Potrat: Nejsi v tom sama
- O životě
- dedex
- 03.04.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O potratu, síle sociálních sítí a myšlence ideálního bytí. Pojďme se nebát ukazovat reálný život a neukazujme jenom to pěkné.
Nevím, jak začít, ale zkusím to. Nejsem exhibicionista na sociálních sítích a obecně jsem proti nim, o čemž svědčí i můj počet registrací na různých sociálních sítích, na kterých jsem, respektive nejsem. Jsem jen na Facebooku a už to si mám za zlé. To, co mám na srdci by bylo asi jednoduché dát na zeď, ale to opravdu nechci. Pokud bych se ale měla rozhodnout dát někam svůj text, bylo by to zde. Nedávno jsem byla v nemocnici s bolestmi a následně tedy i s potratem. Nebylo to hezké, bezbolestné, nebylo to ani příjemné a všechno to je naprosto pochopitelné, ale co mě zarazilo je, že to bylo naprosto běžné. Potrat je velmi častá záležitost, a to tak častá, že se týká zhruba každé třetí ženy, což mi bylo v nemocnici řečeno. A i internet je podobných rádoby statistik poměrně plný. Ne že bych to nevěděla předem, věděla! Ale to, co mě dostalo je tahle myšlenka: „Tak teda když to postihuje tolik žen, tak kde jsou? Kde, když internet a svět kolem vašich očí je plný šťastných maminek a veselých miminek? Úžasných a „šťastných“ rodin? Nebo je to blbost? … a netýká se to tolika žen?“ Tahle myšlenka ve mně rostla a měla jsem pocit, teda pořád ten pocit mám, že mi bylo ukřivděno, že vesmír proti mně osobně hold něco má.
A přitom je to pochopitelně hloupost. Problém je pouze v tom, že o potratu se jednoduše nepíše, nemluví. Proč? Protože je to nepříjemné, bolí to, nechcete, aby vás někdo litoval atd. atd.. Jenže co se děje, pokud prezentujeme jen hezké okamžiky jako je to zdravé baculaté miminko? Pěstujeme v ostatních pocit, že takhle je to správně, a že špatné věci se běžně prostě NEdějí. Pak, když se to stane vám, cítíte se pod psa ještě víc. Cítíte se jedinečně, jedinečně hrozně. Nechci, aby mi někdo psal, že je mu to líto, nemusíte. Chci jen, abyste věděli to, že jsem TADY, že existuju a že já jsem ta „jedna ze tří“ a že špatné věci se dějí, ne že ne. A když se pak stanou vám, nejste jedineční, jste jednoduše normální a obyčejní jakkoli moc si myslíte, že je vaše bolest výjimečná.
Vy naprosto jistě víte, že ať se vám děje v životě cokoliv zlého, že nejste sama, nejste jediná, co si tím prošla. Stejné příběhy jsou všude kolem nás, jen jsou nám skryty. Ale my si i přes své uvědomění připadáme sami.
Pokud jsem chtěla něco sdělit je to podpora všem, kteří řeší či řešili něco podobného. Podporu všem i do budoucna. Ale hlavně bych ráda napsala, nebojte se kolem sebe šířit i negativní věci. Nedělejme z potratů tabu téma. A konečně, zamysleme se všichni nad tím, jak se chováme na sociálních sítích. Nejen, že nikdy nevíte, jaké důsledky vaše fotky a příspěvky mohou mít pro vás, vaši budoucnost, nebo budoucnost vašich dětí. Hodně lidí si myslí, že třeba fotky jsou nevinné a nemohou ublížit, ale bohužel mohou. A to je fakt! A dle mého tematického obsahu příspěvku, ubližují i právě ženám a mužům (jejich bolest je často opomíjena), kteří si prochází ztrátou. Ale ubližují i všem, kteří hledají neúspěšně lásku a vidí kolem sebe jen šťastné páry, mladé holky, co touží neúspěšně po ideální postavě, ačkoli je to pojem, který v zásadě neexistuje, ale všude ho vidí. Neprezentujme se jen dobře a to tak, že je náš život ideální, nedávejme to na odiv všem svým rádoby pěti stům kamarádům.
Všichni máme problémy. Tak je pojďme taky ukázat. Nebo omezit vytváření falešné idey i dokonalosti života.
Přečtěte si také
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 642
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 982
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 3490
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1041
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1050
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 796
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 1575
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 1144
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 5274
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 1987
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...