Na Patrika nikdy nezapomenu
Vše začalo na začátku roku 2010. To jsme se s (zatím ještě) přítelem rozhodli, že když není práce, tak si pořídíme druhé mimčo a snad to bude kluk. Jak se později ukázalo, kluk to byl, ale...
Ale všechno od začátku. Po Novém roce jsme si řekli, že jdeme na to a začali se snažením. Nevím přesně, kdy se to podařilo, ale na konci března jsem věděla, že tam mimísek je. Měli jsme docela radost a samozřejmě to všem hned řekli, to jsem byla 8. tt. Vše probíhalo ok, jen jsem pořád měla pocit, že něco není správně, že se něco děje. Všichni mi říkali, že to nic není, že se prostě jen bojím. Vše začalo jednoho rána. Někdy kolem třetí jsem na záchodě měla i krev. Říkala jsem si, už je to tady, už se něco děje. Kdybych jen věděla, co bude dál 
Samozřejmě si mě v nemocnici nechali, dva týdny jsem tam ležela, ale vše bylo ok, prý nějaký hematom, že je to v první půlce těhotenství časté. Jenže já jsem pořád měla pocit, že to špatné ještě přijde. A nebyla jsem daleko od pravdy.
Pak vše probíhalo normálně, až při ultrazvuku ve 22. tt doktorka povídá: „no, nějak to špatně vidím, raději vás pošlu do Poruby na lepší ultrazvuk. Hned tam zavolala a domluvila termín. V té době jsem už cítila kopkání prcka, ale bylo to nějaké divné, takové jakoby tlumené. Říkala jsem si, že moje první dcera kopala víc, ale přičítala jsem to mým kilům navíc a taky tomu, že chudáček nemá zatím tolik sil kopnout mě právě kvůli těm tukům.
Na vyšetření lepším ultrazvukem jsem se dostala, když už jsem byla 23+4 tt. Docela jsem se těšila, že mi potvrdí, že je to ten kluk, Patrik. Měli tam i 3D, plánovala jsem udělat fotky, třeba i později. Po nějaké chvíli jsme s přítelem přišli na řadu, já jsem si lehla a čekala. A řekla bych, že to byl poslední okamžik prozatímního štěstí.
Doktor se dlouho díval, pořád něco přibližoval a měřil, díval se do počítače a já si v duchu říkala, že je to až moc dlouhé, že bude něco blbě. Potom, když skončil, se na nás obrátil a povídá, že má Patrik všechny končetiny o polovinu kratší než má mít a že i hlavička je jinak, než má být, a jestli jsme pro ukončení. Tak se ho ptám, jestli se třeba nespletl, že to určitě půjde nějak uzdravit. On pohřbil veškerou moji naději slovy, že ne, že to se opravdu spravit nedá. A poslal nás na genetiku. Tam nám milá primářka vysvětlila veškeré pro a proti a ukázala nám, jak by měl Patrik vypadat. No ty mírné formy se ještě daly, to by byl jen liliputík, ale ty horší formy, to už bylo hrozné.
Byla jsem docela v šoku, pořád jsem brečela a říkala si, že to nějak zvládneme, nějak to půjde. Paní primářka nám ještě vysvětlila, že se malý nemusí dožít ani porodu, že se ho tyto děti většinou nedožijí, a když se už narodí, že hned umírají. A dala nám den na rozmyšlení, že musíme hned jednat. Dnes už vím, že by po 24. tt museli dítě zachránit, i když by bylo postižené, prý je takový zákon. Tak jsme jeli domů, všem to řekli, a to bylo poprvé, co jsem viděla přítele brečet. Doma jsme se rozhodli, že Patrika dáme pryč, že teď to bolí méně, než kdyby se narodil, a pak nám umřel.
Druhý den jsme jeli zpátky, vzali mi plodovou vodu na vyšetření genetiky a šla jsem na oddělení čekat na potrat nebo spíš nucený porod. Pak už to šlo rychle, kontroly, zavedení tablet na otevření a druhý den k ránu jsem na vyšetřovně Patrika porodila do připravené mísy. Raději jsem se ani nepodívala, měla jsem strach, že bych ten pohled viděla už pořád. Pak mě odvezli na dočištění a bylo po všem, po mých nadějích, že to byl jen blbý sen.
Ve zkratce genetika ukázala, že to byla prostě jen náhoda, že se geny zbláznily. A jak je to teď? Držím v náručí Lucinku, zdravou druhou holčičku a říkám si, že nám prostě jen osud toho chlapečka nedopřál. Ale mohl to udělat jinak a ne nás takhle všechny trápit. Jedno vím jistě, nikdy na Patrika nezapomenu a od té chvíle si už neříkám, že se mi něco stát nemůže. Vždycky se může stát cokoli a každému.
Přečtěte si také
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 31
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 67
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 152
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 121
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 86
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 2510
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 5401
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2369
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1079
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 2102
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
No to jsem se jen zamyslela… Já jsem ráda,že jsem se to nedozvěděla (i přes všechny testy vč.NT) v těhotenství a nemusela řešit tak těžkou situaci jako jsi musela ty…
Jen mě udivuje že to fakt nezjistili v těhu 
ať jsou holčičky zdravé.