Nikdy na Tebe nezapomenu
Ještě nikdy jsem deníček nepsala, tak ani nevím, jestli to budu umět. To, co bych vám chtěla vyprávět, se stalo před třemi roky. S manželem jsme se rozhodli, že si pořídíme miminko.
Naši dva kluci odrostli a my toužili ještě se o někoho starat. Bylo mi 36 roků, nechali jsme tomu volný průběh a asi za 3 měsíce snažení se nám to povedlo. Bohužel těhotenství bylo mimoděložní, tak mě čekala operace a odebrání vejcovodu. Brečela jsem moc, ale říkala jsem si, máš dva kluky, tak tu nebul a koukej se sebrat.
Pracovala jsem a starala se o rodinu dál, jak jsem byla zvyklá. Ale touha po mimiskovi byla veliká. Téměř tři roky se nic nedělo, a pak, po dovolené u moře, najednou dvě II. Byla jsem moc ráda, ale zároveň vystrašená, aby vše bylo tak, jak má být. Vše naštěstí bylo v pořádku, jen jsem kvůli věku prošla mnoha vyšetřeními. Někdy to bylo namáhavé, ale já si to opravdu užívala.
Nikomu jsme o mém těhotenství neřekli, tolik jsem se bála. V únoru 2009 jsme se po odběru plodové vody dozvěděli, že čekáme naprosto zdravého chlapečka a my věděli, že můžeme s pravdou ven. Okolí reagovalo různě, ale rodina a hlavně naši dva kluci byli úplně bezvadní.
Ale člověk by se neměl nikdy radovat moc předem. Na konci února přišla má kolegyně do práce se 40 horečkou. Věděla, že čekám miminko a přesto přišla v domnění, že to tu bez ní nikdo neudělá. Bohužel jsem tu chřipku dostala od ní. Měla jsem vysoké teploty a kašlala jsem opravdu hodně. Ihned jsem utíkala ke svému gynekologovi, ten mě však slušně vyhodil z ordinace, že jede na hory a nechce to ode mě dostat. Vypsal mi neschopenku, poslal jí po sestřičce a vzkázal, ať ležím a piju čaj.
Samozřejmě to nebylo jen tak, začala jsem mít mírný průsvitný výtok. Manžel mě odvezl v sobotu na pohotovost a za hodinu už mě odváželi RZ pod houkačkami do krajského města blíž k inkubátorům. Měla jsem vyhřezlý vak blan a otevírala jsem se. Bylo to moc špatné, byla jsem ve 25. tt. V neděli mi praskla plodová voda, a to už jsem věděla, že to nebude dobré. Začali mi píchat hormony pro malého na lepší vývin plic. Hned druhý den dopoledne mě vzali na císařský řez a chlapeček se narodil.
Byl malinký, vážil 710 g a měřil 35 cm. Byl veliký bojovník, dostal ode mě infekci, kterou jsem měla v děloze. Pral se s ní jako lev. Když se s ní popral, zjistilo se, že mu neprochází mlíčko střívky a udělali mu vývod s bříška. I s tím se chudáček malý vypořádal. Pak ho začaly zlobit ledviny, játra a pořád to šlo dokola.
Mě za pár dní pustili domů, ale on tam zůstal sám. Jezdili jsme za ním každý den 100 km odstříkávat mlíčko. Každý den jsem se bála, co se zase stalo špatného. Nenastalo žádné zlepšení, pořád se to jen horšilo a horšilo. Náš chlapeček bojoval pět týdnů. Nakonec dostal zápal plic, a to už jeho malé tělíčko nevydrželo a umřel nám. Mně se v tu chvíli zhroutil svět. Nemohla jsem spát, jíst a vlastně ani nevím, co se všechno dělo.
S manželem jsme zařídili pohřeb. Není nic horšího, než si nést své dítě domů v urničce. Kdo to nezažil, nepochopí. Věděla jsem, že se musím co nejdřív vrátit do práce a začít fungovat jako předtím. Ale můj zaměstnavatel mi po pár týdnech, které jsem tam nebyla, a po 12 letech, které jsem tam odpracovala, dal výpověď. Do toho mi tatínek onemocněl leukémií a já to nevydržela a zhroutila se. Pomohla mi moje paní obvodní doktorka, taky moje kamarádky a hlavně rodina. Myslela jsem si, že umřu, že to nevydržím a jak vidíte, píši Vám.
Ale nechci, aby můj deníček skončil takhle. Po pár týdnech jsem si našla jinou paní doktorku gynekoložku a probraly jsme spolu vše, co se stalo. Poradila mi, ať se nevzdávám a zkusím to ještě jednou. Po 7 měsících po smrti mého chlapečka jsem opravdu otěhotněla, těhotenství bylo velmi hlídané a celkem bez problémů. No a dnes mám doma 2letou nádhernou zdravou holčičku. Tatínek je druhý rok po transplantaci taky v pořádku a krev prý má jak jinoch. A práce? No ta se snad taky nějaká naskytne.
Chtěla bych všem dívkám, ženám, holkám a babám vzkázat: Nikdy se nevzdávejte svého snu. Jděte si za svým a věřte mi, my ženské toho vydržíme opravdu hodně. Všem vám v životě přeji jen to nejlepší.
Přečtěte si také
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 1727
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 785
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 1708
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 506
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 476
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1632
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 4550
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1273
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 3423
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1653
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Je důležité jít za tím, co člověk opravdu chce. Sice člověk někdy určitě propadne skepsi, ale je potřeba pořád věřit a být pozitivní 
Moc pěkný deníček 
opatrujte se 
Přitom skutečné starosti vypadají úplně jinak 
Mějte se krásně s celou rodinkou a užívejte společně života 
ALE JSEM MOC RÁDA, ŽE VÁM TO NAKONEC VYŠLO 