Jeho duše je tu pořád s námi
- O životě
- Anonymní
- 01.03.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nový začátek. Toto téma si přímo říká o příběh související s těhotenstvím, porodem a příchodem nového člena rodiny. Ano, o tom bych mohla také psát. Ale jednak je to velké klišé a jednak nový začátek v mém životě přišel asi o tři čtvrtě roku dřív, než jsme vůbec na malého zadělali.
Nejdůležitějším mužem v mém životě není manžel (ten je druhý), ani táta (který mi tátou nikdy doopravdy nebyl), ale děda. Byl to člověk, kterého jsem opravdu milovala. Mohla jsem za ním přijít, když jsem měla jakýkoliv problém, trávili jsme spolu spoustu času, s babičkou stáli jako jediní na mé straně, když jsem odešla z domu. Nedá se ani vyjádřit, co pro mě znamenal.
Bohužel měl ale za posledních 20 let velké zdravotní problémy - rakovina, revma, špatná krev atd. Na to, čím si procházel, se držel velice statečně, nikdy to nevzdal, neztrácel jiskru ani svůj charakteristický humor, který ho neopustil ani v těch nejhorších chvílích. Od vánoc 2015 ležel na LDNce, kde jsem ho s manželem poprvé od odvozu do nemocnice navštívila. A když jsem ho viděla, jak je vyhublý a bezmocný, ztratila jsem řeč a chtělo se mi brečet. Ale zároveň jsem věděla, že brečet nesmím, protože to je to poslední, co děda potřebuje.
Byla jsem jako paralyzovaná, jen jsem seděla, dívala se na něj a nevěděla, co mám říkat. Všechno mi najednou přišlo strašně banální a nedůležité. Z tohoto stavu se naštěstí částečně dostal. Navštívila jsem ho pak ještě s babičkou poslední víkend v lednu a už vypadal o trochu lépe. Dokonce žertoval. „Já už ho ani nemůžu najít“, povídá mi. „Koho nemůžeš najít?“, ptám se nechápavě. „No, pinďoura“, odpověděl a s babičkou jsme se začaly smát. A to byly poslední chvíle, co jsem ho viděla živého.
V únoru jsem za dědečkem chtěla také jet, ale bohužel byla chřipková epidemie a byly asi na dva týdny zakázané návštěvy. No a potom, na přelomu února a března, kdy to šlo, jsem „neměla čas“. Uvozovky jsou zde proto, že si doteď vyčítám, že jsem nezrušila všechny plány a nepřijela. Tím, že bydlím 200 km daleko, tak je to trochu složitější a navíc jsme v tu dobu měli hlouběji do kapsy. Teď zpětně si říkám, jaká jsem blbá, že jsem tam nebyla každý víkend, že peníze se dají vydělat, ale čas už se zpátky nevrátí.
Děda umřel 9. března 2016 ráno kolem šesté hodiny a mě se ten den změnil život. Trvalo mi asi dva týdny, než mi došlo, co se stalo. Do té doby mi to nějak nedocházelo, jako kdyby to byl jen sen, ze kterého se probudím. V den pohřbu jsme měli před obřadem blízká rodina možnost se s ním rozloučit, což zahrnovalo otevřenou rakev za sklem. Původně jsem nechtěla, ale nakonec jsem šla. Bylo to poslední rozloučení a pro mě zároveň jako jakýsi trest. Bylo strašné ho tam vidět, ten pohled byl hrozný. A já jsem si v duchu říkala „zapamatuj si to, vryj si tenhle pohled do paměti“. Nevěděla jsem proč, to mi došlo až po roce. Chtěla jsem sama sebe vytrestat za to, že jsem s ním nestrávila maximum svého času, když jsem mohla.
Smrtí dědečka mi vlastně skončila jedna etapa mého života a začala nová. Shodou náhod jsme se začali snažit o prcka v únoru 2016, tedy těsně předtím, než děda zemřel. Povedlo se to v prosinci téhož roku a v srpnu 2017 se náš malý lump narodil. Dá se říct, že je to taková „náhrada“ - jeden život skončil a jeden začal. I když už tu dědeček fyzicky není, vím, že jeho duše je tu pořád s námi. Hraji s ním karty a objímám ho alespoň ve snech. Pořád, i když už je to dva roky.
Děkuji, pokud jste to přečetli až sem. Možná je to trochu depresivní čtení, ale tak to cítím a takový je život. Hezký den.
Přečtěte si také
Začala jsem nakupovat jídlo podle jídelníčku. Ušetřili jsme víc, než jsem čekala
- Anonymní
- 25.09.26
- 860
S manželem jsme pořád hádali o tom, kolik utrácíme za jídlo. Je pravda, že náklady byly obrovské, návštěvy supermarketů čím dál častější. Vždycky jsem si říkala, že jen koupím pár věcí k večeři, a...
Pracuji jako chůva, děti miluju. A nikdo nechápe, proč jsem vlastní nechtěla
- Anonymní
- 25.09.26
- 2058
V dnešní době každý řeší toho druhého. Když se něčím „lišíte“, je to špatně. Mně je 45 let, už roky pracuji jako chůva, mám vystudovaný peďák, učila jsem ve škole, vedla kroužky a nakonec si...
Osm let jsem byla jen na rodičáku. Teď mi manžel oznámil krutou zprávu
- Anonymní
- 25.09.26
- 2305
Osm let. Přesně tak dlouho jsem strávila na rodičovské dovolené. Tři děti jsem si pořídila hned po vysoké škole, takže mé pracovní zkušenosti byly prakticky nulové. Ale byla to naše společná...
Dcera odmítá jíst normální jídlo. Ale když ho nazvu jinak, najednou ho miluje
- Anonymní
- 25.09.26
- 2441
Dceři jsou právě 4 roky. Má úžasnou fantazii a prakticky cokoliv řekne, je jak vystřižené z nějaké kouzelné pohádky. Stromy prostě nejsou stromy, ale jsou to nádherní gigantičtí tvorové, co...
Chtěla jsem vrátit peníze za nefunkční kroužek. Odpověď vedení mě rozzuřila
- Anonymní
- 25.09.26
- 3056
Na letáku to vypadalo jako naprosto dokonalá investice do budoucnosti naší dcery. Slibovali intenzivní rozvoj řeči, stimulaci kognitivních funkcí a dokonce i speciální cvičení na posílení středu...
Nechala jsem děti manželovi a odjela. Reakce mojí mámy mě zarazila
- Anonymní
- 24.09.26
- 2625
Mám dvě skvělé děti a musím říct, že na nedostatek pomoci si stěžovat nemůžu. Moje máma hlídala odjakživa velmi pravidelně a já jí za to byla vděčná. Jenže se postupně stal zvykem vzorec, který mě...
Chtěla jsem si přivydělat pronájmem pokoje. Spolubydlící si spletl byt s hotelem
- Anonymní
- 24.09.26
- 3189
Když mi letos zvedli nájem, začala jsem přemýšlet, jak si trochu ulevit. Bydlím sama ve větším bytě a jeden pokoj jsem stejně používala jen jako skladiště. Řekla jsem si, že ho nabídnu někomu, kdo...
Kroužky nám měly zpříjemnit podzim. Místo toho máme každý den závody s časem
- Anonymní
- 24.09.26
- 3003
Když se mě někdo v létě zeptal, na jaké kroužky budou děti chodit, měla jsem z toho ještě docela radost. Připadalo mi to jako hezká součást podzimu. Děti budou mít nějaké aktivity, najdou si...
Doma se pořád hádáme o peníze. Manžel prý jen vydělává a já na rodičáku utrácím
- Anonymní
- 24.09.26
- 1194
Dokud jsme neměli Anežku a já chodila do práce, peníze jsme nikdy moc neřešili. Každý jsme měli svůj účet a bylo to v pohodě. Jenže na rodičovské jsem přišla o svůj příjem a co si budeme povídat,...
Pořád si stěžuju, že mi je zima. Manžel už mě prý nemůže poslouchat
- Anonymní
- 24.09.26
- 1268
V poslední době je mi pořád zima. Stačí, aby se venku trochu ochladilo, a já už vytahuju mikinu. Ráno mám studené ruce, večer si beru ponožky a když sedím delší dobu na gauči, nejraději se zabalím...
a mám to stejně jako ty nestačila jsem se s dědečkem rozloučit a do teď toho lituji a bolí to 
.. Nám dědeček umřel 4 února 2017 dva dny před svýma narozeninama letos by mu bylo 70 
mate nejake dukazy pro toto tvrzeni nebo jen referujete, to co jste nekde zaslechla? ntb. vas prispevek je v tomto pripade velmi neeticky a poukazuje to na vasi slaboduchost.
. Minuly jsme se o 15 minut. Byla jsem uz na ceste do nemocnice kdyz volal tata. Porad me to tak mrzelo. Az se mi po dvou tydnech zdal sen, kdy mi mamka rekla, at to necham byt a chytla tatu za ruku a odesli… tak jsem si to vylozila, ze se uzirat nemam, proste to tak melo byt.
Radujte se z nového života, hrozně to utíká. 
Krásný deníček. Děkuji za něj! Mám stejné pocity vůči mojí mamince, která bez předchozí nemoci zemřela náhle na infarkt, já bydlím 5000km daleko a živou jsem jí naposledy viděla 8 měsíců přetím, než zemřela. Byl to pro mě strašlivý šok, to ani nemusím povídat. Tolik jsem jí toho chtěla říct a poděkovat, létat za ní častěji…ale už se to nedá vrátit.
Kromě její ztráty mě bolí i to, že jsem se k ní nechovala lépe. Budu se tím trápit do konce života…Když umřela, hrozěn jsem chtěla miminko, aby zaplnilo tu prázdnotu. Díky ní mám holčičku, která je mamince neskutečně podobná! má její úsměv. Já nevěřím na duše nebo tak, ale díky tomu úsměvu, co po své babičce podědila, je tu máma pořád se mnou. Bez ní by se moje holčička nenarodila.