Nejkrásnější zážitek prvorodičky
Rada pro prvorodičky: Hlavně se nebát a pomáhat tomu. Jde to pak všechno lépe a hlavně rychleji.
Na úvod bych chtěla pozdravit všechny ty, kteří si tento deníček budou číst. Třeba i trošku uklidním prvorodičky které se bojí porodu.
Byl Pátek 20.10.2017 3:00 ráno a mě vzbudila nepříjemná bolest v podbřišku. Říkala jsem si, že dneska budu asi rodit. Už jsem dva dny přenášela. Sice jsem byla prvorodička a bolest nebyla nějak velká, ale věděla jsem, že je to ta, která patří k porodu. Ležela jsem dál a začala přemýšlet nad tím, co mě v příštích hodinách čeká.
Po hodině vstával přítel do práce a já mu oznámila, že asi nikam nepůjde. On byl šťastný že nemusí do práce, a zároveň že se brzy narodí náš malý chlapeček. Uznala jsem teda, že je nejvyšší čas dobalit zbytek věci do porodnice. Bylo 7:00 a měla jsem kontrakce po 5-6 minutách, a tak jsme vyrazili. Přece jenom jsme měli nemocnici celkem daleko. Když jsme přijeli, tak jsem šla na kontrolu. Tam mi oznámili, že je porod na samém začátku ale že si mě už nechají v nemocnici.
„No tak to je "super, mohla jsem klidně zůstat ještě doma,“ řekla jsem si a šla jsem na příjem, kde jsem začala sepisovat se sestřičkou všechny potřebné papíry. Když jsme měli hotovo, tak mě poslala se převléct a rovnou do porodního boxu, ve kterém jsme měli s přítelem naprosté soukromí.
Bolesti se stupňovaly a já už střídala sprchu, balón, chůzi… no prostě všechno. Ležet moc nešlo a bylo mi to nepříjemné, ale pořád jsem si říkala, že to bude bolet ještě daleko víc. Zhruba v 11:00 přišla sestřička s tím, že mi dá klystýr. Bála jsem se, ale nakonec to nebylo nic hrozného. Pak mě přišla zkontrolovat doktorka.
Kontrola proběhla tak, že mi oznámila že jsem otevřená na 1 cm. „Hmmm, super“, pomyslela jsem si. Takže nás nechali ještě chvilku o samotě, a pak nám přišli oznámit, že může jít přítel ještě domu, protože mě odvezou na pokoj, kde se mnou být nemůže. V tu chvíli jsem měla slzy v očích.
Na pokoji jsem byla sama a všechno začalo strašně pomalu utíkat. K tomu ty bolesti začaly být větší a větší. Ve sprše jsem najednou seděla furt a valila na sebe tu horkou vodu, která mi aspoň trochu pomáhala a u toho jsem brečela. Připadala jsem si najednou úplně sama a zoufalá. Bylo 16:00, když za mnou přišla sestřička a řekla mi, že se mnou půjde znovu na porodní box, kde mě zkontroluje doktorka. Po cestě už jsem musela 2× zastavit, abych prodýchala kontrakce, které stále sílily. Naštěstí byly sestřičky všechny moc hodné, milé a pořád se usmívaly. Na kontrole mi doktorka oznámila, že jsem otevřená na 4 cm, a že si mě tam už nechají. HURÁ! Začala jsem znovu brečet, tentokrát štěstím.
„Volejte tatínkovi“ řekly sestřičky a začaly mě hladit po vlasech a utišovat. U toho jsme se začaly všechny smát. Tatínek přijel a já začala mít bolesti ještě silnější, až jsem občas zahekala, ale byl tam konečně zase se mnou! To bylo hlavní.
Hodiny se táhly a ve 20:00 mi přišla sestřička píchnout oxytocin, a to se teprv začaly dít věci. Kontrakce zesílily snad na 4násobek a já najednou nehekla, ale spíš řvala. Bylo 21:00 a přišla porodní asistentka společně se sestřičkou, která mi napojila mezi bolestmi monitor. Porodní asistentka mi oznámila, že jsem se za hodinu otevřela o další 4 cm, takže celkem 8 cm. „Paráda,“ nestačila jsem to ocenit a křičela jsem, že už musím tlačit. Řekli mi, ať ještě dvě kontrakce počkám a při té třetí už jsem tlačit mohla.
Přítel mi pevně držel hlavu stlačenou k hrudi a já tlačila jako o život. Na čtvrté zatlačení mi doktorka předloktím zatlačila na břicho a náš maličký syn Patriček byl na světě. Ten moment, kdy začal křičet, jsem si řekla, že už je to za mnou a mám ho u sebe! Miláček se nám narodil 20. 10.2017 ve 22:04 s porodní váhou 3200 g a měřil 50 cm. Díky mému úžasnému příteli a celému týmu vítkovické porodnice v Ostravě jsem to zvládla na jedničku. Ano, bolesti k tomu patří (a jaké!), ale ten finální výsledek za to stojí!
Pořád na ten den musím myslet se slzami v očích. Byl to KRÁSNÝ den a hlavně nejkrásnější zážitek v mém životě, i když jsem rodila 15 hodin. Takže moje rada pro prvorodičky zní: „Hlavně se nebát a pomáhat tomu. Jde to pak všechno lépe a hlavně rychleji.“
Přečtěte si také
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 172
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 109
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 97
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 186
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 164
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 1432
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 752
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 2884
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 684
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 531
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...