Nepřízeň osudu

Dlouhé čekání na děti, o které přijdete během krátké doby. Rozhodla jsem se napsat tento příběh, protože mi velice pomohl, když jsem to chtěla zabalit po smrti svých dětí. Vždy, když jsem měla smutek, tak jsem si na něj vzpomněla a říkala si, že jsou na tom lidé mnohem hůř.

Je to ze života sestry mé babičky, který se odehrál okolo roku 1952. Pro mě to byli teta a strejda, jako malá jsem k nim jezdila s rodiči na prázdniny a hrála si s fenkou černého pudlíka, jménem Bonka.

Teta měla 3 děti. Po dlouhém čekání se jí narodil Pepíček, který zemřel, když mu bylo 3,5 měsíce, na zápal plic. Dva roky po jeho smrti se jim narodila Hanička a za dalších dlouhých 8 let ještě Karlík.

Hanička zemřela 3 dny po svých 12 narozeninách na zánět mozkových blan. Tento smutek za ztráty už dvou dětí, ještě nepřebolel a za osm měsíců krátce před Vánoci se loučili i s posledním dítětem Karlíkem. Byli mu 4roky a zemřel také na zápal plic.

Tento příběh mi babička vyprávěla, když jsem si jako malá prohlížela fotky a viděla na nich babičku s bříškem a dvě děti. Fotka byla focena krátce před jejich smrtí. Na jejich památku babička pojmenovala mojí mamku v bříšku Haničkou a toto jméno jsem dostala i já.

Přes nepřízen osudu žila teta se strejdou dalších 54 let než zemřeli na stáří. Dnes jsou už všichni pohromadě a já věřím, že tam někde nahoře jsou konečně štastní.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
zulok
9217
2.4.11 07:30

Nieco strasne, tolky smutok prezit. Moc drzim palce, nech sa radujete z drobceka a nech zije veeeelmi veeeelmi dlho

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5685
2.4.11 09:36

Opravdu je to hrozné přežít všechny děti, já bych se z toho zbláznila.
Moje babička čekala v padesátých letech dvojčátka, která se narodila předčasně skoro o tři měsíce. Babičku přepadly porodní bolesti, když byla doma sama s tříletou dcerkou (mojí mamkou). Plazila se ze dvora do kuchyně a za ní krvavá šmouha (moje malá máma plakala a nedokázala mamince pomoct). Tak je tam našel soused. Hned zavolali porodní bábu a babička doma porodila dvě holčičky, Jarušku a Naděnku, byly maličké. Inkubátory neexistovaly ani se nepíchaly kortikoidy na dozrání plic. Babička chovala ty dvě malé miminka a čekali na doktora. Ten přijel a řekl, že děti nemají šanci přežít. V podstatě se čekalo až se holčičky spontánně udusí. Začaly promodrávat, jedna umřela za tři hodiny po porodu, druhá o pár hodin později. Babička s dědou děti uložili do společné rakvičky do babiččina svatebního závoje a mezi ně položili kytici lučních kopretin. Babička na holčičky pořád myslí, stále se jí to vrací i v jejích skoro 80 letech, myslím, že se s tím nikdy nesmířila. Muselo to být strašně těžké, ale taková byla doba. Takto předčasně narozené děti prakticky neměly šanci. Jak je dobře, že medicína pokročila a že se zachraňují i půlkilová miminka.

Příspěvek upraven 02.04.11 v 09:37

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
2.4.11 10:19

Mám opět husí kůži na rukou. Nevím, vždy se mi takhle projevují mí andělé, když za mnou přijdou.

Příběh je velice smutný, ale je vidět, jak jde s námi doba. Po přečtení i příspěvku od Veveří jsem si jista, že ač se podobné věci stále dějí, tak ne tak často a pokud dějí, tak s dobrým koncem.

:hug: :hug: A Hani, tvé jméno je moc krásné, jmenuje se tak i má sestřenice.

Hana je jméno hebrejského původu (Channah), jehož význam je „milostná, milostiplná“ popřípadě „něžná, líbezná, nádherná“.

  • načítám...
  • Zmínit
DianaAndílek
1096
2.4.11 11:17

brečím tady jako želva…proooč?

  • načítám...
  • Zmínit
natašimi
1159
2.4.11 12:05

tečou mi slzy :cry: :cry: :cry: ........je to opravdu nepřízeň osudu, moje babička taky přišla o svou holčičku, její dcera (moje teta) porodila před 40 lety také mrtvou holčičku a já.......já před rokem přišla o svého milovaného chlapečka :cry: :cry:

Všem andílkům posílám do nebe pohlazení :andel: :srdce:

Příspěvek upraven 02.04.11 v 12:05

  • načítám...
  • Zmínit
Terez85
755
2.4.11 20:47

mám husí kůži … je to hrůůůza… chjo chjo… :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
Luciján
6551
2.4.11 21:22

Nevím co napsat,asi jen to že je to moc smutné a neměli by se takové věci stávat.

  • načítám...
  • Zmínit
Haňulda
714
4.4.11 09:06

Haňulko :hug: je to strašné…říkám to pořád že nejhorší pohled na světě je když máma kouká na rakev svého dítěte.Ještě než jsem otěhotněla se svým :andel: zemřel mi bratranec (33) na utopení.Bylo to minulý rok na jaře při těch povodních.Spadl do vody a nedokázal se zachránit..o pár dní později ho našel jeho bratr.Muselo to být příšerné.Dokonce mu vykopal i hrob :cry: pohled na tetu jak stála u rakve a prosila ať ho nepochovávájí že to není pravda budu mít navždy před očima…
je pravda nemělo by se to stávat :cry: drž se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
freed
34
5.4.11 15:45

Je hrozné, že někomu osud naloží tolik, že to už není ani možné unést, aniž by si to zasloužil..
V mé rodině oběma babičkám zemřely první děti pár měsíců po porodu - náhlé úmrtí bez příčiny.
Tetě první dítě v půl roku na zápal plic, pak další dítě v 18letech - nehoda.
A mě potkalo taky velké neštěstí, před porodem jsem přišla ve 40tt o moji první milovanou holčičku..
jen se modlím, aby jsme už to zlé měli za sebou :?:

  • načítám...
  • Zmínit
Hanahcotton
23.7.11 17:48

ou....

až mě mrazí…je to opravdové neštěstí, když matka přežije své dítě :cry: Tvoje babička byla jistě velmi silná osobnost a velmi statečná ženská :kytka: Určitě Vás všechny teď shora pěkně hlídá a dává na Vás pozor :andel:

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Andílci Anička s Michalkou

Znovuzrození, narozeniny a dárek

Andílci zachraňují aneb znovuzrození

Když se daří, tak se daří

Další rok bez tebe

Malý paraglaidista

Klíště a borelioza

Laik a rybičky na Vánoce ll.

13 velkého bojovníka II.

Sestřičko moje