Naši tři Andílci
- Prázdná náruč
- Anka87
- 30.03.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to přesně rok, co jsem prožívala nejšťastnější chvíle svého života a ještě vůbec netušila, jak strašný rok nás čeká.
Abych začala úplně od začátku, před 4 lety jsem se vdávala a hned po svatbě jsme se s manželem rozhodli, že bychom rádi založili rodinu. Po vysazení antikoncepce mi naskočil automaticky pravidelný cyklus 28 dní a tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že by v budoucnu mohl být někde problém.
Když se nedařilo rok a půl, řekla jsem si, že navštívím gynekologa, ale že nic nebudeme lámat přes koleno. Lékař mě poslal na hormonální profil, který dopadl výborně. Manžela zase na spermiogram se skvělým výsledkem a dále jsem absolvovala hysteroskopii pod krátkou narkózou, kde se jevilo také vše v pořádku. Lékař konstatoval, že jsme zdraví a nic nám nebrání počít a ať tomu dáme ještě čas.
Uběhl další půl rok a nic se nezměnilo, začala jsem si dělat starosti a četla veškerá fóra, jak napomoci otěhotnění. Po dlouhých dvou letech jsem najednou před očekávanou menstruací cítila velkou bolest v prsou, menstruace se nedostavila a tak přišlo na řadu testování. Opravdu se na testu ihned objevily dvě krásné čárky a já tu radostnou novinu běžela říct manželovi, byl neskutečně šťastný, oči mu jen zářily! Okamžitě jsem se objednala na kontrolu, která měla proběhnout v 7. týdnu, abych měla jistotu, že už bude bít srdíčko.
Na kontrole mi doktor dělal ultrazvuk a tam už jsem viděla, že se mu něco nezdá. Oznámil mi, že to vypadá na mladší těhotenství, že se ale vůbec nic neděje, že jsem mohla mít posunutou ovulaci. Samozřejmě jsem mu věřila a uklidnila jsem se, vše přeci musí být v pořádku! Poslal mě na krev, která dopadla ukázkově a že se mám dostavit za další dva týdny.
Ty dva týdny byly neskutečně dlouhé, snažila jsem zabavit svou mysl, ale moc mi to nešlo. Manžel byl úžasný, dodával mi plno optimismu. Na další kontrole ze mě spadl neuvěřitelný balvan, doktor konstatoval, že je vše jak má a že je to náš malý zázrak! Nemohla jsem se dočkat, až uplyne oněch krizových 12 týdnů a až to budu moci oznámit rodině a přátelům!
Mělo to být na mé 30. narozeniny, termín porodu vycházel také skvěle, na manželovy čtyřicetiny. Ale nic z toho se bohužel nekonalo, na oslavě mých narozenin místo toho, abych oznamovala radostnou novinu, jsem začala mírně špinit a poté i krvácet. Neváhali jsme a jeli rychle na pohotovost, kde mi bylo řečeno, že plod bohužel neodpovídá týdnu těhotenství a že se jedná o zamlklý potrat. Zamlklý potrat? Jak je to možné, brečela jsem tam doktoru na židli, uklidňoval mě, že se to stává opravdu běžně a ať na nic nečekám a navštívíme rovnou CAR.
Dal mi na vybranou, jestli chci zvolit konzervativní způsob potratu, nebo kyretáž. V tu chvíli se mi honily hlavou úplně jiné myšlenky, nevěděla jsem čí jsem, ale rozhodla jsem se pro konzervativní přístup (tedy vyčkat, až spontánně potratím). Vůbec jsem nevěděla, co mě čeká, nikdy jsem ani neslyšela, že to takto jde provést. Naštěstí byl víkend a tak jsme byli doma. Krvácení se den ode dne zvyšovalo, až jsem po dvou dnech potratila, naše miminko mě ve sprše opustilo, nebyla jsem na ten pohled vůbec připravená, myslela jsem, že „to prostě odkrvácí“, v tu chvíli jsem se složila.
Největší oporou mi byli můj muž a rodiče, nedokázala jsem si vůbec představit, co bude dál, po dvou letech a byli jsme opět na samém začátku. Praly se ve mě pocity bezmoci, beznaděje, že jsem k ničemu, když nemůžu donosit ani vlastní dítě, co to jsem vlastně za ženskou!?
Uplynul měsíc, uzavřela jsem se sama do sebe, nedokázala jsem nikoho ani vidět, navíc mi mé kamarádky oznamovaly, že jsou v radostném očekávání, já jim to tolik přála, ale nedokázala jsem tu radost s nimi prožívat. Vždyť i já jsem měla čekat naše miminko, vždyť i já jsem měla mít bříško a najednou nebylo nic. Uklidňování, že přeci zase budu těhotná nepomáhala, já chtěla být ještě furt těhotná. Každý pohled na těhotnou maminku nebo kočárek s miminkem se mi vlévaly slzy do očí, bylo to, jak kdyby mi někdo vrážel kudlu do srdce.
Aby toho nebylo málo v den, kdy jsem nastoupila poprvé do práce, přišla kolegyně, že čekají rodinu a tak mi nezbývalo nic jiného, než půl roku koukat na rostoucí bříško před očima, což pro mě bylo opravdu moc těžké. Čas plynul, my odjeli na dovolenou a po návratu jsem si řekla dost, musím se sebou něco dělat! Našla jsem pomoc v tradiční čínské medicíně. Konečně mě někdo vyslechl, konečně mi přišlo, že mi někdo rozumí. Byly mi doporučeny bylinky, čaje a akupunktura, opravdu jsem věřila, že tohle už musí zabrat!
Po 6 měsících od naší ztráty jsme se dočkali dalšího pozitivního testu. Byla jsem jak v sedmém nebi, opravdu nám někdo dal ještě další šanci, tentokrát jsem byla opravdu přesvědčená, že tohle miminko nikomu už nedám, tohle spolu přeci už musíme vybojovat! Jak strašně jsem se ale mýlila… V 8. týdnu to začalo všechno nanovo, opět špinění a krvácení, na ambulanci mi sice předepsali utrogestan a ascorutin, ale po týdnu byl opět našeho dalšího štěstí konec.
Vrátilo mě to opět totálně na dno, vždyť mi všichni říkali, že se to stává, ale pak po druhé už bude jistě vše v pořádku, nemohla jsem tomu uvěřit. Zrovna v ten měsíc, kdy jsem měla mít původně termín porodu a místo toho další potrat, byla to jak rána z čistého nebe. Nedokázala jsem už myslet na nic jiného, v práci, doma, v noci, stala jsem se otrokem svých myšlenek. Vyhledala jsem pomoc psychologa, kde jsem strávila dvě sezení. Doporučil mi, ať si najdu čas pro sebe, ať dělám co mě baví, ať cvičím, ať cestujeme.
V práci mě ubíjely dotazy typu, proč už nemáme po 3 letech svatby ještě dítě, vždyť už je mi 30 let, tak na co ještě čekáme? Bylo to vždy, jak kdybych chytla kulku přímo do srdce. Opět se ukázalo, že čas je nejlepší lék, jen co jsem se s manželem nějak zmátořila, odjeli jsme na další dovolenou, tam se opravdu povedlo přijít na jiné myšlenky a užívat si tam, kde nás nikdo nezná, byla to příjemná změna.
Po návratu jsem opět cítila onu známou bolest prsou, už týden před menstruací jsem věděla, oč se jedná, však to prožívám už potřetí. V den očekávané menstruace se opět objevily dvě čárky, ale tentokrát strašně slabě, seděla jsem na záchodě, klepaly se mi ruce a nevěděla jsem, co se to děje, vždyť předtím byly hned vždy silné. Manželovi jsem tuto novinku oznámila, ale už jsem byla skeptická, věděla jsem, že se zase něco děje a intuice opět nelhala.
Na kontrole nebylo na ultrazvuku ještě nic vidět, testy pozitivní a bylo mi řečeno, že mám ještě dva týdny počkat a přijít znovu. Neuplynuly však ani dva týdny, začala jsem špinit a krvácení začalo nanovo - diagnostika - biochemické těhotenství.
A tady můj příběh bohužel prozatím končí. Skóre 3 roky, 3 nezdary. Stále ale věřím, že se našeho miminka dočkáme, nic jiného totiž než věřit nezbývá, nesmíme to teď vzdát! Čeká nás teď spoustu vyšetření a tak teď doufám, že se najde příčina, která půjde odstranit. Moc ráda bych popřála všem snažícím se a potrácejícím plno sil a plno trpělivosti, to štěstí na nás přeci někde musí čekat!
Přečtěte si také
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 969
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 450
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 891
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 244
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 271
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1520
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 3816
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1151
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 3063
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1458
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
.hodne stesti a sil zlato.moc ti preju at je tento rok stastny.
…myslím, že by ti mohla pomoci…
Držím palce a za rok se těším na deníček se šťastnějším koncem
ted mame naplanovano ivf s pgs, ale nejak jsem dosla k zaveru ze za ty prachy asi pojedem spis na dovcu, a na miminko si pockame.. drzim palecky at se brzy zadari 
Hodně štěstí a sil…nechh si zkontrolovat srážlivost krve…bývá to bohuižel důvod k potratům.
