Neumím se podepsat
- O životě
- teredes
- 28.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tedy samozřejmě umím, ale dva podpisy jako přes kopírak ode mě tedy neuvidíte. Banka, u které máme s manželem společný účet, se nachází sto metrů od našeho domu a vzhledem k manželově vytíženosti a naší frekvenci ztrácení kreditek (debitek) jsem tam pečená vařená.
V UK, kde žijeme, se k identifikaci člověka nepoužívají doklady, tudíž stačí podpis. Ehmmm, jak komu. Naše bankovní pobočka je taková malá, řekněme rodinná. Po několika scénkách, kdy se se dvěma řvoucími dětmi snažím vyčarovat svůj podpis ke své identifikaci a následně běžím domů pro pas, si mě pamatuje snad už každý zaměstnanec.
Tentokrát jdu do banky dobře naladěná. Starší dítko ve školce, mladší doma s babičkou, pas připraven v kapse. Mám několik jednoduchých požadavků, konečně se těším, že se na všechny v klidu usměji a drobnou překážkou v komunikaci mi bude snad jen moje angličtina, nikoliv řev mých dětí a můj řev na ně. Konečně si budu připadat jako človek.
Takže usměji se na úředníka, který mě dostal na starost, hrou na podpisy se nezdržujeme, rovnou lovím pas, za což mě pán chválí a také se na mě usmíva. Už jsme spolu v minulosti měli tu čest. Pro kontrolu chce ode mě odříkat ještě adresu. Říkám naši novou adresu (jsme nedávno přestěhovaní, manžel to měnil, ale netušila jsem, že to musí změnit každý spoluvlastník účtu osobně) a začínám tím, že říkám úplně jinou adresu, než má pán v počítači. No nic, stane se.
Můj první požadavek je žádost o zaslání takového malého zařízení k lepšímu zabezpečení mého účtu. Funguje jednoduše, na display mu po několika minutách přeskakují čísla. Používá se k internetovému baknovnictví. Pokud chci online manipulovat se svými penězi, musím kromě hesla opsat i číslo z displaye, šikovná věc. Pán chvíli kouká do počítace a říká, že tato zařízení svým zákazníkům rozesílají automaticky a to moje je právě na cestě, posílali mi prý dopis. No dobře, říkám si, moje chyba. V hlavě si domýšlím, kam asi došel ten dopis a kam asi dojde mé nebohé zařízení, na které se tolik teším. Tak tenhle bod si odškrtnout nemohu, alespoň jsem změnila tu adresu.
Druhým požadavkem je odblokovaní mého internetového bankovnicví. Já jsem ve všem vždycky nevině, zablokoval to manžel. Náš účet byl totiž původně můj účet. Manžela jsme do něj připsali a on při pokusu zaktivovat své internetové bankovnictví zablokoval to mé, protože při komunikaci s operátorem použil mé heslo. To je tedy manželova historka, jak to bylo opravdu už nikdy nezjistím, jelikož můj pan úředník mrká do počítace a praví, že odblokovat by mohl, ale ne něco, co zablokované není. Prý už to dlouho nepoužívám (no nepoužívám, když mi muž sdělil, že nemohu), ale je to funkční. Tento bod si tudíž také odškrtnout nemohu, není co odškrtávat.
Třetím a finálním požadavkem je zhotovení nové kreditky (debitky). To by se mi snad povést mohlo. V UK jednoduché jak facka, už mám asi osmou (ooops). Zdarma, druhý až třetí den doma poštou. Snad se nedá nic zkazit. Pánovi vysvětluji, že už ví, že jsme se stěhovali. Přibližuji mu, jak vypadá stěhování se dvěma dětmi, bez stěhováků, ještě, že máme ty kamarády, bylo to náročné… Pán už trochu znuděně a tázavě mrká, tak se dostavám k pointě. Někde jsem při tom stěhování zašantročila kreditku. Můzete mi prosím poslat novou? Pán spokojeně něco datlí do počítače, konečně smysluplný úkol. Rozhlížím se okolo, venku prší. Sahám si do kapsy pro kapesník. No kapesník tam nebyl, zato jsem vytáhla svou kreditku… Chvíli zmateně přemýšlím a pak se udávám. Prosím vás zrušte to, já ji právě našla. Jsem debil, nezlobte se na mě, příště si opravdu všechno víc rozmyslím, než vás přijdu otravovat. To už se pán usmívá dost křečovitě. Třetí bod také odškrtnout nemohu a taková to byla jistota.
Pánovi, co už se mu rosí brýle, opatrně sděluji, že si po těch dvou měsících bez kreditky PIN už vážně nepamatuji. Výborně, odškrtnuto, nové PIN k mé staré kartě mi bude brzo zasláno na moji současnou adresu. Jak prosté. Bance se vyhýbám velkým obloukem a stále netuším, kde dělám chybu.
Děkuji všem čtenářům, že dočetli až sem.
Přečtěte si také
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 3705
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 514
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 387
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 1138
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 4351
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 3073
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 2184
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 631
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 7699
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3794
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...