Nový život
- Těhotenství
- Maci1987
- 29.10.16 načítám...
Od zjištění té krásné noviny až po přivítání toho malého ufounka. :) Byl začátek září a my jsme byli na svatbě bratrance. Víno teklo proudem a zábava byla skvělá. Odbyla půlnoc a přítel zval na panáky na jeho narozeniny. Jak jsem na to mohla zapomenout? Pláč nešel zastavit... to asi to víno.
O několik dní později jsem začala pociťovat děsnou únavu (asi podzimní únava), začala mě nezvykle bolet prsa a nemohla jsem nosit své oblíbené náušnice. Za pár dní má přijít červená návštěva… dneska má přijít… včera měla přijít… předevčírem měla přijít!
Ok, tak já si teda udělám test. Během vteřiny dvě mega čáry! Ooops! Následoval pláč, smích, pláč, pláč smích… Asi bych to měla oznámit příteli. „Zlato, nastav ruce a zavři oči,“ položila jsem mu do dlaní test.
„Co to je?“
„To je těhotenský test.“
„Proč mi dáváš ségry těhotenský test?“ (ségra otěhotněla čtvrt roku přede mnou)
„To není ségry test, to je můj test.“
„Cože? To jako, že budeme mít mimino?!“
„Ano, čekáme miminko.“
Přítel vstal, chodil po obýváku, šel do kuchyně si dát panáka. Vrací se, znovu kouká na test.
„Zlato, doufám, že ty dvě čárky neznamená, že čekáme dvojčata.“
Totálně mě odzbrojil a přišel můj záchvat smíchu, který pokračoval do záchvatu pláče.
Začátkem října těhotenství potvrzeno na gyndě a vystavili průkazku. (Já jsem jakože fakt oficiálně těhotná! 
)
V průběhu října jsem dvakrát celkem dost zakrvácela, tak jsem v noci jela na pohotovost do nemocnice.
„Je to v pořádku. Už víte, kde chcete rodit?“
Naprosto nepřipravená soukám z hlavy, že váhám, jestli tady (Bulovka) nebo Apolinář.
„Tak asi tady, mám to tu nejblíž.“
„Tak se zaregistrujte.“
Moje váhání díky bohu rozsekl stanovený termín porodu, kdy Bulovka měla zavřeno. Tím nade mnou ovšem visel obří úkol - dostat se k Apolináři. Nastal den „D“, teda respektive den „R“. Ráno nasedám do vlaku s mobilem v ruce, čekám až odbude 8. hodina a rychle odesílám data registrace. Paráda, jsem tam. 
Přišel první velký ultrazvuk, jedeme k Apolináři. Vše v pořádku, screening dopadl skvěle. „Jééé, vaše miminko se staví na hlavu a nechce se zaboha otočit. Tady máte fotku vašeho na hlavu postaveného miminka!“
Je den po Vánocích, koukáme na televizi a najednou mi někdo zevnitř zaklepal na břicho. Naprosto úžasný pocit, cítit první pohyby miminka.
Druhý velký ultrazvuk absolvujeme zase u Apolináře, naštěstí opět vše v pořádku.
„Víte pohlaví?“
„Tuším, že to bude kluk.“
„No, tak z tohohle už holčička fakt nebude.“
Je tady obávaný test na cukrovku.
„Tady si sedněte, tady máte roztok, na vypití máte 5 minut a pak budou tři odběry.“
Beru kelímek, celý ho na ex vypiju. Já nevím, co všichni dělají, vždyť je to dobrý. Sestřička nechápavě kouká a dodává, že tohle za svou praxi nezažila. Odběry paráda a test vyšel dobře.
Třetí velký ultrazvuk dopadl opět v pořádku.
Zbývají dva týdny do termínu, moje gynekoložka se se mnou loučí a mně čeká první monitor v porodnici. Našemu chlapečkovi se moc nelíbí, tak do něj pěkně kope… Druhý monitor se mu znelíbil ještě víc, tak pro jistotu kopne s takovou vervou, že mi sonda odlítne z břicha
Je sobota večer, do termínu zbývají dva dny. Jdu spát lehce kolem jedné v neděli ráno. Ve dvě mě vzbudila docela hustá bolest břicha, která mi vystřelovala až do stehen. Asi kontrakce? Jsou tohle kontrakce? Googlím… asi jo.
Za 8 minut přijde další. Stahuju počítač kontrakcí. Zatím se to dá vydržet, najdu si polohu na psa a prodýchávám. Takhle pokračuju asi do 5. ráno. Intervaly se krátí, jsem na pěti minutách. Dávám vanu. Je 7 ráno, já jsem na 4 minutách a jedeme do porodnice.
Doběhne za mnou přítel z práce. Kontrola a resumé: „Jste zavřená na tisíc západů - vy nerodíte. Přijďte, až budete mít kontrakce minimálně 2 hodiny v kuse po méně než 3 minutách.“
Cítím se, jako by mi rozkopali hračky, už nemůžu, už chci rodit. Doma dávám další vanu, a až do odpoledne si se mnou kontrakce hrajou, chvíli 4, chvíli 3, chvíli zase 5 minut… Ha… už se mi ustálily 2-3 minuty a už to trvá skoro dvě hodiny. Tak jedeme.
Jsme na místě. Probíhá vyšetření, zavřená na tisíc západů, ale už mě neposílají domů. Sestřička se ptá, jestli chci píchnout vodu, okamžitě chci. Jupí, otevřela jsem se na 3 prsty. Následuje tabletka na uvolnění porodních cest, oxytocin, epidurál a kontrakce 1-2 minuty.
Bohužel kvůli monitoru musím ležet na boku, což je pro mně nejnesnesitelnější poloha. Pouštějí mně do sprchy, na míč, dělají klystýr… Otevírám se na 7 prstů. Doktoři už to chtějí ukončit císařem, asistentka nás všechny přesvědčuje, že to zvládneme přirozeně.
Moje energie skončila… došla, naprosto se vyčerpala. Prosím o otevření okna, na chvíli na čerstvém vzduchu usínám. Spím chvilku. Venku zafoukal silně vítr, já se vzbudila, a najednou šílená bolest. Asistentka hlásí, že jsem otevřená na 10 a jdeme na to.
Párkrát zatlačím a naše štěstí je na světě. Přítel stříhá šňůru a hlásí: „Ty jo, ten má velkýho pinoura, to nemá po mně.“*…personál se směje.
Dostávám našeho Matýska na prsa, nepláče, je teplý, krásný, malinký a hrozně pokakaný. Zavaluje mně pocit absolutního štěstí. Vůbec nevnímám šití a odchod placenty. Berou mi Matýska, přítel si ho jde označkovat, zvážit a změřit a po chvilce mi ho zase vrací. Tímto začala nová životní role a dosud nepoznaná ta nejhlubší láska.
Přečtěte si také
Po pracovní akci jsem políbila kolegyni. Pořád na to myslím a manžela ignoruji
- Anonymní
- 22.04.26
- 1628
O tom, jestli nejsem náhodou na ženy, přemýšlím už delší dobu. Vždycky jsem tu myšlenku ale rychle zahnala a snažila se ji neřešit. Pak se to ale stalo. Pracovní akce, jedna noc mimo domov, hodně...
Máma naletěla šarlatánce, která z ní tahá peníze. A já nevím, jak jí pomoci
- Anonymní
- 22.04.26
- 650
Je mi z toho strašně smutno. Moje máma byla vždycky rozumná, praktická ženská, která si uměla poradit a nenechala se jen tak obalamutit. Neříkám, že taková už není, ale od chvíle, kdy odešla do...
Denně vařím pro 4 chlapy. Mám pocit, že většinu volného času trávím jen u plotny
- Anonymní
- 22.04.26
- 1449
Není to tak, že bych žila se čtyřmi muži. Mám manžela a tři syny. Jeden studuje na vysoké a dva na střední. A snědí toho tolik, že bych uživila i závodní jídelnu. Je moje chyba, že jsem je naučila...
Máma mi nikdy miminka pohlídat nechtěla, bráchovi teď hlídá celé dopoledne
- Anonymní
- 22.04.26
- 2107
Dneska jsem se vrátila od mámy a upřímně? Mám v sobě takovej mix vzteku a totálního zmaru, že jsem musela děti nechat u pohádky a jít se vypsat, jinak bych snad začala brečet před nima. Ten pocit...
Proč někteří lidé parkují tak bezohledně? Dnes jsem málem neodjela od školky
- Anonymní
- 22.04.26
- 406
Musím se z toho aspoň vypsat. Bohužel jsem se nedočkala majitele auta, jinak bych se asi neudržela. Parkování u naší školky je složité už delší dobu, hned vedle se staví byty a stavaři to tam dost...
„Vždyť to ještě nebylo dítě,“ a další nevyžádané rady od okolí, když potratíte
- Anonymní
- 21.04.26
- 3512
Potrat jsem zažila už třikrát. Dvakrát se mi to podařilo utajit, ale potřetí už ne. O miminko jsem přišla ve 14. týdnu a to už se schovat nedá. Ženy, které si tím prošly, asi vědí, jaké to je. Ten...
Dcera (16) si přivedla přítele domů a manžel to nemůže rozdýchat. Moc to hrotí
- Anonymní
- 21.04.26
- 2993
Moje šestnáctiletá dcera Kamča si našla kluka. Není to její první zkušenost, ale dalo by se říct, že první vážnější vztah prožívá až teď. Chodí s Denisem skoro půl roku a mně ten kluk připadá...
Nemám ráda děti, ale miluji muže, který má jedno dost náročné. Jak tohle přežít?
- Anonymní
- 21.04.26
- 4323
Život je tak trochu paradox. Od malička nemám ráda děti. Nikdy jsem po nich netoužila a čím jsem byla starší, tím víc jsem věděla, že nejsem na mateřství stavěná. Dlouho jsem žila s mužem, který to...
Sestra-dvojče zemřela, ale já jí vídám každý den. Moje okolí mě má za blázna
- Anonymní
- 21.04.26
- 1653
„A vy máte sourozence?“ ptají se mě často. A moje odpověď většinou zní: „Ano, mám sestru – dvojče.“ Jenže pravda je taková, že moje sestra Adéla před dvěma lety zemřela při autonehodě. A já ji od...
Léta jsem nebyla na gynekologii, ale teď mám problémy. Bojím se nejhoršího
- Anonymní
- 21.04.26
- 1506
Nejsem velká zastánkyně lékařů. Vlastně se jim vyhýbám jako čert kříži. Chodím jen tehdy, když mám nějaký zásadnější problém. Na gynekologii jsem nebyla řadu let. Vlastně ani nevím, jestli moje...
dočetla jsem to di dvojčat na těhotenskym testu a říkám si: počkat, to už jsem někde slyšela.. 
rychle jedu nahoru juknout, čí je to deníček a je to jasný 
a nejkrásnější je podle mě ta poslední věta 
Muselo to jít 
A to jsem si to chtěla zapamatovat, abych mohla porovnat třeba s dalším porodem v budoucnu, ale fakt si to nepamatuji 
