Něco o mně
- O životě
- Agentka.007
- 25.11.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už několik měsíců si čtu příběhy ostatních maminek, a tak sem se rozhodla přidat sem svůj deníček.
Ahoj, předem se omlouvám za chyby, ale snad se to dá přežít.
Jmenuji se Blanka, je mi skoro 20 let. Něco o mojí rodině: moje mamka je invalidní a otec v důchodu a strašný nervák. Když mi bylo čerstvých 14, mé mamce našli nádor na mozku, který jí vyvolával eptileptické zachvaty. Do nemocnice nastoupila před mými narozeninami, a tak jsme to oslavili v nemocnici. To jsem bohužel ještě nevěděla, co jí je, řekla mi to na procházce, jen vím, že jsem brečela.
Mamka mi vysvětlila co a jak se může stát při operaci, ale nikdo nečekal, co se stane. Moji mamku operovali až po dvou měsících v Brně, byla jsem tam jen jednou, sama jsem se bála a otec mě nechtěl brávat. Pamatuji si jen poslední hovor, už mi nevolej, vypínam si mobil před operací.
Nikdo mi nechtěl nic říct, co se stalo, jak dopadla operace, po nocích jsem brečela, až pak, když jí konečně převezli sem do Uherského Hradiště, mě má starší sestra i s neteří vzali za mamkou. Až o měsíc po operaci jsem se dozvěděla, že už nikdy nebude jako dřív, byla jak malé děcko pár dní po porodu. Dostala při převozu mrtvičku a ochrnula na půl těla. Když jsem tak stála vedle ní, chtělo se mi brečet, ale nebrečela jsem, řekla jsem si, že musím být silná i přes otcův teror, kvůli mamce.
A tak nastala moje etapa nového života, po škole jsme jela na kole hned za mamkou, starala jsem se o ni, byla jsem tam několik hodin denně, někdy jsme plakali obě. Teď už je to skoro 6 let, co je ochrnutá na půl těla, nikdy nebude myslet jako my ostatní, ani chodit ani mluvit. Jsem na ni hrdá, že se naučila psát levou rukou, učíme se spolu číst a jezdíme na výlety, vzala jsem domácnost do svých rukou. Má sestra mi ani jeden den nepomohla, nikam mamku nebere a místo pomoci se starám i o její dítě, která má 13 let a o jejího psa (rottweillera).
Můj přítel se se mnou chce odstěhovat, ale já nějak nemůžu kvůli mamce, bojím se o ni, že to otec sám nezvládne, ale už strašně dlouho chci mít svou rodinu. Já vím, je mi 19, mám hotovou střední školu, přítel má docela dobrou práci, já zatím ne, to je taky důvod proč ještě nechci vysadit prášky, mám už nakoupené oblečky pro mimčo, vaničku všechno, i dudlíky a snad všechno o dětech přečteno.
Já vím, dlouhý deníček, nevím jak se vám to bude číst, doufám že mě pochopíte. Zatím ahoj.
Přečtěte si také
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 2623
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 1597
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 3941
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 3536
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 1156
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 4089
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 1220
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 637
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 1540
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 1256
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
Opravdu né každý by to dokázal. 
