Deník drobnozemědělce III.
- O životě
- lemaz
- 14.10.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Minulý deníček jsem ukončila s tím, že se chystám na můj první sýr z domácího kravského mléka
Objednala jsem si vše potřebné – kulturu, syřidlo, chlorid, doma jsem vyhrabala zavařovací teploměr a šla na to.
Největší problém mi dělalo dodržovat předepsané teploty. Mám trochu podezření, že zavařovací teploměr neměří až tak úplně přesně, ale tento měsíc si pořídím pořádný.
Veškerým možným průšvihům jsem se snažila zabránit předem několikrát opakovanou teroretickou přípravou, protože jsem byla ostře sledována. Jen mi nedošlo, že můj mozek po celotýdenním maratonu není přítomen.
Po přepočtení syřidla a chloridu na 5l množství jsem dostala částky 0,2 ml syřidla a 0,6 ml chloridu. A jak si to tak říkám nahlas, beru do ruky tužku a píšu si 2 ml syřidla a 6 ml chloridu. A vůbec mi to nepřipadalo divný. To ovšem pouze do okamžiku, kdy jsem to tam mrskla a mléko se začalo rychle srážet. Někde se stala chyba. Se stříkačkou v ruce jsem pozorovala tu srážející se hmotu a v tom mi to došlo.
„Doprčic, já tam mrskla 10násobnou dávku syřidla!!!“ „Jak desetinásobnou?“ „No, prostě jsem se sekla s desetinnou čárkou. To se ti nikdy nestalo?“ „Ne.“ Jak jinak.
Uvidíme, co z toho bude. V klídku jsem odešla na zahradu pověsit prádlo a v tom na mě přítel volá: „Heleď a kolik si tam dala toho chloridu?“ „No 6 ml, přesně dle rozpisu.“ „Jenomže si tam měla dát 0,6ml.“
Tohle už ustát nešlo. Se spoustou syřidla by se to ještě dalo, přeci jen je to přírodní látka, ale chlorid? Začala jsem na internetu hledat, jestli se dá z chloridu vápenatého otrávit. Hmmm, dá. A tak první pokus letěl do WC. Samozřejmě si přítel neodpustil mi sdělit, že jsem vyrobila chemickou bombu a stoprocentně jsem je chtěla otrávit, ale nevyšlo mi to. Jen už se tetelil radostí, komu všemu to řekne. Ve svém žalu nad zničeným mlékem jsem se už nedokázala ani pořádně naštvat a když viděl, že zuřivá reakce nenastává, obrátil a dokonce učinil letmý pokus mě politovat.
Byla jsem smutná. Další závoz mléka byl až za 3 dny. Pojedu si tam sama. „Půjčíš mi auto?“ „Kam chceš jet?“ „Pro mléko.“ „Pojedu s tebou.“
Za půl hodiny jsme byli zpět a já mohla zaháji second servis. Žádné velké peripetie už se nestaly. Po 3 dnech, kdy už jsme nedokázali čekat na větší vyzrání, jsme ochutnali. Byl výborný. Jen trochu skřípal mezi zubama. Od odborníků jsem se dozvěděla, že to mohlo být větší dávkou syřidla nebo špatnou teplotou. Obojí bylo možné, protože když jsem se podívala, jaké množství je 0,2 ml, tak mi to přišlo fakt málo a mrskla jsem tam pro jistotu 0,3 ml a teplotu brala +/- 5 stupňů. Přece na tom nebudu bazírovat, ne?
Chyba. U výroby sýrů je potřeba striktně dodržovat 3 zásadní věci: vše sterilní, dávkování a hlavně tu teplotu. No, naučila jsem se a začínám experimentovat s jinými druhy, jako je třeba balkán, gouda a jogurtový sýr. Doma se to setkalo s velkým úspěchem a od té doby z mléčných výrobků kupujeme jen lehce roztíratelný margarín, a to jednu krabičku za měsíc.
Do toho všeho jsem zakázala nákup pečiva v supermarketu. Co taky se zbylou syrovátkou a podmáslím? Strčím to do chleba. Mám domácí pekárnu, tak to bude šup šup.
Jen s rohlíkama byl trochu problém. Výborný recept se tvářil jednoduše (nebo spíš já jsem si opět říkala, že to není nic, co by mne zastavilo) a uhnětla kynuté těsto. Vykynulo, ale rohlíky bych mohla dodávat do Egypta jako nový druh zbraně. Nicméně mě to neodradilo a další dávka se už celkem povedla. Od té doby se pečou rohlíky doma.
Zrovna včera mě tak napadlo, že kdyby se všichni zařídili tak jako my, tak by mohly supermarkety zavřít. Částky, které jsme běžně nechávaly v obchodech za potraviny, klesly o 80 %. Ne že bychom tolik ušetřili domácí výrobou, ale když tam nejedeme “pro chleba”, tak se nekoupí spousta jiných “potřebných” věcí.
Doma si děláme vše z mléka, paštiky, pečivo, tatarku a majonézu (bezvaječnou), maso z domácích zdrojů nebo od soukromníků, mošty, sádlo, škvarky. Chystám se na domácí šunku apod.
Po napsání deníčků Deník drobnozemědělce I. a II. se celkem strhla lavina dotazů, kdy to všechno stíhám, že asi nechodím do práce, nemám děti (vlastní) a tak mám času dost.
A tak jsem se rozhodla, to trochu popsat, aby bylo vidět, že domácí výroba čehokoli vyžaduje sice čas, ale není to nic, co by se nedalo stihnout za běžného provozu. Pravda, nechodím spát ve 22, ale po půlnoci, ale dá se to celkem v klidu zvládat.
Večer přicházím kolem 17:30. Naházím ingredience do pekárny, zadělám si na těsto na rohlíky. Mlékař doveze mléko, přeliji ho do velkého hrnce a strčím do ledničky. Mezitím klasika: zkontrolovat úkoly a aktovky, domluvení se na večeři. Pak jdu na zahradu, kde nakrmím a obstarám plodiny.
Při vaření večeře se s přítelem střídáme, ale musím říct, že z 90 % bývá večeře teplá, protože pro nás dospělé je to většinou jediné teplé jídlo za den.
Po večeři si připravím mléko na jogurt a strčím do jogurtovače. Vyklopím chleba a mezi tím vším tvaruji rohlíky. Mezitím, co se pečou, pouklízím, nakrmím domácí havěť apod.
Vše se opakuje, jen v úterý a v sobotu ještě dělám sýry, sbírám smetanu a dělám máslo, ale na tom také nic není, protože se to dělá prakticky samo, jen se v určitých intervalech musí přidat ingredience, a na to mám minutku, která mě upozorní, že je ten správný čas.
Ano, mám domácí pekárnu, která to udělá za mě, ale stejnou funkci mi udělá i trouba (jak ta elektrická, tak já) a vlastním jogurtovač, který ale nahradí peřina.
Pravda, nestíhám žádnou televizní zábavu, seriály apod., ale světe div se, nijak mne to nepostihlo.
Většinu postupů jsem našla na internetu, takže to nejsou žádné mé vychytávky, na které by sem si musela nechat dělat patent.
A není to také o tom, že bych měla potřebu se vychloubat, co všechno si dělám sama (ale pochvala mě samozřejmě potěší), ale hlavně úspora peněz a až chorobné vyhýbání se éčkům. A hlavně mi jde o to, že i v dnešní uspěchané době to prostě jde. Jen chtít a mít motivaci. A samozřejmě jedlíky.
Necpu své názory na počkání každému, kdo mě jen pozdraví, ale pokud někdo projeví zájem, ráda poradím, jak se dá ušetřit na jídle a přitom jíst kvalitněji.
Také netvrdím, že se striktně vyhýbáme “akcím” v supermarketech. To ne, ale pokud jde třeba o kuřecí maso, tak pokud není dohledatelné, odkud maso je, tak ho nekoupíme a může být třeba za kačku. Když už, tak kupujeme z českých chovů a musíme ho mít vyzkoušené.
Možná se vracím o 200 let zpět, ale nevadí mi to. A v některých chvílích si opravdu přeju, aby byl počátek 19. století a takhle hnusná, uspěchaná a netolerantní doba zmizela. Jasně, taky neměli na růžích ustláno, ale myslím si, že k sobě měli lidi blíž.
Příště: Plánujeme králíky, asi prase (!!!) a nové ohrady, výroba šunky a výroba obilných polštářků na zmrzlé končetiny.
Přečtěte si také
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 1158
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 841
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 678
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 217
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 5719
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3279
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 10288
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 10986
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 2188
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 7007
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
a zavidim to hospodarstvi. Ale az ho jednou budu mit, poslu SZ a budu loudit tipy a triky 
Každopádně před Tebou smekám, já kdybych denně spala tak málo, o víkendu by mě nevzbudilo asi vůbec nic 
