Nevím si rady

Můj příběh nebo spíše trápení je o těhotenství a rodičovství. Nevím si rady. Mám jedno nevlastní dítě v plné péči, druhé na cestě (termín za 19 dní) a je toho na mě moc. Matka nevlastní dcerky se jí zřekla, už s ní nechce mít nic společného, takže je to teď všechno na mně. Nechci znít jako sobecká krá…, ale pod tohle jsem se neodepsala a teď nevím, kudy kam. Doufám, že vy, které si přečtete tenhle deníček, mi dáte nějaké rady a sílu.

Mám přítele, se kterým žijí přes dva roky a on má 8letou dcerku z předchozího vztahu. Všechno bylo super. Jako každý jsme si prošli dobrým i zlým. Dcerku jsme měli ve střídavé péči každý druhý týden, takže všechno bylo perfektní. Pořád jsme měli čas odpočinout si spolu, válet se v posteli celý víkend, atd. Prostě jsme byli rodiče, ale taky jsme měli čas pro sebe.

Všechno začalo na konci školního roku, kdy malé skončila škola a my dostali email od její matky, že s malou končí, nemá na ni čas a ani peníze a že si ji má přítel vzít na plný úvazek a ona se nebude zajímat. Když jsem si četla její email, tak v hlavě lítaly miliony myšlenek. To jako může jen tak opustit svoji dcerku? Říci, že skončila a tím to hasne? A já se teď budu ve svých 25 starat o dvě děti? No, pod to jsem se nepodepsala! Hallo, zeptá se někdo na můj názor nebo nemám na výběr? No samozřejmě, že jestli ji její matka nechce, tak na výběr moc nemám, že ano! Přítel je strašně dobrý táta, takže ani neváhal a řekl, že to je perfektní a že je to to, co si vlastně celou dobu přál. Takže jsem ani neměla šanci se k tomu vyjádřit.

Začaly prázdniny a malá se mnou byla 24. 7. Myslela jsem, že se zblázním. Těhotná, protivná, bylo horko (žiji v Kalifornii, takže 40 v létě bez problémů), nemohla jsem si odpočinout, protože mě nenechala, přítel byl celé dny v práci, takže i všechno na mě. Přežila jsem to tak tak. Oni Američani jsou jinačí než my, nenechají děti hrát si venku před barákem, to neexistuje. Není to tak, jak jsme to měli my zamlada, že nás máma vykopla ráno a my přišli až večer, dobití jak psi, že jsme zalehli a spali jako dřeva. No, ale to není to, o čem chci psát ;)

Prostě mám strach z toho, jak to všechno bude a jak to zvládnu. Jsem ze všeho strašně otrávená, protože v 9. měsíci těhotenství a 40 stupních venku se mi fakt nechce dělat vůbec nic, ale musím. Ráno odvezu malou do školy, pouklízím barák, vyvenčím psa, vařím, vyzvednu malou te školy, odvezu ji domů, kde jí dám najíst, znovu skočím do auta, odvezu malou na karate, tam čekám hodinu a mezitím zajdu nakoupit. Přijedu domů v 6 večer, dobitá jako pecka, přivítám se s přítelem a v 8 padám za vlast. A takhle je to každý den :( Já a můj přítel jsme každý den tak dobití, že když si spolu lehneme do postele, řekneme si akorát dobrou noc a že se milujeme a v sekundě oba spíme.

Víkendy jsou ještě horší, protože přítel je doma a malá vyžaduje 100% pozornost od obou, takže zase se všechno točí kolem ní a my nemáme ani minutku pro sebe. Mě to strašně unavuje a dráždí, jak nám malá nenechá ani chvilku. Když jsme všichni doma, tak už to není tak, že bychom si spolu lehli k televizi. Jo, to ona si lehne s ním a já si jdu sama do ložnice, kde vlastně kolikrát i sama spím, protože přítel je často tak unavený, že usne s malou na gauči a spí tam až do rána. To se předtím nikdy nestávalo.

Prostě, od té doby co je malá s námi, se nás vztah totálně změnil a mě strašně děsí, že už to nikdy nebude jako dříve. Pořád žiji ve vzpomínkách na to, jaké to bylo všechno super a teď je můj život jen o dětech, starostech a každodenním honěním. Prostě strašně mě ser… to, že její matka se vzdá svých povinnosti a já to teď všechno vyžírám. Přítel se mi snaží pomoci, jak může, ale většinou je to na mně, protože on je ten, který pro nás vydělává. Nevím, jestli bych mu měla říci, jak se cítím nebo to v sobě dusit a nějak se s tím vypořádat sama. Poraďte.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Betynka87
6177
26.9.12 16:52

Asi to nemáš lehké, ale stejně: čekáte miminko, dřív nebo později by to bylo to samé. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
zoretka08
1339
26.9.12 16:58

Stala jsi se v podstatě ze dne na den mámou osmileté holky…to bude chtít čas se s tím srovnat a zvyknout si… hlavně bys podle mě o tom měla mluvit s přítelem, aby věděl co tě trápí a že bys potřebovala od něj více pomoci… nebo nemohla by třeba malá chodit už ze školy sama, pokud to nemá nějak extra daleko?? S mimčem stejně nebudeš asi mít tolik času a síly se jí věnovat tak jako se jí věnuješ ted, i ona by se na to měla připravit, aby se pak necítila zbytečně odstrčená…

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
26.9.12 17:06

Po přečtení názvů tvých deníčků si myslím, že trpíš depresemi. Asi ti nepomůže radit, jak řešit starosti s nevlastní dcerou. Měla bys vyřešit celkově svůj život. :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
me2dova
3140
26.9.12 17:11

Tvůj deníček mne zaujal a přemýšlím, co tak k němu napsat. Přičichla jsi k rodičovství dříve, než jsi plánovala a nikdo se tě neptal, jestli si to takhle představuješ, nebo ne. Na druhou stranu tuhle volbu jsi udělala v době, kdy sis našla chlapa s dítětem. Jasně, to jste měli týden vždy sami pro sebe…no jo no, takový je život, občas se to nevyvine tak, jak si člověk představuje. Matka holčiny asi bude pěkná k**va, když se na ni takhle vybodla a tak jste té holčičce zbyli vy. Vím, že jsi unavená, že za chvíli rodíš…ale až budeš čekat druhé dítě, budeš mít to samé, budeš muset skákat kolem starších dětí. S přítelem už stejně nikdy nebudete mít pro sebe tolik času jako za bezdětna, až se vám narodí mimčo. Kolem toho se teprve budete otáčet, péče o osmiletou holku je oproti tomu vegáč. Paradoxně ti třeba ještě bude užitečná a bude ti se sourozencem pomáhat.

Prostě, HLEDEJ NA TÉ SITUACI POZITIVA, protože stejně nemáš moc šancí ji změnit (leda se rozejít s přítelem, což v tvém stavu není zrovna dobrý nápad, nebo šoupnout dítě do ústavu, což také není dobrý nápad) a tak máš jedinou šanci- ZMĚNIT SVŮJ POSTOJ VE SVÉ HLAVĚ. Pokud chceš s výčtem pozitiv pomoci, můžu začít- tím, že se její matka od holky odstřihla vám i docela pomohla. Utvoříte teď rodinu o 4 členech, děti si budou plnohodnotnými sourozenci, žádné jeden týden tu ségra je a musím se o rodiče dělit a druhý týden je mám sám pro sebe. Holku budeš formovat podle sebe, budete mít její výchovu plně v rukách, nebude vám do toho žádná další „paní“ zasahovat. Můžeš zapojit starší sestřičku do péče o novorozence, osmiletá holka toho již zvládne kupu. A tak dále…

Hlavně si uvědom, že ta holčička je chudák, je to malé dítě, na které se vybodla jeho máma. Nenech jí ještě pocítit, že i u vás je nadbytečná, místy až obtížná. Kdo by jí pak zbyl?

  • načítám...
  • Zmínit
holubvkurniku
6956
26.9.12 17:14

Holka, to je rodicovstvi, nikdy to uz neni jako driv. Kdyz mas chlapa s deckem tak musis s necim takovym vzdycky pocitat.
Me treba tento zpusob zivota vubec nevadi, mam rada kdyz mam celej den co delat, ja vlastne neodpocivam uz nekolik let:D schvalne si jeste pridavam ukoly abych si pri vecerni sklenicce vina mohla pogratulovat jak jsem to vsechno zvladla a zitra zase nanovo :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
me2dova
3140
26.9.12 17:25

Aha, tak teď jsem si přečetla i tvé předchozí deníčky a celkem už víc chápu, že toho máš naloženo hodně. Špatný zdravotní i psychický stav a vztah s přítelem také není zrovna růžový…do toho není příchod nevlastního dítěte do rodiny zrovna pravým požehnáním. Nicméně i přesto za to ta holčička nemůže…

  • načítám...
  • Zmínit
hanak
26.9.12 17:42

Nic už nebude jako dřív. Za pár dní se staneš matkou svého vlastního dítěte a to ti od základu změní život. Už nikdy se nebudeš ohlížet jen na své potřeby, ale v první řadě na potřeby dítěte.
Tvá deprese zřejmě pramení z únavy těhotenství i z toho, že ze dne na den jsi se nečekaně stala oficiálně matkou a neměla jsi čas připravit se na to.

Co se týče vyžadování 100%ní pozornosti.. na tohle opatrně, nebudeš to přeci pak podporovat ani u vlastního dítěte, každý občas potřebuje chvilku na osobní odpočinek.
Je jasné, že holčička se snaží co nejvíc být s vámi v kontaktu a vzbuzovat váš zájem, který jí asi u její skutečné „matky“ chyběl, neměla to zrovna jednoduché. V 8mi letech si víc než dobře uvědomuje, že jí máma odkopla jak prašivého psa.. umíš si představit, co to dělá s její dětskou dušičkou??
Co ty můžeš udělat pro ni a co ona pro tebe.. může ti pomáhat s miminkem a hrát si na „velkou sestřičku“, to se jí bude hodně líbit :) a pro tebe to znamená chvilka soukromí a volna.. a ty jí můžeš přijmout když ne jako dceru, tak jako svojí sestru, se kterou si budeš povídat a uvidíš sama, že časem se z ní stane tvůj důvěrník a spoluspiklenec.

Pokud jí chceš nějak zabavit a neúčastnit se toho.. vím, jak je to tady v U. S. těžké, děti na ulici opravdu nepotkáš, ale holčina určitě chodí do školy, má tam nějaké kamarádky.. co takhle pozjišťovat, kde kdo bydlí a začít se navzájem navštěvovat?
Další možnost - kup jí PC a nějaké počítačové hry, které umí dobře zabavit. Ideální jsou The Sims 2, The Sims 3 a doplňky k nim, mně u toho holky vydržely vždy hodiny a hodiny. Prostě nějaké řešení se vždycky najde :pankac:

  • Upravit
emikili
1052
26.9.12 17:51

Nejsi v lehké situaci, evidentně se toho nahromadilo mnoho…důležité je mluvit, mluvit, mluvit, všechny tvoje starosti, splíny, ať přítel ví. To jak kolem té malé lítáš mi připomíná klasický model americké nanny.
Blbé je to, že jsi v USA nelegálně, nejen kvůli pojištění, ale hlavně kvůli té závislosti na chlapovi…:-( .....ale na druhou stranu, žiješ na místě kam spousta američanů jezdí na dovolenou (CA-já tam žila rok) tak z toho zkus co nejvíce těžit, uživej si moře, celoroční příjemné počasí a to i s „novou“ členkou domácnosti a brzo s miminkem, čas ukáže jakým směrem se to všechno posune :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
VeronicaR
53
26.9.12 18:11

Holky vsem dekuji za komentare a rady. S pritelem jsem si promluvila a vse bylo ok ku podivu mi rekl, ze taky kolikrat sam nevi kudy kam a ze ho to desi, ale dohodly jsme se, ze to spolu vzladneme. Jeste tu noc vztalz postele a sel mi koupit obrovskou kytici coz me vazne prekvapilo :lol: no takze jsem si myslela jak to vsechno dobre nedopadlo jenze dalsi den se pritel zacal chovat velice divne. Prestal semnou mluvit a zacal vsechno delat sam jako odvezt malou do skoly a pak zmizel na cely den kdyz se vratil domu tak semnou ani nepromluvil lehnul si na gauc a tam taky usnul a spal az do rana. Dneska vztal nerekl ani pul slova a zase odesel. Nevim co si mam o tom myslet nebo co udelat jako dalsi krok :think:
Ohledne male samozdrejme, ze nechci aby se citila jako, ze je tu nevitana nebo nechtena to neeee ja ji miluju jako svoji jen je proste na me toho moc a nevim jak dal. Chci byt dobra matka pro obe nase deti. Jen jsem do toho byla hozena po hlave a nikdo se me na nic neptal to me stve.

  • načítám...
  • Zmínit
Jane1990
354
26.9.12 18:17

Až se ti narodí tvoje vlastní, tka to pochopíš. život už nikdy nebude stejný, možná spíš až děti vylítnou z hnízda. Dítě potřebuje každodenní péči, myslím, že kdyby byla tvoje vlastní, neřekneš půl slova a budeš šťastná za chvilky s ní. Samozřejmě není tvoje, o to je to horší, ale jak se narodí tvůj prcek, tak se to spraví. Teda to je můj názor, myslím si, že jo. Budeš se starat o něj automaticky a ta větší ti třeba i pomůže a budou z vás kámošky ;) Uvidíš, dej tomu čas, ale s dětma už partnerský vztah nikdy není o tom samém, jako před dětmi…

  • načítám...
  • Zmínit
Jane1990
354
26.9.12 18:19

Jejda, tak doufám, že přítel dostane rozum a začne s tebou mluvit :( to miluju, když se chlap urazí, a přitom ti před tím donesl velkou kytku.. NECHÁPU! hodně sil a vydrž to ;)

  • načítám...
  • Zmínit
mamaterka
232
26.9.12 18:32

Zdravím do kalifornie. opravdu je těžké z ničeho nic starat se o 8-miletou holku, ale jsi těhotná, předpokládám, že jsi miminko chtěla a bude to ještě horší. osm let je celkem dost, abys nemusela kolem malé skákat stále, ale kolem miminka budeš. nevyspíš se, budeš utahaná a čas na sebe nebudete mít s přítelem stajně jako ho nemáte teď. Pokud si to nezařídíš jinak.Chce to trochu organizace a moc to neřešit.

  • načítám...
  • Zmínit
VeronicaR
53
26.9.12 20:01

No to kdyz se chlap urazi to je Fakt nadhera… A co Ted jako mam delat? Nevim jestli s nim mam mluvit jako by se nic nedelo a nebo jen pockat az ho to prejde. Prece nemuze byt nasrany za to jak se citim? Byla jsem k nemu uprimna… :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
LaraA
850
26.9.12 20:29

Ahoj, neuvazovala jsi o Au pair? V US je to myslim celkem normalni a ty si budes potrebovat trochu oddechnout s miminem - a nebudes mit kolem sebe podporu rodiny, jako bys mela v CR… Ja kdysi pracovala jako au pair v anglii, takze z vlastni zkusenosti mam pocit, ze pokud si sednete, budou z toho profitovat vsichni… Ted cekam zhruba za tyden druhe decko (starsimu budou 2) a jsem rada, ze bude doma 2 tydny manzel a pak na dalsi 2 tydny prijede tchyne! S miminem je hlavne zpocatku zahhul - hormony, nevyspis se, pokud budes kojit, tak s nim musis byt prakticky porad… hodne stesti

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
26.9.12 20:44

A když jste ji měli ve střídavce, tak tu pozornost nevyžadovala? Na jednu stranu se mi chce napsat, že holka je rozmazlená a že byste měli zapracovat na její výchově, protože 8leté dítě už by mělo pochopit, že jsi těhotná, máš velké bříško a jsi unavená a grogy. Na druhou stranu, její máma se na ni vykašlala a to pro ni musí být šílené… Možná by nebylo špatné se poradit s nějakým dětským psychologem, jak z tohoto vybruslit se ctí výchovnou a zároveň i lidskou. Pokud se chová tak, jak popisuješ, tak jak se bude chovat, až tam bude mimino? To začne teprve mazec…

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
26.9.12 20:53

To je rodičovství. Bohužel ten shon kolem dětí přišel dříve, ale stejně by to všechno takhle dopadlo… život s dětma není občas jednoduchý, ale osobně neznám většího štěstí. To poznáš až se ti miminko narodí a budeš štastná, že jste velká rodina :-)

  • načítám...
  • Zmínit
VeronicaR
53
26.9.12 21:18

Kdyz jsme ji meli ve stridave peci tak to nebylo tak hrozne, ale Ted kdyz je s nama porad tak me to nekdy strasne otravuje, ale prave to je to, ze se ta matka na ni vykaslala a vim, ze malou to strasne trapi dokonce z te velke zmeny a vseho dostala tik do oka. Strasne me to trapi, ale vygooglovala jsem, ze je to jen docastne a melo by to casem zmizet… Achjo to je porad neco v Tom zivote :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
Magica13
26.9.12 22:20

No asi tě nepotěším, ale tohle se společným dítětem nezmění. Ocitla sem se ve stejné situaci a párkrát za měsíc mám chuť zbalit kufry. Přítel má v péči osmiletého kluka a máme společnou 2letou holku, jeho stále vnímá, že mu musí vynahrazovat roky kdy s ním nežil a protěžuje ho prakticky ve všem, postupně sem rešila akce jako nakažení hnisavou rýmou u 14denního novorozence, podtrhávání věcí na kterejch malá stála, modřiny po tahání za ruce apod. Člověka to časem obrní (za měsíc přibude další sourozenec), ale ta bezmoc, že tohle si nezasloužíš zůstane. Je snadný říct, že to dítě za to nemůže, jenomže ty taky ne. Ono dostat na výběr vzít si k sobě dítě nebo poslouchat výčitky či připravit tak o tátu vlastní děcko prostě žádnej výběr není a ty co si to nezažily na vlastní kůži vůbec nemaj páru jak ubíjející to občas je i když máš dobrou vůli to všechno zmáknout. Protože teď už je to tvoje povinnost (on přeci musí vydělávat)a jakýkoliv stížnosti že nestíháš nebo seš unavená bude brát tak, že jeho andílka nemáš ráda. Tomu se prostě nevyhneš

  • Upravit
VeronicaR
53
26.9.12 23:26

No prave a to si myslim, ze on to tedka takhle vzal a proto se semnou nebavi a citi se dotceny, ze jsem si vubec dovolila vypustit neco takoveho z huby. vubec jsem to nemyslela takovym stylem, ze koncim a nechci se o ni starat jen jsem chtela aby vedel o Tom jak se citim a co se ve me deje to je vse. Jinak ve me se nic nezmenilo myslela jsem, ze se mu vypovydam on si me vyslechne promluvime si a vse bude ok. Ale asi jsem se zpletla :|

  • načítám...
  • Zmínit
pandora
9879
27.9.12 00:54

Já jen doufám že až se to malé narodí tak na něj nebude žárlit to by mohlo být zlé. Myslím že 8letá holka už ti může i pomoct s jednoduchými pracemi. Můj syn v 6 už občas skočil i koupit chleba nebo ty lehčí věci. Spíš mi přijde že ta malá je asi rozmazlenější na druhou stranu pro ní asi byl šok že jí její vlastní máma opustila. Máš to těžké a asi i budeš mít do budoucna ale časem se všecko poddá. Držim ti palce a přeji lehký porod a krásné zdravé mimčo :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
VeronicaR
53
27.9.12 01:04

Musim rict, ze malou poslu taky samou do obchodu bez problemu ona to ma rada kdyz ma nejakou malou zodpovednost. Vzdycky si pripada strasne dulezita ;) je trosku rozmazlena, ale to je kazde dite kdyz je to jedinacek. Ona se i tesi na maleho, ale samozdrejme, ze si neuvedomuje co to pro ni bude znamenat :P uz to nebude jen ona ;) no ja doufam ze se nejak dobre vyvrbi jinak me asi trefi :dance:

  • načítám...
  • Zmínit
Magica13
53
27.9.12 02:01

Pro mě tyhle nepochopený výměny názorů nebyly ani tak drsný před narozením vlastního dítěte jako po něm, hlavně šestinedělí. Tělo omámený hormonama, nový pocity a city k miminku a do toho chlap pro kterýho už to zas tak nový není a co čeká že staršího dítěte se ta situace prostě nedotkne. Honzík teda na ségru absolutně nežárlil, jen jí chtěl furt tahat, ale měl a občas má dodneška velkej problém pochopit, že se mu nemůžu věnovat hned když chce, že sou věci ve kterejch má ségra přednost, jakože když poo spí nemůže vlítnout do ložnice a začít mi vyprávět co dělali ve škole, že si s nim uprostřed přebalování nepudu pinkat apod. no a tatínek někdy taky zapomene, že má další dítě + to na cestě. Ale sem poučená z prvního děcka a co nestíham to se udělá další den a na případný námitky reaguju, že nejsem chobotnice a že by vzhledem k mýmu stavu mohli bejt víc gentlemani (to hrozně zabírá hlavně na malýho :) a pomáhat. A na to další šestinedělí mam domluvenou jako zálohu mámu, protože to stresování za to fakt nestojí.

  • načítám...
  • Zmínit
Magica13
53
27.9.12 02:21

Jo a aspoň na první měsíc si fakt někoho sehnat na výpomoc, protože i když mam kluka fakt ráda a je součástí rodiny dodneška lituju, jak sem na něj po narození malý občas i zle vylítla, za pár tejdnů už sem byla zas normální, ale hormony a ten novej pocit jedinečnosti tvýho vlastního děťátka prostě udělá svý.

  • načítám...
  • Zmínit
VeronicaR
53
27.9.12 05:21

Oh boze co jsem komu udelala, ze jsem radsi nedrzela hubu. Aspon už vim, ze priste se mu nesverim s mim trapenim. Zacal se chovat strasne divne porad svoji dceru drzi a obijma a pusinkuje a rika ji jak strasne ji miluje. Už to trochu prehani to jsem zase tolik nerekla jen jak se citim. Nevim co si mam o tom myslet chova se jako by mi chtel dat najevo, ze Ona je pro nej to nejdulezitejsi na svete a ja a maly ho vubec nezajimame. Chova se chladne ke me a k male az prehnane mile. Ta mu Ted muze skakat po hlave a on si to necha libit jindy by ji hodil do late hned. Ja se z toho asi odstrelim takove zbytecne drama. Uplne udelal z komara velblouda. To jsem si pekne nas..la do karet ;(

  • načítám...
  • Zmínit
jannina1
7257
27.9.12 09:21

Máš toho opravdu hodně, ale hlavní problém vidím ve špatném vztahu s přítelem. Máte to jako na houpačce-viz. předchozí deníčky a to je špatně. Hlavně před narozením mimča.
Jo, holka, docela sis to zavařila.

  • načítám...
  • Zmínit
Panuška
17180
27.9.12 10:35

Pro tebe to musím být strašně těžké ale řekla bych hlavně ze dvou důvodů 1. jsi naštvaná na její mámu a nato že tebe se nikdo neptal a ty jsi si to takto nepředstavovala. 2. Je to změna ze dne na den z holky na matku skoro 2 dětí, s tím že nemáš sama zkušenost s každodenním zápřahem a výchovou. Ano měli jste jí ve střídavé péči, ale nevychovávala jsi ji od miminka, kdy to jde tak nějak vše postupně a postupně si na jednotlivé etapy výuvoje zvykneš. ¨

Asi bych si o svých pocitech hodně promluvila s přítelem a pokusila se nastavit nějaká pravidla a hranice - jak budete trávit čas všichni spolu, vy dva samy, jak to bude pak s miminkem apod.

Počítej s tím že po naroození miminka to bude ještě větší mazec, držím palce ať se vše brzy urovná. Co někoho na výpomoc?

  • načítám...
  • Zmínit
Panuška
17180
27.9.12 10:39

@jannina1 souhlas, on se chová jako další děcko a ne jako dospělý chlap.

  • načítám...
  • Zmínit
Ráďa 25
5636
27.9.12 10:42

V první řadě si promluv s přítelem- on ti do života dal pěknou zodpovědnost, tak ať se stará, buď ať ti pořídí paní na domácnost, nebo ať společně stebou začne malou víc vychovávat. Vyřešte to ale hned, na nic nečekej. :pankac:
Polož si otázku, nebylo by tě lépe samotné s dítětem? Měla bys více času a byla klidnější :?: Pokud ano, tak to přítelovi řekni, protože pokud nezvládáš teď, co přijde až bude mimi na světě, budeš mít šestinedělí opravdu klidné. Můžeš se taky z toho po porodu zbláznit a co pak? Kdo se postará o děti? :nevim:
Pokud chce býd přítel celý den v práci, tak ať zařídí pomoc tobě někde jinde.
Já sama mám čtyřletého hyperaktivního syna a skoro roční holčičku. Manžel mě dost pomáhá a ikdyž se jako ty a všechny matky celej den nezastavím, tak jsem šťastná a v klidu.
TAKŽE TVŮJ HLAVNÍ PROBLÉM JE- vztah s přítelem, protože jak už jsem pasala, tak každodení kolotoč kolem dětí je úplně normální :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
mamina 38
27.9.12 17:53

Já tedy nevím, ale já to mám doma úplně stejné, jen s tím rozdílem, že synovi je o 2 roky více a stále, i když jsem už v 22. týdnu pracuji na plný úvazek v nemocnici jako zdravotní sestra na lůžkovém oddělení :) Takže docela záhul. A vlastně ještě jeden rozdíl není mi 25 ale už 38 :D a zvládám to všechno. Práci, domácnost, školu, tréninky a zápasy syna i zábavu a manželské povinnosti :lol:. Moje rada zní nepodávat se tomu všemu, vždyť ti musí zbýt spousta času pro sebe. Tak si to užívej a nehledej na všem jen to špatné. Samozřejmě, že to už nikdy nebude jako dřív, ale tak je to přece správně! Každý vztah se vyvíjí a musí nějak postupovat dál. Věř mi, že by tě to úžasné nicdělání přestalo jednou bavit. Hodně štěstí přeji :mavam:

  • Upravit
Anabellka
4780
27.9.12 18:46

Verčo četla jsem všechny tvoje deníčky a fakt to asi není sranda. Tvůj přítel je, neuraž se, i pro mě (a to je mi 35) „dědek“ který podle všeho trpí psychickou poruchou. Nic moc výhled do budoucna teda. Co se týče holčičky, tak myslím, že je to jen obranná reakce na to, že se na ni vlastní máma vykašlala. To se časem upraví. Jen jsem se tě chtěla zeptat: ty máš jít po porodu na nějakou gyn operaci. To tě budou operovat v USA nebo tady v ČR? Smíš vůbec vycestovat do ČR i s miminkem když jsi v USA nelegálně?

  • načítám...
  • Zmínit
VeronicaR
53
27.9.12 20:15

No jeste nevim kde se necham operovat jestli to pritel zaplati tady tak se necham operovat tady a kdyz ne no tak s malym odjedeme do ceska az bude MIT 3 mesice a pak pozadam o vyza zase a uvidime. Ja to nejak neresim co se ma stat stane se :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
VeronicaR
53
27.9.12 20:36

Holky co bam budu vykladat dneska to zase vyvrsil rano na me vyjel, ze se podival do banky videl tam transakci za veterinare, ze jsem utratila $150 misto $130 to je $20 rozdil jako je toto normalni. Zacal rvat, ze prej ja na nic nevydelavam a ze me neboli, kdyz utracim penize, ktere on vydelal a bla bla bla… Ja uz Ty jeho keci neresim.
Vcera me uplne dojal, kdyz jsem lezela s malou v nasi posteli a on prisel, ze si chce lehnout s nama a pak jsme se nejak postuchovaly vsichni ze strandy a ja ho nechtene skrabla po ruce… Jezisi no ti dva z toho udelali takove drama, ze jsem myslela, ze v tu chvili ho kopnu do hlavy at ma aspon duvod pro drama. No po Tom uz me presla chut se na ty dva i podivat tak jsem se otocila zady a sla znechucene spat.

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
28.9.12 09:37

Máš někoho v ČR? Jestli jo, tak pro tebe mám RADU: Okamžitě se sbal a jeď domů. Tam, kde jsi, tě nic dobrého nečeká.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak se vyrovnat s přítelovými výkyvy nálad

Hrozná zpráva

Těhotenské deprese a horor