Malý paraglaidista

O životě

Jak se dětský sen, proletět se paraglaidingem, stal skutečností. Jako malý se chodil s dědou paraglaidistou koukat, jak chlapi létají. Moc se mu to líbilo. Pořád chtěl létat taky. Tak jsme mu ve 4 letech koupili zmenšeninu padákudraka a on s ním běhal a dělal, že létá a byl spokojený.

S přibívajícím věkem došlo i na otázky opravdového létání, a tak po několika letech vymlouvání se stalo, že opravdový let, 2 ks, dostal k 13. narozeninám. To znamenalo vystihnout ten správný okamžik. Ale vzhledem k nevyhovujícím podmínkám počasí a občas i času, protože je sportovec a většinu víkendů je na závodech, se to neustále odkládalo. Byl srpen, konec prázdnin, krásné počasí a vyhovující vítr a syn se dočkal. Hrozně moc se těšil, ale já z toho zrovna moc nadšená nebyla.

Po celou dobu jsem si říkala, že až si to zkusí, bude se bát a létání ho přejde. Jak jsem byla naivní. Před létáním mi odpověděl, že se nebojí a hrozně se těší. Byl celý natěšený, já vyklepaná strachy, prosíc naše andílky, ať mi ho vrátí, jsem koukala na to, jak vzlétá do vzduchu a rozhlíží se nad krajinou.P o doletu na moji otázku, že se mu to určitě nelíbilo, mi sdělil: „mami to byla krása a v 15 mi podepíšete souhlas a půjdu na kurz“. Má ještě jeden let, ale kdy k němu dojde, zatím nevíme. Kurz je od 15 let se souhlasem rodičů a létání po zkouškách po dosažení 18 let. Takže z této odpovědi jsem opravdu nadšená nebyla. Vždyť jeden sebevrah-můj otec, jak jsme ho doma s mamkou nazvali, stačí.

Nedávno si půjčil od dědy knížku o paraglaidingu. Když jsem viděla, jak se mu děda snaží přes dvě hodiny marně vysvětlit spojení vzduchu, větru a padáku -základu všeho, svitla mi naděje, že to syn do budoucna vzdá. Má na to sice ještě tři roky, ale já doufám, že zůstane jen na zemi.

Hodnotilo 1 lidí. Score 1.0.

Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
rhiannon
Neúnavná pisatelka 15406 příspěvků 18.09.11 13:04

Tenhle deníček mi připomíná situaci u nás :wink: Prckovi je teď skoro 1,5 roku, ale tatínek už má velké plány, jak ho jednou vezme s sebou na letiště a moje milé malé dítě se stane parašutistou…pevně doufám a věřím, že k tomu nikdy nedojde :mrgreen:

 
Billi
Nadpozemská drbna 25267 příspěvků 18.09.11 16:29

Jak já Tě chápu. První dítě (kluka) teprve čekáme a už teď se děsím, že se potatí a podědí a začne létat na všem možném. Bohužel „moji chlapi“ mají instruktoráky, tak mohou sami učit, mají letadlo (ultralight) i paraglidy, tak mají i na čem…
Jediná šance je, že se „pomamí“ a bude mu špatně i na houpačce :lol: :lol: :lol:

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 728 příspěvků 19.09.11 13:29

no já se tohohle děsně bojím je mu pět a chce na motorku je z nich uplně litej .....mám strach ,že si ublíží,není to o tom že bych mu chtěla zakazovat ,chci mu dopřát kde co …ale tohohle se bojím a až dospěje bude mu 18 už s tím nic nenadělám ,jen se budu modlit abych nestála nad jeho hrobem to bych nepřežila … :cry: :cry:

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama