Pátek třináctého
- Těhotenství
- Marky16
- 17.12.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Bylo to ukázkové těhotenství, žádné nevolnosti, všechny testy dopadly na jedničku, na cestě k nám byl vysněný chlapeček, ale bohužel osud to všechno zařídil jinak.
Myslím, že nastal čas se podělit o svou zkušenost. Takový obyčejný letní den, jen to byl pátek třináctého a to doslova – 13. srpna 2010. Nějak jsem se odpoledne cítila unavená, tak jsem si lehla, ale usnout mi nešlo, byla jsem nějaká nervozní. Navečer jsem začala cítit bolesti v podbřišku, ne nějak silné, snad jen zácpa. Ten den jsme si šli brzy lehnout, protože manžel vstával do práce.
Ale opět jsem nemohla usnout, protože mírné bolesti se opakovaly. Po chvilce sledování jsem zjistila, že bolesti jsou pravidelné, ale ne nijak silné. Snad to nejsou kontrakce, vždyť jsem teprve 25. týden. Po hodině převalování jsem šla na wc a na toaletním papíře krev. Z toho leknutí se mi až hlava zatočila a krve by se ve mně nedořezal. **Vzbudila jsem manžela a říkám, že musíme jet do nemocnice, že se něco děje. **
Po příjezdu do porodnice jsem na vratnici oznámila, co se mi stalo a poslali mě ať zazvoním na porodním sále. Převzala mě hned sestřička napichla na monitor, miminko bylo v pořádku, srdíčko tlouklo, pohyby byly. Pak přišel pan doktor a vzali mě na ultrazvuk o dvě patra níž. Tam pan doktor zjistil, že rodím, vak blan už byl skoro celý venku a už byla jen otázka času, kdy praskne a odteče voda. Dali mě na porodní sál, začali do mě valit kapačky, aby zastavili kontrakce a snažili se porod oddálit.
Píchli mi kortikoidy na urychlení vývoje plic a řekli mi, ať zkusím odpočívat. V noci manžel odjel domů, aby se taky trochu prospal. Ráno jsem se probudila a začala brečet, nedokázala jsem si ani ve snu představit, co bude dál následovat. Vždyť to miminko je ještě moc malé. A co se vlastně stalo, přece to nemůže takhle skončit. Nikdo mi nic neřekl, jen mi občas někdo přišel vyměnit kapačku.
Odpoledne jsem znovu začala cítit kontrakce, řekla jsem to sestřičce, asi za hodinku přisla doktorka a po jejím vyšetření oznámila ať odpoji kapačky, že to víc nezdržíme, že budeme rodit. Ale mám počítat, že to dítě je velmi nezralé. Manžel měl večer dojít na návštěvu, tak jsem mu poslala sms, ať počítá s tím že budeme rodit, že už kapačku odpojili. V momentě byl u mě. Kotrakce byly hned silné a po třech hodinách se chlapeček narodil, měl 29 cm a 632 gramů.
Bohužel čas jeho narození byl zaroveň časem jeho smrti. Po porodu ho ještě 20 minut oživovali, ale pak to na žádost manžela zastavili, bylo riziko poškození mozku, kdyby se náhodou po tak dlouhé době chytil. Byla jsem tak unavená a vyčerpaná, že mi pořád nedocházelo co se stalo. Všichni kolem plakali, manžel, paní doktorka co ho oživovala i porodní asistentka plakala. Byla to moc smutná chvíle. Nakonec mi ho i donesli ukázat, byl moc hezký, už měl i spoustu černých vlásků, byl velmi podobný manželovi.
Ještě několik týdnů po tom, jsem se v noci budila a dívala se na manžela, jak spí a šíleně jsem plakala, protože ta podoba byla neuvěřitelná. Zůstal ve mně jen pocit prázdna a neuvěřitelná bezmoc, proč zrovná já? Čím jsem si to zasloužila? Nikdy jsem nedostala odpověď! Byla jsem na spoustě testů, malý byl na pitvě, ale nepřišlo se vůbec na nic. V říjnu jsem nastoupila zpátky do práce a po dvou menstruacích jsme se začali snažit znova. A povedlo se snad hned na poprvé. Dnes jsem v osmém týdnu a jen doufám, že už nikdy podobnou zkušenost nezažiji.
Doufám, že to prostě byla jen nehoda a nebude ze mě zase za půl roku hromádka neštěstí. Hledala jsem na netu, jestli má někdo podobnou zkušenost jako já, ale je toho velmi málo, skoro nic. Proto doufám, že aspoň můj příběh pomůže někomu, kdo dopadl stejně. Hledala jsem dušičku, která má podobnou zkušenost. A která taky stále hledá odpovědi na své otázky. Ráda v tomhle komukoliv pomůžu, člověk musí být silný a hlavně – čas je nejlepší lékař.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 577
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 390
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 619
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 289
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 188
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18129
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2420
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2620
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2355
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1560
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
přeju to nejkrásnější a nejhodnější miminko na světě, protože ty si ho moc zasloužíš 
Jsi ale skvělá, že jsi se s tím dokázala takhle srovnat (i když samozřejmě bolístka zůstane i nadále), ale je dobře, že to jde z Tebe takhle „ven“, že o tom dokážeš hovořit a neusíš to v sobě!!! Jistě toto těhotenství bude v pořádku až dokonce a narodí se Vám krásné zdravé miminko! Moc držím palečky!!! 
Hodně sil a hodně štěstí!!! 
Tak přeju mnoho sil a ať už taky brzo chováš mimíska. Držím pěstičky
.
Moc o tom nemluvím, do éteru to píšu vůbec poprvé. Statečná jsem nebyla, prostě jsem to musela unést… Lítosti jsem měla na koše, nepomohla… Podpory a normálního chování, které jsem v té době moc potřebovala, jsem dostala, co by se za nehet vešlo. Možná proto o tom nedokážu moc otevřeně mluvit… Ale když jsou ty Vánoce. 
