Nesmrtelnost chrousta
- O životě
- lemaz
- 02.03.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Možná jsem sama, možná je nás víc. Dost často, možná z nedostatku jiných podnětů, přemýšlím nad nesmrtelností chrousta. Ne, že by mi ten brouk nějak přirostl k srdci, ale myslím to tak, že přemýšlím o kravinách. Přikládám to svému znamení. Jsem narozená ve znamení Váhy, takže nad vším přemýšlím a probírám, ale ascendent mám v Kozorohu, takže někdy dám nejdřív pěstí a pak teprve dumám, jestli jsem udělala správně. Toť veškeré mé znalosti ohledně znamení. A teď k tomu, nad čím přemýšlím hodně často a pořád to nechápu.
Elektřina. Kde se bere a co to vlastně je? Ze základky mi sviští hlavou poučka: „když třeme liščí ohon ebonitovou tyčí, vzniká elektřina“. Jak k tomu ti lidi došli? Pochybuju, že se někde v chatrči při svitu louče nacházeli pospolu liščí ocas a ebonitová tyč. Víc bych to viděla na nějaký klacík z posekané jabloně. A liščí ocas? No, možná tak u nějakého kožešníka. A i kdyby dejme tomu to tak bylo, tak jak je napadlo spojit takovéto absolutně odlišné věci?
To jako, že někdo přemýšlel, chodil po hliněné podlaze, tu popadl tyč, opodál zase liščí ocas, a jak tak chodil, tak s tím šmrdlal nevědomky o sebe a najednou prásk?! A po počátečním šoku a třech Otčenáších… to učinil ještě jednou, tentokrát vědomky? Dobře, i kdyby tomu tak bylo, tak jak je napadlo ty hvězdičky narvat do drátů? Jak mohli vědět, že to je nějaká energie? Tehdy, když se vše nenormální přisuzovalo nadpřirozenu.
Dnes už jsme chytřejší, takže víme, že tam pracují elektrony, které se volně pohybují v obalu atomu. A když jich je dostatečné množství, tak je hafo elektřiny. Jenomže, co to vlastně je? Na co si nemůžu sáhnout, tomu moc nerozumím. A laskavě si teď odpusťte ty poznámky, že mám narvat ruku do zásuvky, a pochopím.
Proč, když vypnu přívod vody, tak musím odpustit ještě zbytek, co je v trubkách, ale u elektřiny to tak nefunguje? Kam se ztratí? A jak to, že se dá narvat do tužkové baterie? Jak jde něco, co není vidět, narvat někam a to ještě v určitém množství? No, prostě jsou věci, které asi nikdy nepochopím. Vlastně, když se nad tím zamyslím, tak spousta objevů vznikla omylem.
Jak mohl Fleming tušit, že když nezavře skleničku s infekcí, tak tu infekci napadne houba, a bum – na světě je penicilin. Chudák Kolumbus ani netušil, že objevil Ameriku, hledal indy a najedou hup – indiáni. Myslím si, že není nadaných lidí, jen hodně všímavých. Kdyby ten, co dostal šupku od ocasu, to nechal být, tak jsme dodnes na loučích. Jenomže do toho šťoural, a šťoural a budiž světlo.
Další věc, jak zjistili, že někde hluboko v zemi je nějaká tekutina, která hoří? Nikdo mi nevysvětlí, že se prostě jen tak z dlouhé chvíle vrtali v zemi, a když už byli patřičně hluboko, že museli zákonitě vědět, že tam voda není, tak i přesto vrtali dál a najednou – černé zlato? Co je k tomu vedlo? Dočetla jsem se, že průměrná hloubka, kde se ropa nachází, je 2-3 km. Jak to udělali, bez pomoci moderních strojů? To je tam spouštěli na provaze a vytahovali pomocí oslů? Fakt nevím.
Telefon – pro mne další nepochopitelná věc. Jak je možné, že držím u ucha krabičku a povídám si s někým, kdo je 300 km daleko? A slyším ho, jako kdyby byl vedle mne? Masochisticky si představuji, že kolem mne ve vzduchu létá spousta rozhovorů a nějaká chytrá myšlenka, jako by náhodou, změní směr a doputuje do mé hlavy. Jak je toto možné, bez drátů? Co jsou to frekvence? Nějaký číslo před názvem rádia. To je mi dobrý jen k tomu, abych věděla jakým svěrem mám točit čudlík na přijímači. Je to pro mne záhada.
O internetu se raději ani zmiňovat nebudu. Co to je server? Kde bydlí? To visí někde ve vzduchu? A kde jsou proboha uložený všechny ty informace, co jsou na intenetu? To jako v jednotlivých počítačích? Nebo kde? Jak může být něco volně v prostoru, přitom to není vidět? Nelze si na to sáhnout. Televize. Jak v těch plackách může být tolik lidí? Jak je možné, že se vzduchem dá přenést tolik filmů, přenosů a jiných žroutů času?
Příroda funguje dle svých logických pravidel, tam není možnost volby. Ale tyhle lidské vynálezy – z toho zůstává rozum stát.
Je toho mnoho, čemu nerozumím a nad čím žasnu. A pevně doufám, že nejsem sama.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1780
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1044
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1869
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 768
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 442
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21658
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2662
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2942
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2650
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1788
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Strčit prsty do elektřiny aniž bych jí před tím vypla sem nechtěně vyzkoušela.Prásklo to se mnou tak o zem že pokud se mi v tu chvilce nerozsvítilo,tak už nemám šanci.. 
. Takové myšlenkové pochody jsou občas dobrá věc. Odvádí to pozornost od problémů, které nás trápí. Taky by mě třeba zajímalo, proč jsou barvy pojmenované tak, jak je známe všichni? Proč se třeba zelená nenazývá červenou a ták. A víš, co mi na to vždycky řekne chlap? Že mám málo práce, když mám čas přemýšlet na takovýma h...... 
Tak to mi hlava fakt nebere 
A staticka elektrina? Tu resim kazdy den v praci. Procetla jsem na netu kde co a vim, ze za to muze mistnost plna pocitacu a suchy vzduch, ale doprcic jak to, ze jen dva lidi ze tri s tim maji problem? Jak to, ze ta treti ne? Proc ja musim dostat tafku sotva se dotknu kliky a ona ne?
Nejsi sama Lemaz… Jako bych to psala já
Jsou věci, které jsou pro nás obyčejné smrtelníky nepochopitelné. Brácha mi vysvětloval ty informace na internetu(brzy z něho bude Ajťák 
), kde jsou…a vím jen že JSOU 
(někde) 
Nebo elektřina…dcera nedávno měla období elektřiny…vysvětluj něco v dětské řeči, čemu ani ty nerozumíš…no katastrofa 
Píšeš pěkně. Těším se na další článek