Něco o mně
- O životě
- Agentka.007
- 25.11.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už několik měsíců si čtu příběhy ostatních maminek, a tak sem se rozhodla přidat sem svůj deníček.
Ahoj, předem se omlouvám za chyby, ale snad se to dá přežít.
Jmenuji se Blanka, je mi skoro 20 let. Něco o mojí rodině: moje mamka je invalidní a otec v důchodu a strašný nervák. Když mi bylo čerstvých 14, mé mamce našli nádor na mozku, který jí vyvolával eptileptické zachvaty. Do nemocnice nastoupila před mými narozeninami, a tak jsme to oslavili v nemocnici. To jsem bohužel ještě nevěděla, co jí je, řekla mi to na procházce, jen vím, že jsem brečela.
Mamka mi vysvětlila co a jak se může stát při operaci, ale nikdo nečekal, co se stane. Moji mamku operovali až po dvou měsících v Brně, byla jsem tam jen jednou, sama jsem se bála a otec mě nechtěl brávat. Pamatuji si jen poslední hovor, už mi nevolej, vypínam si mobil před operací.
Nikdo mi nechtěl nic říct, co se stalo, jak dopadla operace, po nocích jsem brečela, až pak, když jí konečně převezli sem do Uherského Hradiště, mě má starší sestra i s neteří vzali za mamkou. Až o měsíc po operaci jsem se dozvěděla, že už nikdy nebude jako dřív, byla jak malé děcko pár dní po porodu. Dostala při převozu mrtvičku a ochrnula na půl těla. Když jsem tak stála vedle ní, chtělo se mi brečet, ale nebrečela jsem, řekla jsem si, že musím být silná i přes otcův teror, kvůli mamce.
A tak nastala moje etapa nového života, po škole jsme jela na kole hned za mamkou, starala jsem se o ni, byla jsem tam několik hodin denně, někdy jsme plakali obě. Teď už je to skoro 6 let, co je ochrnutá na půl těla, nikdy nebude myslet jako my ostatní, ani chodit ani mluvit. Jsem na ni hrdá, že se naučila psát levou rukou, učíme se spolu číst a jezdíme na výlety, vzala jsem domácnost do svých rukou. Má sestra mi ani jeden den nepomohla, nikam mamku nebere a místo pomoci se starám i o její dítě, která má 13 let a o jejího psa (rottweillera).
Můj přítel se se mnou chce odstěhovat, ale já nějak nemůžu kvůli mamce, bojím se o ni, že to otec sám nezvládne, ale už strašně dlouho chci mít svou rodinu. Já vím, je mi 19, mám hotovou střední školu, přítel má docela dobrou práci, já zatím ne, to je taky důvod proč ještě nechci vysadit prášky, mám už nakoupené oblečky pro mimčo, vaničku všechno, i dudlíky a snad všechno o dětech přečteno.
Já vím, dlouhý deníček, nevím jak se vám to bude číst, doufám že mě pochopíte. Zatím ahoj.
Přečtěte si také
Dívám se, jak se syn se snachou uštvou. Pomoc ode mě ale odmítají
- babiMáňa
- 19.11.26
- 1122
Když jsem synovi nabídla, že jim občas pohlídám děti, aby si se snachou mohli někam vyrazit, odpověděl mi, že dneska už se rodiny organizují jinak a že moje rady nepotřebují. Zůstala jsem stát s...
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 1292
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 925
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 440
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 799
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 1194
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 897
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 838
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 718
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 647
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...