Obavy druhorodičky

Chci žít kvůli svým dětem. Samozřejmě, že jsou i jiné důvody, ale pro mě jsou tím nejdůležitějším mé děti. Chci jim být dobrou mámou i kamarádkou, chci být jejich oporou i jistotou ve všech dobách, které přijdou, ať už budou jakékoli. Chci je vidět vyrůst a dospět. Chci vidět, jak si budují svůj život a být jim po boku či později v dospělosti jen tichým společníkem, který podá pomocnou ruku, kdykoli to budou potřebovat.

Píše se rok 2009, v červenci mám porodit své první dítě, dceru. Jako asi každé rodičky se mě známí a přátele ptají, zda-li se bojím porodu. Nebojím, asi to zní divně, ale nebojím. Stále si opakuji, že se přece nemůžu bát něčeho, co nevím, jaké bude. Vždyť přece netuším, jestli budu rodit spontáně či císařským řezem. Nevím, jestli budou bolesti obrovské, či je nebudu pociťovat, jestli bude porod trvat hodinu či den. Ve všech možných časopisech si pročítám články o tom, jak je normální mít strach, a tak když se blíží datum porodu, pořád čekám na ten strach. Jenomže on se vážně nedostavil.

Aby si někdo nemyslel, že tady machruji, tak jsem neznala eMimino, plně zaměstnaná jsem se dostala maximálně k pročtení Betynky, a tak mě ani ve snu nenapadlo, že existuje něco jako prázdná náruč dnes v 21. století. Ano moje sousedka o chlapečka přišla, ale tam to bohužel zanedbala sama. Byla jsem tedy přesvědčená, že mi se nic takového nemůže stát. Jistěže může, dnes už to vím. Před porodem, to bylo 4. 7. 2009 jsem si nepřála nic jiného, než už porodit. Měla jsem zrovna termín, ale nic se nedělo. Nakonec se dcerka díky bohu narodila 5. 7. 2009 v 7:55, a to za pět minut 12. Narodila se tak proto, že se ztrácely ozvy, ale naštěstí se rozhodla jít ven včas, jinak by se zřejmě přistoupilo k akutním CS, nebo by to nedopadlo dobře, ale to už je díkybohu pryč.

Dnes se píše rok 2011, završila jsem 26. tt. V únoru mám přivést na svět své druhé dítě, říkají, že syna. Od druhého těhotenství se liší v mnoha směrech, trápí mě zažívací potíže, bolesti vazů a úponů, ale hlavně špatně spím. V noci se mi zdají ty nejšílenější noční můry, jaké by ani „Hitchcock“ nevymyslel. Je to většinou slátanina předešlého dne. S postupujícím datem se blíží porod a já se šíleně bojím, ovšem né bolesti, ani těch hodin nebo dní, co budu rodit, ať už to bude jakkoli. Bojím se samozřejmě o dítě, aby bylo vše, jak má a nic se nepokazilo.

Mám také strach o sebe, ale jak jsem již psala, né kvůli bolesti, ale aby nepřišla žádná komplikace (jak se to může kdykoli stát) a já jsem zůstala naživu. Někdo si řekne, ježiši, je mladá, co by se jí mohlo asi tak stát. No cokoliv, jako každé z nás. Chci žít kvůli svým dětem. Samozřejmě, že jsou spousty dalších, jiných důvodů, ale hlavně kvůli svým dětem. Chci jim být dobrou mámou i kamarádkou, chci být jejich oporou i jistotou ve všech dobách, které přijdou, ať už budou jakékoli. Chci je vidět vyrůst a dospět. Chci je vidět, jak si budují svůj život a být jím po boku či později v dospělosti jen tichým společníkem, který podá pomocnou ruku, kdykoli to budou potřebovat.

Spousta z Vás si asi řekne, proč jsem vůbec psala tento deníček. Jednoduše proto, že jsem to ze sebe chtěla dostat. Vím, že manžel i rodiče mají obavy, jak o mě, tak o miminko, tak o dcerku. Bojí se, jak proběhne porod, jak dcerka zvládne odloučení ode mě (a já od ní :-D ), jak to prostě všechno dopadne. A já jim nechci dělat starosti s tím, že myslím občas i na to nejhorší, což umocňují mé šílené sny, které vím, že odejdou, doufám, s porodem. Proto to píši Vám, neb vím, že mezi Vámi je spousta těch, které tento deníček otevřou a zase zavřou, ale taky spousta těch, které mi porozumí a pochopí. Tak to taky má být, každý má právo na to, to cítit jinak.

Přečtěte si také

Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)

Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
  • Anonymní
  • 05.05.26
  • 513

Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
radulkar
5656
31.10.11 08:02

Hezký deníček a musím se k Tobě přidat,nejsi se strachem sama…
Doma mám tříletého syna, narodil se v 36tt císařem po preklamptickém záchvatu a nyní čekám druhého kluka, porod také v únoru. Chápu tvé obavy co a jak bude, i noční můry, od začítku těhu zažívám to samé v bleděmodrém…

  • načítám...
  • Zmínit
Lucie K
167
31.10.11 08:13

Absolutně Ti rozumím,já při porodu měla obdobný problém,nechali mě 3 týdny přenášet,bez jakéhokoliv vyšetření,krom monitoru a až při porodu zjistili,že malej je přidušenej,neaktivní,že je v totálně zkažený plodovce a placenta už ho dávno nevyživuje.Chtěli mi udělat akutního císaře,ale bylo pozdě,takže to bylo buď a nebo.Díky Bohu,oba žijeme!Prý dokonce čekali,že je zažaluju,primař tu neschopnou doktorku,co posrala co mohla,naštěstí vyhodil…Malej měl přes 4 kila,já úzký porodní cesty,bez nástřihu,takže šitá až na p*deli…,dodnes cítím jeden špatný steh a vevnitř mě taky něco táhne,a přes to všechno druhé miminko chci,a vím,že budu mít totální trauma,stejně jako Ty. :-( Ale myšlenky jsou hmotné,nepřipouštěj si ty zlé,ať si to nevsugeruješ nebo nepřivoláš,mysli jen pozitivně a říkej si,že VŠECHNO DOBŘE DOPADNE! A já vám mooooc držím palečky,zvládnete to!!! ;) :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
rybkabezvody
1950
31.10.11 08:19

:hug: krásně napsané, hodně štěsí v únoru!

  • načítám...
  • Zmínit
viky23
17715
31.10.11 08:27

krásně napsané, já se taky porodu až tak nebála, ale víc jsem se bála pak kyretáže, to už kvůli tomu, že byla malá na světě :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Lizbeth
12978
31.10.11 08:34

Lady :hug: :hug:
Drž se..
Do jisté míry myslím, že podíl na tvém strachu má především emimino a internet..ač to zní nevděčně, je to asi tak.. :oops: :lol:
Ale ty to nakonec zvládneš, jako spoustu jiných věcí, které ti život naložil :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
LadyRebeka
12735
31.10.11 09:12

Děkuji všem za slova podpory.

Radulkar koukám máme stejný termín, držím ti taky moc palce, určitě to bude dobré. :kytka:

Lucie, to je neuvěřitelné co se dnes vše ještě může stát, hlavní je, že jste oba v pořádku. :kytka:

Rybko děkuji!

Viky, zkusila sis kočko, určitě to už bude jen dobré. :hug:

Liz, ano ano, to jsem tam chtěla taky napsat, ale pozapoměla jsem. Jooo, jak sladká je nevědomost. :lol: Jinak ti děkuji za slova opory, já vím, že máš semnou boží trpělivost. :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Kalla1412
8594
31.10.11 09:13

Krásný deníček, upřímný a rozumný. Já jsem na začátku prvního těhu a zlé sny mě trápí také. Spím nalevačku, můj můž říká „s rukou v nočníku“ a taky se bojím. Abysme to s prckem oba zvládli. Ty to zvládneš určitě, větší část už máš za sebou, v únoru tady budeme číst od Tebe radostný deníček, uvidíš. Drž se :hug: Moc držím palečky

  • načítám...
  • Zmínit
doriang
5579
31.10.11 10:54

Mám trochu pocit, že čím víc člověk ví, tím větší jsou obavy :wink:

Prvního porodu jsem se samozřejmě bála taky, ale tak nějak jinak než u těch ostatních. U těch dalších jsem věděla do čeho jdu, co všechno se může pokazit a o to to bylo asi horší. Manželovi jsem cestou do porodnice brečela, že se hrozně bojím, on se chudák taky bál a moc nevěděl co se mnou :lol:
Zvládli jsem spolu tři porody, tak se teď uklidňuju tím, že zvládneme i ten další.

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
31.10.11 11:12

holky, to je mazec, já doufám, že to nějak zvládnu, čeká mě první, ale strach mám taky…

  • načítám...
  • Zmínit
LadyRebeka
12735
31.10.11 11:14

S tím, že to bude bolet člověk tak nějak počítá, ovšem ten strach aby se něco nepo. Já budu ryčet taky, už kvůli tomu, že se budu bát jak to vezme malá, že je maminka pryč přes noc. :zed: K tomu porod a strach o malé.

  • načítám...
  • Zmínit
Bludicka
827
31.10.11 11:26

LadyRebeko tvůj příspěvek mě velmi oslovil. Tvoje pocity jsou normální (ne že by je měla každá, ale málo nás zrovna není :lol: ) začíná to u druhýho dítěte, kdy už máma má pocit, že život je obrovská radost, ale díky prvnímu dítěti i obrovský závazek. U třetího a čtvrtého dítěte se k tomu pak přidávají i úvahy o úsloví o vodě a džbánu (mám už dvě, tři zdravé děti …) :oops: a věřím, že divoké sny tomu nepřidají. Ale život krom toho, že je závazek, tak je taky krásnej a za ty dětský hlavičky okolo to stojí. Takže po porodu to bude dobrý a do tý doby to nějak vydržíš, protože to k tomu tak trochu patří. Zkus pozitivní představy a vizualizace před spaním, třeba to ty pitomé sny zažene. A kdyby ne, tak na neprospané noci je dobrá příjemná kniha.

  • načítám...
  • Zmínit
Divine
2608
31.10.11 11:27

Hezky napsane. Ten Tvuj strach je uplne prirozeny. Ja se druheho porodu bojim take vice, nez prvniho. Ne bolesti- jsem silna zenska- ale toho, co ty. Co muj starsi syn, kdyby se se mnou neco stalo, co pritel.
Asi je to normalni a ani se s tema pocitama neda moc bojovat. Drzim pesti tobe i VSEM dalsim rodickam, at vsechno zvladneme!!!!!!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
1Pears1
44193
31.10.11 13:01

Nejsi v tom sama a nejsi jediná :hug:
Vše dobře dopadne :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Freyaa
10052
31.10.11 14:18

Lady,krásný deníček, a neboj se všechno dobře dopadne, ty budeš v pořádku stejně tak jako tvůj malej :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
radusa
853
31.10.11 16:43

Lady,jsi máma…strach o děti budeš mít už celý život…alespoň já to tak cítím. :wink: Neboj, všechno dobře dopadne, vše zvládnete …ty i tvoje rodina.Pocity, co popisuješ,známe snad každá…Já měla štěstí,že mě strach z porodů nepřepadl, prostě jsem si řekla, že to musím brát, jak to přijde…hlavně,že jsou holky v pořádku a zdravé.Strach je přirozený…neboj se ho :wink: Přeju vše nej… :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
asad
125
31.10.11 17:55

tve obavy jsou asi uplně přirozené všechny jsme tim procházeli ,netrap se uživej si to těhulkováni

  • načítám...
  • Zmínit
kathystar
1349
31.10.11 21:54

100% ti rozumím.My se o druhé mimi teprve snažíme,ale také jsem se před prvním porodem nebála.A ted se bojím už dopředu,co všechno by se v těhotenství a při porodu může stát.Svojí rodinu nade vše miluji a o to víc se bojím že tady můžou zůstat bez partnerky a mámy…

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
1.11.11 20:05

Lb jak ti rozumím :hug: .Zažívám uplně to samé i stejné noci plné hruzy a to sem teprve na začátku.V prvním těhu sem tedy taky strach měla,ale ted je ten strach trojnásobnej proto že je tu Matyášek,já a to maličké.
Strašně se bojim odloučení a všeho co si popsala.Drž se :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
alicik
83
2.11.11 10:54

Můj první porod také nebyl moc růžový,rodila jsem ze dne na den ve 36 týdnu a císařem(vysoký tlak)Bala jsem se prvního porodu a toho druhého(pokud otěhotním) budu se bat mnohem a mnohem víc.Jínak mám strach aby se miminko donosilo alespon stejně jako první a za druhé aby jsme to oba přežili.Ono se to řekne jen těhotenství a jen porod ale když se maminka už potká s nějakými komplikací tak o to víc se boji.Strachem si nepomůžeme je to prostě podvědomé a stim se těžko dá něco dělat.A jak se to tady už změnovalo nečti špatné věci na internetu :-D na mě to také mělo špatný vlív :-) Jinak přeji at všechno dobře dopadne a at jste zdravé jako rybíčky :-)

  • načítám...
  • Zmínit
eginka
457
3.11.11 23:03

LadyRebeko, ako by si napisala moje pocity. U prveho nemala som vlastne ziadn strach, nevediela som do ceho isla. Len som mala ruzove sny, ako budem drzat naseho prcka v naruci a spevat mu atd. Ale realita bola uplne ina :-)
Mame doma rocneho chlapce, a cim viac raste, o to viac sa zvetsuju aj starosti. A som znovu tehotna, v 17tt. A tiech starosti a obavy o ich zivot a buducnost s kazdym dnem raste tiez, bude to minimalne 2× viac. Uz ziadne ruzove sny nemam. Mam obavy, ci to vsetko zvladnem :-)
Nase mamky to zladli, tak aj my tiez :palec:

PS: Ked vidim nase Dracatko (buduci rok je rok Draka) na UZ, skacem od radosti a stasta a kricim na Tigrika (velky bracho), co si mysli o svojom surodzenci :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Bože, děkuji Ti...

A proč zrovná ne já?

Moje nejdelší a zároveň nejkratší okamžiky v životě...