Největší štěstí
Tento deníček píši s jediným účelem. Psychicky podpořit ty, které se o miminko snaží a stále se nedaří. Berte to jen jako moji zkušenost, rozhodně se nechci chlubit, nechci nikomu radit a nikoho poučovat. :)
Vždycky jsem byla rodinný typ a přála jsem si založit rodinu brzy. Jen mít toho milujícího partnera a vytvořit krásné prostředí pro dítě. Když se z ničeho nic v mém životě ten „pravý“ objevil a od bydlení s jeho rodiči jsme se přesunuli do vlastního, velice rychle padlo téma dítě.
Dohodli jsme se že vysadím antikoncepci, kterou jsem brala asi 7 let a chtěli jsme tomu ponechat volný průběh. Bylo mi jasné, že po tak dlouhém užívání antikoncepce je zapotřebí, aby se tělo pročistilo a nepůjde nic hned. Jenže…
Asi po 4 měsících jsem začínala být nervózní. Poctivě jsem užívala kyselinu listovou, a ačkoliv jsem na sobě ovulaci poznala, kontrolovala jsem ji ovulačními testy. Kdybych měla trpělivost s každodenním měřením bazální teploty, měřím ji.
Moji touhu posílil fakt, že mi kamarádka oznámila, že čeká miminko a ani ne měsíc na to s touto radostnou novinou přiběhly i dvě kolegyně v práci.
Po sedmi měsících mi snaha o těhotenství neuvěřitelně vlezla do hlavy. Po každém sexu nohy do stropu, když mě před očekávanou menstruací jen jinak zabolelo břicho, nebo menstruace dorazila slaběji než obvykle, už se mozek nesoustředil na nic jiného, než že by se konečně zadařilo? (Ano..protože to, že přece dorazí menstruace, nic neznamená). I tím jsem si dodávala naději.
Nevím, zda to má tak každá snažilka, ale mně výslovně hrabalo.
Všude jsem se četla, že „do roka“ je to normální, teprve až pak se hledají příčiny, proč to nejde a možné řešení. Tak jsem tomu ještě chtěla dát čas, ačkoliv mi hrabalo čím dál víc a myslet na něco jiného prostě nešlo (ačkoliv se to strašně snadno řekne).
Na podzim loňského roku mě ale přítel překvapil tím nejkrásnějším gestem. Požádal mě o ruku. Nastalo opojení, čirá radost a myšlenky se upnuly jen na představy o naší svatbě. Chtěli jsme malou svatbu v dubnu, jen radnici a nejbližší okruh přátel a rodiny, ale i tak mi plánování zabralo čas. Zabavila jsem se vyráběním pozvánek, a zařizováním všeho potřebného. Jako svatební cestu jsme si naplánovali Františkovy lázně a já byla připravená si toho Frantíka důkladně ošahat.
V únoru ale z ničeho nic menstruace nedorazila. Přesně po roce, když jsem ani nepomyslela na to, že by neměla přijít. Na testu mi vykoukla světlá čárka, ale až po limitu. Bála jsem se zaradovat. Další den ale výrazně zeslábla. Musela jsem to řešit hned odběrem krve, (kvůli těžce fyzické práci), nechtěla jsem se strhnout v práci a pak si to vyčítat. Hned ten den po odběru mi odpoledne volal gynekolog, že těhotná jsem, ale mám velice nízké hCG, tak mám jít další den na odběr, zda hodnoty stoupají. Stále jsem se bála radovat.
Ale ony hodnoty stoupaly. Dostavila se ta největší radost.
Přítel byl nadšený a ačkoliv to bylo dost brzy, musela jsem to oznámit v práci a ihned nastoupit na neschopenku.
Vdávala jsem se už s naším mrňouskem v bříšku a do těch lázní jsme stejně nakonec jeli a já si toho Frantíka preventivně ošahala… ![]()
Teď jsem na konci šestého měsíce a šťastnější můžeme být jen, až náš Samuelek přijde na svět. A až na nějaké malé zdravotní drobnosti si nemůžu na nic stěžovat a doufám, že to tak zůstane až do porodu.
Tím chci říct všem snažilkám. Vím, že někdy se nedaří daleko delší dobu než nám a obdivuju sílu těch, které se „snaží“ dva roky a déle, nebo prožily potrat apod. a nevzdaly to.
Někdy se opravdu nezmůže nic jiného než medicína, ale je hodně případů, kde velkou roli hraje právě psychika. Troufám si říct, že to byl zaručeně můj případ.
Vím z vlastní zkušenosti, že řeči: „Mysli na něco jiného, zaměstnej se, apod.“ lezou na nervy a není to lehké. Ale funguje to.
Říct si: „Nebudu na to myslet,“ u mě moc nezabralo, v hlavě to bylo dál. Ale opravdu jít a najít si činnost. Dát si cíl zhubnout, předělat byt, naučit se něco nového. Nechci nikomu radit, ale v mém případě to zabralo. A určitě nejsem sama.
Hodně štěstí všem snažilkám, budoucím maminkám a hlavně pevné nervy a zdravá miminka. ![]()
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 490
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 322
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 4020
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 2554
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 2220
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 1923
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 1048
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2495
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 826
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 2666
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...
Deníček takový průměrný..neurazil, nepřekvapil. tak hodně štěstí k porodu