Omluva všem nekojícím maminkám
- Ostatní
- Veras82
- 15.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdy jsem nedokázala pochopit, že některé maminky své děti nekojí, ať už z jakéhokoliv důvodu a odsuzovala je. Tímto deníčkem se všem, nad kterými jsem kroutila hlavou, omlouvám. A proč jsem změnila názor? Dostala jsem za vyučenou.
13. 11. 2012 se nám narodil zdravý chlapeček a já jsem se těšila, jak budu kojit a dám mu to nejlepší, co ode mě může dostat. Schválně jsem si vybrala porodnici, na kterou byly nejlepší ohlasy, co se týče přístupu personálu a pomoci s kojením. Ale asi jsem si vybrala „Černého Petra“. Jen mi malého nasadily na prso a poraď si. A já jako hrdá ženská se přece nebudu doprošovat pomoci, to zvládnu, ne? Kulové. Během 1 dne rozkousané bradavky.
Každé kojení neskutečná bolest a bradavky čím dál horší. Jedna už byla do krve, takže jsem mohla kojit jen z té druhé. Šla jsem za sestřičkami, jestli by malému nemohly dát mé odstříkané mléko, aby si prso odpočinulo a dostalo se mi odpovědi, že ho mám vylít, že nejlepší odsávačka je dítě. Doteď nechápu. Samozřejmě ještě tu noc i druhá bradavka do krve, takže zákaz kojení, jen odstříkávat a „maminko, budeme mu dávat vaše odstříkané mléko a příkrmy“. Najednou to šlo. Připadala jsem si jako v blázinci. Malého jsem tou dobou už měla na „solárku“, protože měl žloutenku. Tudíž už mi ho nevozily, jen jsem jim nosila odstříkané mléko.
Škoda, že noční směna nepředala informace té ranní. Sestra z ranní směny mi najednou vezla syna, tak na ni koukám, co se děje a vysvětluji, že nemůžu kojit, protože mám bradavky do krve a podala jí odstříkané mléko. Ta se jen otočila, vzala prcka a při odchodu prohlásila: „Tak pojď Kryštůfku, když ti mamka nechce dát mléko“. Nezmohla jsem se na žádnou reakci, jen jsem propukla v pláč. Jako kdybych to snad dělala schválně. Asi jsem si schválně nechala rozkousat bradavky.
Ještě ten den za mnou přišla další sestra s tím, že jak to vidím do budoucna s kojením. Na ni nechápavě hledím. Prostě si myslela, že nechci kojit. To už jsem se úplně zhroutila a začala opět brečet a snažila se jí říci, že chci kojit, ale když mám bradavky do krve, tak co mám jako dělat? Asi jí to došlo, tak mě najednou začala uklidňovat, ať nepláču, že bych mohla ztratit mléko. No hormony byly silnější, bulela jsem pěkně dlouho, ale mléko jsem naštěstí neztratila. Každopádně do konce pobytu v porodnici pro mě kojení znamenalo bolest, bolest a zase jen bolest. Prsa se vůbec neléčila.
Po 7 dnech nás konečně pustili domů a já hned volala laktační poradkyni a domluvila si schůzku. Byla úžasná, hodila mě do klidu, ukázala všechny polohy a správnou techniku kojení. Nejdřív jsme ale musely vyléčit prsa. Co se za 7 dní v porodnici nepodařilo, se doma vyléčilo během 1 dne. Psychika zapracovala. No a konečně jsme začali opět plně kojit a já si kojení konečně užívala. No, moc dlouho ne. Po pár dnech se mi udělala v pravém prsu bulka.
Snažila jsem se rozmasírovat, nahřívala jsem, přikládala prcka bradou k tomu místu, ale bulka byla tvrdá jako kámen a jen stále rostla. Za pár dní už to opravdu bolelo. Utíkala jsem ke svému gynekologovi a ten mi v podstatě řekl jen to, co jsem už celou dobu aplikovala. To byl čtvrtek. Takže jsem nedělala nic jiného, než masírovala, nahřívala, kojila (bolest jako prase), odstříkávala, chladila, přikládala list hlávkového zelí a tak pořád dokola. Nepomohlo to vůbec. Prso už bylo rudé, citlivé snad už jen na pohled a bulka už dosahovala rozměrů 5×4cm a ještě k tomu si pořídila menší bulku, která se udělala přímo na ní. To už jsem bolestí nevydržela kojit déle než 10 min.
V pondělí jsem utíkala opět k doktorovi. Ten se zhrozil, nasadil mi antibiotika a léky na zastavení laktace. Z této kombinace mi bylo zle, měla jsem haluze, byla jsem prakticky mimo, zimnice, že na mě manžel naházel 3 peřiny a já se stejně klepala. Prsa stažená, aby se nenalévala a nekončící bolest. Ve 4 odpoledne už se to nedalo vydržet, hekala jsem, jako kdybych měla rodit. Sundala jsem obvaz a hle, prso hrálo modro černou barvou. Takže rychle do nemocnice. Doktorka, že je to absces a musím na chirurgii ihned řezat. Nechápala, že to můj gynekolog nepoznal, že jsem se zbytečně trápila. Na chirurgii mi nejdřív do prsa píchli injekci na umrtvení s tím, že si mám klidně zakřičet. Myslela jsem, že omdlím bolestí. Sestra mi to ještě zmrazila sprejem a šlo se řezat. To už jsem naštěstí necítila. Vytlačili ze mě asi litr hnisu a dali mi do té díry dren s tím, že si mám druhý den zajít na chirurgii v místě bydliště na převaz a kontrolu. Konečně úleva, nic mě nebolelo, zázrak.
Nebojte, už to zkrátím. Druhý den jsem šla tedy na chirurgii do fakultní nemocnice, kterou mám 5min od bydliště. Doktor naštvaný, že mi prso tím kryosprejem totálně popálili, řízli zbytečně hlubokou díru, dali špatný dren, takže rána byla slepená, no samé radosti. Já nevím, že mám takovou smůlu na doktory. Tím, že jsem to měla umrtvené jsem nic z toho nepoznala, tak jsem byla dost překvapená. Říkal, že kryosprej se na takové místa nesmí vůbec používat, maximálně na nohy. Tak nevím, jestli to prso bylo v tak špatném stavu, že vypadalo jako noha?! Každopádně mi tím prý mohla nadobro poškodit prso.
Tři dny jsem chodila na převaz, kdy mi z rány „za živa“ vymačkávali hnis a měnili dren. To jsem jim tam taky hezky hekala. Dnes už mi ho nedali a já si musím sama doma stříkat do rány stříkačkou Betadine roztok. No sama… bude muset manžel, já to jen vidět, tak sebou švihnu.
I když mám hrozný zážitek z kojení a všeho toho, co se odehrálo, určitě bych chtěla případné další dítko kojit. Rozhodně už ale nikdy nebudu žádnou maminku soudit, to vím jistě. No a nemyslete si, že chci svalovat všechnu vinu na lékaře a sestry. Já jsem to taky zadrbala. Měla jsem to všechno řešit hned a ne na poslední chvíli, kdy už se to nedalo vydržet atd.
Teď už snad bude vše jen dobré, ale kdo ví, co nás ještě čeká.
Malý je zdravý a v pořádku a to je to nejdůležitější.
Děkuji, že jste dočetly až do konce a doufám, že jsem budoucí maminky moc nevystrašila.
Přečtěte si také
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 1557
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 1042
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 2671
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 2189
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 708
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 3598
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 1091
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 571
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 1332
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 1086
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
Teda verco- to jsi si tedy uzila

ale hlavne, ze jste jinak v poradku