Našich prvních 10 měsíců
Néé každé miminko je usměvavý andílek:)
Když tu čtu ty krásné „sluníčkové“ příběhy o superhodných miminkách, veselých a spinkajících, taky přispěju svou troškou do mlýna.
Vše začalo už v porodnici, po 6 hodinovém utrpení na křesle, neustálých narážek PA a nezájmu porodnického personálu se nám konečně narodil syn Jakub. Až na vodový hematom na hlavě byl naprosto v pořádku a nádherný. Už v porodnici ale prospinkal celé dny a celé noci probděl, měl otočený režim.
I po návratu z porodnice se to nelepšilo, do všeho se přidali prdíky a má neskutečná únava. Malý nechtěl vůbec spát a nejednou jsem spala s miminkem v ruce opřená hlavou o zeď, v křesle, na zemi u postýlky, nebo v sedě na záchodě
![]()
Přítel pomáhal, jak to jen šlo, ale skloubit to se 3 směnami v práci to šlo poměrně těžko. Po dlouhých 3 měsících se malému režim obrátil, leč nespinkal ani náhodou celou noc. Trápilo nás bříško a to fest. Vyzkoušela jsem všechno možné, z každé strany chodily útěchy, jak to brzy přejde a malý bude hajat a bříško nebude bolet a začne být usměvavé miminko.
Ale ouha
Za necelých 5 měsících konečně přešlo bříško a malý dokonce spal celou noc s jedním probuzením. I já se začala cítit jako člověk a né jako zombie.
Je pravda, že mě v tu dobu pro změnu trápil vývoj, protože jsem nedokázala neporovnávat s ostatními miminky. Na půl roce se vše zase zlomilo. Malý nespal, budil se, plakal, řval
…I celou noc jsem stála u postýlky a snažila se ho utišit, uspat, nakojit, pomazlit. Nezabíralo nic, až na to, vzít si ho do postele a spinkat společně.
Situace se nelepšila a nic nezabíralo, usínání byl 3 hodinový boj, spaní ještě horší, nepomohly babské rady, metody z knížek, ani doktoři. Říkala jsem si a vlastně říkám do teď, že to musím vydržet. Je nám necelých 10 měsíců, malý už není žádné miminko. Je to malý vztekloun a ječoun. Smích je u nás zázrak. Známe převážně řev, a vztek a pláč. I když jsem od porodu dělala, co jsem mohla a snažila se malému dát vše, věnovala se mu, režim stále stejný, bohužel má svou hlavu
![]()
I teď dokáže vstát i 15krát za noc, utiší ho jen mé prso, ač nepije jen dudlá - tudíž jsem živý dudlík, usínání je boj se řevem, protože stojí v postýlce a vzteká se. Zkoušela jsem odstavení od prsa, ale byl to fatální neúspěch a já nevydržela a vrátila se zpět k nočnímu kojení. Ač malý příjímá i UM, i na UM se mi vzbudí stokrát za noc. Takže kojení je pro mě pohodlnější… ![]()
Nevydrží sekundu sám, hrát si nechce, sotva zajdu za jeho zorné pole, řev
Prodělali jsme už laringitidu, několik kašlů a rýmiček, pobyt na dětském JIP.
Je to lenoch lenivá, pod dozorem RHB, protože se mu jaksi nic nechce
Naučil se plazit, lézt se mu nechce, sedět už vůbec ne, to úplně přeskočil a k nelibosti doktorů si začal stoupat, což je jeho největší priorita momentálně, která je samozřejmě doprovázená vztekem a řevem
Jak jinak.
Stále mám ještě naději, že se tohle období celé přehoupne a začně to sluníčkové, jako v ostatních deníčcích:)
Přečtěte si také
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 3974
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 550
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 407
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 1214
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 4399
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 3110
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 2224
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 642
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 7748
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3808
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...