Nekonečné čekání
- Snažení
- Lulánka
- 03.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Umělé oplodnění není věc snadná, ani po jedné stránce. Každý, kdo si tím prošel, ví, jaké to je a proto bych každému takovému páru přála, aby to vyšlo hned napoprvé. Po všem tom maratonu si to každý zaslouží! Nikdy jsem nepochopila tu spravedlnost, kdy ti, co děti nechtějí, je mají a ti, co po nich touží, mají smůlu!
Začalo to loni v únoru, kdy jsme se, tehdy ještě s přítelem, dohodli, že si pořídíme miminko, já po něm toužila už hodnou dobu, ale Marek pořád nějak nechtěl, až s tím konečně v únoru přišel sám. Čekání se vyplatilo, byla jsem naprosto šťastná, do toho všeho jsme začali plánovat svatbu, co si člověk může víc přát? Krásně jsem si to naplánovala, do půl roku otěhotním a na zimu už budu doma a budu se těšit na potomka. Jenže člověk míní a život mění.
V srpnu jsme se brali a já pořád těhotná nebyla, ale tak nějak jsem tomu všemu dávala pořád šanci a věřila jsem. Když v lednu přišli s tím, že je v práci jedna kolegyně a moje velká nepřítelkyně těhotná, málem to se mnou seklo. Nechápa jsem tu spravedlnost. Každý měsíc chodila do práce a se sevřeným srdcem sledovala roustoucí bříško a to, jak se nad ní každý rozplývá. Tak už jsem řekla dost. Zeptala jsem se gynekoložky, jestli by s tím nešlo něco dělat. Podstoupila jsem u ní veškerá vyšetření a nepřišlo se na nic, byla jsem naprosto v pořádku. Konečně tedy přišla na to, že nás pošle do centra asistované reprodukce SANUS v Jihlavě.
Další kolotoč vyšetření nás neminul a tentokrát ani Marka. Naivně jsem si myslela, že když tam půjdeme na začátku měsíce, tak na konci už budu těhotná a zase nic. Táhlo se to všechno kolik měsíců. Do toho se objevilo další těhotenství a ještě ke všemu v rodině. Není to tak, že bych byla nepřející, ale za dané situace jsem se z toho prostě radovat nedokázala, spíš mi z toho bylo ještě hůř. Do toho všeho začal manžel zlobit. Místo toho, abychom se tak nějak drželi navzájem nad vodou, přišlo mi, že jsem spíš držela nás oba já a po určité době se to prostě nedalo zvádnout, moc nechybělo a bylo po všem. Naštěstí jsme to ustáli a jsme si mnohem blíž než předtím.
Veškerá vyšetření ukázala, že chyba není ve mně, ale v Markových spermiích. Další rána, která chlapskou ješitnost jen pobouří, ale alespoň už bylo jasné, co nás čeká a nemine. S doktorem jsme probrali veškeré možnosti a dohodli jsme se rovnou na mimotělním umělém oplodnění. Následující měsíc byl o jedení prášků, píchání injekcí, kontrolách a maratonu mezi nemocnicí a domovem, až konečně došlo na vyjmutí vajíček, kterých bylo šest, z toho tři použitelná a dvě mi za čtyři dny po odběru vrátili. Nyní jsem čtvrtý den po transferu a čekáme na výsledky, které budou až za deset dní.
Nikdy jsem si nemyslela, že právě tohle čekání na ortel – povedlo se to, nebo nepovedlo, bude z toho celého procesu to nejhorší. Doufám, přeji si, aby to vyšlo, nechci si připouštět, že by to nedopadlo, ale i na to musí být člověk připravený, ale dá se na to vůbec připravit? Zvládnu případnou špatnou odpověď?
Bude to těch nejdelších deset dní!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1604
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20653
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....