Nekonečné čekání
- Snažení
- Lulánka
- 03.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Umělé oplodnění není věc snadná, ani po jedné stránce. Každý, kdo si tím prošel, ví, jaké to je a proto bych každému takovému páru přála, aby to vyšlo hned napoprvé. Po všem tom maratonu si to každý zaslouží! Nikdy jsem nepochopila tu spravedlnost, kdy ti, co děti nechtějí, je mají a ti, co po nich touží, mají smůlu!
Začalo to loni v únoru, kdy jsme se, tehdy ještě s přítelem, dohodli, že si pořídíme miminko, já po něm toužila už hodnou dobu, ale Marek pořád nějak nechtěl, až s tím konečně v únoru přišel sám. Čekání se vyplatilo, byla jsem naprosto šťastná, do toho všeho jsme začali plánovat svatbu, co si člověk může víc přát? Krásně jsem si to naplánovala, do půl roku otěhotním a na zimu už budu doma a budu se těšit na potomka. Jenže člověk míní a život mění.
V srpnu jsme se brali a já pořád těhotná nebyla, ale tak nějak jsem tomu všemu dávala pořád šanci a věřila jsem. Když v lednu přišli s tím, že je v práci jedna kolegyně a moje velká nepřítelkyně těhotná, málem to se mnou seklo. Nechápa jsem tu spravedlnost. Každý měsíc chodila do práce a se sevřeným srdcem sledovala roustoucí bříško a to, jak se nad ní každý rozplývá. Tak už jsem řekla dost. Zeptala jsem se gynekoložky, jestli by s tím nešlo něco dělat. Podstoupila jsem u ní veškerá vyšetření a nepřišlo se na nic, byla jsem naprosto v pořádku. Konečně tedy přišla na to, že nás pošle do centra asistované reprodukce SANUS v Jihlavě.
Další kolotoč vyšetření nás neminul a tentokrát ani Marka. Naivně jsem si myslela, že když tam půjdeme na začátku měsíce, tak na konci už budu těhotná a zase nic. Táhlo se to všechno kolik měsíců. Do toho se objevilo další těhotenství a ještě ke všemu v rodině. Není to tak, že bych byla nepřející, ale za dané situace jsem se z toho prostě radovat nedokázala, spíš mi z toho bylo ještě hůř. Do toho všeho začal manžel zlobit. Místo toho, abychom se tak nějak drželi navzájem nad vodou, přišlo mi, že jsem spíš držela nás oba já a po určité době se to prostě nedalo zvádnout, moc nechybělo a bylo po všem. Naštěstí jsme to ustáli a jsme si mnohem blíž než předtím.
Veškerá vyšetření ukázala, že chyba není ve mně, ale v Markových spermiích. Další rána, která chlapskou ješitnost jen pobouří, ale alespoň už bylo jasné, co nás čeká a nemine. S doktorem jsme probrali veškeré možnosti a dohodli jsme se rovnou na mimotělním umělém oplodnění. Následující měsíc byl o jedení prášků, píchání injekcí, kontrolách a maratonu mezi nemocnicí a domovem, až konečně došlo na vyjmutí vajíček, kterých bylo šest, z toho tři použitelná a dvě mi za čtyři dny po odběru vrátili. Nyní jsem čtvrtý den po transferu a čekáme na výsledky, které budou až za deset dní.
Nikdy jsem si nemyslela, že právě tohle čekání na ortel – povedlo se to, nebo nepovedlo, bude z toho celého procesu to nejhorší. Doufám, přeji si, aby to vyšlo, nechci si připouštět, že by to nedopadlo, ale i na to musí být člověk připravený, ale dá se na to vůbec připravit? Zvládnu případnou špatnou odpověď?
Bude to těch nejdelších deset dní!
Přečtěte si také
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 529
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 320
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 281
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 359
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 240
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4373
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2671
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1738
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 968
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 1133
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.