Deník drobnozemědělce II.
- O životě
- lemaz
- 20.09.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Minulý deníček jsem zakončila tím, že máme pozavírané a ubytované slepice. Teď vám chci popsat peripetie s ostatní havětí. Ještě musím upozornit, že veškeré zvířectvo (krom psů, koček, fretek, šneků a rybiček) chováme proto, abychom z nich měli užitek my, takže je ve finále sníme. Do té doby se jim snažím vylepšit život, jak to jen jde, a až přijde jejich čas, tak jim zařídíme rychlou smrt.
Prý už nemám dělat kraviny a konečně dotáhnout...
Tak takhle bydlely. Všechno pěkně po ruce.
Již zmiňovaný kurník a jídelna
Kachna v izolaci
Tak takhle baštily
- 1
husénky na pastvě
Zvířata jednotlivě si nepojmenovávám, protože to za:
a. Není možné při tom množství.
b. Zvíře se jménem se blbě jí.
Tak to jen pro rejpalky 
22.5. jsem vyslala přítele pro kachny. Nabízeli nějaký nový druh Mulard, který předčí i husokačeny Barbarie, což mě dost nahlodalo, a ve vidině kachen s průměrnou váhou kolem 5 kg jsem zvolila právě nákup tohoto druhu. „Mám jich objednaných 6, kup ještě sypké krmení do začátku. Tady máš peníze a bedničku.“
Dlouho nejel. Pak se přeci jen ukázal a prý jich má 7, protože by tam řidiči zůstala jedna samotinká a bylo by jí smutno, tak ji musel vzít, to dá rozum. Řidič garantoval stáří minimálně 10 dní. Jelikož jsem už ale kachny měla, tak jim byly maximálně 4 dny, ale i s tím už jsem se setkala.
Měla jsem pro ně nachystané ubytování ve spodní části baráku. Výbava byla dávno nakoupená. Výbavou rozuměj – kalfas 90l, kde budou zpočátku bydlet, podložky pro mimina ve dvou velikostech, světlo a dostatek žárovek. Kačenky se zabydlely celkem rychle. Měla jsem v plánu je v noci nechat pod světlem a přes den stěhovat ven do provizorní ohrádky, ale počasí se proti mně spiklo a začala opět zima. A tak zůstávaly vevnitř. Asi týden na to jsem si koupila 10 kuřátek a 2 krůty. Pro kuřátka bylo ubytování stejné, ale pro krůty jsem to měla vymyšlené jinak. Na zem jsem dala polystyrén, na to staré, ale vydezinfikované lino, jako ohradu jsem použila jedno patro z velké fretčí klece, čerstvé seno, no pokojíček, jak pro panenky.
Myslela jsem si, že se jich budu bát, ale byly to zlatíčka. Už druhý den jsem přiběhla domů s tím, že jsou to mazílci. Bylo mi odpovězeno, že bych rozmazlila i pštrosa.
Šel den po dni, ráno rychle nakrmit a vyměnit vodu, večer komplet všechny přestlat, vydesinfikovat „budky“, dát nové podložky a seno. Asi 3. den mi přestaly krůty žrát a začaly mít průjem. To stejné se objevilo i u kuřat a kachen. Průšvih. Konzultace s vetkou (švagrová) – musí být nasazeno cokoli s metrozolem. V naší vesnické lékárně měli jen Entizol. Měla jsem v chovu kokcidie. Nevím, kdo to tam dotáhl, ale lapli to všichni. Kachnám a kuřatům jsem to ládovala do pití, ale krůtám se to muselo cpát do krku. Přítel mi asistoval. Asi při druhé aplikaci už druhý pokus selhal a přítel povídá: „Se s tím ptákem moc mažeš. Prostě ho chytni a narvi ho tam. Tak, vidíš. Teď jemně zmáčkni na špičku a je to. Už polyká.“
Povedlo se to stejně i u druhé krůty. Zpocená jsem vyšla ven a za dveřmi sousedka. Viditelně zděšená tam přešlapovala a nevěděla, co má dělat. „Jéjej, ahoj, co že tu tak stojíš a nejdeš dál?“ „No, já jsem nechtěla rušit, když…já bych byla počkala.“ „Rušit???“
A v tom mi to došlo. Musela jsem jí vzít za ruku a ukázat ty naše nádherné ptáky, protože jinak by nevěřila, že se mezi drůbeží neoddáváme orálnímu sexu.
Debilní nákazu se mi podařilo potlačit, uhynulo jen jedno kuře. Venku bylo pořád chladno. Krůty nesmějí zmoknout cca do 10 týdnů, tak to bylo celkem peklo, ale zvládli jsme to.
Nakonec se počasí začalo umoudřovat a já nosila všechny přes den ven do provizorních ohrad. Nedokážete si to představit. Všechny kachny narvat do bedýnky, pořádně přikrýt, protože ve snaze poznávat svět by snad skočily i z mrakodrapu, pelášit s nima ven. To stejné s kuřatama, krůty pěkně po jedné, zabalit do ručníku a vypustit až v ohradě, všem dát mokré a suché krmení – každému druhu jiné, to dá rozum, vodu… A takhle každý den cca 3 týdny. Nikdo mě neviděl jinak než s nějakým ptákem v ruce.
Do toho se mi začaly škubat kachny. Nevím, jestli to bylo tou nákazou, ale byly to naprostý holátka. Jen jedna si zachovala fazónu. A to byl ten plivník. Škubala ostatní a ty ve snaze to někomu vrátit škubaly zase tu před ní. Zkrátka hrály kolo kolo mlýnský a každá v hubě spoustu peří. Snažila jsem se tu jednu kachnu izolovat do polepšovny, ale byla tak hrozně smutná, že mi to po 3 dnech nedalo a pustila jsem jí zase zpět. Odvděčila se mi tím, že všem komplet vytrhala letky.
Jenomže to už začaly stejně přepeřovat a pak se naučily i bránit, takže to nějak vyšumělo. Krůty rostly jako z vody. Staly se z nich mazlíci, které jsem krmila z ruky. Vždy krmení v bílé misce. Na žádnou jinou barvu nereagovaly.
Jen s kuřatama byl trochu problém. Během 3 týdnů mi přibrala na dvojnásobek a zastavila se. To bude tou nemocí, myslela jsem si. Po přestěhování ven mi ještě trochu přibrala a to bylo vše. Volala jsem do drůbežárny, co dělám špatně. Prý nic a mám vydržet, že přibírají skokově. Ha. Na výraz skokově jsem od té doby vysazená. Skákaly jak kamzíci, ale váha se nehla. Po 3 měsících krmení jsem u toho největšího dosáhla váhy 650g (GRAM). Tak to byl zase kauf. Kuřata už nikdy. Posléze jsem se dozvěděla, že tihle brojleři jsou šlechtěni na určitou stravu nebo spíše strava na ně a po ní přibírají pěkně, ale nejsem magor, abych kupovala pytel 20 kg za 500,– Kč – to už se mi to chování nevyplatí.
Veškerou havěť jsem měla na kopřivách, šrotované pšenici, kukuřici, pečivu, bramborách, těstovinách apod. Výběr jak v kontíku.
Když jsem u těch kopřiv. Kousek za barákem máme louku, potok a les. Tato místa zcela běžně oplívají záplavou kopřiv. Ne tak letos. Vzhledem k šíleně suchému létu jsem kopřivy sbírala jak houby. A že jich bylo potřeba. Taková jedna “trestná” výprava za zeleným žihadlem mi trvala klidně i hodinu, než jsem měla požadované množství.
Jen krůtám jsem večer přilepšovala jejich granulkama. A ty mi jednoho dne došly.
Zrovna měla přijet pojízdná prodejna drůbežárny, a tak jsem si stoupla do fronty. Auto přijelo, já si řekla o granule a v tom jsem uslyšela ten syčivý zvuk. „Vy máte husy?“ „Jo, chcete?“ „A víte, že jo? Dejte mi 2, nějaký pěkně zbarvený.“
A tak jsem svým již doma chovaných 24 kusům drůbeží havěti pořídila ještě 2 husy.
Přítel se omezil na větu: „Ještě štěstí, že nevozí pštrosy.“, ale výběr mi pochválil.
Jelikož ohrada slepicím, krůtám, kachnám a husám začala být malá, pouštím je poslední dobou na zahradu. Po velice suchém létě stejně skoro nic neroste, tak ani nemají co zničit – myslela jsem si. No, chyba lávky. Dostaly se na kompost a kompletně mi jednoho dne zramovaly cukety, patizony a dýně. Ale jak jsem řekla, úroda stojí za prd, tak se nad tím nebudu rozčilovat.
Jinak nevím, jestli nás napálil řidič a prodejce v jednom, nebo se jim tentokrát ten Mulard nevyvedl, ale byly to obyčejné kačeny a horkotěžko jsem dotáhla váhu na 2,5 kg za kus. Příště půjdu zase do Barbarie – tam mám 3,5 kg jistých.
Jenomže jsem udělala jinou chybu. Naučila jsem krůty a husy, že jim dávám z ruky. Krájím jablíčka, spadané broskve, zkrátka, co je nějak deformované, tak dostanou ony. Jenomže jsem si tím zatarasila vstup na zahradu. Nedám si tam v klidu kafe, nezatelefonuju si. Jakmile se tam objevím, s velikým křikem přiběhnou a kejhaj, dokud nedostanou něco do zobáku. Když si jich nevšímám, tahají mě za tepláky, triko. Popřípadě mě štípnou do zadku, aby upozornily na svá hladová břicha. Chudinky malý, podvyživený. Sotva se batolí!!!
Přírůstky na zahradě se tedy smrskly pouze na slepice, krůty a husy. Už nemusím chystat tolik žrádla, tudíž mi vybýval čas. A to u mne nikdy nevěstí nic dobrého, protože začnu přemýšlet.
Přítel studuje dálkově při zaměstnání vysokou školu a jednoho dne NEPROZŘETELNĚ vyřkl větu, které jsem se okamžitě chytla: “Tak jestli tu školu dodělám, tak ti koupím kozu na mléko.” A už to nemohl vzít zpět. Výrobky z kozího a ovčího mléka miluju a jsem schopná je sníst na kila.
Domácí mléko? Sýry? Juchůůů. Okamžitě jsem začala hledat na netu, navštívila jednoho pána ve vesnici, který kozu má, vyptala se na podrobnosti, objednala knihu o chovu koz. Začala se mi z toho motat hlava. Zvládnu to?
Otázka, kam s ní, je vyřešena – do bývalého beranince. Sehnat kozla – vedle ve vesnici mají prý nějakého fešáka. A co jí dávat žrát? V zimě seno a nějaké zrniny a od jara do podzimku se bude pást. Uvázaná.
No jo, jenomže kde sehnat seno? I to jsem měla vymyšlené. Kousek za barákem je taková menší loučka, kterou jednou ročně posekají, udělají balíky. Byla jsem připravená, že si na zemědělce počkám a za lahvinku a nějaký menší obnos si jedno kolo koupím. Jenomže letos jako na potvoru si dali se sekáním na čas. Tráva až do pasu, už jsem měla obavy, že to nechají ladem a já budu muset nastoupit s kosou, se kterou moc velké kamarádky nejsme.
Ale dočkala jsem se. Jednou večer cestou z práce jsem dostala info, že mají posečeno. Dva týdny se ovšem nic nedělo, seno zmoklo, a tak jsem chodila jak debil převracet JEJICH seno alespoň na kousku, aby z toho něco bylo. Pak udělali balíky – v pátek. V domnění, že je to potřeba brzy schovat, jsem celou sobotu a neděli chodila kontrolovat, jestli se tam nějaký ten zemědělec neobjeví a za mírný úplateček mi nedá jedno kolo. Nikde nikdo. Jen některé sousedy jsem viděla, jak si vozí na traktůrcích kola sena. Tiše jsem jim záviděla.
Když jsem se nedočkala ani v pondělí a schylovalo se k další bouřce, tak jsem se nakrkla, přišla do kuchyně a řekla: “Jde se krást.” “Cože? Komu a co?” “Seno, těm tupým zemědělcům, protože to tam nechají zhnít.” “Ne.”
Byla jsem v tom sama. Večer jsem zkusila ještě o hodně lepší přesvědčovací metodu, ale ani ta nezabrala.
Až druhý den. “Ty ho fakt chceš vzít?” “Jo. Kašlou na to a každej si tam pro to chodí, tak proč ne my?”
A tak bylo rozhodnuto. Kolo k nám nejblíž jsme nasměrovali naším směrem a už ho valili. Posledních pár metrů bylo z kopce a měla jsem co dělat, aby mě nepovalilo.
Z “malé domů” jsem měla hroznou radost. Mám pro kozu a pro králíky seno.
Jen taková vsuvka – ostatní balíky tam opravdu nechali shnít.
Takže i o žrádlo mám postarané. Teď už jen nastudovat výrobu sýrů a můžeme jet pro kozu. Zasedla jsem opět k internetu a v domnění, že na výrobě sýrů nic není, jsem do vyhledavače zadala “výroba sýru doma”. A málem jsem PC zahltila. Tolik odkazů a každej doporučuje jiný postup, jiné teploty apod. Musím se to někde naučit. To by chtělo domácí mléko. A tak jsem si přišla jako studentík a brigádník v Slunce, seno, jahody, protože jsem se každého vyptávala, jestli tady ve vesnici nemá někdo doma krávu. Pár dní trvalo, než jsem přišla na jednoho soukromníka ve vedlejší vesnici. Má krávy a mléko rozváží. Litr za 14 Kč. Drahý, řekl by si někdo. Jenomže to je mlíčko se smetánkou, přímo z vemene, jen zchlazený. Ňamka.
Bylo na to třeba upozornit doma. Tak to u nás chodí. Pro jakoukoli inovaci musím mít při ruce pádné argumenty. “Co bys řekl tomu, že bychom si dělali doma máslo, sýry, jogurty?” “Zbláznila ses? Vždyť si to můžeme koupit.” “No to jo, ale v jaké kvalitě? Takhle by to bylo mléko přímo od kravky, sebrala bych smetanu, udělala máslo, z mléka jogurty, syrovátku buď k pití, nebo do chleba nebo Toníčkovi do vany na zlepšení atopáku, sýry měkké, tvrdé. A to všechno jen z mléka za 14 Kč za litr a ještě ho doveze. No, není to bomba? Víš kolik ušetříme a krom toho budeme vědět, co jíme.”
Zatvářil se vyloženě nenadšeně, ale když zjistil, že bych mu mohla časem vyrobit parmazán, tak jen kývl.
Prvně jsem si vzala jen 2 litry, na ochutnávku. A z půlky udělala domácí jogurt. Další objednávka zněla již na 8 litrů, objednala jsem si kultury, syřidlo a chlorid a jala se dělat první sýr.
Peripetie kolem toho si nechám až na další deníček, ale prozradím vám, že z 5 litrů mléka (70 Kč) jsem měla 70g másla, 1,5 dcl podmáslí,, 1 litr jogurtu, 650 g sýra a zhruba 3 litry syrovátky. Nic se nevyhodilo. No, nejsem já šikovná?
Začínám shánět nějaký funkční mlýn v okolí. Ty mouky v obchodě mi přestávají vyhovovat. Tak snad nějaký najdu, protože hodlám péct domácí pečivo a raději podpořím drobného živnostníka než megalomanský obchod.
Tak chovu a výrobě zdar a příště zase něco písnu.
Přečtěte si také
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 3100
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 1856
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 4727
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 4567
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 1304
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 4358
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 1291
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 675
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 1657
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 1365
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
Předpokládám, že za chvíli ti nebude stačit ani kozenka a pořídíš si tu krávu domu taky 
Prý existují i nějaké „zakrslé“ 
Mně stačí doma těch 14 hus a 15 kačen a cca 60 králíků ročně…Nechápu, kde bereš to všechno žrádlo, já mám už teď zahradu holou, kolem nádob s vodou bahňák (nedej bože tam uklouznout, tak mě nenajdou) a po zemi pomalu ani 1 jablko, bo brambory nejsou, co jsem dostala od sousedů je pryč a nechat jim v plen celou zahradu, tak nemáme ani švestku, což by chlap nepřežil. Je to prostě banda nenažraná já je díky tomu už začínám pást i na obecní trávě.
taky to vypadá na fajn bydlení na vsi 
Druhý Gerald Durell.
