Nečekané překvapení: Těhotenství. A pak radost!

Bylo mi 27 let, když se mi objevily problémy, jako je rychlý srdeční pulz a arytmie… Můj obvodní lékař mě odeslal na vyšetření na internu… Tam jsem se dověděla tu velkou novinku… Podle krevních testů jsem těhotná a mám se objednat ke svému gynekologovi… Byl to pro mě velký šok, protože jsem brala antikoncepci a vůbec by mě to nenapadlo… Navíc jsem byla asi 4 měsíce v nové práci přes agenturou, takže se to ani nehodilo…

Gynekologické vyšetření výsledky potvrdilo, byla jsem v 8. týdnu. Srdíčko bilo, vše vypadalo v pořádku… A tak jsem se začala docela těšit… A zároveň taky bát… Měla jsem za sebou už jeden potrat a nechtěla jsem si tím projít znova…

O 14 dní později jsem skončila na nemocenské s rizikovým těhotenstvím… Lidi z agentury práce po mně chtěli, ať podepíšu ukončení pracovní smlouvy dohodou. To jsem odmítla, což se jim nelíbilo…V tutéž chvíli začaly také ranní nevolnosti (nikdy nepochopím, proč ranní, když trvají celý den), které mě doprovázely celým těhotenstvím…

Přibližně ve 3. měsíci se objevilo krvácení, které se následně objevovalo při každé menší námaze. Proto jsem měla povoleno jen to nejdůležitější doma a max 30min. procházky… K tomu všemu ty nevolnost… Byla to hrůza… Nemohla jsem ani cítit jídla, která jsem před tím milovala (halušky s brynzou, pečené kuře, brambory pečené v troubě nebo třeba kuře na paprice, to vše znamenalo hlavu v toaletě), nemohla jsem ani cítit kávu nebo černý čaj… A začínala jsem být alergická na slova některých mužů o tom, jak je těhotenství nejkrásnější období života ženy… Vždy jsem si říkala „tohle může říct jenom chlap“… Ale stačil jediný pohyb naší malé princezny a hned se to změnilo v pocit euforie…

Cca ve 27. týdnu mi bylo oznámeno, že nějak hůře roste… A že možná bude třeba hospitalizace, na pozorování… A v kritickém případě (kdyby přestala růst úplně) vyvolání porodu… Od té doby jsem byla u lékaře každý týden, od 32. týdne dokonce 2× týdně…

Ve 35. týdnu (konec září) jsem najednou dostala dopis od pojišťovny, že od května nejsem vedená jako zaměstnána, ať doložím, jestli jsem byla zaměstnána nebo co jsem do teď dělala… Zkoušela jsem to řešit se zaměstnavatelem, ale byla jsem těžce odbyta… Nic mi neřekli, ani když jsem jim nesla ukončení nemocenské a žádost o mateřskou (na kterou jsem takto neměla nárok)… Byla jsem z toho úplně v šoku, psychicky mě to naprosto vykolejilo…

Cca ve 23 hodin dne 1. října mi praskla voda… Jako prvorodička jsem nevěděla jistě, jestli je to ono, tak jsem se šla ještě projít, jestli to není nějaká „nehoda nebo menší únik“. Ale když únik nepřestával, jeli jsme do porodnice… Přijali mě a cca o půlnoci jsem byla na pokoji… Byla jsem ráda, že mám pokoj jen pro sebe, ačkoliv byl dvoulůžkový…V klidu jsem se vyspala a odpočinula jsem si… První kontrakce (po ní jsem měla další hodinu klid) přišla asi v poledne… Okolo 13:30 se porod kontrakce rozjely naplno… A zároveň s nimi průjem a další zvracení… Hojně jsem si dopřávala teplou sprchu, která mi od bolesti hodně pomáhala… A najednou jsme mířili na sál… Malá se narodila 2. října v 16:17 hodin, ve 36. týdnu s 43 cm a 2 140 gramy… Když jsem ji uslyšela poprvé plakat, byl to ten nejkrásnější zvuk na světě (kdo by tenkrát tušil, že přijdou chvíle, kdy z toho zvuku budu šílet???). Když mi ji podali, měla jsem hrozný strach o toho drobečka… Byla tak malinká, takové maličké stvoření… A bude teď zcela závislá na mě… V porodnici jsme byli 8 dní… Pustili nás 10. 10., právě na mé narozeniny…

Teď už je to 3letá slečna a i když je to s ní občas velice náročné, je to nás největší poklad, který nám dělá velikou radost a kterého moc milujeme…