Malý paraglaidista

Jak se dětský sen, proletět se paraglaidingem, stal skutečností. Jako malý se chodil s dědou paraglaidistou koukat, jak chlapi létají. Moc se mu to líbilo. Pořád chtěl létat taky. Tak jsme mu ve 4 letech koupili zmenšeninu padákudraka a on s ním běhal a dělal, že létá a byl spokojený.

me 022.jpg me 022.jpg

S přibívajícím věkem došlo i na otázky opravdového létání, a tak po několika letech vymlouvání se stalo, že opravdový let, 2 ks, dostal k 13. narozeninám. To znamenalo vystihnout ten správný okamžik. Ale vzhledem k nevyhovujícím podmínkám počasí a občas i času, protože je sportovec a většinu víkendů je na závodech, se to neustále odkládalo. Byl srpen, konec prázdnin, krásné počasí a vyhovující vítr a syn se dočkal. Hrozně moc se těšil, ale já z toho zrovna moc nadšená nebyla.

Po celou dobu jsem si říkala, že až si to zkusí, bude se bát a létání ho přejde. Jak jsem byla naivní. Před létáním mi odpověděl, že se nebojí a hrozně se těší. Byl celý natěšený, já vyklepaná strachy, prosíc naše andílky, ať mi ho vrátí, jsem koukala na to, jak vzlétá do vzduchu a rozhlíží se nad krajinou.P o doletu na moji otázku, že se mu to určitě nelíbilo, mi sdělil: „mami to byla krása a v 15 mi podepíšete souhlas a půjdu na kurz“. Má ještě jeden let, ale kdy k němu dojde, zatím nevíme. Kurz je od 15 let se souhlasem rodičů a létání po zkouškách po dosažení 18 let. Takže z této odpovědi jsem opravdu nadšená nebyla. Vždyť jeden sebevrah-můj otec, jak jsme ho doma s mamkou nazvali, stačí.

Nedávno si půjčil od dědy knížku o paraglaidingu. Když jsem viděla, jak se mu děda snaží přes dvě hodiny marně vysvětlit spojení vzduchu, větru a padáku -základu všeho, svitla mi naděje, že to syn do budoucna vzdá. Má na to sice ještě tři roky, ale já doufám, že zůstane jen na zemi.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
rhiannon
15404
18.9.11 13:04

Tenhle deníček mi připomíná situaci u nás :wink: Prckovi je teď skoro 1,5 roku, ale tatínek už má velké plány, jak ho jednou vezme s sebou na letiště a moje milé malé dítě se stane parašutistou…pevně doufám a věřím, že k tomu nikdy nedojde :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Billi
18.9.11 16:29

Jak já Tě chápu. První dítě (kluka) teprve čekáme a už teď se děsím, že se potatí a podědí a začne létat na všem možném. Bohužel „moji chlapi“ mají instruktoráky, tak mohou sami učit, mají letadlo (ultralight) i paraglidy, tak mají i na čem…
Jediná šance je, že se „pomamí“ a bude mu špatně i na houpačce :lol: :lol: :lol:

  • Upravit
jan1610
730
19.9.11 13:29

no já se tohohle děsně bojím je mu pět a chce na motorku je z nich uplně litej .....mám strach ,že si ublíží,není to o tom že bych mu chtěla zakazovat ,chci mu dopřát kde co …ale tohohle se bojím a až dospěje bude mu 18 už s tím nic nenadělám ,jen se budu modlit abych nestála nad jeho hrobem to bych nepřežila … :cry: :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Andílci Anička s Michalkou

Znovuzrození, narozeniny a dárek

Andílci zachraňují aneb znovuzrození

Když se daří, tak se daří

Další rok bez tebe

Klíště a borelioza

Laik a rybičky na Vánoce ll.

13 velkého bojovníka II.

Sestřičko moje

Trable s příjmením