Největší štěstí
Tento deníček píši s jediným účelem. Psychicky podpořit ty, které se o miminko snaží a stále se nedaří. Berte to jen jako moji zkušenost, rozhodně se nechci chlubit, nechci nikomu radit a nikoho poučovat. :)
Vždycky jsem byla rodinný typ a přála jsem si založit rodinu brzy. Jen mít toho milujícího partnera a vytvořit krásné prostředí pro dítě. Když se z ničeho nic v mém životě ten „pravý“ objevil a od bydlení s jeho rodiči jsme se přesunuli do vlastního, velice rychle padlo téma dítě.
Dohodli jsme se že vysadím antikoncepci, kterou jsem brala asi 7 let a chtěli jsme tomu ponechat volný průběh. Bylo mi jasné, že po tak dlouhém užívání antikoncepce je zapotřebí, aby se tělo pročistilo a nepůjde nic hned. Jenže…
Asi po 4 měsících jsem začínala být nervózní. Poctivě jsem užívala kyselinu listovou, a ačkoliv jsem na sobě ovulaci poznala, kontrolovala jsem ji ovulačními testy. Kdybych měla trpělivost s každodenním měřením bazální teploty, měřím ji.
Moji touhu posílil fakt, že mi kamarádka oznámila, že čeká miminko a ani ne měsíc na to s touto radostnou novinou přiběhly i dvě kolegyně v práci.
Po sedmi měsících mi snaha o těhotenství neuvěřitelně vlezla do hlavy. Po každém sexu nohy do stropu, když mě před očekávanou menstruací jen jinak zabolelo břicho, nebo menstruace dorazila slaběji než obvykle, už se mozek nesoustředil na nic jiného, než že by se konečně zadařilo? (Ano..protože to, že přece dorazí menstruace, nic neznamená). I tím jsem si dodávala naději.
Nevím, zda to má tak každá snažilka, ale mně výslovně hrabalo.
Všude jsem se četla, že „do roka“ je to normální, teprve až pak se hledají příčiny, proč to nejde a možné řešení. Tak jsem tomu ještě chtěla dát čas, ačkoliv mi hrabalo čím dál víc a myslet na něco jiného prostě nešlo (ačkoliv se to strašně snadno řekne).
Na podzim loňského roku mě ale přítel překvapil tím nejkrásnějším gestem. Požádal mě o ruku. Nastalo opojení, čirá radost a myšlenky se upnuly jen na představy o naší svatbě. Chtěli jsme malou svatbu v dubnu, jen radnici a nejbližší okruh přátel a rodiny, ale i tak mi plánování zabralo čas. Zabavila jsem se vyráběním pozvánek, a zařizováním všeho potřebného. Jako svatební cestu jsme si naplánovali Františkovy lázně a já byla připravená si toho Frantíka důkladně ošahat.
V únoru ale z ničeho nic menstruace nedorazila. Přesně po roce, když jsem ani nepomyslela na to, že by neměla přijít. Na testu mi vykoukla světlá čárka, ale až po limitu. Bála jsem se zaradovat. Další den ale výrazně zeslábla. Musela jsem to řešit hned odběrem krve, (kvůli těžce fyzické práci), nechtěla jsem se strhnout v práci a pak si to vyčítat. Hned ten den po odběru mi odpoledne volal gynekolog, že těhotná jsem, ale mám velice nízké hCG, tak mám jít další den na odběr, zda hodnoty stoupají. Stále jsem se bála radovat.
Ale ony hodnoty stoupaly. Dostavila se ta největší radost.
Přítel byl nadšený a ačkoliv to bylo dost brzy, musela jsem to oznámit v práci a ihned nastoupit na neschopenku.
Vdávala jsem se už s naším mrňouskem v bříšku a do těch lázní jsme stejně nakonec jeli a já si toho Frantíka preventivně ošahala… ![]()
Teď jsem na konci šestého měsíce a šťastnější můžeme být jen, až náš Samuelek přijde na svět. A až na nějaké malé zdravotní drobnosti si nemůžu na nic stěžovat a doufám, že to tak zůstane až do porodu.
Tím chci říct všem snažilkám. Vím, že někdy se nedaří daleko delší dobu než nám a obdivuju sílu těch, které se „snaží“ dva roky a déle, nebo prožily potrat apod. a nevzdaly to.
Někdy se opravdu nezmůže nic jiného než medicína, ale je hodně případů, kde velkou roli hraje právě psychika. Troufám si říct, že to byl zaručeně můj případ.
Vím z vlastní zkušenosti, že řeči: „Mysli na něco jiného, zaměstnej se, apod.“ lezou na nervy a není to lehké. Ale funguje to.
Říct si: „Nebudu na to myslet,“ u mě moc nezabralo, v hlavě to bylo dál. Ale opravdu jít a najít si činnost. Dát si cíl zhubnout, předělat byt, naučit se něco nového. Nechci nikomu radit, ale v mém případě to zabralo. A určitě nejsem sama.
Hodně štěstí všem snažilkám, budoucím maminkám a hlavně pevné nervy a zdravá miminka. ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 139
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 123
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 249
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 116
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 102
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17516
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2350
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2544
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2270
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1510
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Deníček takový průměrný..neurazil, nepřekvapil. tak hodně štěstí k porodu