Zobrazuji pouze komentáře k záznamu Nesmíš na to myslet, zpět na záznam v deníčku můžete jít ZDE.

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
1236
14.10.15 12:57

Když jsme se s manželem snažili o mimčo, taky mě neskutečně ničily ty zkoumavé pohledy, ze kterých se dalo bez větší námahy vyčíst: „Je tak tlustá, nebo je těhotná?“ Rádoby vtipné poznámky stylu: „Tak co? Kdy do toho už konečně praštíte? Už jme vám ukázali, jak se to dělá, můžete si vzít příklad a šup, šup!“ HAHAHA! K popukáni. Neustálé dobře míněné projevy zájmu: „A co děti? Jste svoji, byt máte, práci taky, tak na co čekáte?“ Na zázrak! Chtělo se mi vždycky odseknout na podobně blbé dotazy.

Jednu dobu se mi už nechtělo ani vycházet z domu a to jsem si řekla dost. Kdo se mě od toho dne zeptal kdy hodláme založit rodinu, tomu jsem řekla, že už se nějakou dobu snažíme, ale nejde to, že nás čeká v blízké době několik vyšetření a pak pravděpodobně IVF. A požádala jsem dotyčného, ať se mě na to už neptá, že se snažím na to nemyslet a takové dotazy mě velice zraňují. Pokud se něco změní, tak se to určitě dozví. A světě div se, ono to pomohlo. Několik jedinců si sice neodpustilo soucitné pohledy, ale na ty se alespoň nemusí odpovídat.
Držím Vám pěsti!

  • načítám...
  • Zmínit
1313
17.10.15 21:02

Ahoj, já tomu věřím, že se člověk musí zbavit stresu a pak to jde. Od ledna 2014 jsme si s manželem řekli, že bychom chtěli rodinu. V práci nikdo nic netušil, a upřímně řečeno dobu neurčitou jsem si zasloužila za to všechno jak se tam ke mně chovali. Dali mi tedy smlouvu na dobu neurčitou a já spokojená a v klidu mohla otěhotnět, jenže nikomu jsem nic neřekla a v červnu mělo být něco velmi důležitýho v práci, kdy mě tam potřebovali. A ve mně nastal jakýsi zlom, že tohle jim nemůžu udělat. Chtěla jsem miminko, ale mozek si to možná zakázal za mě. Prostě to nešlo. A na konci června jsem opravdu v tý práci byla. Mise splněna tradá. Mně se ulevilo, zároveň jsem konečně všem řekla jak to je a že se snažíme o miminko. A jahůůůů uprostřed července jsem nedostala menstruaci a dvě čárky byly na světě. Jedna paní mi řekla, že miminko příjde v ten správný čas, takže tfuj tfuj vono to dopadne ;)

  • načítám...
  • Zmínit
5382
20.11.15 11:22

Tenhle deníček mi přesně mluví z duše. :kytka: Ty které omílají větu „nesmíš na to myslet“, netuší o čem mluví. Ano, je pravda, že psychika a stres dělá hodně, ale nikdy žádná dlouholetá snažilka nedokáže vypnout hlavu a přestat úplně myslet na otěhotnění, to prostě nejde.

Příspěvek upraven 20.11.15 v 11:24

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
21.5.20 11:54

Ahojte, je tu určitě řada z vás, kterým pomohlo na to nemyslet - ale najdou se některé, kterým to teda nepomohli a takové, které otěhotněly i když na to myslely? Popravdě znám samé takové, které na to myslely a hodně, a podařilo se jim to. Někdo to tady i psal. Já sama se snažím už minimálně 10 let s různými partnery, nikdy nic. Ale pak jsem si řekla, že ne. 3 roky vůbec žádná snaha nebyla, měnila jsem i zaměstnání a bydliště a měla úplně jiné starosti, no a hádejte, nezařadilo se tedy ani takto. Jinak u mne problém není, byla jsem se nechat zkontrolovat, včetně hormonů a průchodnosti, alergie, imunita, vše v normě. Spg nevím, tam se mi nikdy žádného nepodařilo dostat, berou to asi jako selhání. Jeden byl také věřící a chtěl jen přirozeně, jinak to prý je proti Bohu. Ale nemyslím si, že všichni měli spg špatný, jeden děti měl po mně se současnou manželkou hned ;) Bohužel to nepomáhá, no. V nejedete diskuzi teda tady je, že na to stejně myslela a vůbec neměla tzv. uvolněný sex, ale takový ten „za účelem početí“, a provedlo se myslím po 1,5 roce. Síla, no, já už mám přestěhováno, kočky, věnuji se několika koníčkům a při tom na těhotenství fakt člověk nemyslí a stejně nic :think:

  • Upravit

Všechny deníčky uživatele