Na Patrika nikdy nezapomenu
Vše začalo na začátku roku 2010. To jsme se s (zatím ještě) přítelem rozhodli, že když není práce, tak si pořídíme druhé mimčo a snad to bude kluk. Jak se později ukázalo, kluk to byl, ale...
Ale všechno od začátku. Po Novém roce jsme si řekli, že jdeme na to a začali se snažením. Nevím přesně, kdy se to podařilo, ale na konci března jsem věděla, že tam mimísek je. Měli jsme docela radost a samozřejmě to všem hned řekli, to jsem byla 8. tt. Vše probíhalo ok, jen jsem pořád měla pocit, že něco není správně, že se něco děje. Všichni mi říkali, že to nic není, že se prostě jen bojím. Vše začalo jednoho rána. Někdy kolem třetí jsem na záchodě měla i krev. Říkala jsem si, už je to tady, už se něco děje. Kdybych jen věděla, co bude dál 
Samozřejmě si mě v nemocnici nechali, dva týdny jsem tam ležela, ale vše bylo ok, prý nějaký hematom, že je to v první půlce těhotenství časté. Jenže já jsem pořád měla pocit, že to špatné ještě přijde. A nebyla jsem daleko od pravdy.
Pak vše probíhalo normálně, až při ultrazvuku ve 22. tt doktorka povídá: „no, nějak to špatně vidím, raději vás pošlu do Poruby na lepší ultrazvuk. Hned tam zavolala a domluvila termín. V té době jsem už cítila kopkání prcka, ale bylo to nějaké divné, takové jakoby tlumené. Říkala jsem si, že moje první dcera kopala víc, ale přičítala jsem to mým kilům navíc a taky tomu, že chudáček nemá zatím tolik sil kopnout mě právě kvůli těm tukům.
Na vyšetření lepším ultrazvukem jsem se dostala, když už jsem byla 23+4 tt. Docela jsem se těšila, že mi potvrdí, že je to ten kluk, Patrik. Měli tam i 3D, plánovala jsem udělat fotky, třeba i později. Po nějaké chvíli jsme s přítelem přišli na řadu, já jsem si lehla a čekala. A řekla bych, že to byl poslední okamžik prozatímního štěstí.
Doktor se dlouho díval, pořád něco přibližoval a měřil, díval se do počítače a já si v duchu říkala, že je to až moc dlouhé, že bude něco blbě. Potom, když skončil, se na nás obrátil a povídá, že má Patrik všechny končetiny o polovinu kratší než má mít a že i hlavička je jinak, než má být, a jestli jsme pro ukončení. Tak se ho ptám, jestli se třeba nespletl, že to určitě půjde nějak uzdravit. On pohřbil veškerou moji naději slovy, že ne, že to se opravdu spravit nedá. A poslal nás na genetiku. Tam nám milá primářka vysvětlila veškeré pro a proti a ukázala nám, jak by měl Patrik vypadat. No ty mírné formy se ještě daly, to by byl jen liliputík, ale ty horší formy, to už bylo hrozné.
Byla jsem docela v šoku, pořád jsem brečela a říkala si, že to nějak zvládneme, nějak to půjde. Paní primářka nám ještě vysvětlila, že se malý nemusí dožít ani porodu, že se ho tyto děti většinou nedožijí, a když se už narodí, že hned umírají. A dala nám den na rozmyšlení, že musíme hned jednat. Dnes už vím, že by po 24. tt museli dítě zachránit, i když by bylo postižené, prý je takový zákon. Tak jsme jeli domů, všem to řekli, a to bylo poprvé, co jsem viděla přítele brečet. Doma jsme se rozhodli, že Patrika dáme pryč, že teď to bolí méně, než kdyby se narodil, a pak nám umřel.
Druhý den jsme jeli zpátky, vzali mi plodovou vodu na vyšetření genetiky a šla jsem na oddělení čekat na potrat nebo spíš nucený porod. Pak už to šlo rychle, kontroly, zavedení tablet na otevření a druhý den k ránu jsem na vyšetřovně Patrika porodila do připravené mísy. Raději jsem se ani nepodívala, měla jsem strach, že bych ten pohled viděla už pořád. Pak mě odvezli na dočištění a bylo po všem, po mých nadějích, že to byl jen blbý sen.
Ve zkratce genetika ukázala, že to byla prostě jen náhoda, že se geny zbláznily. A jak je to teď? Držím v náručí Lucinku, zdravou druhou holčičku a říkám si, že nám prostě jen osud toho chlapečka nedopřál. Ale mohl to udělat jinak a ne nás takhle všechny trápit. Jedno vím jistě, nikdy na Patrika nezapomenu a od té chvíle si už neříkám, že se mi něco stát nemůže. Vždycky se může stát cokoli a každému.
Přečtěte si také
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 1618
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 749
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 724
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 699
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 3764
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 1873
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 2111
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 891
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 704
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 4633
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...
No to jsem se jen zamyslela… Já jsem ráda,že jsem se to nedozvěděla (i přes všechny testy vč.NT) v těhotenství a nemusela řešit tak těžkou situaci jako jsi musela ty…
Jen mě udivuje že to fakt nezjistili v těhu 
ať jsou holčičky zdravé.