Oba jsme začali toužit po miminku

Je mi 23 let a příteli 25. Tak nějak to v sobě tutlám už delší dobu. S přítelem jsme si dodělali bydlení a já jsem loni na podzim vysadila antikoncepci, ale snažit jsme se začali asi od ledna. Budeme mít v červnu svatbu, kdyby se zadařilo, tak abych se vešla do šatů.

Už nám uběhly 3 měsíce a stále nic. Někdy propadám depresi, někdy to hodím za hlavu. Já vím, že je to všechno hodně složité a hlavně v tomhle směru si člověk asi nemůže nic plánovat. Začali jsme s přítelem užívat Gynex. K němu jsem se dostala díky diskuzi, kterou jsem zde našla :-)

Asi jsem si v sobě vytvořila blok, hned od začátku jsme se začala moc těšit a to si myslím, že není dobré (aspoň se mi nikdy nevyplatilo se na nic těšit dopředu, protože to pak nevyšlo). Jenže jak se od toho má člověk odprostit, jak na to nemám přestat myslet?

Přítel mi pořád říká, že musíme věřit (já vím, nemáme kam spěchat). Ale to je ta moje povaha, nedočkavá a zvyklá vždy a všechno plnit na 100 % a jakmile se něco nevydaří, upadám do smutku :-(

Napadlo mě, že bych o tom tady mohla napsat, abych to ze sebe trochu dostala :-) Kolem sebe to totiž nikomu nechci říkat. To asi chápete. Dnes jdu na kosmetiku a zkoušku svatebního líčení. Doufám, že mě to naladí na lepší vlnu, protože dnes se po psychické stránce opravdu necítím ve své kůži…

Asi jsem už blázen, když to takhle hrotím.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
masinka9
5358
23.4.11 09:44

Ahoj Zuzi, neboj, určitě se zadaří, taky už jsem házela flintu do žita, že se nám to 3/4 roku po svatbě ne a ne podařit. Jste oba mladí, takže určitě se brzy dočkáte //. Kolem mě všichni rodí o 106, už jsem se svému muži i rozbrečela do ramene. A pak jsem za 14 dní měla pozitivní testík a čekáme :srdce: zkuste si třeba naplánovat nějaký prodloužený víkend anebo líbánky hned po svatbě a uvidíš. DRŽÍM PALCE!

  • načítám...
  • Zmínit
Somier
5306
23.4.11 09:58

Zuzíku držím palečky, ať se to co nejdřív povede :-)
:huban: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Lenula-xy
7397
23.4.11 10:16

Já jsem taková jak ty :-D a myslet na něco jiného mi fakt nešlo a ty poznámky ostatních,na to nesmíš myslet,mi moc nepřidaly.Ty bys snad mohla myslet na svatbu,to je krásné :srdce: Ale jinak mě pomohlo,až to,že jsem se začala těšit na umělé oplodnění a věřit tomu,že nám to vyjde(manžel měl totiž špatné výsledky)Dostali jsme se jen k 1.pohovoru a další konzultace nebyla,protože jsme otěhotněli :mrgreen: Tak držím palce,ať vám to vyjde :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
TerkaD
478
23.4.11 10:33

ahoj Zuzi, neboj, urcite to vyjde, jednou to vyjit musi. Ja jsem na to taky myslela neustale, hrozne jsem se na mimco tesila uz nekolik let..je mi 29. Pripadala jsem si jako blazen, ze nemyslim na nic jinyho a bala jsem se, ze to nepujde, kdyz to tak chci. Takze nejsi sama a nehrotis to.Nastesti to vyslo, ale myslim si, ze clovek hlavne musi myslet pozitivne a jak vsude ctu, kdyz se chystas otehotnet, myslet, jakoby jsi uz tehotna byla :-) Treba si to tim privolas :-)Moc moc drzim palecky a neves hlavu, nadeje umira posledni.mejte se krasne.

  • načítám...
  • Zmínit
Aries6
25133
23.4.11 12:57

Ahoj,
3 měsíce opravdu nic není :-) Já jsem otěhotněla 5 měsíců od vysazení prášků (po 5ti letém braní) a beru to jako „rychlovku“ :) Ale chápu tě, pocity jsem měla podobné jako ty.
Jinak moje kamarádka na to šla tak, že spolu spali ten poslední měsíc ob den a po asi 7mi měsíčním snažení se to konečně povedlo. A pak jsem četla, že pomáhá po sexu trochu pomoct spermiím dovnitř prstem - jen lehce zatlačit na stěnu pochvy ať se otevře vchod do dělohy. V nějaké diskuzi jsem četla, že to pomáhá a je to vyzkoušené. Sama jsem to chtěla zkusit, ale už jsem měla //.
Přeji hodně štěstí a užívej si přípravy na svatbu.

  • načítám...
  • Zmínit
Jumpin
107
23.4.11 15:03

Ahojky, my jsme s manželem čekali přes dva a půl roku tzn. když mi bylo asi 23 let jsem vysadila. Ze začátku mě to taky hodně trápilo, jsme oba zdravotně naprosto v pořádku a pořád to nešlo tak jsem se snažila pustit to z hlavy, zapoměla na všechny preparáty a vitaminy dnes vim že tyhle věci bez předpisu z lékarny nic neřeší a kdyby byl větší problém stejně nepomůžou. Jestliže miminko má přijít, příjde i bez toho. Minulý rok 20. srpna jsme se vzali a myslím, že právě to, že jsem se začla těšit na svatbu a naplno jsem se zabývala přípravama a tím se hodila do naprosté pohody a spokojenosti jsem den po svatbě otěhotněla teď máme necelý měsíc do porodu termín vtipně přesně 9 měsíců po svatbě 20. května :-D a vím, že nejvíc pomůže dobrá psychika a jestliže jste spokojení, máte bydlení a jen obyčejné lidské starosti a co víc těšíte se na svatbu a opravdu společnej život tak se vůbec nestresuj, zapomeň na snažení a pracování na miminku beztak to příjde až to budeš nejmíň čekat. Miminko si určí samo kdy je pro něj ten správný čas :-) To naše čekalo asi až budeme uplně rodina :lol: Hodně štěstí :kytka:

Příspěvek upraven 23.04.11 v 15:06

  • načítám...
  • Zmínit
Khalmati
3209
23.4.11 18:46

TAky držím moc pěstičky :-) nám se to povedlo až skoro po 3,5 letech.. 3 měsíce nic není, ale vím, že to hlavičku trápí :-) Proto „tfuj, tfuj, tfuj“, ať se to povede co nejdříve :palec: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
ejmy
938
23.4.11 19:44

To jsou Murphyho zákony :-? Já jsem byla s přítelem měsíc a trávili jsme spolu jen víkendy a otěhotněla jsem. A to mi přitom doktoři tvrdili, že kvůli problémům se štítnou žlázou nebudu moct mít nejspíš děti. Holt se nesmí tlačit na pilu :-) To pak asi ovlivňuje i dost psychiku (takové ty myšlenky „povedlo se to už konečně? musí se to povést!“). Já bych asi radila maximálně nějaký odpočinek, aby se organizmus uvolnil a odprostil od všedních starostí a pak jen čekat, kdy tam ty dvě čárečky budou :-)

Přeju hodně štěstí :mavam:

Příspěvek upraven 23.04.11 v 19:46

  • načítám...
  • Zmínit
Nainuva
18223
23.4.11 20:43

Ahoj, uplně tě chápu. Po vysazení prášků jsem první menzes vůbec nečekala a každý měsíc byl horší. ale 3 měsíce je opravdu krásn v dnešní době. Hold tohle má svuj čas a věř, že se zadaří. Nám se zadařilo 4. měsíc - špatný konec a pak hned 5. měsíc. Je mi jasné, že se člověk nevyhne netrpělivému čekání a pak zklamání. Ale hlavně si udrž hladinku optimismu :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka87
2374
23.4.11 21:28

Ahojky, tak já tě jdu taky trochu podpořit. Já jsem podle mě ještě „horší“ než ty. Chci všechno hned, nesnáším čekání. V mým případě jsem byla dokonce přesvědčená že určitě neotěhotním, no a nakonec to bylo neplánovaně :lol: Což je asi uplně nejlepší, pokud to příjde teda ve vhodný okamžik a člověk se kolem toho nenervuje. Věřím, že se vám to brzy podaří, dej si třeba například nějakou lhůtu, že máš například rok na otěhotnění a do tý doby to nijak neřeš, zkus si najít zatim jiný zájmy, semtam nějaký to povyražení, zkus si zkrátka užívat tenhle život, kdy ještě nemáš mimi a můžeš si někam zajít a pobavit se - pak už se ti to taky jen tak lehce nestane :mrgreen: Budu držet palce :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Emina
338
25.4.11 16:40

Chápu jak Ti je, protože zažívám to stejné již rok. Každý měsíc přichází nová naděje a nové zklamání. Já to mám ale složitější v tom, že jsem více než před rokem prodělala mimoděložní těhotenství, mám odstraněný levý vejcovod a jak je na tom pravá strana, to se neví. Strašně ráda bych myslela pozitivně, dokonce si to snažím poručit, ale někde v podvědomí to je a nejde to přelstít. Přeji hodně štěstí a co nejdříve // na testu.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář