Obavy druhorodičky
Chci žít kvůli svým dětem. Samozřejmě, že jsou i jiné důvody, ale pro mě jsou tím nejdůležitějším mé děti. Chci jim být dobrou mámou i kamarádkou, chci být jejich oporou i jistotou ve všech dobách, které přijdou, ať už budou jakékoli. Chci je vidět vyrůst a dospět. Chci vidět, jak si budují svůj život a být jim po boku či později v dospělosti jen tichým společníkem, který podá pomocnou ruku, kdykoli to budou potřebovat.
Píše se rok 2009, v červenci mám porodit své první dítě, dceru. Jako asi každé rodičky se mě známí a přátele ptají, zda-li se bojím porodu. Nebojím, asi to zní divně, ale nebojím. Stále si opakuji, že se přece nemůžu bát něčeho, co nevím, jaké bude. Vždyť přece netuším, jestli budu rodit spontáně či císařským řezem. Nevím, jestli budou bolesti obrovské, či je nebudu pociťovat, jestli bude porod trvat hodinu či den. Ve všech možných časopisech si pročítám články o tom, jak je normální mít strach, a tak když se blíží datum porodu, pořád čekám na ten strach. Jenomže on se vážně nedostavil.
Aby si někdo nemyslel, že tady machruji, tak jsem neznala eMimino, plně zaměstnaná jsem se dostala maximálně k pročtení Betynky, a tak mě ani ve snu nenapadlo, že existuje něco jako prázdná náruč dnes v 21. století. Ano moje sousedka o chlapečka přišla, ale tam to bohužel zanedbala sama. Byla jsem tedy přesvědčená, že mi se nic takového nemůže stát. Jistěže může, dnes už to vím. Před porodem, to bylo 4. 7. 2009 jsem si nepřála nic jiného, než už porodit. Měla jsem zrovna termín, ale nic se nedělo. Nakonec se dcerka díky bohu narodila 5. 7. 2009 v 7:55, a to za pět minut 12. Narodila se tak proto, že se ztrácely ozvy, ale naštěstí se rozhodla jít ven včas, jinak by se zřejmě přistoupilo k akutním CS, nebo by to nedopadlo dobře, ale to už je díkybohu pryč.
Dnes se píše rok 2011, završila jsem 26. tt. V únoru mám přivést na svět své druhé dítě, říkají, že syna. Od druhého těhotenství se liší v mnoha směrech, trápí mě zažívací potíže, bolesti vazů a úponů, ale hlavně špatně spím. V noci se mi zdají ty nejšílenější noční můry, jaké by ani „Hitchcock“ nevymyslel. Je to většinou slátanina předešlého dne. S postupujícím datem se blíží porod a já se šíleně bojím, ovšem né bolesti, ani těch hodin nebo dní, co budu rodit, ať už to bude jakkoli. Bojím se samozřejmě o dítě, aby bylo vše, jak má a nic se nepokazilo.
Mám také strach o sebe, ale jak jsem již psala, né kvůli bolesti, ale aby nepřišla žádná komplikace (jak se to může kdykoli stát) a já jsem zůstala naživu. Někdo si řekne, ježiši, je mladá, co by se jí mohlo asi tak stát. No cokoliv, jako každé z nás. Chci žít kvůli svým dětem. Samozřejmě, že jsou spousty dalších, jiných důvodů, ale hlavně kvůli svým dětem. Chci jim být dobrou mámou i kamarádkou, chci být jejich oporou i jistotou ve všech dobách, které přijdou, ať už budou jakékoli. Chci je vidět vyrůst a dospět. Chci je vidět, jak si budují svůj život a být jím po boku či později v dospělosti jen tichým společníkem, který podá pomocnou ruku, kdykoli to budou potřebovat.
Spousta z Vás si asi řekne, proč jsem vůbec psala tento deníček. Jednoduše proto, že jsem to ze sebe chtěla dostat. Vím, že manžel i rodiče mají obavy, jak o mě, tak o miminko, tak o dcerku. Bojí se, jak proběhne porod, jak dcerka zvládne odloučení ode mě (a já od ní 
), jak to prostě všechno dopadne. A já jim nechci dělat starosti s tím, že myslím občas i na to nejhorší, což umocňují mé šílené sny, které vím, že odejdou, doufám, s porodem. Proto to píši Vám, neb vím, že mezi Vámi je spousta těch, které tento deníček otevřou a zase zavřou, ale taky spousta těch, které mi porozumí a pochopí. Tak to taky má být, každý má právo na to, to cítit jinak.
Přečtěte si také
Milenec mi slíbil nový život. Pak jsem uviděla jeho těhotnou manželku
- Anonymní
- 11.10.26
- 2520
Tvrdil, že jeho manželství už dávno skončilo a čeká jen na správnou chvíli, kdy se odstěhuje. Věřila jsem mu a začala plánovat naši společnou budoucnost. Pak jsem na internetu našla fotografie,...
Dceřiny spolužačky chodí do školy jako lehké děvy. Proč jim to rodiče dovolí?
- Anonymní
- 11.10.26
- 2507
Ráno před školou je někdy zajímavější podívaná než módní přehlídka. Jen místo modelek postávají před vchodem holky, kterým ještě není ani patnáct. A já si čím dál častěji říkám, jestli jsem jediná,...
Manželka mě šokovala návrhem. Prý má nápad, jak oživit náš milostný život
- Anonymní
- 11.10.26
- 1498
S Lídou jsme spolu už nějaký ten pátek. A poslední roky je náš milostný život dost nudný. Před ní bych to neřekl, ale tuším, že to cítí podobně. Ani jeden jsme nějak nedokázali vymyslet, jak ho...
Občas s ním spím jen proto, aby byl doma klid. A začínám z toho mít špatný pocit
- Anonymní
- 11.10.26
- 1123
Přiznat si to není zrovna příjemné. Někdy s přítelem spím, i když sama vůbec nemám chuť. Ne proto, že by mě nutil. On na mě netlačí tak, abych nemohla říct ne. Spíš tlačím sama na sebe a mám pocit,...
Máma chce, abych k ní jezdila častěji. Jenže mě pokaždé rozhodí
- Anonymní
- 11.10.26
- 2422
Moje máma si poslední dobou stěžuje, že k ní málo jezdím. A já vlastně chápu, že jí to může být líto. Jenže kdykoli se návštěva blíží, začínám mít trochu sevřený žaludek. Vím totiž, jak bude probíhat.
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1033
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1977
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 4023
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 1037
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 800
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Ale myšlenky jsou hmotné,nepřipouštěj si ty zlé,ať si to nevsugeruješ nebo nepřivoláš,mysli jen pozitivně a říkej si,že VŠECHNO DOBŘE DOPADNE! A já vám mooooc držím palečky,zvládnete to!!! 
krásně napsané, hodně štěsí v únoru!
K tomu porod a strach o malé.
Jinak přeji at všechno dobře dopadne a at jste zdravé jako rybíčky 