Potrat: Nejsi v tom sama
- O životě
- dedex
- 03.04.21 načítám...
O potratu, síle sociálních sítí a myšlence ideálního bytí. Pojďme se nebát ukazovat reálný život a neukazujme jenom to pěkné.
Nevím, jak začít, ale zkusím to. Nejsem exhibicionista na sociálních sítích a obecně jsem proti nim, o čemž svědčí i můj počet registrací na různých sociálních sítích, na kterých jsem, respektive nejsem. Jsem jen na Facebooku a už to si mám za zlé. To, co mám na srdci by bylo asi jednoduché dát na zeď, ale to opravdu nechci. Pokud bych se ale měla rozhodnout dát někam svůj text, bylo by to zde. Nedávno jsem byla v nemocnici s bolestmi a následně tedy i s potratem. Nebylo to hezké, bezbolestné, nebylo to ani příjemné a všechno to je naprosto pochopitelné, ale co mě zarazilo je, že to bylo naprosto běžné. Potrat je velmi častá záležitost, a to tak častá, že se týká zhruba každé třetí ženy, což mi bylo v nemocnici řečeno. A i internet je podobných rádoby statistik poměrně plný. Ne že bych to nevěděla předem, věděla! Ale to, co mě dostalo je tahle myšlenka: „Tak teda když to postihuje tolik žen, tak kde jsou? Kde, když internet a svět kolem vašich očí je plný šťastných maminek a veselých miminek? Úžasných a „šťastných“ rodin? Nebo je to blbost? … a netýká se to tolika žen?“ Tahle myšlenka ve mně rostla a měla jsem pocit, teda pořád ten pocit mám, že mi bylo ukřivděno, že vesmír proti mně osobně hold něco má.
A přitom je to pochopitelně hloupost. Problém je pouze v tom, že o potratu se jednoduše nepíše, nemluví. Proč? Protože je to nepříjemné, bolí to, nechcete, aby vás někdo litoval atd. atd.. Jenže co se děje, pokud prezentujeme jen hezké okamžiky jako je to zdravé baculaté miminko? Pěstujeme v ostatních pocit, že takhle je to správně, a že špatné věci se běžně prostě NEdějí. Pak, když se to stane vám, cítíte se pod psa ještě víc. Cítíte se jedinečně, jedinečně hrozně. Nechci, aby mi někdo psal, že je mu to líto, nemusíte. Chci jen, abyste věděli to, že jsem TADY, že existuju a že já jsem ta „jedna ze tří“ a že špatné věci se dějí, ne že ne. A když se pak stanou vám, nejste jedineční, jste jednoduše normální a obyčejní jakkoli moc si myslíte, že je vaše bolest výjimečná.
Vy naprosto jistě víte, že ať se vám děje v životě cokoliv zlého, že nejste sama, nejste jediná, co si tím prošla. Stejné příběhy jsou všude kolem nás, jen jsou nám skryty. Ale my si i přes své uvědomění připadáme sami.
Pokud jsem chtěla něco sdělit je to podpora všem, kteří řeší či řešili něco podobného. Podporu všem i do budoucna. Ale hlavně bych ráda napsala, nebojte se kolem sebe šířit i negativní věci. Nedělejme z potratů tabu téma. A konečně, zamysleme se všichni nad tím, jak se chováme na sociálních sítích. Nejen, že nikdy nevíte, jaké důsledky vaše fotky a příspěvky mohou mít pro vás, vaši budoucnost, nebo budoucnost vašich dětí. Hodně lidí si myslí, že třeba fotky jsou nevinné a nemohou ublížit, ale bohužel mohou. A to je fakt! A dle mého tematického obsahu příspěvku, ubližují i právě ženám a mužům (jejich bolest je často opomíjena), kteří si prochází ztrátou. Ale ubližují i všem, kteří hledají neúspěšně lásku a vidí kolem sebe jen šťastné páry, mladé holky, co touží neúspěšně po ideální postavě, ačkoli je to pojem, který v zásadě neexistuje, ale všude ho vidí. Neprezentujme se jen dobře a to tak, že je náš život ideální, nedávejme to na odiv všem svým rádoby pěti stům kamarádům.
Všichni máme problémy. Tak je pojďme taky ukázat. Nebo omezit vytváření falešné idey i dokonalosti života.
Přečtěte si také
Po pracovní akci jsem políbila kolegyni. Pořád na to myslím a manžela ignoruji
- Anonymní
- 22.04.26
- 1512
O tom, jestli nejsem náhodou na ženy, přemýšlím už delší dobu. Vždycky jsem tu myšlenku ale rychle zahnala a snažila se ji neřešit. Pak se to ale stalo. Pracovní akce, jedna noc mimo domov, hodně...
Máma naletěla šarlatánce, která z ní tahá peníze. A já nevím, jak jí pomoci
- Anonymní
- 22.04.26
- 587
Je mi z toho strašně smutno. Moje máma byla vždycky rozumná, praktická ženská, která si uměla poradit a nenechala se jen tak obalamutit. Neříkám, že taková už není, ale od chvíle, kdy odešla do...
Denně vařím pro 4 chlapy. Mám pocit, že většinu volného času trávím jen u plotny
- Anonymní
- 22.04.26
- 1295
Není to tak, že bych žila se čtyřmi muži. Mám manžela a tři syny. Jeden studuje na vysoké a dva na střední. A snědí toho tolik, že bych uživila i závodní jídelnu. Je moje chyba, že jsem je naučila...
Máma mi nikdy miminka pohlídat nechtěla, bráchovi teď hlídá celé dopoledne
- Anonymní
- 22.04.26
- 1902
Dneska jsem se vrátila od mámy a upřímně? Mám v sobě takovej mix vzteku a totálního zmaru, že jsem musela děti nechat u pohádky a jít se vypsat, jinak bych snad začala brečet před nima. Ten pocit...
Proč někteří lidé parkují tak bezohledně? Dnes jsem málem neodjela od školky
- Anonymní
- 22.04.26
- 379
Musím se z toho aspoň vypsat. Bohužel jsem se nedočkala majitele auta, jinak bych se asi neudržela. Parkování u naší školky je složité už delší dobu, hned vedle se staví byty a stavaři to tam dost...
„Vždyť to ještě nebylo dítě,“ a další nevyžádané rady od okolí, když potratíte
- Anonymní
- 21.04.26
- 3407
Potrat jsem zažila už třikrát. Dvakrát se mi to podařilo utajit, ale potřetí už ne. O miminko jsem přišla ve 14. týdnu a to už se schovat nedá. Ženy, které si tím prošly, asi vědí, jaké to je. Ten...
Dcera (16) si přivedla přítele domů a manžel to nemůže rozdýchat. Moc to hrotí
- Anonymní
- 21.04.26
- 2918
Moje šestnáctiletá dcera Kamča si našla kluka. Není to její první zkušenost, ale dalo by se říct, že první vážnější vztah prožívá až teď. Chodí s Denisem skoro půl roku a mně ten kluk připadá...
Nemám ráda děti, ale miluji muže, který má jedno dost náročné. Jak tohle přežít?
- Anonymní
- 21.04.26
- 4056
Život je tak trochu paradox. Od malička nemám ráda děti. Nikdy jsem po nich netoužila a čím jsem byla starší, tím víc jsem věděla, že nejsem na mateřství stavěná. Dlouho jsem žila s mužem, který to...
Sestra-dvojče zemřela, ale já jí vídám každý den. Moje okolí mě má za blázna
- Anonymní
- 21.04.26
- 1588
„A vy máte sourozence?“ ptají se mě často. A moje odpověď většinou zní: „Ano, mám sestru – dvojče.“ Jenže pravda je taková, že moje sestra Adéla před dvěma lety zemřela při autonehodě. A já ji od...
Léta jsem nebyla na gynekologii, ale teď mám problémy. Bojím se nejhoršího
- Anonymní
- 21.04.26
- 1451
Nejsem velká zastánkyně lékařů. Vlastně se jim vyhýbám jako čert kříži. Chodím jen tehdy, když mám nějaký zásadnější problém. Na gynekologii jsem nebyla řadu let. Vlastně ani nevím, jestli moje...