Nekonečné čekání
- Snažení
- Lulánka
- 03.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Umělé oplodnění není věc snadná, ani po jedné stránce. Každý, kdo si tím prošel, ví, jaké to je a proto bych každému takovému páru přála, aby to vyšlo hned napoprvé. Po všem tom maratonu si to každý zaslouží! Nikdy jsem nepochopila tu spravedlnost, kdy ti, co děti nechtějí, je mají a ti, co po nich touží, mají smůlu!
Začalo to loni v únoru, kdy jsme se, tehdy ještě s přítelem, dohodli, že si pořídíme miminko, já po něm toužila už hodnou dobu, ale Marek pořád nějak nechtěl, až s tím konečně v únoru přišel sám. Čekání se vyplatilo, byla jsem naprosto šťastná, do toho všeho jsme začali plánovat svatbu, co si člověk může víc přát? Krásně jsem si to naplánovala, do půl roku otěhotním a na zimu už budu doma a budu se těšit na potomka. Jenže člověk míní a život mění.
V srpnu jsme se brali a já pořád těhotná nebyla, ale tak nějak jsem tomu všemu dávala pořád šanci a věřila jsem. Když v lednu přišli s tím, že je v práci jedna kolegyně a moje velká nepřítelkyně těhotná, málem to se mnou seklo. Nechápa jsem tu spravedlnost. Každý měsíc chodila do práce a se sevřeným srdcem sledovala roustoucí bříško a to, jak se nad ní každý rozplývá. Tak už jsem řekla dost. Zeptala jsem se gynekoložky, jestli by s tím nešlo něco dělat. Podstoupila jsem u ní veškerá vyšetření a nepřišlo se na nic, byla jsem naprosto v pořádku. Konečně tedy přišla na to, že nás pošle do centra asistované reprodukce SANUS v Jihlavě.
Další kolotoč vyšetření nás neminul a tentokrát ani Marka. Naivně jsem si myslela, že když tam půjdeme na začátku měsíce, tak na konci už budu těhotná a zase nic. Táhlo se to všechno kolik měsíců. Do toho se objevilo další těhotenství a ještě ke všemu v rodině. Není to tak, že bych byla nepřející, ale za dané situace jsem se z toho prostě radovat nedokázala, spíš mi z toho bylo ještě hůř. Do toho všeho začal manžel zlobit. Místo toho, abychom se tak nějak drželi navzájem nad vodou, přišlo mi, že jsem spíš držela nás oba já a po určité době se to prostě nedalo zvádnout, moc nechybělo a bylo po všem. Naštěstí jsme to ustáli a jsme si mnohem blíž než předtím.
Veškerá vyšetření ukázala, že chyba není ve mně, ale v Markových spermiích. Další rána, která chlapskou ješitnost jen pobouří, ale alespoň už bylo jasné, co nás čeká a nemine. S doktorem jsme probrali veškeré možnosti a dohodli jsme se rovnou na mimotělním umělém oplodnění. Následující měsíc byl o jedení prášků, píchání injekcí, kontrolách a maratonu mezi nemocnicí a domovem, až konečně došlo na vyjmutí vajíček, kterých bylo šest, z toho tři použitelná a dvě mi za čtyři dny po odběru vrátili. Nyní jsem čtvrtý den po transferu a čekáme na výsledky, které budou až za deset dní.
Nikdy jsem si nemyslela, že právě tohle čekání na ortel – povedlo se to, nebo nepovedlo, bude z toho celého procesu to nejhorší. Doufám, přeji si, aby to vyšlo, nechci si připouštět, že by to nedopadlo, ale i na to musí být člověk připravený, ale dá se na to vůbec připravit? Zvládnu případnou špatnou odpověď?
Bude to těch nejdelších deset dní!
Přečtěte si také
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 8333
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1329
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 661
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 2694
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1148
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2952
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1570
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 3466
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 7878
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 3404
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
naprosto chápu co prožíváš 
ti přeji ty vytoužené // 
vím, že to chce být v klidu a nemyslet na to, ale čím víc, si to člověk zakazuje, tím je to horší!!dřív jsem to taky každýmu radila, ale to jsem ještě nevěděla, jaké to je! teď už to vím a žádné takové věci už bych neříkala. Kdo nezažije nepochopí.
až bude trochu chuť, tak písnu deníček, ale děkuju za palečky 
