Naše hvězdička Stela
- Rodičovství
- adeeelia
- 21.03.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak nám do života přišlo naše štěstí. Už v těhotenství jsem pročítala deníčky a říkala si, že určitě časem také nějaký napíšu. Takže od začátku. Je mi 20 let (v pondělí 21. 3.) a před rokem jsme se s manželem (tehdy přítelem), rozhodli, že bychom chtěli miminko. Jediné, čeho jsme se obávali, byly reakce okolí, jsem mladá a navíc ještě studuji.
v porodnici :)
a jedeme domůů :)
- 1
a to je naše princezna ve dvou měsících..
- 2
Moje touha po dítěti byla ale tak silná, že přehlušila veškeré pochybnosti… a tak jsem vysadila prášky a čekala 
První měsíc jsem měla snad všechny příznaky (možná jsem si je i vsugerovala) těhotenství, neb se tetka z Červené Lhoty dostavila a já čekala dál… další měsíc příznaky lautr žádné, jen ta tetka nějak nedorazila. Bylo to těsně před čarodějnicemi, naplánovaná velká akce, tak jsem radši šla k dr., abych miminko neopila, kdyby tam nějaké bylo… a ejhle, malý váček už tam byl. Byl to pro nás trošku šok, protože jsme si říkali, že to určitě nepůjde tak rychle, užijeme si léto a pak to přijde tak na zimu… jo,prdlajs
Když jsme to oznámili našim, tedy hlavně tátovi, přijali to úžasně, mamka začala aktivně nakupovat actimely a vitamíny a táta zavelel, že bude svatba, aby miminko přišlo do rodiny. A tak byla svatba - byl červencový den, dva týdny před tím třicítky a ono najednou den před svatbou začalo pršet… no, futeř jako blázen, zima a déšť, ale co se dá dělat… když jsme dorazili na radnici a paní notářka chtěla doklady ,trošku mi zatrnulo… ano, občanka mi ležela u našich v kabelce (a to jsem si předtím říkala, který debil asi může na svatbu zapomenout svou občanku ,tak hlavně, že jsme měla lesk na rty a parfém 
)
Táta akčně nasedl do auta a za hodinu(během které si všichni lehce přihnuli) byla občanka s námi… takže den tak originální a nezapomenutelný, že ani počasí nám ho nezkazilo… na svatbě jsme ještě nevěděli, co čekáme, ale o Šimonkovi nebylo pochyb, všichni mi říkali, že to bude kluk a já s tím najisto počítala… jaké bylo naše překvapení, když nám na ultrazvuku paní doktorka řekla, že pindíka tam tedy rozhodně nevidí… no a tak jsme se začali těšit na naši hvězdičku.
Hvězdička rostla a rostla a o Vánocích jsem jí ještě pořádně naložila (možná proto se narodila se dvěma bradami ) Termín porodu jsem měla stanoven na 28. 12. 2010, na každé kontrole jsem poslouchala jen - ještě to nevypadá a už mi z toho bylo trošku ouvej… navíc se mně pořád někdo ptal - tak už? A nebo hůř-bojíš se? Měla jsem chuť říct - bojím se každého dalšího debila, který se mně na to zeptá Na poslední kontrole mě pozvali na UTZ,kde mi udělali váhový odhad… když z doktorčiných úst vypadl odhad 4050 g, málem to se mnou seklo (v tu chvíli jsem si vyčítala všechen ten bramborový salát a vosí hnízda), takže kvůli velkému váhovému odhadu se domluvil vyvolávaný porod.
V neděli že nastoupím. Manžel s mamkou mě v neděli přivezli do porodnice, v deset večer mi ještě doktor zavedl tabletu. Celou noc jsem měla dost nepříjemné bolesti, jako při silnější mestruaci, takže jsem prakticky vůbec nespala, navíc na pokoji byla maminka s miminkem, takže jsem to měla i s hudbou Druhý den hned ráno mě převezli na porodní sál - osm hodin tableta, deset hodin další tableta - to už byly bolesti dost nesnesitelné a když doktorka řekla, že jsou to jen takové kontrakcičky, měla jsem chuť jí říct, jestli si dělá pr…, jak potom asi přežiju kontrakce? V půl jedné přišel vytoužený epidural, který mi neskutečně ulevil, pak přišel manžel, který si myslel, jak si to tam užívám, protože po epi jsem měla naprosto blažený úsměv.
Ve dvě odpoledne mi doktorka řekla, že se málo otevírám, takže dáme kapačku s oxytocinem. Takže jsem skákala na balonu, v zádech kanylu, v ruce kapačku a vypadala jsem jako blázen… najednou byly bolesti jiné, opravdu znatelně jiné… šlo to rychle a když sestra řekla, že jsem otevřená na 9 cm a že do čtyř porodím (bylo tři čtvrtě na čtyři), zděšeně jsme se na sebe s manželem koukli, jakože UŽ! Na tři kontrakce byla Stelinka na světě, v 16:05, vážila 3560 g (ať žijí odhady) a měřila 50 cm. Popsat ten pocit, když jsem jí poprvé uviděla, není možné… po devíti měsících představ to tu najednou bylo… naše dcera tu byla s námi!
Začátky doma byly dost těžké, bohužel mě neminula poporodní depka, která byla velmi nepříjemná, na druhou stranu nabraná kila jsou tatam A teď jsou Stele 2 a půl měsíce a je to naše vše… když se usměje, když si prdne nebo když kaká, pokaždé u toho div neskáču do stropu, kolikrát se přitrouble usmívám a sama se u toho přistihnu… nevěděla jsem, co je to být mámou, jaký pocit to je a jak to zvládnu, ale najednou je všechno tak automatické, tak samozřejmé… a já jsem neskonale vděčná za mou krásnou, zdravou dceru a jsem prostě šťastná ženská… a máma,která bude pro dceru vším, co bude potřebovat.
Všem přeji šťastné těhulování a mateřství a těm, kdo to dočetli až sem, srdečně blahoželám, bo jsem se dost rozepsala
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1515
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 888
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1544
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 640
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 378
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20143
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2576
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2845
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2560
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1722
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
chci byt mlada mamina. Preju moc stesti s vasi hvezdickou, hodne zdravi a at vam dela jen samou radost! 
krasne si to napsala at jste porad tak stastni 
