Neměli se potkat?

O životě
  • Anonymní
  • 12.02.19

Dětství není vždy procházka růžovou zahradou.

„Včera jsem oslavil osmé narozeniny, jak já doufal, že se vše změní. Každý mi přece říkal, že už jsem veliký kluk. Ne, nezměnilo se vůbec nic. Procitl jsem uprostřed temné noci, ani měsíc dnes nesvítí, a vše je při starém. Pokoj ozařuje jen skomírající plamínek v kamnech, jediná moje záchrana. Vylézám z postele, našlapuji tišeji než myška, nechci nikoho vzbudit, svlékám si kalhoty. Jo, zase jsem se počůral a vím, že mi nezbývá nic jiného než sušit. Protože pokud to ráno máma pozná, bude zle.

A tak sedím schoulený na zemi u kamen, opatrně přikládám, pozoruji, jak plameny ohlodávají jednotlivá polínka a modlím se, ať do rána kalhoty uschnou. Vím, že bych měl spát, ale prostě se moc a moc bojím.

Kalhoty uschly, celý šťastný zalézám do postele. Upadám do milosrdného spánku. Za chvíli je však ráno, musím do školy, přichází maminka a podle mokré postele okamžitě ví, co se v noci přihodilo. Dostanu co proto, veškerá moje snaha byla marná. Odcházím do školy, jsem strašně unavený, nejraději bych si lehnul a spal, nějaké učení je mi úplně ukradené.

Můj problém s nočním pomočováním se naštěstí během několika dalších let vyřešil, ne tak vztah mých rodičů. Moje máma se za tátou přistěhovala z velké dálky. Nikoho tu neznala a táta jí pobyt zde neulehčoval, ba právě naopak, trávil volný čas raději po hospodách s kamarády, než s námi doma. Z lásky, kterou k němu máma na začátku cítila, se vyklubala ta nejčistší forma nenávisti. Stále jsme doma poslouchali, jak lituje, že ho poznala.

Když jsme já a sourozenci byli trochu starší, mockrát jsme se jí ptali, proč se nevrátí domů k rodičům. Vždy nám bylo řečeno, že to nikdy neudělá, tu ostudu by nepřežila.

Raději žila další spoustu let v jedovatém vztahu. Ničila život sobě a ničila ho i nám. Nešlo jen o zlá slova a každodenní hádky, kdy křičela jako smyslů zbavená a my se neskutečně styděli před sousedy. Došlo i na fyzické násilí, fackami to neskončilo. Jednou měla matka dokonce zlomenou rukou, jindy proražený ušní bubínek. Párkrát jsme rodiče odtrhávali od sebe a snažili se sebrat mámě z ruky nůž. Dětství i dospívání byla moje noční můra…“

Tenhle příběh mi postupně odkrýval můj manžel, to on byl tím osmiletým vystrašeným klukem. Když jsem se s ním seznámila, věděla jsem, že je z rozvedené rodiny, ale o hrůze, kterou si musel projít, mi řekl až mnohem později.

Ano, jeho rodiče se nakonec rozvedli, to už mu ale bylo přes dvacet. A i dnes, když k nim přijedeme na návštěvu, pomlouvají se navzájem. Ani jeden se přes minulost nedokázal přenést, jsou v ní hluboce zakořeněni a myslím, že se to už nikdy nezmění.

Když jsem postupně zjišťovala, čím si můj manžel v dětství prošel, bylo mi ho neskutečně líto. Ale také jsem se bála, jestli a jak bude náš vztah fungovat. Říká se přeci, že lidé mají tendenci napodobovat to, v čem vyrůstali.

Po několika společných letech ale naštěstí mohu říct, že ne všichni. Z toho dítěte vyrostl skvělý člověk, bezvadný manžel a báječný táta našich dětí, který by se pro nás rozkrájel. Snaží se totiž vytvořit pro své potomky takové dětství, které on sám bohužel nezažil.

Děkuji ti za všechno, lásko moje. Sice tvrdíš, že se tvoji rodiče nikdy neměli potkat, ale kdyby se nepotkali, nebyl bys dnes na světě ty, a to by byla obrovská škoda, nemyslíš?

Váš příspěvek
Reaskiller
Kelišová 5854 příspěvků 12.02.19 07:32

Dennicek tak smutny ale preci s krasnym koncem ! :) tolik vyznani lasky si zaslouzi, opravdu ! :) at Vam to dlouho vydrzi :)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 07:52

@Reaskiller vím a moc si ho vážím :lol: děkuji

dedrichov
Závislačka 3439 příspěvků 12.02.19 08:51

Dojemný příběh, přeji vám spoustu společné lásky v dalších letech. Máte ji v sobě spoustu :kytka:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 09:01

@dedrichov děkuji, věřím, možná naivně, že nám vztah vydrží napořád, moc si to přeju, příjemné úterý

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 09:05

Moje sestra si také vzala muže z nefunkční rodiny. Má svoje mouchy, geny holt člověk nepřečůrá, ale ze tří sourozenců je na tom on nejlíp. Ostatním partnerství neustále krachují a mají pochroumané vztahy i se svými dětmi, které teď vstupují do samostatného života a už je jasné, že to taky nebude azuro. Skřípe jim to i mezi sebou navzájem. Je mi z toho vždycky smutno, když tady čtu, v čem kolikrát ženy nechávají svoje dítě vyrůstat a neuvědomují si, jak je tím do budoucího života zatěžují.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 09:44

Anonymní slunečnice: jo, taky je mi z toho pokaždé smutno, dítě neshody mezi rodiči odnese pokaždé nejvíc a přesně jak píšete, i manželovi sourozenci mají neustále další a další vztahy, ale nedokáží si je udržet, u manžela jsem zatím žádnou významnější mouchu neobjevila a růžovými brýlemi to nebude, jsme spolu už docela dlouho. :think: :mavam:

Jahudka82
Závislačka 2804 příspěvků 5 inzerátů 12.02.19 10:01

Tyjo, tak to je sila, co musel zazivat…vase deti urcite budou mit detstvi stastnejsi a hezci - a jeho rodice jako babi a deda fungujou aspon? Nekdy jsou nektery lidi lepsi prarodice pro svy vnoucata nez rodice pro svoje deti… :think: ;)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 10:20

Zažila jsem s bratrem to samé. Na kolenou jsme prosili naše, aby se rozvedli. Táta často řval na mámu, že ji zabije, odsedí si to, pak nám vše vysvětlí, my to pochopíme a konečně budeme „šťastná rodina“. Máma zase páchala demonstračky - prášky, stála v otevřeném okně… to vše před náma. Vulgarismy, modřiny, ostudy po celé ulici, policie každou chvíli v baráku. Dnes je nám s bratrem přes 30, jsou pořád spolu, naštěstí už s nimi nebydlíme. Dodnes posíláme každému zvlášť pohled či vánoční přání, protože o jedno se vždy pohádaji, závidí si, vyčítají nám, že máme jedoho radši- jak malí haranti. Jakej šel, takovou potkal, jsou oba v podstatě stejní, o to je to smutnější. Naštěstí kvuli vnoučatům fungují skvělé, naprosto jinak než s náma před temi lety. Jednou se mi pokusili kecat do výchovy…to bylo tóčo. Od té doby ani necekli. Byly to tenkrát hrůzy. Jediný pozitivum je to, že to posílilo vztah mezi mnou a bratrem. Prosím anonym.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 10:26

@Jahudka82 bohužel tchán nefunguje prakticky vůbec, tchyně se sice snaží, ale nějaký vřelý cit se neprojevuje ani u ní, s dětmi to bohužel ani jeden neumí. :nevim:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 10:30

Anonymní růže: je mi moc líto, čím jste si s bratrem procházeli, dětství jste měli s mým manželem skoro stejné :,( bohužel u mého manžela byl nepovedeným dětstvím narušen i vztah se sourozenci, prakticky se nestýkají :(

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 10:42

Anonymní tulipanku: to je to nejhorší, když to poznamená vztah sourozenců. My s bratrem někdy spolu vzpominame, jak „krásné“ jsme mivali Vánoce-to byla vždy krize. Někdy mám chuť to našim připomínat, vyčítat jim to, ale k čemu. Čas nevrátíš. Jsem ráda, že fungují jako prarodiče.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 10:49

Anonymní růže: přesně tak, výčitkami bys nevyřešila vůbec nic, ani manžel rodičům nic nevyčítá, do minulosti se nevrací, v té se naopak stále utápějí tchýně s tchánem. Když jsme u tchýně, posloucháme, jak stál za starou bačkoru tchán, když jsme u tchána, posloucháme, že špatná byla tchýně a tak pořád dokola. Naučila jsme se to pouštět jedním uchem dovnitř a druhým ven.

A na Vánoce vzpomíná manžel také často a „rád“, o Štědrém dnu byly totiž hádky obzvlášť výživné. :(

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 11:12

Je úžasné, že to může nepoznamenalo a vztah máte krásný… Bohužel můj tatínek se strejdou(tehdy byl ještě malý)si prošli také peklem…oba to poznamenalo strejda nemá děti a ani je nechce a tatínek nedokáže projevit city a ani pochválit…Moje babička s dědou se nerozvedli a bylo to hrozné. Děda babičku podváděl a mlátil, to mu vydrželo i na stará kolena. Babička se schovávala za mého tatínka, ale nepomohlo to. Co vím z vyprávění tak po sobe házeli vším možným a to byla ta lepší varianta. Taťka kolikrát tahal babičku z kraje skály, aby neskončila. Krásný příklad rodinné lásky a pohody… A Vánoce do dnes je taťka nemá rád. Kdysi prý zkoušel sílu i na mou mamku, ale od jejího táty mu bylo rázně vysvětleno, že takhle ne. A naštěstí se vše mezi našima srovnalo. Dnes mají krásný vztah…a myslím, že i taťka je na tom líp ani ne tak ve vztahu ke mě, ale ve vztahu k vnukovi. Z toho jsem strašně šťastná. Takže je opravdu skvělé, že se z toho muž dostal bez následků a svou rodinu miluje :potlesk:

MartinaIrena
Extra třída :D 10866 příspěvků 12.02.19 11:58

Co tě nezabije, to tě posílí. Už jsem to tu párkrát psala. Ať se daří :kytka:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 12:22

Anonymní konvalinka: je hrozné, kolik lidí si projde složitým dětstvím a namísto krásných vzpomínek mají jen ty bolestné.

Nemohu říct, že by mi manžel vyznával lásku na potkání,nebo mě na každém kroku objímal, tak to u nás nefunguje, ale vím, že když něco slíbí, vždy to dodrží, mohu se na něj ve všem spolehnout, dětem se věnuje, co mu síly stačí a to je pro mě podstatné :mavam:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 12:23

@MartinaIrena jo, to je hluboká pravda :mavam:

pe-terka
Neúnavná pisatelka 19400 příspěvků 12.02.19 13:36

Moc hezký deníček, byt moc smutný. Měl by být mementem pro všechny týrané ženy a matky, které nesmyslně přežívají v naprosto nefunkčních vztazích!
Autorko, držím vám pěsti, at vám s manželem krásný vztah vydrží a je mu kompenzací za to, jak mu ublížili jeho vlastní rodiče! Trochu škoda, že jsi anonymní…Věřím, že tvůj muž si tě pozná a tvé vyznání ho potěší :kytka:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 14:04

@pe-terka Děkuji, manžel sem neleze, takže bych mu to musela strčit pod nos, ale jelikož nevím, kdo všechno sem chodí, nechci informace o něm šířit pod nickem :mavam:

Jedna babička
Závislačka 4771 příspěvků 12.02.19 16:46

Manzelovi moc gratuluji ze dokazal zacit psat svou vlastni zivotni knihu po boku svych blizkych a milovanych a nepokracoval nikdy v rozepsane knize svych predku. Malokdo toto dokaze a chce to opravdu spousty vnitrni psychicke sily a odvahy vytesnit co bylo a soustredit se na to sve vlastni. I me mi rodice ukazali jak se nikdy nemam chovat ke svym detem a vnoucatum. Tak dokazu pochopit jak je nekdy tezke zapomenout. Mnoho stesti a lasky do dalsich let vam vsem.

Příspěvek upraven 12.02.19 v 16:50

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 17:10

@Jedna babička To je mi moc líto :( děkujeme za přání a i Vám hodně štěstí :mavam:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 21:24

No mě vztek, hněv a záchvaty mámy úplně zničili. Vše bylo namířeno na mě takže dětství v tomhle opravdu hrozné. A mám ty záchvaty bohužel taky :(.

Andymo
Kecalka 230 příspěvků 12.02.19 21:48

Smutne… uplne bych toho malyho klucika objala. A vsechny deti, ktere doma zazivaji peklo… :,(

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 23:50

Anonymní lilie: na to mohu napsat jen, že je mi to velice líto :(

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.02.19 23:51

@Andymo Cítím to úplně stejně :mavam:

Jedna babička
Závislačka 4771 příspěvků 13.02.19 06:44

Anonymní lilie: A zkoušela jsi na sobě něco změnit, vyhledat psychoterapeuta, abys záchvaty dokázala sama ovládat. Hele, já si prošla doma jako dítě psychickým i fyzickým peklem, trvalo mi to do mých 35 let než jsem cestu osobní přeměny vůbec nějakým způsobem zvládla, než jsem se sama v sobě dokázala naprosto odstřihnout bez jakékoliv vnitřní výčitky svou bio rodinu, než jsem jim vnitřně pro to jaký byli a jsou (samozřejmě nezapomenu nikdy, ale odpuštění je obrovská vnitřní úleva), než jsem opravdu pochopila, že je sebevědomý jedinec, který má nárok budovat si svůj vlastní život a zcela jiný život než který mi „nalajnovali“ mí předci. Litovat se, že jsem měla to a to dětství a ty a ty rodiče a proto mě to poznamenalo a mám nárok se chovat tak jak se chovám, protože geny, a tak podobně, je cesta špatná a každý mi měl zamakat na sobě, pokud to chce opravdu změnit nejenom kvůli sobě samotnému, ale taky kvůli svým dětem, své budoucnosti, svému partnerovi. Držím palce, ať to i Ty zmákneš pro své lepší vlastní já.

Příspěvek upraven 13.02.19 v 06:46

Adka.L
Povídálka 32 příspěvků 13.02.19 16:34

Moc pěkný deníček. Přeji jen to nejlepší do dalších let vám oběma. :kytka:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.02.19 17:08

@Adka.L moc děkujeme

Vložit nový komentář