa ale nakondc bez jediného stehu :D

 
VeronikaNel
Kecalka 446 příspěvků 15.09.18 10:43

@Káťa19 Dnes toho taky lituji :lol:
Ale v tu chvíli,ať jsem se snažila jak jsem chtěla,ta bolest a moje přesvědčení,že když mu cestu neuvolní,roztrhnu se vejpůl udělalo své.Když jsem psala výše o intenzivnější bolesti než u předešlých porodů,měla jsem na mysli právě tohle.
U dcery jsem spodek ani nevnímala,syn byl zas drobeček,takže to šlo,ale tentokrát to byl masakr…
A v tu chvíli mi nástřih opravdu pomohl.Za to se z něj dostávám ještě teď :lol:

 
Káťa19
Kelišová 6760 příspěvků 37 inzerátů 15.09.18 11:45

@VeronikaNel no to verim :( ja se hrozne bala zraneni, tak jsem koupila aniball a porodila prvni dite pres 4kg bez poraneni, dodnes nevim, jak je to mozny, ale jsem moc rada

 
VeronikaNel
Kecalka 446 příspěvků 15.09.18 20:22

@Martina D. Bylo to dost zmatené :mrgreen:
1.11.mi začala poslední MS.Ovulaci vždy poznám,mám bolesti a hoooodně sekretu.Ale místo ní jsem 17.a 18.11.lehce krvácela.21.proběhl sex,kde to „ulítlo“ :lol:
Zbývalo mi pár dní do další menstruace a tak jsem se v první chvíli uklidnila,že nic nehrozí.Ovšem pak ani s těmi datumy v kalendáři nějak nevycházel tt dle UTZ :lol:
Prostě nevím,jak se nám ten zázrak povedl. :nevim: :)

 
VeronikaNel
Kecalka 446 příspěvků 15.09.18 20:28

@Charlie18 Asi takhle…po prvním potratu mi na ní dělali test. Potvrdila se.Pak jsem tedy otěhotněla znovu, kdy jsem ale nestihla jít ani k Dr.Pod stromek jsem dala příteli // a druhý den ráno začala krvácet :,(
Další těhotenství mutaci nikdo neřešil a cca 10tt přestalo bít srdce. Při revizi jsem mutaci nahlásila a stejně nic.Došlo pak ke sraženinám a zánětu dělohy.Taky peklo.Další potrat - anembryomola.
A poslední vlastně ani nevím zda se dá označit jako potrat…Měla jsem nehormoš tělísko a otěhotněla i přes něj (mimo jiné jsem z něj měla neustále problémy) a pak to samo odešlo. Až když jsem přešla k jinému Dr.,dostala jsem se zároveň na hematologii na P5 a tam mi bylo řečeno, že hned při pozitivním testu musím naklusat.
A výsledek znáte :srdce:

Příspěvek upraven 15.09.18 v 20:30

 
TeriiTerii
Kecalka 472 příspěvků 17.09.18 01:38

Páni! Obdivuji tě! :srdce: Musím tedy říct, že pokud bych měla druhé děťátko postižené, asi bych si třetí nenechala.. bála bych se, aby nebylo opět nemocné a také 3 děti jsou zaprah. Natož s jedním postiženým.. :think: přeji hodně sil a hlavně zdravíčko :hug:

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama