Potrat: Nejsi v tom sama
- O životě
- dedex
- 03.04.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O potratu, síle sociálních sítí a myšlence ideálního bytí. Pojďme se nebát ukazovat reálný život a neukazujme jenom to pěkné.
Nevím, jak začít, ale zkusím to. Nejsem exhibicionista na sociálních sítích a obecně jsem proti nim, o čemž svědčí i můj počet registrací na různých sociálních sítích, na kterých jsem, respektive nejsem. Jsem jen na Facebooku a už to si mám za zlé. To, co mám na srdci by bylo asi jednoduché dát na zeď, ale to opravdu nechci. Pokud bych se ale měla rozhodnout dát někam svůj text, bylo by to zde. Nedávno jsem byla v nemocnici s bolestmi a následně tedy i s potratem. Nebylo to hezké, bezbolestné, nebylo to ani příjemné a všechno to je naprosto pochopitelné, ale co mě zarazilo je, že to bylo naprosto běžné. Potrat je velmi častá záležitost, a to tak častá, že se týká zhruba každé třetí ženy, což mi bylo v nemocnici řečeno. A i internet je podobných rádoby statistik poměrně plný. Ne že bych to nevěděla předem, věděla! Ale to, co mě dostalo je tahle myšlenka: „Tak teda když to postihuje tolik žen, tak kde jsou? Kde, když internet a svět kolem vašich očí je plný šťastných maminek a veselých miminek? Úžasných a „šťastných“ rodin? Nebo je to blbost? … a netýká se to tolika žen?“ Tahle myšlenka ve mně rostla a měla jsem pocit, teda pořád ten pocit mám, že mi bylo ukřivděno, že vesmír proti mně osobně hold něco má.
A přitom je to pochopitelně hloupost. Problém je pouze v tom, že o potratu se jednoduše nepíše, nemluví. Proč? Protože je to nepříjemné, bolí to, nechcete, aby vás někdo litoval atd. atd.. Jenže co se děje, pokud prezentujeme jen hezké okamžiky jako je to zdravé baculaté miminko? Pěstujeme v ostatních pocit, že takhle je to správně, a že špatné věci se běžně prostě NEdějí. Pak, když se to stane vám, cítíte se pod psa ještě víc. Cítíte se jedinečně, jedinečně hrozně. Nechci, aby mi někdo psal, že je mu to líto, nemusíte. Chci jen, abyste věděli to, že jsem TADY, že existuju a že já jsem ta „jedna ze tří“ a že špatné věci se dějí, ne že ne. A když se pak stanou vám, nejste jedineční, jste jednoduše normální a obyčejní jakkoli moc si myslíte, že je vaše bolest výjimečná.
Vy naprosto jistě víte, že ať se vám děje v životě cokoliv zlého, že nejste sama, nejste jediná, co si tím prošla. Stejné příběhy jsou všude kolem nás, jen jsou nám skryty. Ale my si i přes své uvědomění připadáme sami.
Pokud jsem chtěla něco sdělit je to podpora všem, kteří řeší či řešili něco podobného. Podporu všem i do budoucna. Ale hlavně bych ráda napsala, nebojte se kolem sebe šířit i negativní věci. Nedělejme z potratů tabu téma. A konečně, zamysleme se všichni nad tím, jak se chováme na sociálních sítích. Nejen, že nikdy nevíte, jaké důsledky vaše fotky a příspěvky mohou mít pro vás, vaši budoucnost, nebo budoucnost vašich dětí. Hodně lidí si myslí, že třeba fotky jsou nevinné a nemohou ublížit, ale bohužel mohou. A to je fakt! A dle mého tematického obsahu příspěvku, ubližují i právě ženám a mužům (jejich bolest je často opomíjena), kteří si prochází ztrátou. Ale ubližují i všem, kteří hledají neúspěšně lásku a vidí kolem sebe jen šťastné páry, mladé holky, co touží neúspěšně po ideální postavě, ačkoli je to pojem, který v zásadě neexistuje, ale všude ho vidí. Neprezentujme se jen dobře a to tak, že je náš život ideální, nedávejme to na odiv všem svým rádoby pěti stům kamarádům.
Všichni máme problémy. Tak je pojďme taky ukázat. Nebo omezit vytváření falešné idey i dokonalosti života.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1368
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 801
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1394
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 580
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 352
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19615
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2552
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2797
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2523
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1689
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....