Nový život
- Těhotenství
- Maci1987
- 29.10.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Od zjištění té krásné noviny až po přivítání toho malého ufounka. :) Byl začátek září a my jsme byli na svatbě bratrance. Víno teklo proudem a zábava byla skvělá. Odbyla půlnoc a přítel zval na panáky na jeho narozeniny. Jak jsem na to mohla zapomenout? Pláč nešel zastavit... to asi to víno.
O několik dní později jsem začala pociťovat děsnou únavu (asi podzimní únava), začala mě nezvykle bolet prsa a nemohla jsem nosit své oblíbené náušnice. Za pár dní má přijít červená návštěva… dneska má přijít… včera měla přijít… předevčírem měla přijít!
Ok, tak já si teda udělám test. Během vteřiny dvě mega čáry! Ooops! Následoval pláč, smích, pláč, pláč smích… Asi bych to měla oznámit příteli. „Zlato, nastav ruce a zavři oči,“ položila jsem mu do dlaní test.
„Co to je?“
„To je těhotenský test.“
„Proč mi dáváš ségry těhotenský test?“ (ségra otěhotněla čtvrt roku přede mnou)
„To není ségry test, to je můj test.“
„Cože? To jako, že budeme mít mimino?!“
„Ano, čekáme miminko.“
Přítel vstal, chodil po obýváku, šel do kuchyně si dát panáka. Vrací se, znovu kouká na test.
„Zlato, doufám, že ty dvě čárky neznamená, že čekáme dvojčata.“
Totálně mě odzbrojil a přišel můj záchvat smíchu, který pokračoval do záchvatu pláče.
Začátkem října těhotenství potvrzeno na gyndě a vystavili průkazku. (Já jsem jakože fakt oficiálně těhotná! 
)
V průběhu října jsem dvakrát celkem dost zakrvácela, tak jsem v noci jela na pohotovost do nemocnice.
„Je to v pořádku. Už víte, kde chcete rodit?“
Naprosto nepřipravená soukám z hlavy, že váhám, jestli tady (Bulovka) nebo Apolinář.
„Tak asi tady, mám to tu nejblíž.“
„Tak se zaregistrujte.“
Moje váhání díky bohu rozsekl stanovený termín porodu, kdy Bulovka měla zavřeno. Tím nade mnou ovšem visel obří úkol - dostat se k Apolináři. Nastal den „D“, teda respektive den „R“. Ráno nasedám do vlaku s mobilem v ruce, čekám až odbude 8. hodina a rychle odesílám data registrace. Paráda, jsem tam. 
Přišel první velký ultrazvuk, jedeme k Apolináři. Vše v pořádku, screening dopadl skvěle. „Jééé, vaše miminko se staví na hlavu a nechce se zaboha otočit. Tady máte fotku vašeho na hlavu postaveného miminka!“
Je den po Vánocích, koukáme na televizi a najednou mi někdo zevnitř zaklepal na břicho. Naprosto úžasný pocit, cítit první pohyby miminka.
Druhý velký ultrazvuk absolvujeme zase u Apolináře, naštěstí opět vše v pořádku.
„Víte pohlaví?“
„Tuším, že to bude kluk.“
„No, tak z tohohle už holčička fakt nebude.“
Je tady obávaný test na cukrovku.
„Tady si sedněte, tady máte roztok, na vypití máte 5 minut a pak budou tři odběry.“
Beru kelímek, celý ho na ex vypiju. Já nevím, co všichni dělají, vždyť je to dobrý. Sestřička nechápavě kouká a dodává, že tohle za svou praxi nezažila. Odběry paráda a test vyšel dobře.
Třetí velký ultrazvuk dopadl opět v pořádku.
Zbývají dva týdny do termínu, moje gynekoložka se se mnou loučí a mně čeká první monitor v porodnici. Našemu chlapečkovi se moc nelíbí, tak do něj pěkně kope… Druhý monitor se mu znelíbil ještě víc, tak pro jistotu kopne s takovou vervou, že mi sonda odlítne z břicha
Je sobota večer, do termínu zbývají dva dny. Jdu spát lehce kolem jedné v neděli ráno. Ve dvě mě vzbudila docela hustá bolest břicha, která mi vystřelovala až do stehen. Asi kontrakce? Jsou tohle kontrakce? Googlím… asi jo.
Za 8 minut přijde další. Stahuju počítač kontrakcí. Zatím se to dá vydržet, najdu si polohu na psa a prodýchávám. Takhle pokračuju asi do 5. ráno. Intervaly se krátí, jsem na pěti minutách. Dávám vanu. Je 7 ráno, já jsem na 4 minutách a jedeme do porodnice.
Doběhne za mnou přítel z práce. Kontrola a resumé: „Jste zavřená na tisíc západů - vy nerodíte. Přijďte, až budete mít kontrakce minimálně 2 hodiny v kuse po méně než 3 minutách.“
Cítím se, jako by mi rozkopali hračky, už nemůžu, už chci rodit. Doma dávám další vanu, a až do odpoledne si se mnou kontrakce hrajou, chvíli 4, chvíli 3, chvíli zase 5 minut… Ha… už se mi ustálily 2-3 minuty a už to trvá skoro dvě hodiny. Tak jedeme.
Jsme na místě. Probíhá vyšetření, zavřená na tisíc západů, ale už mě neposílají domů. Sestřička se ptá, jestli chci píchnout vodu, okamžitě chci. Jupí, otevřela jsem se na 3 prsty. Následuje tabletka na uvolnění porodních cest, oxytocin, epidurál a kontrakce 1-2 minuty.
Bohužel kvůli monitoru musím ležet na boku, což je pro mně nejnesnesitelnější poloha. Pouštějí mně do sprchy, na míč, dělají klystýr… Otevírám se na 7 prstů. Doktoři už to chtějí ukončit císařem, asistentka nás všechny přesvědčuje, že to zvládneme přirozeně.
Moje energie skončila… došla, naprosto se vyčerpala. Prosím o otevření okna, na chvíli na čerstvém vzduchu usínám. Spím chvilku. Venku zafoukal silně vítr, já se vzbudila, a najednou šílená bolest. Asistentka hlásí, že jsem otevřená na 10 a jdeme na to.
Párkrát zatlačím a naše štěstí je na světě. Přítel stříhá šňůru a hlásí: „Ty jo, ten má velkýho pinoura, to nemá po mně.“*…personál se směje.
Dostávám našeho Matýska na prsa, nepláče, je teplý, krásný, malinký a hrozně pokakaný. Zavaluje mně pocit absolutního štěstí. Vůbec nevnímám šití a odchod placenty. Berou mi Matýska, přítel si ho jde označkovat, zvážit a změřit a po chvilce mi ho zase vrací. Tímto začala nová životní role a dosud nepoznaná ta nejhlubší láska.
Přečtěte si také
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 23
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 61
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 63
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 80
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1459
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1809
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 547
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 608
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 489
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 766
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
dočetla jsem to di dvojčat na těhotenskym testu a říkám si: počkat, to už jsem někde slyšela.. 
rychle jedu nahoru juknout, čí je to deníček a je to jasný 
a nejkrásnější je podle mě ta poslední věta 
Muselo to jít 
A to jsem si to chtěla zapamatovat, abych mohla porovnat třeba s dalším porodem v budoucnu, ale fakt si to nepamatuji 
