Největší štěstí
- Těhotenství
- Jimichanga
- 02.09.15 načítám...
Tento deníček píši s jediným účelem. Psychicky podpořit ty, které se o miminko snaží a stále se nedaří. Berte to jen jako moji zkušenost, rozhodně se nechci chlubit, nechci nikomu radit a nikoho poučovat. :)
Vždycky jsem byla rodinný typ a přála jsem si založit rodinu brzy. Jen mít toho milujícího partnera a vytvořit krásné prostředí pro dítě. Když se z ničeho nic v mém životě ten „pravý“ objevil a od bydlení s jeho rodiči jsme se přesunuli do vlastního, velice rychle padlo téma dítě.
Dohodli jsme se že vysadím antikoncepci, kterou jsem brala asi 7 let a chtěli jsme tomu ponechat volný průběh. Bylo mi jasné, že po tak dlouhém užívání antikoncepce je zapotřebí, aby se tělo pročistilo a nepůjde nic hned. Jenže…
Asi po 4 měsících jsem začínala být nervózní. Poctivě jsem užívala kyselinu listovou, a ačkoliv jsem na sobě ovulaci poznala, kontrolovala jsem ji ovulačními testy. Kdybych měla trpělivost s každodenním měřením bazální teploty, měřím ji.
Moji touhu posílil fakt, že mi kamarádka oznámila, že čeká miminko a ani ne měsíc na to s touto radostnou novinou přiběhly i dvě kolegyně v práci.
Po sedmi měsících mi snaha o těhotenství neuvěřitelně vlezla do hlavy. Po každém sexu nohy do stropu, když mě před očekávanou menstruací jen jinak zabolelo břicho, nebo menstruace dorazila slaběji než obvykle, už se mozek nesoustředil na nic jiného, než že by se konečně zadařilo? (Ano..protože to, že přece dorazí menstruace, nic neznamená). I tím jsem si dodávala naději.
Nevím, zda to má tak každá snažilka, ale mně výslovně hrabalo.
Všude jsem se četla, že „do roka“ je to normální, teprve až pak se hledají příčiny, proč to nejde a možné řešení. Tak jsem tomu ještě chtěla dát čas, ačkoliv mi hrabalo čím dál víc a myslet na něco jiného prostě nešlo (ačkoliv se to strašně snadno řekne).
Na podzim loňského roku mě ale přítel překvapil tím nejkrásnějším gestem. Požádal mě o ruku. Nastalo opojení, čirá radost a myšlenky se upnuly jen na představy o naší svatbě. Chtěli jsme malou svatbu v dubnu, jen radnici a nejbližší okruh přátel a rodiny, ale i tak mi plánování zabralo čas. Zabavila jsem se vyráběním pozvánek, a zařizováním všeho potřebného. Jako svatební cestu jsme si naplánovali Františkovy lázně a já byla připravená si toho Frantíka důkladně ošahat.
V únoru ale z ničeho nic menstruace nedorazila. Přesně po roce, když jsem ani nepomyslela na to, že by neměla přijít. Na testu mi vykoukla světlá čárka, ale až po limitu. Bála jsem se zaradovat. Další den ale výrazně zeslábla. Musela jsem to řešit hned odběrem krve, (kvůli těžce fyzické práci), nechtěla jsem se strhnout v práci a pak si to vyčítat. Hned ten den po odběru mi odpoledne volal gynekolog, že těhotná jsem, ale mám velice nízké hCG, tak mám jít další den na odběr, zda hodnoty stoupají. Stále jsem se bála radovat.
Ale ony hodnoty stoupaly. Dostavila se ta největší radost.
Přítel byl nadšený a ačkoliv to bylo dost brzy, musela jsem to oznámit v práci a ihned nastoupit na neschopenku.
Vdávala jsem se už s naším mrňouskem v bříšku a do těch lázní jsme stejně nakonec jeli a já si toho Frantíka preventivně ošahala… ![]()
Teď jsem na konci šestého měsíce a šťastnější můžeme být jen, až náš Samuelek přijde na svět. A až na nějaké malé zdravotní drobnosti si nemůžu na nic stěžovat a doufám, že to tak zůstane až do porodu.
Tím chci říct všem snažilkám. Vím, že někdy se nedaří daleko delší dobu než nám a obdivuju sílu těch, které se „snaží“ dva roky a déle, nebo prožily potrat apod. a nevzdaly to.
Někdy se opravdu nezmůže nic jiného než medicína, ale je hodně případů, kde velkou roli hraje právě psychika. Troufám si říct, že to byl zaručeně můj případ.
Vím z vlastní zkušenosti, že řeči: „Mysli na něco jiného, zaměstnej se, apod.“ lezou na nervy a není to lehké. Ale funguje to.
Říct si: „Nebudu na to myslet,“ u mě moc nezabralo, v hlavě to bylo dál. Ale opravdu jít a najít si činnost. Dát si cíl zhubnout, předělat byt, naučit se něco nového. Nechci nikomu radit, ale v mém případě to zabralo. A určitě nejsem sama.
Hodně štěstí všem snažilkám, budoucím maminkám a hlavně pevné nervy a zdravá miminka. ![]()
Přečtěte si také
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 2022
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 2113
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 1660
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1562
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3109
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 2763
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 6045
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 879
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2919
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 2034
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
Deníček takový průměrný..neurazil, nepřekvapil. tak hodně štěstí k porodu