Nejkrásnější období???

Nikdy nepřestanu vzpomínat na každou vteřinu, kterou jsme směli strávit s naším mimískem. Všechno začalo hrozně nevině, naivně a krásně. O tom jak se z nejkrásnějšího období života stane ta nejhorší noční můra...

Všechno vlastně začalo společným bydlením s přítelem. Oba jsme dokončili školu, měli práci, a budování kariéry nebylo mým velkým cílem. Vždycky jsem si přála mít velikou rodinu s minimálně čtyřmi dětmi.

Bydleli jsme v domečku s velikou zahradou, který sice potřeboval spoustu oprav, ale to nám nevadilo. Oba jsme si moc přáli, abychom už brzy nebyli sami. Ale čas běžel a žádné těhotenství se nekonalo. Věděla jsem, že jsem v pořádku, tak jsme se dohodli, že necháme věcem volný průběh.

Někdy mě sice přepadly chmury a lítost, ale vlastně na ně ani při práci nebyl čas. Až jednou nepřišla menstruace, jen špinění, tak jsem si udělala test a zajásala. Šla jsem k lékaři, vše v pořádku, ale pro jistotu mě nechal doma z práce a nasadil vitamin K (srážlivost krve na nule).

Špinění se nezhoršovalo ani nelepšilo, kontrola po 14 dnech. Jenže miminku se neobjevilo srdíčko a původní váček se zmenšil, děloha plná plodových obalů – těhotenství zaniklo a tělo to nepoznalo. V tu chvíli se mi zhroutil svět, odmítala jsem tomu uvěřit a doufala, že se spletli. Čekala mě neodkladná revize, která se zkomplikovala silným krvácením. Nakonec jsem podepsala reverz a odjela domů.

Všechny kontroly byly v pořádku, tak jsme se mohli opět snažit. Sice jsme se s manželem domluvili, že ještě chvíli počkáme, necítila jsem se dobře (psychika…), ale zanedlouho jsem zjistila, že jsem těhotná. Žádné krvácení ani nic podobného, tak jsem na kontrolu šla až v 8. tt, hrozně jsem se bála.

Ale vše bylo v pořádku, celou dobu jsem normálně pracovala, nevolnosti a hodně silná únava sice neustoupily ani po 3 měsících, ale daly se zvládnout, jen sem musela vstávat ráno dřív. Velký ultrazvuk ve 20. tt v pořádku a já se radovala a těšila na našeho mimíska.

Poslední kontrola 24. tt a vše v pořádku. Ve 25. tt mi bylo večer špatně, což nebylo nic neobvyklého, protože nevolnosti a nadýmání mě neopustily… Šli jsme spát a mě v noci bylo fakt zle, měla jsem křeče v břiše. Vzbudila jsem muže a raději jsme jeli na pohotovost. Nejdřív mě odbyli, že kdyby se něco dělo, tak budu krvácet nebo špinit, ale že mě teda pro jistotu prohlédnou.

Nikdy nezapomenu na výraz paní doktorky, bylo mi jasné, že je zle. Nejdřív mi vynadala, že jsme přijeli pozdě, jsem kompletně otevřená, miminko je nožičkama v porodních cestách, naštěstí nepraskla voda…

Už nemůžou nic dělat, prý je to špatný, tady ten porod nezvládnou a převážet mě nemůžou. Nakonec mi napíchali kde co a stabilizovali pro převoz. Myslela jsem, že máme vyhráno. Příjem v nejmenované krajské nemocnici katastrofa, přijímající lékař výrazně nesouhlasil s tím, že chci miminko zachránit. Prý než jít na sekci (jediný porod, který by mimi mohlo přežít), je lepší rodit klasicky a začít se snažit znova. Arogantnějšího a necitlivějšího člověka jsem nikdy nepotkala.

Mimísek se narodil v 25 +4, porodní váha 910 g. Nikdy nezapomenu, když jsem ho poprvé uviděla, byl tak nádherný, dokonalý a já od první vteřiny věděla, že je prostě náš. Snažila jsem se co nejdřív začít odstříkávat mléko, i když mi to moc nešlo, protože to byla jedna z mála věcí, co jsem mohla udělat.

Bylo to období sebeobviňování a nespočetněkrát vyřčeného PROČ, ale snažila jsem se být silná pro našeho mrňouska. Bylo to nejkrásnější a nejúžasnější miminko, byla to neskutečná láska na první pohled. Jenže měl velké problémy s dýcháním, stále na CPAPU nebo na ventilaci a po třech týdnech dostal infekci… Možná od té sestřičky, co prskala na celé JIP, ale to se asi nikdy nedozvíme.

Infekce mu byla zjištěna v 16:00 a od té doby se prcošek jen zhoršoval, v 10 mi doktor oznámil, že vyčerpali všechny terapeutické možnosti a já stále věřila, že to zvládneme. Ale nešlo nevidět, jak je malý bledý a slabý. Nechtěla jsem od něj odejít, vyhodili mě, že tam nemůžu zůstat, kdyby se něco dělo, tak mě zavolají.

Sice jsem odešla, ale nespala, celou dobu jsem se modlila, aby měl náš bojovníček dost síly. Neměla jsem žádné zprávy, ale doufala jsem, že kdyby se něco dělo, tak to přece budu cítit. Ve 3:15 přišla paní doktorka, prý se nemám lekat, našemu chlapečkovi selhává srdíčko a asi brzo zemře. Jestli chci, mám se jít rozloučit.

Už jsem to nestihla, což si nepřestanu do konce života vyčítat. Pak si nic nepamatuju nic, mám okno. Dovolili mi si našeho mrtvého andílka pochovat, volala jsem manželovi, zvedl to okamžitě, bylo hrozně těžké to vyslovit. Přijel za námi, aby se taky mohl rozloučit a pak nám chlapečka odnesli, resp. mi ho vytrhli z náručí. Další dny mi splývají, ale pamatuju si pohřeb, tehdy mi došlo, že neumřel jenom náš chlapeček, ale i já…

Už je to půl roku a každý den doufám, že se ráno neprobudím a budu s naším chlapečkem. S manželem jsme sice pořád spolu, ale dohodli jsme se, že až si někoho najde, tak se odstěhuju, domeček je jeho. Nechci mu už dál kazit život.

Vím, že si moc přeje děti. Po předčasném porodu nastává ve většině případů další porod ještě dříve a náš chlapeček se narodil na samé hranici přežití. Manžela moc miluju a chci, aby byl šťastný.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
pupetka
293
29.1.16 00:31

Zakladatelko, je to moc smutný příběh, je mi to moc líto. Nicméně zachraňte vaše manželství, milujete se a miminko si k vám jistě najde cestu. Nevzdávej to!

  • načítám...
  • Zmínit
lucillee
8660
29.1.16 00:39

:,( Nevzdávejte to, musí to být strašlivá bolest, ale právě teď moc potřebujete jeden druhého. :hug: :hug: Strašně moc bych vám přála dobrý konec.

  • načítám...
  • Zmínit
Kaculatko
11750
29.1.16 01:01

Moc smutny pribeh, chovani personalu v takovych citlivych chvilich az me z toho mrazilo a pak to finale denicku. Nevim jak to napsat, proste bojuj i za svoje stesti, nemuzes rict, ze nekomu kazis zivot, tva bolest je pochopitelna a jestli je tvuj muz schopnej si najit novou a tebe odstehovat, tak neni o co stat. Kazdopadne za svym chlapeckem jeste dlouho nepujdes, on na Tebe bude davat pozor a posle ti spoustu radosti, musis tomu verit. Nic z toho, co se stalo, neni tvoje chyba a nesmis se tim takto odepsat. Ty rany do Tveho zivota prisly z nejakeho duvodu a ja verim, ze se z toho vyhrabes, bude to treba trvat delsi dobu, ale nevzdavej to!
Edit: nevim tedy jaka pricina predcasneho porodu u vas byla, ale ja treba rodila dve deti predcasne a vzdy to tehotenstvi vydrzelo o trochu dyl… prvni byl ve 34.tt, druhe mimi o tyden pozdeji a ted jsem potreti tehotna a uz zacinam 36.tt. Asi to moc pozitivne nevyznelo a neda se to moc srovnavat s porodem tak brzy jako u vas, ale snazim se ti tim ukazat, ze ne nutne bys dalsi miminko rodila jeste driv. Urcite vam k tomu doktori neco vic rekli nebo by se dala udelat nejaka vysetreni, kde se stala chyba. Neztracej nadeji, prosim.

Příspěvek upraven 29.01.16 v 01:07

  • načítám...
  • Zmínit
Dianela
1220
29.1.16 01:34

Ukápla mi slza, a nejen jedna. :,(
Je mi strašně líto toho co se vám stalo. Nicméně, zachraňte vaše manželství, vaší vzájemnou lásku. Protože jen vaše láska je důkazem toho, že tady ten malý drobeček byl. Nevzdávejte to. Přestože je to velká tragédie, určitě má vše šanci dojít ke šťastnému konci. Přeji ti hodně sil a hlavně hodně štěstí. Buďte silní!!! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Králičice
17107
29.1.16 03:59

Já bohužel zažila něco podobného.. Dvojčátka 26+0, chlapeček odešel do nebíčka po 31 dnech.. Infekce střev :-(
Nicméně v „mé“ nemocnici byl přístup úplně opačný..Jak u porodu, tak u boje s infekcí. Bojovali za jeho život do poslední chvíle, byli citliví a já byla ta, co se odmítla loučit s tím, že doufám, že ho další den uvidím..
Holčička je naprosto zdravá (až na „školkové“ virózy) a víš co, milá anonymní? Čekám teď chlapečka a jsem ve 37. týdnu..A vím, že nejsem výjimka - i k nedonošeňátkům se rodí donošené děti.. Jen je potřeba zjistit, proč jsi začala rodit dříve.

Přeji hodně síly a ať vás andílek hlídá.

http://www.karaoketexty.cz/…-heaven-4607

  • načítám...
  • Zmínit
Malike
14895
29.1.16 05:35

Zakladatelko, to že se jsi potratila 2× ještě neznamená konec..je mnoho příběhu s tímto problémem a i nakonec se šťastným koncem. Jděte na terapii, nech si poradit. Zjistí proč potracis, příště budeš na rizikaci a ležet ale třeba to bude dobre..jen se nevzdavej.

  • načítám...
  • Zmínit
Sarik12
15752
29.1.16 06:00

Je mi moc lito, co se vam stalo :hug:
ale miminko nevzdavej, nevim, kdo ti to rekl o tom, ze dalsi mimnko by se narodilo jeste drive. vetsina maminek s nedonosenatky, ktere znam a maji dalsi dite, se narodio normalne.
zjistili pricinu predcasneho porodu?

  • načítám...
  • Zmínit
protection
29.1.16 06:17

BuĎ silná a zapracujte na vztahu, milujte se a snažte se…

  • Upravit
Tiger-lily
35438
29.1.16 07:03

:hug: :hug: :hug: Je mi moc líto, co se stalo. A prosím, začni řešit sebe, máš hroznou depresi… proč by si měl manžel někoho hledat? Proč takové černo do budoucna? Tahle smutná událost by váš vztah naopak měla posílit.
A ještě k doktorovi - nemají náhodou povinnost od ukončeného 24 tt dítě zachraňovat?

  • načítám...
  • Zmínit
MIŠMA 22
276
29.1.16 07:10

Pěknej deníček i když s moc smutným koncem, tohle by se nemělo stávat :,(.Nevzdávej to a snažte si s manželem zachránit manželství a určitě přijde i vytoužené miminko. :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Lidym
2781
29.1.16 07:45

@Tiger-lily Mě v porodnici řekli, že se zachraňuje od 28. týdne. Já přišla o mimčo v 18. týdnu.

  • načítám...
  • Zmínit
Gabcca
2069
29.1.16 08:04

Je to hrozný příběh. Moc mě mrzí, co se vám stalo a asi nikdo z nás si nedovede představit, jaké to je. Z celého srdce vám oběma přeji, abyste manželství zachránili a jednou se určitě dočkáte šťastného konce :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
terinka4444
69235
29.1.16 08:13

Strašně smutný deniček, chování personálu šílené. A manžel? Proč jste se dohodli na něčem tak šíleném? Proč tě nedrží v netěžších chvílích? Další dítě přeci můžeš donosit, to není v žádném případě jistota porodu ještě dříve. Přeci ty mu nekazíš život, kdo ti tohle nakukal, Ty za to přeci nemůžeš. Prosím tě, vyhledej pomoc, vyhledej dobrého psychologa, psychiatra, skupinu žen se stejným osudem, kohokoliv, vyhledej odbornou pomoc.

  • načítám...
  • Zmínit
KristyM
2099
29.1.16 08:30

Moc moc smutny denicek. Nedokazu si predstavit, co prozivas, ale preji ti hrozne moc sil, aby jsi to vse zvladla! Manzela nenechavej zadne jine, snaz se zachranit aspon vase manzelstvi. Bude to tezke, ale ck treba naplanovat nejakou super letni dovolenou? Budete se spolu tesit, prijdete na jne myslenky a treba to bude zacatek „neceho“ noveho ;) mas dva andelicky, ti te budou ted ochranovat a poslou ti zdrave miminko. Je treba zkusit se dat trosku do kupy, treba pomalinku.. Manzela to urcite take trapi, nejsi v tom sama! Posilam moc sil vse zvladnout!

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
29.1.16 08:38

Manzelstvi je proto aby se lide doplnovali a podporovali v tezkych situacich. Myslim si, ze je celkem dobre mozne, ze dalsi miminko bude v poradku. Myslim ze si ted hodne zdrchana z toho co se stalo a psychicky se jeste hodne zlepsis. Manzel by to mel pochopit a pomoc ti.
Navic vzdycky je moznost adopce deti, ktere budou za milujici rodice vdecni.
Preji hodne sily.

  • Upravit
Verun83
29.1.16 08:46

Neblaznete, takhle se vzdat! Manzel vas uz nemiluje, ze vas chce takhle nechat jit po tom, co se stalo? Tomu se mi nechce verit. A opravdu neni pravda, ze kdy jste jednou porodila predcasne, ze priste to bude jeste driv. Pribuzna prisla o prvni miminko ve 26tt, za pul roku pri novem snazeni hned otehotnela a holcicku donosila, rodila asi 4 dny pred terminem. Vic ji hlidali, i si polezela kolem toho 25tt par tydnu v nemocnici, ale donosila a to je hlavni.
Takze jestli potrebujete psychickou pomoc, nekam zajdete, neni na tom nic spatneho, s manzelem zustante, z lasky vznikl vas chlapecek a ten vam posle novou dusicku. Bude zas dobre.

  • Upravit
Bonulinka
623
29.1.16 09:08

Moc smutné :hug:. Ale nevzdávejte to! Zajděte si oba k dobrému psychologovi, potřebuješ ze sebe ten smutek dostat. Dále se objednejte do Podolí, aby se zjistila příčina předčasného porodu. Oni si vás tam už ohlídají a určitě se časem budete radovat z děťátka.
Známá to měla podobně, v Podolí jim pomohli ( i tam pak rodila ) a teď se radují z miminka. Než se zadařilo, tak si ještě pořídili pejska. Možná i to jim pomohlo přijít na lepší myšlenky a dát se dřív do kupy.
Přeji hodně štěstí!

  • načítám...
  • Zmínit
Magnificata
1618
29.1.16 09:34

Manzelstvi v dobrem a ve zlem, ne? Sleduji emimi asi 5 let a uz tu bylo tolik happy endu. Drzte se!

Příspěvek upraven 29.01.16 v 09:35

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzu02
68
29.1.16 09:42

To je moc smutny denicek :,( Nevzdavejte to a zachrante sve manzelstvi, treba jednou, az se vse uklidni, prijde i to vytouzene miminko. Drzim palce :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
miselline
1503
29.1.16 09:43

Ahoj..moc smutné, je mi to líto…
Rozumím ti..moc…
My měli obrovské štěstí a Kačka byla obrovský bojovník. Narodila se v 24tt, personál úžasný, bojovali, snažili se..díky Bohu je Katuška zdravá holka, je jí skoro třináct, chodí na gymnázium a včera mi přinesla samé jedničky.
Zkuste zapracovat na manželství…my to nezvládli a šli jsme od sebe. Ale teď vím, že chtělo mluvit, ne obviňovat, mluvit, ne utíkat..
A jedno pozitivní..i když se Kačka narodila tak strašně brzy, s novým mužem jsme sebrali odvahu a šli do toho. Spoustu let jsme doufali v miminko a dočkali se..Ano, bohužel/bohudík jsem strávila v nemocnici tři a pul měsíce..na kapačkách, ale povedlo se. Prostě mě hlídali a Aninka se narodila v nádherným 35+4..takže nevzdávej to..vždyť ten život stojí za to :)

  • načítám...
  • Zmínit
lupilka.cz
1993
29.1.16 09:45

Prosím nevzdávat to, je to jeste moc čerstvé, potřebuješ pomoc odbornou a uvidíš, že i když to stále bude bolet, tvůj syn ti pošle nového andilka.
Prosím, nevzdavej to, manžel určitě trpí jako ty a potřebujete se navzájem. Spolu to zvládnete. Sama to nedáš a ublizis i manželovi, kterého miluješ :(

  • načítám...
  • Zmínit
andilek2766
2767
29.1.16 10:12
:,( :,( :,(
  • načítám...
  • Zmínit
Salvaje
3491
29.1.16 10:13

Upřímnou soustrast :hug:
Obvykle se k deníčkům moc nevyjadřuji. Ale tady musím. Musím se vyjádřit k tomu, že by se Ti další miminko narodilo ještě dříve - to je blbost. Rozhodně to tak být nemusí. Kdybys znovu otěhotněla, určitě si Tě budou lékaři víc hlídat.
A že to nejsou jen kecy, je tu spousta uživatelek jako důkaz.
Můj první syn se narodil ve 34+1, druhý necelé 3 roky na to ve 37+5. Vím, není to tak brzy jako u Tebe, ale tady vidíš, že není pravidlo, že by se další děti rodily ještě dříve, než ty předchozí :hug:
Drž se, najdi psychologa.
S manželem víš jen Ty, jak to máte. Jestli spolu chcete být nebo ne. Ale jestli ho opouštíš jen kvůli tomu, že máš strach z předčasně narozeného miminka, tak to nedělej. Neobětuj se tak! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Cuddy
31009
29.1.16 10:54

Holka, seber se a bojuj. Vyhledej psychologa, psychiatra, prestan se obvinovat, tim si nepomuzes. A tva dohoda s partnerem je jako co? Ty jsi jen nejaky chovny inkubator? Prislo se na pricinu brzkeho porodu? Poslali te na nejaka vysetreni?

  • načítám...
  • Zmínit
Radka610
202
29.1.16 10:55

Známá rodila 26tt a holčička měla dokonce 680 g. Dnes je z ní 3,5 léta šikovna holčička. Nečekaně ale otěhotněla rok po porodu znova a chlapeček si počkal přesně do termínu. Držím palecky a nevzdavejte se. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
29.1.16 11:19

Strasne me tvuj denicek dostal… A chci ti rict par veci- okolo sebe mam nekolik kamaradek, co zazily neco podobneho. Vsechny mely deti drive nez ja, a dokonce jsem proto mela z tehotenstvi uplnou paranoiu, kdyz jsem videla, ze toto neni vubec ojedinela vec. Kazdopadne jedna z nich rodila predcasne trikrat! Nevim, kde nasla silu to zkusit poctvrte, ale vyplatilo se. V dnesni dobe ma 2 krasny zdravy kluky. Je dulezite pokusit se zjistit pricinu. Jeji problem byla „alergie na sperma“! Vubec jsem netusila, ze neco podobneho existuje. Sice otehotnela, ale nebyla schopna dite odnosit, cili sla nakonec na umele oplodneni, kdy do ni sperma vpravili, aniz by se udajne podrazdila sliznice. Dalsi kamaradka- opakovany predcasny porod- duvod a velmi casty- problem se stitnou zlazou. Po nasazeni jodu zdrava dcera. Tim chci rict, ze urcite neni ve tvem pripade vsemu konec!! Ja pevne verim, ze to mimi proste mit budes!!! A co se tyce manzela- nechapu jeho postoj. Pokud se k tomu stavi takto, tak bych ho take vymenila… neodepisuj se. Zkus sebrat sily, zajdi na terapii (pokud nebude chtit i manzel, tak se na nej vykasli a zajdi sama, a zamer se ted pouze na sebe). Drzim moc pesti!! :hug:

  • Upravit
Lynette
8996
29.1.16 11:36

Lidé umírají každý den a i děti umírají každý den. Je to nespravedlivé, je to smutné, ale takový je bohužel život. Miminka můžou umřít kvůli milionu důvodů od uškrcení na pupeční šňůře přes vrozenou vadu až po infekci. Myslím si, že by vám pomohlo o tom hodně mluvit s maminkami, které mají podobnou zkušenost a které dokázaly i přes to žít dál. Pokud už nechceš riskovat že bys mohla zažít něco podobného, tak to je pochopitelné, ale můžeš mít i tak šťastný život, ve kterém děti budou hrát hlavní roli. Trpíš tak moc, protože jsi zároveň schopná milovat tak moc a myslím si, že je škoda toho nevyužít. Podle mě bys mohla být dobrovolník v nemocnici na dětském oddělení nebo v dětském domově a časem až ucítíš že bys ráda měla takové dítě doma, ho můžeš třeba adoptovat nebo být pěstounem. Navíc dnešní doba umožňuje i takové varianty jako například oplodnit tvé vajíčko spermií tvého partnera a nechat jinou ženu, aby vám dítě odnosila a porodila. Určitě to nevzdávej a pokud cítíš, že ten problém nemáš sílu teď vyřešit, tak si řekni, že na to budeš myslet až za měsíc a zakaž si se tím teď zabývat a zabývej se intezivně něčím jiným (nalož si tolik práce, abys neměla sílu nad tím přemýšlet) - někdy to chce trochu času aby se s tím člověk dokázal poprat. Přeju hodně štěstí.

  • načítám...
  • Zmínit
pe-terka
25179
29.1.16 11:43

Zakladatelko, to co se Ti stalo mě velmi mrzí a vyjadřuji Ti upřímnou soustrast :hug:. Mám pocit, že Tvůj příběh znám z diskusí a vím, že se velmi trápíš, navíc dost sebedestruktivním způsobem. Radu mám tutéž co holky nade mnou - to co se vám stalo není Tvoje vina a nedělá tě to horší či méně kvalitní ženou. Pokud své pocity sama nezvládáš, nebraň se dočasné psychologické či psychiatrické pomoci. Je též třeba zjistit příčinu potratů (předč. porodu), aby se zamezilo opakování tragédie. Rozhodně nevzdávejte manželství a další pokusy o miminko, až se zjistí, v čem je problém. Hodně štěstí :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
misscool
65
29.1.16 11:45

@Lidym také jsem přišla o miminko v 18tt. Jsou to tři týdny dnes přesně. Miminka se zachraňují od 24tt, s minimální porodní váhou 500g. Pokud to má nemocnice stanovené jinak, asi je to možné, ale ne běžné. Většinouo to odmítají proto, že je to „velmi drahá záležitost“. Hnus.

Pisatelce - nevzdávej se!! Nikdy není konec, dokud se člověk nevzdá! Jediným limitem proto mít svůj happy end, jsi teď ty sama. Před 3 týdny jsem přišla také o miminko. Prošla jsem si stavem úzkosti, sebeobviňování, neustálého pláče.. Pořád to bolí. A moc. Pořád to prostě nechápu. Ale víš co? NIKDY, NIKDY se nevzdám a budu bojovat o svůj šťastný konec! o další miminko se budeme snažit a budu věřit, že ho donosím a porodím v pořádku! Požádej o pomoc. Manžela, kamarádku, psychologa. Požádej je, ať tu bolest nesou s tebou, poděl se o ní. Dovol tvému partnerovi být ti oporou, opírejte se o sebe navzájem. Dovol mu být tu pro tebe a buďte na to SPOLU. Nezahazuj to, co ti zbylo, kvůli tomu, o co jsi přišla, i když je to příšerná zkušenost. Držím ti a tvému vztahu s manželem moc palce! Posílám mnoho sil a :hug: A kdyby sis chtěla popovídat s někým jen po internetu a anonymně, klidně se ozvi. Myslím na tebe.

Příspěvek upraven 29.01.16 v 11:47

  • načítám...
  • Zmínit
slavuska1
31672
29.1.16 11:58

Moc smutný, drž se :hug: a s manželem se nerozcházej…kamarádka chlapečka porodila asi 25+2(přežil tedy bez velkých následků), a holčičku o 3 roy později donosila do 38tt. U ní byla příčinou infekce, to je relativně častá příčina předčasnýho poordu, a to se pak většinou neopakuje :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Hoa Mai
10461
29.1.16 12:46

Zakladatelko, vzdát to je to nejhorší možné řešení. Vezmeš tím šanci nejen sobě, ale i těm miminkům, které by se mohly narodit, ale ty jim ani nedáš možnost vzniknout. A co manžel, co když nenajde jinou partnerku, kterou by miloval tak jako tebe a se kterou by chtěl založit rodinu? Že jsi přišla o první miminko vůbec nemusí znamenat, že už se to nikdy nepovede.
Já jsem přišla o první miminko na konci 22tt, už když jsem ho rodila, tak jsem věděla, že nám hned umře, byl ještě moc maličký na to, aby šel zachránit. Miluju ho, nikdy na něj nezapomenu, bude navždycky moje první miminko, ale život jde dál. Další dvě děti jsou živé, krásné, zdravé jak řípy a narozené v termínu po bezproblémových těhotenstvích, druhého synka jsem dokonce málem přenášela.
To nejrozumnější, co byste s manželem mohli udělat je vzchopit se a zajít na nějaké specializované pracoviště, kde vám pomůžou vyřešit problém s tou srážlivostí krve.

  • načítám...
  • Zmínit
Katty1203
187
29.1.16 12:48
:,( :srdce: :srdce: :srdce:
  • načítám...
  • Zmínit
Hoa Mai
10461
29.1.16 13:04

@Tiger-lily Ano, taky mi v porodnici říkali, že se zachraňuje od 24 ukončeného tt (resp, že se snaží vždycky, když je šance, ale že od toho 24tt. se zachraňovat ze zákona musí, i kdyby rodiče byli proti a i kdyby byly šance mizivé).

@Lidym To ti řekli pěknou blbost, že se zachraňuje od 28. týdne. Tady je bohužel vidět, že v těch menších porodnicích, kde mají malou zkušenost s rizikovými případy (pamatuju si, že jsi mi o přístupu vaší porodnice psala), což je nejspíš i případ zakladatelky, vůbec neví nebo nechtějí vědět, co je jejich povinnost a co vlastně v takových situacích mají dělat.

Příspěvek upraven 29.01.16 v 13:06

  • načítám...
  • Zmínit
Mates1985
68
29.1.16 13:20

Je mi to tak moc líto… Určitě zachraňte manželství, stojí to za to!!!
Držte se…

  • načítám...
  • Zmínit
maminka201
29.1.16 13:29
:,(
  • Upravit
Jensina
1008
29.1.16 13:29

Upřímnou soustrast. :hug:
jak je to dlouho? ano, je třeba tak obrovskou ztrátu a tak velikánský žal vybrečet. máš právo na lítost i na slova, která jsi napsala, řekla manželovi, okolí. Ale zároveň máš stále povinnosti k sobě. Po určitém čase je třeba se rozhodnout, co se svým životem uděláš dál.
Máš možnost zůstat v tomhle stavu. Ve stavu kdy každé ráno doufáš, že jsi mrtvá. Ve stavu, kdy viníš všechny a hlavně sebe ze svého žalu. Ve stavu, kdy ta obrovská bolest pomalu stráví Tvoji duši a následně fyzicky onemocní i Tvé tělo. Zůstat na vše sama, jelikož svou vlastní zatvrzelostí dáš přeci velkoryse ostatním volnost a příležitost být šťastný, jelikož Ty se dobrovolně svého štěstí zříkáš.
Nebo začneš znovu. Odpustíš osudu, lékařům, okolí, manželovi, miminku, sobě. Pochopíš, že jsi Ty i Tvoji blízcí i Tvé dítě měli z nějakého důvodu prožít tuto tragédii. Dáš si šanci zase žít. Znovu. Není to jednoduché a těžko se z toho člověk hrabe sám, proto ale existuje spousta spolků, skupin, organizací, směrů, které dokáží pomoci. Stačí si vybrat, co je Tobě nejbližší. Ale to rozhodnutí, vrátit se do života je jen a jen na Tobě. Vstaň a požádej o pomoc. Stojí to za to. Vsadím boty, že jsi ještě neviděla všechno, co bys vidět měla. A ne vše je černé a šedé. Hodně sil. Budu držet pěsti. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Adinka_2012
2612
29.1.16 13:31

Moc smutné, ale prosím, neodhánějte od sebe manžela. Jeho to určitě taky moc bolí, teď je potřeba, abyste se navzájem podrželi. Postoj, jaký jste zaujala, zraňuje vás oba. Od toho jste manželé, slíbili jste si, že zvládnete SPOLU i těžké chvíle. Nevěřím, že by od Vás manžel odešel, a pokud tak udělá, nestál za to. Nikdo si o Vás nesmí myslet, že jste k ničemu. Jsou věci, které se dějí a které neovlivníme, od toho jste dva, abyste to vydrželi. Každá špatná zkušenost vás oba posílí, budete si blíž. Další miminko přijde, budete hlídaná, všechno dopadne dobře! Chce to jen čas, přeji hodně sil a od teď už jen to dobré :kytka:.

  • načítám...
  • Zmínit
reinkarnace
4471
29.1.16 13:32

Je mi líto, co jste si zažila…stále se nacházíte ve fázi, kdy svalujete na někoho nutně vinu (na sestřičku z nemocnice, což je nezlobte se nesmysl..na sebe samotnou..rezignujete na budoucnost) Je to přirozený proces truchlení a nemůžu sama nic poradit. Každopádně miminko bylo opravdu ještě nezralé a občas se sice zázraky dějí, nicméně v tomto stádiu vývoje končí většina případů podobně a vznik infekce je velmi pravděpodobný. Proto prosím, nehledejte vinu u sebe ani ostatních, přeji brzké smíření a hodně sil! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
viky23
17715
29.1.16 13:41

Je mi to moc lito. Velmi smutny pribeh :,(
Ale! bprestan vsechnu vinu hazet na sebe!!! Nemuzes za to! A to ze jsi jednou porodilaa predcasne neznamena, ze tomu bude tak i priste. Ten prvni potrat s tim urcite take nema nic spolecneho, jen blba nahoda. Manzel ty deti mit bude, jen by jsi mela zmenit postoj, jinak je vazne nebude mit s tebou! Bojuj a drz se! Mas spatny pristup!

  • načítám...
  • Zmínit
fialína
4542
29.1.16 14:11

Milá zakladatelko, je mi to moc líto, zažila jsem něco podobného a tak aspoň částečně dokážu tvé pocity pochopit. ALE, nemá žádný význam dávat vinu sobě, to, co píšeš o manželovi, nemá vůbec žádnou logiku - dítě jste chtěli a měli společně, společně musíte bojovat i dál. Tu bolest budeš cítit navždy, ale ne pořád bude tak silná a radost ze života časem přijde… a především budeš mít další děti a vše může být v pořádku. Je potřeba dát se dohromady, dělat cokoliv, co má aspoň trošku smysl, a taky intenzivně zjišťovat, proč jsi předčasně porodila - na vině můžou být trombofilní mutace, je potřeba udělat si genetické vyšetření, nenechat se odbýt… při příštím těhotenství budeš pořádně sledovaná a to hraje roli. Určitě není pravda, že se tato situace musí opakovat. Držím pěsti, ať je to co nejlepší, ale opakuji - je to hrozně těžké, ale tvůj život neskončil, byť to tak cítíš. Dítě, které jsi měla, tu bylo z určitého důvodu a možná tě mělo něco naučit - tak jako to moje, které nemám… a je na tobě, jestli z toho vyjdeš posílená a s touhou bojovat nebo úplně rezignuješ na další život… a tvůj postoj ovlivní i tvého manžela. Teď máš pocit, že se mi to asi lehce říká - a ono to chce samozřejmě čas… určitě ale své pocity s někým sdílej, choď k odborníkovi, buď v nějaké internetové diskuzi… držím pěsti.

  • načítám...
  • Zmínit
LittleLion
158
29.1.16 14:31

To co se stalo je strasne. Ovsem nechapu dohodu s manzelem. On na to pristoupil? Myslela jsem v dobrem i zlem. Ted naopak byste se meli ještě vic semnknout.

  • načítám...
  • Zmínit
tini
4161
29.1.16 14:32

Tvůj deníček mě rozbrečel, hlavně proto, že cítím tvou beznaděj a nulovou vůli jít dál, budu na tebe myslet a moc ti přát, ať to nějak zvládnete, jednou jste byli rodiče, máte společnou bolest a patříte k sobě, ale třeba jen zůstanete přáteli… No, prostě se drž, hlavně dýchej :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
mumisek79
12067
29.1.16 14:40

:,( to je strašně smutne :( bulim jak želva Zkus ještě až ti bude lip popremyslet o zachrane manželství - to co pises ze by jsi v budoucnu rodina dřív je blbost - osobně znám holcinu co porodila první dítko jak ty ve 25t a druhé rodina krasne normálně v termínu.
Chápu ze to co se stalo je hrozně bolestive, ale zkus zabojovat a ten vas maly andelicek vam brzy posle dusicku

  • načítám...
  • Zmínit
Kattynka000
29.1.16 14:52

Přeji hodně sil.. A prosím, nevzdávej to.. Nám zemřelo zdravé miminko, rodila jsem v termínu, ale byl tu pouze 36 hodin a pak další 2 týdny na přístrojích… Hnusné SIDS.. Taky jsem za sebou měla předtím potrat.. Uvažovala jsem o rozvodu, aby byl muj muz stastny s nekym, kdo mu dá miminka, kdo nebude věčně brečet a „táhnout ho na dno“… Je to psychika, strašný záhul.. Ale pokud je ten vztah silný, zvládnete to.. Já to zvládla právě jen díky lásce manžela.. A teď čekáme, až se náš andílek jednou vrátí zpět v podobně jiného miminka, které tu prázdnotu zaplní.. :hug:

  • Upravit
Shield-maiden
16906
29.1.16 15:14

Neteř narozena 35+6. Pak dvojčata 38+0 vyvolávání.
Věřím, ze manželství zachranite.

  • načítám...
  • Zmínit
LilyWhite
28
29.1.16 15:19

Bolí mě u srdce…je mi to moc líto, buďte silná a určitě to nevzdávejte

  • načítám...
  • Zmínit
Ginuš
42775
29.1.16 15:43

Zakladatelko, je mi to líto a nedokáži to ani popsat. Posílám Ti sílu, sílu na to aby jsi překlenula tohle špatné období a našla jsi sílu do dalšího boje :hug:. Mám za sebou 4 potraty ale naštěstí v 1 trimestru, tak ke mě ten osud byl milosrdný - prošla jsem si obdobím jak jsem k ničemu a jak jsem jako ženská zklamala :hug: :hug:. Držím Ti hrozně moc palce :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
IvčaIva
1169
29.1.16 16:08

Moje mamka dvakrát rodila mrtvé děti předčasně, o tom, kolik mezitím měla potratů na začátku tehotenství asi ani neví (tehdy před 40 lety se šlo k fabrikovému lékaři až nešly přes pupek zapnout gatě :think: ) a já jsem tu od 37.tt že se rodí další děti ještě dřív je asi jen nějaký blábol vytržený z kontextu, ne? :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25151
29.1.16 17:37

Je to strasne smutny pribeh, ale zakladatelko.Mam z toho konce silny pocit, ze trpis,(logicky) tezkou depresi a nutne potrebujes odbornou pomoc. Rozhodne nezahazuj sve manzelstvi.Je to momentalne tva velka opora. I kdyz se ti to zda pretezky, ver, ze nekde v nebi na tebe cekaji dalsi deti, aby ses tady na zemi stala jejich maminkou. Nevzdavej to, cas rany otupi a urcite budes jednou zase stastna. Ale mluv o svem drobeckovi, ulevi se ti.

edit preklepy

Příspěvek upraven 29.01.16 v 17:39

  • načítám...
  • Zmínit
Pisces93
63
29.1.16 17:52

Je moc smutne co se Vam stalo a nedokážu si představit Vasi situaci.
Ale jak radi pupetka i ostatní, NEVZDAVEJTE SE!!
pokud se s manželem milujete tak i ten vztah jen tak nezahazujte! Prošly jste dlouhou cestou a ja verim ze štěstí si vas najde. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář