Nový život
- Těhotenství
- Maci1987
- 29.10.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Od zjištění té krásné noviny až po přivítání toho malého ufounka. :) Byl začátek září a my jsme byli na svatbě bratrance. Víno teklo proudem a zábava byla skvělá. Odbyla půlnoc a přítel zval na panáky na jeho narozeniny. Jak jsem na to mohla zapomenout? Pláč nešel zastavit... to asi to víno.
O několik dní později jsem začala pociťovat děsnou únavu (asi podzimní únava), začala mě nezvykle bolet prsa a nemohla jsem nosit své oblíbené náušnice. Za pár dní má přijít červená návštěva… dneska má přijít… včera měla přijít… předevčírem měla přijít!
Ok, tak já si teda udělám test. Během vteřiny dvě mega čáry! Ooops! Následoval pláč, smích, pláč, pláč smích… Asi bych to měla oznámit příteli. „Zlato, nastav ruce a zavři oči,“ položila jsem mu do dlaní test.
„Co to je?“
„To je těhotenský test.“
„Proč mi dáváš ségry těhotenský test?“ (ségra otěhotněla čtvrt roku přede mnou)
„To není ségry test, to je můj test.“
„Cože? To jako, že budeme mít mimino?!“
„Ano, čekáme miminko.“
Přítel vstal, chodil po obýváku, šel do kuchyně si dát panáka. Vrací se, znovu kouká na test.
„Zlato, doufám, že ty dvě čárky neznamená, že čekáme dvojčata.“
Totálně mě odzbrojil a přišel můj záchvat smíchu, který pokračoval do záchvatu pláče.
Začátkem října těhotenství potvrzeno na gyndě a vystavili průkazku. (Já jsem jakože fakt oficiálně těhotná! 
)
V průběhu října jsem dvakrát celkem dost zakrvácela, tak jsem v noci jela na pohotovost do nemocnice.
„Je to v pořádku. Už víte, kde chcete rodit?“
Naprosto nepřipravená soukám z hlavy, že váhám, jestli tady (Bulovka) nebo Apolinář.
„Tak asi tady, mám to tu nejblíž.“
„Tak se zaregistrujte.“
Moje váhání díky bohu rozsekl stanovený termín porodu, kdy Bulovka měla zavřeno. Tím nade mnou ovšem visel obří úkol - dostat se k Apolináři. Nastal den „D“, teda respektive den „R“. Ráno nasedám do vlaku s mobilem v ruce, čekám až odbude 8. hodina a rychle odesílám data registrace. Paráda, jsem tam. 
Přišel první velký ultrazvuk, jedeme k Apolináři. Vše v pořádku, screening dopadl skvěle. „Jééé, vaše miminko se staví na hlavu a nechce se zaboha otočit. Tady máte fotku vašeho na hlavu postaveného miminka!“
Je den po Vánocích, koukáme na televizi a najednou mi někdo zevnitř zaklepal na břicho. Naprosto úžasný pocit, cítit první pohyby miminka.
Druhý velký ultrazvuk absolvujeme zase u Apolináře, naštěstí opět vše v pořádku.
„Víte pohlaví?“
„Tuším, že to bude kluk.“
„No, tak z tohohle už holčička fakt nebude.“
Je tady obávaný test na cukrovku.
„Tady si sedněte, tady máte roztok, na vypití máte 5 minut a pak budou tři odběry.“
Beru kelímek, celý ho na ex vypiju. Já nevím, co všichni dělají, vždyť je to dobrý. Sestřička nechápavě kouká a dodává, že tohle za svou praxi nezažila. Odběry paráda a test vyšel dobře.
Třetí velký ultrazvuk dopadl opět v pořádku.
Zbývají dva týdny do termínu, moje gynekoložka se se mnou loučí a mně čeká první monitor v porodnici. Našemu chlapečkovi se moc nelíbí, tak do něj pěkně kope… Druhý monitor se mu znelíbil ještě víc, tak pro jistotu kopne s takovou vervou, že mi sonda odlítne z břicha
Je sobota večer, do termínu zbývají dva dny. Jdu spát lehce kolem jedné v neděli ráno. Ve dvě mě vzbudila docela hustá bolest břicha, která mi vystřelovala až do stehen. Asi kontrakce? Jsou tohle kontrakce? Googlím… asi jo.
Za 8 minut přijde další. Stahuju počítač kontrakcí. Zatím se to dá vydržet, najdu si polohu na psa a prodýchávám. Takhle pokračuju asi do 5. ráno. Intervaly se krátí, jsem na pěti minutách. Dávám vanu. Je 7 ráno, já jsem na 4 minutách a jedeme do porodnice.
Doběhne za mnou přítel z práce. Kontrola a resumé: „Jste zavřená na tisíc západů - vy nerodíte. Přijďte, až budete mít kontrakce minimálně 2 hodiny v kuse po méně než 3 minutách.“
Cítím se, jako by mi rozkopali hračky, už nemůžu, už chci rodit. Doma dávám další vanu, a až do odpoledne si se mnou kontrakce hrajou, chvíli 4, chvíli 3, chvíli zase 5 minut… Ha… už se mi ustálily 2-3 minuty a už to trvá skoro dvě hodiny. Tak jedeme.
Jsme na místě. Probíhá vyšetření, zavřená na tisíc západů, ale už mě neposílají domů. Sestřička se ptá, jestli chci píchnout vodu, okamžitě chci. Jupí, otevřela jsem se na 3 prsty. Následuje tabletka na uvolnění porodních cest, oxytocin, epidurál a kontrakce 1-2 minuty.
Bohužel kvůli monitoru musím ležet na boku, což je pro mně nejnesnesitelnější poloha. Pouštějí mně do sprchy, na míč, dělají klystýr… Otevírám se na 7 prstů. Doktoři už to chtějí ukončit císařem, asistentka nás všechny přesvědčuje, že to zvládneme přirozeně.
Moje energie skončila… došla, naprosto se vyčerpala. Prosím o otevření okna, na chvíli na čerstvém vzduchu usínám. Spím chvilku. Venku zafoukal silně vítr, já se vzbudila, a najednou šílená bolest. Asistentka hlásí, že jsem otevřená na 10 a jdeme na to.
Párkrát zatlačím a naše štěstí je na světě. Přítel stříhá šňůru a hlásí: „Ty jo, ten má velkýho pinoura, to nemá po mně.“*…personál se směje.
Dostávám našeho Matýska na prsa, nepláče, je teplý, krásný, malinký a hrozně pokakaný. Zavaluje mně pocit absolutního štěstí. Vůbec nevnímám šití a odchod placenty. Berou mi Matýska, přítel si ho jde označkovat, zvážit a změřit a po chvilce mi ho zase vrací. Tímto začala nová životní role a dosud nepoznaná ta nejhlubší láska.
Přečtěte si také
Dcera babičce schovala drahý šperk. Ta pak obvinila mě, že jsem ho ukradla
- Anonymní
- 22.09.26
- 42
Byly jsme s Aničkou na návštěvě u mé babičky. Je jí 85, nohy jí moc neslouží, ale paměť má jako slon. Aničce je pět let a má období, že miluje šperky a vše, co se třpytí. Když jsem odběhla pro...
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 3507
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 2382
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 2453
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 1568
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 6501
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
Manžel vydělává, já prosím o peníze. Na rodičovské jsem ztratila svobodu
- Anonymní
- 20.09.26
- 4935
Dokud jsme oba chodili do práce, měli jsme společný účet a o penězích rozhodovali spolu. Po narození dětí se ale pravidla nenápadně změnila. Manžel začal svou výplatu považovat za vlastní peníze a...
První třída mě naučila, že dítě nepotřebuje umět všechno ještě před školou
- Anonymní
- 20.09.26
- 1959
Moje dcera minulý rok začala chodit do školy. Musím říct, že větší nervy jsme měli my jako rodiče. Začalo to samozřejmě zápisem. Na ten jsme se opravdu učili jako kdysi my na střední školu. Už...
Manifest jednoty a vnitřní svobody
- Nápomocný
- 20.09.26
- 332
Průvodce pro probuzení lidské bytosti v moderním labyrintu.
„Zařídíš to, viď?“ Všichni v rodině spoléhají na mě, ale kdo pomůže mně?
- Anonymní
- 20.09.26
- 2402
Jsou dny, kdy cítím, že je toho na mě prostě moc. Nevím, kde mi hlava stojí a všichni spoléhají na to, že já něco udělám. Zařídíme tohle, tamto, nakoupím, vyzvednu, uvařím. A když na něco zapomenu,...
dočetla jsem to di dvojčat na těhotenskym testu a říkám si: počkat, to už jsem někde slyšela.. 
rychle jedu nahoru juknout, čí je to deníček a je to jasný 
a nejkrásnější je podle mě ta poslední věta 
Muselo to jít 
A to jsem si to chtěla zapamatovat, abych mohla porovnat třeba s dalším porodem v budoucnu, ale fakt si to nepamatuji 
