Cesta za štěstím č.3
- Porod
- VeronikaNel
- 12.09.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O našich životních tragédiích a porodu číslo tři. :)
Dlouho jsem nic nenapsala…
Proč? Prostě nebyl čas 
Poslední deníček byl o našem malém bojovníkovi - o Adámkovi. Ten se za poslední dobu změnil k nepoznání. Je jako normální kluk. Stále malý, ale plný energie. Baští, co mu přijde pod ruce, umí se i vztekat, váha se vyšplhala na 10,7 kg a zanedlouho oslaví 4.narozeniny.
Když jsem tenkrát deníček psala, ještě jsem netušila, jaké překvapení nám život nachystá…
Mezi Adámkem a přítomností jsem si prošla potraty, celkem pěti. Nemusím asi vypisovat tu beznaděj, vztek a smutek, které jsou s nimi spojené. A nejvíc mě štval fakt, že jsme netušili, proč se tak děje. Hlavou nám vrtalo, zda Adámek nebyl jen náhoda, ale ta druhá - horší varianta a sice ta, že k sobě zkrátka naše geny s chlapem nejdou. Bála jsem se, že nikdy nedokážeme počít zdravé dítě, natož ho donosit dál než jen maximálně do 10.tt.
V hlavě jsem měla plány, jak až bude vhodná doba, budeme muset zkusit umělé oplodnění a prostě doufat, že to vyjde.
Nakonec jsem se dostala bůh ví jak do rukou paní doktorky z hematologie, která přišla na Leidenskou mutaci a další vady mé krve, které zkrátka znemožnily mému tělu udržet miminko živé (v placentách se mi tvořili mikrotrombózky a následkem toho neměl plod ani kyslík, ani živiny).
Život šel dál a my jeli v zaběhnutém režimu. Každý den stále stejný stereotyp. Ale klidný.
Byl 8. prosinec 2017 a já si uvědomila, že se jaksi nedostavila tolik milovaná kamarádka - menstruace. V rychlosti jsem sjela menstruační kalendář a oddechla si, jelikož podle mých záznamů nehrozilo, že bych byla těhotná. Tedy oddechla…samozřejmě přišlo i mírné zklamání.
Ale aby se neřeklo, koupila jsem si test a ještě ten den večer počůrala dvě tyčinky. Jaké bylo překvapení, když se na nich rýsovala dálnice.
Najednou mě zaplavil strach - co když to dopadne jako již 5krát??? Mám sílu se zase vzdát svého miminka?
Hned druhý den jsem volala na hematologii a gynekologii. Na hemošce mi byl nasazen Clexane (na ředění krve) a na gyndě Utrogestan. A začal boj…
Za dobu těhotenství jsem prošla tolika vyšetřeními jako snad nikdy. Od fetálního kardia přes amniocentézu, x velkých UTZ, každý měsíc velké odběry krve, několikrát zvýšená dávka injekcí.
Výsledek? Miminko je zdravé. <3 Byla jsem neskutečně šťastná a přesto vyděšená. Stále ještě zbýval jeden veliký úkol.
Udržet miminko minimálně do 37. tt.
Někdy koncem druhého trimestru začaly bolesti. Skoro pořád a různé, ale vždy bříška. U lékařů jsem vždy byla ujištěna, že je vše v nejlepším pořádku a miminko se má u mě dobře. Snažila jsem se uklidnit s tím, že přeci nejsem žádný amatér a porod poznám. Omyl.
Někdy v půlce léta mě začaly chytat kontrakce. Ne moc pravidelné, ale u porodu Adama tomu nebylo jinak. Chytlo mě to vždy večer a nakonec jsem vše zaspala. Měla jsem strach, že až to opravdu přijde, nebudu to brát vážně (vždyť už to tu bylo tolikrát) a nestihnu jet do porodnice…
12. července jsem byla poprvé objednána do poradny v porodnici. Termín porodu mi šoupli z 8.8. na 15.8. Co mě ale překvapilo, žádné vyšetření spodku se nekonalo. Chodila jsem jednou týdně, každý čtvrtek a ani jednou vaginální vyšetření. Nevěděla jsem proč, ale neptala jsem se.
Poslední dva týdny jsem cítila hodně nepříjemný tlak na spodek, jako by miminko chtělo ven, ale nevědělo jak nebo prostě nemohlo - za tenhle výrok jsem schytávala od rodiny výsměch.
Bylo 15. srpna, den posledního termínu a mě bolelo břicho. Ne jako na porod, ale jako bych měla v děloze hromady vzduchu. Rozhodla jsem se, že raději pojedu do poradny o den dříve. Říkala jsem si, že když tam bude jiná lékařka, třeba se konečně podívá i dolů (lékaři se tam střídali po dnech)…
A dočkala jsem se!!! Paní doktorka nadávala, že mě nikdo nevyšetřil vaginálně, protože teď nemá s čím porovnávat a že mám na čípku hlavičku tak narvanou, že je celý zatočený. Okamžitě mi vypsala papír o příjmu a poslala mě o dvě patra výše.
Začala celkem nuda. Co chvíli monitory, jinak nuda na pokoji. Bohužel jsem typ, co nesnáší pobyt v nemocnici moc dobře, a tak jsem jim půl dne a půl noci probrečela, jak moc chci domů. Na to konto mi bylo řečeno, že když se nic nebude dít, ve čtvrtek mě pustí. A nic se nedělo.
Ráno přišla paní doktorka, vzala mě na monitor a tam najednou psaly prckovi ozvy. Naštěstí jen mou polohou, ale začali tam kolem mě řešit, že vzhledem k rizikovému těhotenství a týdnu (40+1tt) by bylo asi fajn už porodit. Na pokoj za mnou pak přišla paní doktorka a povídá, že by chtěla vyvolávat. Nechtěla jsem, chtěla jsem moc domů za dětmi. 
Její přístup i přístup pana primáře a PA mě ale mile šokoval. Dohodli jsme se na Hamiltonovi a na tom, že mě po něm domů pustí (bydlím 10 minut autem) a že v ideálním případě se vrátím odpoledne s kontrakcemi. Když ne, zkusíme malinký kousek tabletky.
Odcházela jsem domů po 10. hodině, vrátit jsem se měla nejpozději ve 14:30. Chlap byl v práci, někde za Prahou, a tak pro mě jela moje mamka s dětmi. Doma jsem se sotva posadila a začaly bolesti. V 11:30 už jsem volala chlapovi, že rodím a že teda jedeme.
Když jsme dorazili, už jsem měla kontrakci jednu za druhou. Silné, ale krátké. Nerozloučila jsem se ani s dětmi a už si mě pod křídlo brala PA. Vnímala jsem jen bolest a pípající mobil, kam mi chlap pravidelně podával info, za jak dlouho bude u mě.
Dorazil zhruba 5 min po 12. hodině. To už ho PA stavěla do různých pozic, abych si mohla ulevit. Byl to fofr. V době příchodu jsem byla na tři prsty, půl hodiny na to na šest, za 10 minut na 8 prstů a už se tlačilo.
Nevím, zda jsem to vnímala jen já, ale třetí porod byl masakr. Vše jsem cítila o tolik intenzivněji, tak nějak „syrově“. V momentě, kdy se tlačila hlavička ven, jsem řvala jak tur, že mě roztrhne a i přes uklidňování PA, že má prcek místa dost, jsem si vyžádala nástřih. Jak se později ukázalo, nebylo to potřeba. PA mě žádala, abych si sáhla dolů a zjistila, jak moc je hlavička venku. Zvládla bych to bez nástřihu na poslední zatlačení. Ale já odmítla na cokoliv sahat.
V momentě, kdy šmikla, miminko vyklouzlo ven. Byl to kluk jako buk, 3430 g a 49 cm. Vykoukl přesně ve 12:56. Poprvé jsem zažila to neskutečné štěstí, kdy máte miminko okamžitě u sebe.
A tak k Nelince a Adámkovi přibyl bráška Matyášek. Dnes (29. srpna) je mu 13 dní a já jsem šťastná jak nikdy!!!
Proto - i když se někdy nedaří a život vám pod nohy háže klacky, buďte trpělivé. Štěstí přijde, až to budete nejméně čekat.
Přečtěte si také
Nechala jsem manžela udělat test otcovství. Výsledek našel vedle mého prstenu
- Anonymní
- 04.11.26
- 7478
Manžel položil krabičku s testem otcovství vedle odsávačky a zeptal se, kdy bude mít malý čistou pusu, aby mu mohl udělat stěr. Synovi bylo jedenáct týdnů. Zrovna jsem měla na rameni látkovou plenu...
Babička tvrdila, že nic neumím. Teď mi tleskala celá vesnice
- Anonymní
- 04.11.26
- 1825
Každý z nás si v sobě nese nějaké ty rodinné šrámy z dětství, které se s námi táhnou až do dospělosti. Někdy stačí málo a staré vzorce chování vás dokážou zasáhnout s nečekanou silou, i když už...
Do českého Kauflandu už nechci. Kvůli německému nákupu jsem se pohádal i doma
- Anonymní
- 04.11.26
- 4622
Žena mi položila vedle talíře účtenku z německého Kauflandu a zeptala se, jestli těch osm čokolád taky patřilo k nutným zásobám. Řekl jsem, že byly v akci. Vzala kalkulačku a přisunula si židli. V...
Pracuju z domova, a tak hlídám nemocné děti. Jenže práci doháním v noci
- Anonymní
- 04.11.26
- 702
Od té doby, co pracuju z domova, automaticky zůstávám s nemocnými dětmi. Nejdřív mi to připadalo praktické. Letos na podzim už ale přepínám mezi poradami, teploměrem a pohádkami tak dlouho, že...
Myslela jsem, že má mladou milenku. Pak jsem zjistila, komu posílá naše peníze
- Anonymní
- 04.11.26
- 7602
Kdybych zahlédla Tondu s mladou, upravenou blondýnkou, ani mě nenapadlo dělat scénu. Spíš jsem si říkala, že jestli si našel milenku, možná to bude pro všechny zúčastněné docela praktické řešení....
Kvůli Love Islandu 2026 jsem se pohádal se ženou. Pak mi ukázala můj telefon
- Anonymní
- 03.11.26
- 1230
„Aspoň před návštěvou to nemusíš přiznávat,“ řekl jsem ženě, když se kamarádka zeptala, komu letos fandí v Love Islandu. U stolu se přestalo mluvit. Žena položila vidličku a zeptala se, jestli se...
Táta mi poslal článek o návratu po 28 letech. Pak chtěl klíče od mého bytu
- Anonymní
- 03.11.26
- 3039
Táta mi poslal článek o Britovi, který se po osmadvaceti letech cesty vrátil domů, a pod něj napsal „Vidíš, nikdy není pozdě.“ Za dvě minuty následovala otázka, jestli máme pořád volný pokoj. Bylo...
Platil jsem doma všechno. Manželka si šetřila a její kamarádky mi zatleskaly
- Anonymní
- 03.11.26
- 2272
„Moje výplata je moje, jeho je naše,“ řekla moje žena u našeho jídelního stolu a její tři kamarádky se rozesmály. Jedna dokonce zvedla skleničku a připila jí na to. Já právě přinášel z kuchyně...
Porodila jsem bez partnera. Kolega mě odsoudil a pak mě požádal o laskavost
- Anonymní
- 03.11.26
- 2130
„Tak hlavně, že tvoje dítě zaplatíme všichni,“ prohlásil Roman přes půl kanceláře, když jsem přinesla zákusky a oznámila, že jsem těhotná. Dva kolegové se zasmáli. Já držela krabici s větrníky a...
Syn doma počítá bez chyby, ve škole má čtyřky. Tohle už není normální!
- Anonymní
- 03.11.26
- 1033
Nikdy jsem si nemyslela, že mě pár známek z matematiky dokáže tolik rozhodit. Synovi to doma jde, úkoly zvládá a ještě nedávno jsem si myslela, že učivo celkem dobře chápe. Jenže ve škole se mu...
přeju hodně zdraví miminku a celé Vaší rodině 
Máte nádherné děti 
přeji hodně sil a hlavně zdravíčko 
