Nejsem perfektní máma!

Jedno deštivé ráno, dlouhá cesta autem a spousta myšlenek v hlavně obyčejné mámy. Svoje dítě miluji, pečuji o ně podle nejlepšího svědomí, vychovávám s láskyplnou důsledností. Dělám to dobře? Možná nejisté rodiče ujistím, že chybujeme a pochybujeme všichni. Třeba se dozvím, co mohu zlepšit. Nemám v úmyslu poučovat, moralizovat. Jsou to jen zápisky toho, co mi víří hlavou. Třeba najdete i nějakou tu pravopisnou chybu. Děkuji, jestli jste shovívaví.

Mých tisíc slov: V poslední době cítím obrovský tlak na dokonalost. Dobrá práce, velké příjmy, bezchybné rodičovství. Nechci být dokonalá. Chci práci, která mě baví, i když neudělám kariéru a nevydělám majlant. Chci být svým dětem dobrou mámou.

Dcerka se narodila po rizikovém těhotenství. Když jsem ležela doma, jednou jsem si tady na eMiminu přečetla komentář uživatelky, které si vážím a její názory jsou mi blízké. Tentokrát jsme se ale neshodly. Psala, že jí děti dokáží rozzuřit tak, až se vzteky klepe. Kdepak by to moje bobátko dokázalo mě vytočit! Ha, jsem rapl a dětský pláč je prý největší stresor. Nikdo mě nedokáže tak vytočit jako moje vlastní krev.

Snažím se věnovat dítku i uhájit si chvilku pro sebe. To se mi snad docela daří, ač dny nejsou nafukovací. Jsem přísná i rozmazluji a užívám si to. Mít dítě je požehnání a zároveň nejtěžší úkol. Trápí nás, mě a mého muže, tolik věcí. Tápeme a snažíme se. Teď nás trápí životní křižovatka, na které jsme se ocitli. Dcerka nastoupila do školky, já se vracím do práce, manžel dostal jedinečnou profesní šanci.

Vstáváme s dostatečnou časovou rezervou. Malá si potřebuje po probuzení poležet, teprve potom je ochotná spolupracovat. Odjakživa patří k lidem, kteří začínají fungovat kolem poledního. Bohužel, narodila se do společnosti, která je nastavena jinak.

Mluvím na ni potichu, ale melu, melu, aby mi zase neusnula. O počasí, o tom, co budeme dělat odpoledne. Zmínce o školce se zatím vyhýbám. Pouštíme pohádku na tabletu. Nabízím kartáček, dítě si čistí zuby. Dočišťuji a přispěchám s druhou dávkou kokosového oleje, na chuť. Je to náš ranní rituál. Potom už odebírám tablet, aby se malá v klidu nasnídala.

Po pár soustech se zeptá. „Školka?“

„Ano,“ potvrzuji opatrně.

„Já nechci!“

Nekňourá, prostě konstatuje. Vyjádřím pochopení.

„Taky se mi nechce do deště.“

Malá to dál nerozvíjí, ale je vidět, že se pranic netěší. Po snídani si ještě chvíli malujeme, a pak už zvoní. Máme budíček, který zazvoní, když je čas se vyčůrat, obléknout a vyrazit. Když začíná natahovat, že do školky nechce, trpělivě se snažím vysvětlit, že musíme jít. Ve školce si ji učitelka bere do náruče. Loučí se se mnou pohledem smutných očí a já jdu.

Odjíždím v autě s nálepkou dítě v autě, ve kterém žádné dítě není. Jen máma. Tolik mě to dnešní nepovedené ráno rozesmutnilo. Přemýšlím, jak to pro nás zařídit lépe. Dali jsme se na cestu alternativní výchovy. Dcerku přijímáme takovou, jaká je. Volíme kompromisy, nepřikazujeme. Mantinely nastavujeme tak, aby vyhovovali všem. I rodič se někdy musí přizpůsobit, nejen dítě.

Ale někdy tápu. Nepovolili jsme příliš? Neutáhli moc? Nejsme často jednotní, názor na konkrétní situaci si musíme ujasnit a uzavíráme tak mnohdy kompromisy i mezi sebou. Je to tak vůbec správně? Koho se ptát?

V okolí byla naše malá dcerka první dítě. Tak jak vstupujeme do středního věku, přibývají kolem nás rodiče. Ale ani mezi blízkými nenarážím na názorovou jednotu. Pro zastánce klasické výchovy jsme příliš free. Pro kontaktní rodiče zase málo eko.

Školku jsme vybírali velmi pečlivě s ohledem na potřeby dítěte. A myslím, že jsme vybrali dobře. Naše dcerka navštěvuje malou soukromou školku, pár dětí, paní učitelky jsou skvělé. Díky bydlení na malém městě si školkovné můžeme dovolit.

Mohli jsme samozřejmě najít zařízení, které ještě víc respektuje jednotlivce. Třeba lesní školka je skvělá myšlenka. Ovšem celoroční pobyt venku mi evokuje torturu. Dneska bych za sucho a teplo dala hodně. Montessori aktivity nepochybně dítko všestranně rozvíjí. Lituji, ale na tohle já prostě nejsem.

Moje dítě mi nadšeně asistuje u činností při běžném chodu domácnosti. Je velmi šikovná a samostatná, a mně nevadí, že nám všechno desetkrát déle trvá a každý koláček je jiný. Malou jsme od miminka nosili v šátku a nosítku. Ale kočárek přeci taky není absolutní zlo. S dcerou spíme v posteli. Opravdu to neděláme proto, aby si zastánci klasické výchovy mohli klepat na čelo. Máme svoje uspořádání rádi.

Je mi jasné, že ještě ani ne tříletá dcerka by potřebovala ještě rok. Rok doma s mámou. Jenže tenhle luxus si, bohužel, dovolit nemůžu. Ještě dvakrát mi přijde rodičovský příspěvek a já už do práce vážně budu muset. Zatím mohu pracovat jen pár hodin týdně a malou brát po obědě domů, jenže i to skončí.

Žijeme v regionu, kde si práci rozhodně nemůžu vybírat. To jsme věděli, když jsme se sem stěhovali z hlavního města. Dobrou práci jsem tam měla. Jenže taky mám dluhy. Jo, můžu si za ně sama. Taky je poctivě platím. A ne málo. Proto jsme se přestěhovali na hranici jižních Čech, abychom si ulevnili náklady a taky za možností příjmu.

Vím, za prací přeci dojíždí spousta lidí. Ano, i odsud dojíždí spousta lidí do Prahy, třeba můj manžel. Kdo pak vyzvedne ve školce dítě, když oba budeme v době zavírací doby ještě v kanceláři? Dvě hodiny cesty před sebou. Školka v místě zaměstnání je nereálná.

Mezi možnostmi vydat celou výplatu na soukromou školku, nebo zůstat zadarmo s dítětem doma si můžeme napsat rovnítko. Nehledě na to, že s dcerou bychom se vídaly ráno a odpoledne v autě. A to nedopustím.

Klidně budu v našem malebném městečku pracovat pod svojí kvalifikaci, když budu mít dostatek času pro svou dcerku a peněz na naše potřeby i svoje závazky. Ráda bych si nechala i stávající výdělek. Jsem zvyklá si ráno přivstat a chvíli pracovat, než bude čas vyrazit s malou do školky. Snad se mi podaří vybalancovat rovnováhu mezi pracující, žijící a mámou.

Děkuji za přečtení, chcete-li, zanechte komentář. Kritiku mám ráda tu konstruktivní. A pokud si mě potřebujete přirovnat ke zvířátku, prosím. Vždyť dávám svému mláděti mlíčko. Jsem hrdá máma, kvočna a nosnice. :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
anivbl
1085
8.10.16 07:10

Denicek se mi libil, budes asi podobne zalozena jako ja. Deti vychovavam pocitove, nestuduju zadny odborny knihy, taky myslim, ze se nezaradime. Starsi (dvouletacka) mi rada se vsim pomaha, zapojuju ji do domacich praci automaticky. Nekde jsem slysela, jak se doma praktikuje Montessori a zjistila jsem, ze to doma asi delame taky, jen bez drahych pomucek a odbornych definic :) nositko mame, ale jen jako pomocnika, vic vyuzivame kocarek.
Jinak taky budu muset do prace brzo, az mladsi bude dva a ctvrt. Uz ted je mi z toho uzko, ale neudelam s tim nic, jen se s tim musim smirit. Nastesti tu mame super skolicku s milyma ucitelkama, tak snad to klapne

  • načítám...
  • Zmínit
madanga
4144
8.10.16 07:31

Proč očekáváš kritiku? Myslim, že dèláš co mužeš..mě se deníček líbí..dcera pujde za rok a pul do skolky tak jsem zvedava jak to bude u nas..a nase taky spi s nama v postely..usne v postylce ale kolikrat uz skoncila u nas..preji at se tobe a rodine dari..

  • načítám...
  • Zmínit
Pov
227
8.10.16 07:36

Myslim, ze v dnesni dobe se to moc resi. urcite neni dobra uplne volna vychova, dle meho je nejlepsi metodou „cukr a bic“,ci vychovavat dite tak, jako matka vychovala tebe, pokud mas pocit, ze te vychovala spravne. nedokazu pochopit ustupky diteti jen aby se nahodou nezacalo vztekat.musi si na povinosti zvykat od mala, zivot je tvrdej. nevim, jestli by muj sef pochopil, kdybych mu rano zavolala, ze nechci do prace a ne a ne :think: jako jo, jsou to deti, ale zase nedelat ze sebe otroky a ponechat si svou osobnost. vychova tvrda, ale s obejmutim a pochvalou.dite musi rodice respektovat ;)

  • načítám...
  • Zmínit
veeeraf
994
8.10.16 08:11

Ahoj, deníček jsem pochopila tak, že máš výčitky dávat malou do školky. Hned mě napadá otázka, kdy je vlastně dítě připraveno? V očích milující maminky, to není není nikdy, přesto…vzdát se dětských nejkrásnějsích let (rozuměj do tří let) musíme. Je to tak. Bez výčitek..je čas jít dál. Zvládneme to :-)

  • načítám...
  • Zmínit
mau-mau
5487
8.10.16 08:19

Je vidět, že co se týče mateřství, jsi přeci jen poměrně na začátku. Ale to je normální. S časem se do toho budeš víc dostávat. Jestli můžu něco poradit, tak bych ubrala tu ranní pohádku a ráno omezila zábavu, jinak velký těšení do školky nenastane. Máme u nás ve školce maminku, která svou dceru do školky přinese v náručí, s dudlíkem v puse, se sluchátky v ouškách- malá si drží tablet v ruce. Ve školce jí to v šatnicčce všechno serve a se slovy musíš to vydržet předá dítě učitelce. Holka řve a řve, učitelka nechápe, že to pětiletý děvče stále - léta bulí. :nevim: Já dcerku motivuji „hurá, jde se do školky“, ráno je zábava na minimu. Od pohádky odejít je smutný pro leckteré dítě. Já osobně zastávám výchovu na bázi dvou pravidel: Lásky a Respektu. Respekt bez lásky plodí agresi. Láska bez respektu, to je rozmazlenost, a dítě si s přibývajícím věkem stále více troufá. Jeli svoboda přílišná, není to už svoboda, ale svévole. Rozdíl mezi svobodou a svévolí je v tom, že svévole nepřináší radost. Ti tzv. „rozcapenci“ šťastní nejsou. Nikdy jsem nečetla žádnou knihu o výchově. Vím, že dítě má možnost si zvolit jestli modré nebo žluté auto, kam na výlet… ale nesmí ničit zbůhdarma věci a nedostane něco pokaždé, když vlezeme do obchodu, byť bychom na to měli. Mazlíme se, sami mi řeknou, že mě mají rádi. Snažíš se, všechny děláme chyby. A věř, že jsi pro své dítě tou nejlepší mámou. ;) :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
unuděná
53190
8.10.16 08:32

Moc hezky psane.Na stupnici od jedne do dvaceti jsem asi o stupinek tradicnejsi matka (kojit trilete skolkove dite mi prijde minimalne divne),ale jinak se s tebou plne ztotoznuji.
Me ceka nejpozdeji za dva roky nastup do zamestnani po dvou detech a uz ted z toho mam osypky. A pokud mi malou nevezmou do skolky, tak fakt nevim-presne jak pises-platit v Praze celotydenne skolku soukromou rovna se byt zadarmo doma :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
unuděná
53190
8.10.16 08:34

A jeste detail:kvocna? nosnice? mas jedno dite a ve trech letech od nej odchazis do prace.Co by pak mely rikat matky se tremi, ctyrmi deti, co jsou deset let doma? ;)

  • načítám...
  • Zmínit
jita22
11206
8.10.16 08:40

@Pov ústupky dítěti se nedělají, aby se náhodou nezacalo vztekat, ale aby bylo spokojene.Jde o to, ze si rodic musi uvědomit, ze není potřeba stát si vzdy za svým, kdyz tím nikomu neprospeje.Tj.třeba kdyz pripravim dítěti cervene tričko a ono si chce vzít zelene, tak ho necham, protože dite bude spokojene a me to nijak neublíží. Ale kdyz mu pripravim oteplovaky a ono si bude chtít vzít kratasy, vysvetlim mu proč to nejde a kdyby se postavilo na hlavu, neslevim.

  • načítám...
  • Zmínit
Pov
227
8.10.16 08:59

@jita22 brala jsem to podle denicku, ze diteti rano pohadky a tutu, hlavne nedej boze nezminit skolku, aby nebyl rachot, to mi pripadne ujety. decko se ma od mala ucit na nejakej zajetej rad, plnit sve povinosti.kdyz tu latku nasadi vysoko uz rodice, nebude mit problem prijimat autority pozdeji ve forme ucitelu a nebude mu delat tolik problemy prijmout sve povinosti jako je skola, prace. vidivam ve skole tolik rozmazlenych faganu a to jak je rodice nunankuji, aby nedej boze decko neudelalo scenu a je mi blivno.to za nas teda neexistovalo.pak prijde mala ze skoly, ze ten a ten ji rozbil tohle, ze vyrusuje, chodi po tride, neposloucha, ucitelka to resi na tr. schuzkach a rodic je k ni arogantni a zastava se ditete, ze je pouze vyjimecne a ze v nem pestuji jeho osobnost a sami jsou pred deckem malinkati a povoli mu vse. tricka taky neresim :mrgreen: to jsou prkotiny. i ten vylet si holky, v ramci moznosti, vyberou sami.ale maji k nam respekt a vi, co si muzou dovolit. a kdyz to nahodou zapomenou, tak se jim dvakrat domluvi ustne a potreti rucne strucne :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
HanulkaUH
265
8.10.16 09:00

Nesouhlasim s MauMau - nebo aspon z nas problem s ranni pohadkou neni. Každé rano vezmu syna k sobe do postele, prectu pohádku, pak pustim jednu ke snidani a pak normálně odchazí do skolky. Je ale fakt, že byl zvyklý uz pred tim 2× tydne chodit k babicce, taky jsem musela do prace…
Ono si to sedne, dejte tomu cas.

  • načítám...
  • Zmínit
jita22
11206
8.10.16 09:22

@Pov no já pohádky a opatrne zminovani školky zcela chápu :) Taky jsme ted začali se skolkou a praci a vím, ze to je pro děti těžké, jsou to citlivky a radši by byly doma s maminkou. Takze se taky snazim citlive.Ale to nic nemění na tom, ze do školky musi, ze to ví a jdou tam.Ale za me je rozdíl, kdyz se s nima „nemažu“ nebo citi, ze ve me maji oporu, ze chápu, ze se jim tam nechce. A ani nema cenu je motivovat, protože jim se tam nechce, ze nemůžou být se mnou.Jo,život neni lehkej, deti si budou muset zvyknout na leccos, ale myslim ze lip to zvládnou postupne a s podporou. A není to o tom, ze by jim všechno proslo a byly rozmazlene. Vsichni okolo říkají, ze jsou hodne a sikovne.

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
8.10.16 09:41

Mne se tvůj deníček líbil. Libi se mi, že máš své názory, přesto názory ostatních nezatracuješ, ale považuješ za jiné možne. Že respektuješ a chceš pouze to samé zpátky. Že se nepotřebuješ,,řadit do skupinky", ale vezmeš si od každého trochu, tolik aby vám to bylo blízké. V neposlední řadě se mi libi, že máš pochybnosti. Protože rozumný člověk je vždy plný pochybnosti, hlupák si je neotresitelně jistý.
Preji hodne zdaru a úspěšného balancovani :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Adinka_2012
2612
8.10.16 10:03

Mně nakopak přijde, že perfektní máma jsi :kytka:.

  • načítám...
  • Zmínit
Luciasek31
534
8.10.16 10:54

Tvůj denicek se mi líbil, i tvé názory. Já jsem nenáviděla vstávání, tak si to posledních 10 let koriguji tak, abych vstávat prostě (ráno před 8) nemusela. Já mám plán, ze se po roce a pul vrátím do práce… Ale co bude, až to opravdu nastane, to nevím :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
anivbl
1085
8.10.16 11:32

Jo a diky za tip s budikem vyzivajicim k odchodu. Muj muz chodi vsude pozde, neumi odejit vcas. A jestli holky budou po nem, tak potes koste :)

  • načítám...
  • Zmínit
MiaRimonta
1322
8.10.16 11:40

Ahoj myslím, že se nikdo necítí být perfektním rodičem ;) ani já né, ale snažím se své dítě vychovávat s láskou, ale i s disciplínou a motivací bez toho se to neobejde. Dcerka do školky neměla problém chodit. Stalo se však, že se ji z lenosti nechtělo, ale když jsem jí povzbudila tím že se na ní těší všichni kamarádi a paní učitelka, tak ji to nakoplo. ;) Přeji hodně zdaru a ať si dcerka rychle zvykne.

  • načítám...
  • Zmínit
hanka.br.
30408
8.10.16 11:55

Trochu mě zamrzely poznámky o zastáncích klasické výchovy, které vyzněly poněkud s despektem. Nemyslím si, že by klasická výchova spočívala v tom, že své dítě odstavím ještě v porodnici, odlifruju do samostatného pokoje, případně při sebemenším náznaku odporu pro jistotu seřežu. To je jenom další s extrémů Myslím, že klasická výchova je přesně to, co děláš ty - není to žádný extrém, žádná alternativa, ale výchova srdcem, dle potřeb dítěte v souladu s potřebou rodičů. I s tím, že dítě spí s vámi v posteli, na druhou stranu s tím, že prostě musí ráno do školky, i když se mu nechce. S kompromisy, s respektem, s láskou. Tak vnímám klasický styl výchovy.

  • načítám...
  • Zmínit
terýsek25
1312
8.10.16 12:31

@unuděná nosnice- tak si říkají maminky, které nosí v nositku ;)

  • načítám...
  • Zmínit
robinka
1310
8.10.16 13:09

Autorko, naprosto chápu tvoje pocity. Dennodenně si pokládám ty stejné otázky a jsem taky taková nejistá matka. U nás je to se školkou taky komplikované, moje pochyby ještě znásobené tím, že by dcera (3,5) do školky vlastně nemusela, protože jsem na MD s mladším dítětem, ale ačkoliv mi to ráno trhá srdce z těla, do školky chodí, ač nerada. Teprve si zvykáme. Právě proto, aby v době, kdy se musím starat o mladší (nespáče, každou chvíli kojeného hladovce), neskončila u tabletu nebo jinou bezcílnou činností, ke které moje ‚nepřítomnost‘ vede.

Podotýkám, že ve výchově se také řídím selským rozumem, ani náznakem nejsme alternativní a stejně tak neuznávám ani násilnou izolaci dítěte od rodičů jen proto, abychom měli klid. Ale respektuju, že každý má rodičovství nastavané po svém. Co tím chci vlastně říct? Jsem ráda, že nejsem sama, kdo pochybuje, tápe a téměř neustále si něco vyčítá. Necítím se být dobrým rodičem, padá na mě obrovská každodenní odpovědnost za dva na mně závislé tvorečky a cítím se se svými pocity opuštěná. Málokdo přizná, že není vše ideální, že se to na něj občas sype a že se mu zasteskne po dřívější svobodě a bezdětné bezstarostnosti. Ale myslím, že tak to má prostě spousta z nás, hlavně pokud děti nebereme na lehkou váhu. A je potřeba o tom mluvit, protože právě tlak z „dokonalého“ okolí je jen přisypávání soli do občas rozbolavělé mateřské duše. Děkuji za deníček. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Alušáček
15244
8.10.16 13:26

Mě se deníček líbil, mám podobné pocity, dcera půjde do školky za rok přesně ve 3letech… a už teď se netěším, na ranní vstávání, na to, že se budeme muset od sebe odloučit. Naštěstí máme k dispozici babičku a muž variabilní pracovní dobu, takže dcera nebude muset trávit ve školce 8-9hodin denně. Ohledně výchovy by se dalo polemizovat co je tradiční, klasické, správné, já se taky řídím srdcem. Jednu dceru už mám 19letou a to,,rozmazlování,, se mi vyplatilo :palec: Malá se zatím kojí, spí s námi v posteli, byla dost nošená, ale i vozená v kočárku, protože v něm krásně spala… Dnes má všechno svoje odborné názvy od kontaktního rodičovství po nevýchovu, ale nejdůležitější je dát dětem lásku, věnovat se jim, naučit je co je dobré, co špatné ;)

  • načítám...
  • Zmínit
unuděná
53190
8.10.16 14:50

@terýsek25 Ach tak, to mi v tomto kontextu nedošlo ;) Díky.

  • načítám...
  • Zmínit
Macenka675
1
8.10.16 16:18

:potlesk: jednim dechem :palec:

Příspěvek upraven 08.10.16 v 16:22

  • načítám...
  • Zmínit
RadkaEm
8.10.16 16:50

Moc vám děkuji ta tenhle příběh. Nevím, jestli je to tím, že jsem jako těhotná teď plná hormonů nebo za to může má momentální nelehká životní situace, ale každou chvilku mě něco rozšvihá na hromádku bulícího neštěstí, zvlášť když vidím, jak všichni v mém okolí všechno perfektně zvládají zatímco já…
Svým životním postojem k výchově svého potomka jste mi velmi blízká.

Když jsem ještě pracovala v Klokánku, brala jsem si občas nějakýho prcka taky přes noc do postele, když plakal, měl noční můry, nemohl spát… a pranic jsem si nedělala z kolegyň, co mě od toho odrazovaly. Že si na to navyknou, že už se jich pak nezbavím, že se mnou budou chtít spávat každou noc… tak ať. Co na tom?

Asi je v lidské přirozenosti o sobě trochu pochybovat. O svých rozhodnutích. Zvlášť, mají-li ta rozhodnutí dopad na naše nejbližší a milované.

V Klokánku nás bylo 12 tet. A každá jsme měla svou vlastní výchovnou filosofii. Zkrátka neexistuje žádný jednotný názor na „správnou“ výchovu dětí. Musíme spoléhat na své instinkty a zdravý úsudek. A sami sobě být soudci a nenechat se lehkovážně soudit druhými. Ale přesto odlišným názorům naslouchat, protože kdo ví, žádný učený z nebe nespadl.

Myslím, že jste skvělá máma. Na základě vašeho deníčku jsem o tom přesvědčena.

  • Upravit
ospalámyš
9128
8.10.16 16:53

@hanka.br. já si pod klasickou výchovou představím takovou typicky českou a většinovou tu s tělesnými tresty, takový ten cukr a bič, počítání do tří, větší počet zákazů, někdy i bezdůvodných…prostě klasika :) Výchova bez tělesných trestů je v Čechách spíš alternativa.

Ale každý to vidí jinak, je to jen termín, který pro každého může znamenat něco jiného, stejně jako třeba alternativní výchova. Pod tím si někdo představí naprosto volnou výchovu, kdy někomu děti skáčou po hlavě, ale i alternativních výchov je mnoho druhů a každý rodič to dělá trochu jinak stejně jako tu klasickou nebo tradiční výchovu.

  • načítám...
  • Zmínit
ospalámyš
9128
8.10.16 17:02

Pěkně napsané. Já myslím, že trochu pochybující a hledající rodič má větší šanci stát se tím nejlepším rodičem. Lidi co mají ve všem jasno a nepochybují, nehledají, pak nejsou schopni se zamyslet a změnit směr, i když evidentně není úplně dobrý.

Pocity chápu, i když mě se tak úplně netýkaly, obě děti šly do školky plánovaně později (syn ve čtyřech a dcera skoro ve čtyřech) a proběhlo to jako po másle. Jsem ráda, že jsem se tak rozhodla, dokonce jsem odmítla i práci i když jsem vyhrála konkurs. Ale každý tak úplně volbu nemá.

Teď už pracuji na plný úvazek a i tak i to s malými dětmi připadá jako špatně, klině bych oželela peníze a dělala na menší úvazek, aly ty nejsou. Je to o kompromisech, které musíme dělat.

  • načítám...
  • Zmínit
kadernice1
378
8.10.16 17:21

Kritika by asi nebyla na místě, ne. Jak řekla Olga Havlová, člověk má dělat to, na co má sílu. Já si zrovna vyčítala, že jsem na děti ječela. Mám tři a docela malé a dost živé. Dokáží mne fakt vytočit, když se rozhodnou elé odpoledne neposlouchat a mne do toho ještě sklátí viróza a je mi blbě. Dvě starší chodí do firemní školky, která je skvělá, nejmladší dvouletá je se mnou doma. Nejstarší dítě má jít za dva roky do školy a mne trápí otázka, do jaké ho mám dát. Do soukromé výběrové, kde budou již odmala děti selektované, nebo do „obyčejné,“ kde se setká s dětmi ze všech sociálních skupin, což mu také přinese pozitiva i negativa.

  • načítám...
  • Zmínit
Pé
295
8.10.16 18:17

Hezký deníček, je vidět, že to máš - co se týče výchovy - srovnané. Líbí se mi Tvůj přístup. Jen přidám svůj malý poznatek: jedno dítě - žádné dítě :lol: Pamatuji když jsem měla jen dcerku - všechno bylo tak v klidu (nějak tak jak popisuješ ty :-) ). Teď mám „jen“ dvě. Každý o samotě jsou zlatí, ale jakmile jsou spolu často soutěží, tahají se o něco, hádají a provokují jeden druhého. Jsou schopné porvat se i o to, který z nich jako první nastoupí do auta, nebo kdo je z nich první ráno oblečený… a to člověk může vysvětlovat dokola a není to nic platné.
Co se týče té školky - myslím, že jen málo dětí nemá zpočátku to období „nechci do školky“. To určitě není nějaká chyba v Tvé výchově.

Příspěvek upraven 08.10.16 v 18:18

  • načítám...
  • Zmínit
ChZuzka
1529
8.10.16 18:23

Výchovu delam stejne ;) zatím jsem ncetla žádnou knihu o výchově. Delam to prostě tak jak chci. Ale s tou školkou jsem to udělala jinak ja vybrala tu nejbližší za měsíc platíme 150kc a je asi 300m od nás. Jinak taky jsme nosili malá je teď už vetsi a dává přednost kočárku jinak latkuju ale na noc a na ven dávám pampersku a nedávala jsem moc skleničky a nepovažuji se za eko a bio a jaké jsou jeste názvy alternativ :D jo a kojila jsem. Malá ma ted 22m.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
8.10.16 19:42

Děkuji za zpětnou vazbu a také příjemnou atmosféru v diskusi. Deník jsem psala v rozpoložení trápí nás školka. Co se týče rodičovství, trápí mě tisíc věcí. Naštěstí se jich valná část vyřeší časem
Naše dcerka je úžasná, šikovná a slušná. Sama zdraví, děkuje a vůbec ráda všechno sama :lol: Je ale taky po rodičích uzavřená a stydlivá. Do školky zkrátka nechce sama. S tím přísností, myslím, nic neudělám. Stejně jako s jejím založením sovičky, která ráno potřebuje svůj klid. Zkoušeli jsme ji nechat přispat, ale to se neosvědčilo.
Mimochodem v textu je myšleno nosnice ve smyslu matka nosící dítě na těle v šátku a kvočna proto, že mám ráda svoje dítě kolem sebe.
@Pov my s mužem školku prezentujeme jako místo pro učení a hru, povinnosti naší tříleté je uklízet si hračky a čistit zuby. Školka v Čechách, pokud vím, v třech letech povinná není. Kromě toho dcera do školky šla. Nikdy se vám do práce prostě nechce?
@hanka.br. s despektem vnímám zastánce výchovy, kterou lze shrnout větou: „no náš by za tohle dostal“. Jak ostatně skvěle napsala @ospalámyš :kytka:

  • Upravit
Raspusha
1093
8.10.16 20:00

A zase ten anonym :roll: Co je na tomhle deníčku tak citlivé a intimní?? Nechápu proč se pořad kazdej schovává za ten anonym :roll:

Nerejpu jen nechápu!

  • načítám...
  • Zmínit
Krissttie
5814
8.10.16 20:16

Zakladatelko, řekla bych, že jsme v podobné situaci. Alespoň, co se dětí týče.
Starší dcera je mi z tvého popisu dost podobná té tvé. Je velmi chytrá, šikovná, samostatná, na svůj věk je opravdu napřed (jakkoliv neskromně to může znít). Jenomže je na nás taky hodně fixovaná. Dokonce jsou i podobně staré. No a začala chodit do školky. Celý tento měsíc u nás rána vypadala přesně tak, jako u vás. I ona kňourala, smlouvala a ve dveřích třídy plakala. Celý tento měsíc jsme se s mým mužem ptali, zda děláme dobře, jestli by opravdu nepotřebovala ještě rok navíc (my si to můžeme dovolit, já jsem doma s mladší dcerou). A víš ty co? Od pondělka se jako mávnutím kouzelného proutku situace změnila. Dcera smlouvá, prosí a trochu kňourá odpoledne, když si pro ni jdu. Že nechce ze školky, že si chce ještě chvíli hrát. Ráno si sama běží pro oblečení, těší se, dokonce mě popohání, aby byla ve školce dřív než její kamarádky. A já vím, že jsme udělali dobře. Každé začátky jsou těžké, zvlášť pro naše děti, které jsou uzavřené, trochu stydlivé a až do teď byly pořád s námi.
Na dceři je vidět ohromná změna, je veselá, rošťačí, je ještě víc samostatná, než byla, zkrátka vidím, jak moc ji školka a kontakt s jinými dětmi prospěl. Dokonce jsme měli včera ve školce první besídku. Byla jsem na ni ohromně hrdá, když recitovala básničku o jablíčkách - ona, která se až do teď před cizími lidmi schovávala za mnou a nechtěla říct ani, jak se jmenuje. A byla taky hrozně důležitá, když nás prováděla školkou a ukazovala, kde co mají.
Zakladatelko, omlouvám se za román, který by sám vydal na jeden deníček. Zkrátka tě chci ujistit, že i u vás se to zlomí a ty nakonec poznáš, že jsi udělala dobře. Každý začátek je těžký - však i my dospělí jsme v nové práci nejdřív celý nesví, než se z nás stanou profíci :)

  • načítám...
  • Zmínit
kekelecnik
46
8.10.16 20:23

Výborně napsané, moc se mi líbil deníček :-)

  • načítám...
  • Zmínit
hanyny
1444
8.10.16 20:39

Já myslím, že vás z toho alternativního přístupu vyléčí druhé dítě. Pokud teda nebudete mít druhou abnormálně hodnou holčičku. V momentě kdy do sebe sourozenci vjedou a začnou se rvát o hračku nebo o bonbon, tak jdou všechny alternativy stranou :mrgreen:.
Jinak, pokud chceš pro své dítě to nejlepší, tak mu co nejdříve pořiď sourozence. Pro dítě je nejlepší, když vyrůstá ve smečce a je to i nejlepší škola života. To, co mu dá sourozenec mu vy dát nemůžete :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Janina_81
2621
8.10.16 22:27

Jsem jedina, kdo je rad, ze dite jde do skolky? Ja se tak těšila zpátky do prace. Sice jsem premyslela, jak se tam ten antikrist ma, ale taky jsem byla rada, ze toho hyperaktivce musi nachvili zabavit nekdo jiny.

  • načítám...
  • Zmínit
Pov
227
9.10.16 08:32

Autorko, ja to dceri taky prezentovala takhle, motivovala ji, bude si tam hrat, bude tam mit kamarady etc, a vis co? sla do zarizeni jiz ve dvou letech, do jesli, byla tam od sedmi do peti, hned od zacatku, meli sme jen tyden zvykacku, nez mi skoncila materska, a ja vim, ze jen diky pevne vychove a nekompromisum jsme se z toho neslozili vsichni, bo ten pocit, ze davam tak male dite na cely dny pryc byl hroznej.ale muselo se. skolka sice povina neni, ale za neco se jest musi.do prace se mi mnohdy nechtelo, ale je to ten sam pripad. proste se musi 8) jo, a jak uz tu bylo zmineno, jedno dite, zadny dite.to sou teprve masakry, kdyz se zacnou mydlit.to je varecha kolikrat nejlepsi reseni :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Fiducia
35415
9.10.16 10:17

@Raspusha možnost anonymního deníku tu je, já ji využila v souladu s pravidly. Mimochodem, za sedm let a osmnáct tisíc příspěvků můj druhý počin inkognito :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
ospalámyš
9128
9.10.16 10:58

@Pov jak dítě zvládne ve 2 letech nástup do školky ale záleží i na dítěti, nejen na tvrdosti výchovy a motivaci.
Moje kamarádka je učitelka v MŠ, mají tam 10 dvouletých dětí a třeba jedno jim tam několik dní problilo a probrečelo, i po delší době to nedávalo a matka ho musela dát jen na půl dne, nešlo to jinak.

Každé dítě zvládá odloučení jinak, má jinou povahu, nejsme všichni jak podle kopíráku a jsou děti, které kolektivní zařízení nenesou dobře ne díky výchově, ale proto, že jsou třeba introverti a potřebovaly by být doma déle. Možná by jim i víc vyhovovala chůva nebo jiná možnost hlídání

  • načítám...
  • Zmínit
Sergej
224
10.10.16 11:30

@hanyny plně souhlasím, pěkně napsané a pravdivé

  • načítám...
  • Zmínit
Lotuska
424
10.10.16 15:52

Pěkný deníček, díky za něho. Úplně chápu tvé pocity, na tvém místě bych to vnímala asi tak.

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25111
12.10.16 18:53

@Raspusha Taky nechápu, proč anonym.
Edit. tak teď koukám, že v komentářích už anonymní není, tak to je rozumné.

Příspěvek upraven 12.10.16 v 18:55

  • načítám...
  • Zmínit
Baby86
951
7.9.17 14:44

Děkuji za váš deníček, jako bych se v něm viděla. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Fiducia
35415
7.9.17 17:39

@Baby86 jsem ráda :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář