Pátek třináctého
- Těhotenství
- Marky16
- 17.12.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Bylo to ukázkové těhotenství, žádné nevolnosti, všechny testy dopadly na jedničku, na cestě k nám byl vysněný chlapeček, ale bohužel osud to všechno zařídil jinak.
Myslím, že nastal čas se podělit o svou zkušenost. Takový obyčejný letní den, jen to byl pátek třináctého a to doslova – 13. srpna 2010. Nějak jsem se odpoledne cítila unavená, tak jsem si lehla, ale usnout mi nešlo, byla jsem nějaká nervozní. Navečer jsem začala cítit bolesti v podbřišku, ne nějak silné, snad jen zácpa. Ten den jsme si šli brzy lehnout, protože manžel vstával do práce.
Ale opět jsem nemohla usnout, protože mírné bolesti se opakovaly. Po chvilce sledování jsem zjistila, že bolesti jsou pravidelné, ale ne nijak silné. Snad to nejsou kontrakce, vždyť jsem teprve 25. týden. Po hodině převalování jsem šla na wc a na toaletním papíře krev. Z toho leknutí se mi až hlava zatočila a krve by se ve mně nedořezal. **Vzbudila jsem manžela a říkám, že musíme jet do nemocnice, že se něco děje. **
Po příjezdu do porodnice jsem na vratnici oznámila, co se mi stalo a poslali mě ať zazvoním na porodním sále. Převzala mě hned sestřička napichla na monitor, miminko bylo v pořádku, srdíčko tlouklo, pohyby byly. Pak přišel pan doktor a vzali mě na ultrazvuk o dvě patra níž. Tam pan doktor zjistil, že rodím, vak blan už byl skoro celý venku a už byla jen otázka času, kdy praskne a odteče voda. Dali mě na porodní sál, začali do mě valit kapačky, aby zastavili kontrakce a snažili se porod oddálit.
Píchli mi kortikoidy na urychlení vývoje plic a řekli mi, ať zkusím odpočívat. V noci manžel odjel domů, aby se taky trochu prospal. Ráno jsem se probudila a začala brečet, nedokázala jsem si ani ve snu představit, co bude dál následovat. Vždyť to miminko je ještě moc malé. A co se vlastně stalo, přece to nemůže takhle skončit. Nikdo mi nic neřekl, jen mi občas někdo přišel vyměnit kapačku.
Odpoledne jsem znovu začala cítit kontrakce, řekla jsem to sestřičce, asi za hodinku přisla doktorka a po jejím vyšetření oznámila ať odpoji kapačky, že to víc nezdržíme, že budeme rodit. Ale mám počítat, že to dítě je velmi nezralé. Manžel měl večer dojít na návštěvu, tak jsem mu poslala sms, ať počítá s tím že budeme rodit, že už kapačku odpojili. V momentě byl u mě. Kotrakce byly hned silné a po třech hodinách se chlapeček narodil, měl 29 cm a 632 gramů.
Bohužel čas jeho narození byl zaroveň časem jeho smrti. Po porodu ho ještě 20 minut oživovali, ale pak to na žádost manžela zastavili, bylo riziko poškození mozku, kdyby se náhodou po tak dlouhé době chytil. Byla jsem tak unavená a vyčerpaná, že mi pořád nedocházelo co se stalo. Všichni kolem plakali, manžel, paní doktorka co ho oživovala i porodní asistentka plakala. Byla to moc smutná chvíle. Nakonec mi ho i donesli ukázat, byl moc hezký, už měl i spoustu černých vlásků, byl velmi podobný manželovi.
Ještě několik týdnů po tom, jsem se v noci budila a dívala se na manžela, jak spí a šíleně jsem plakala, protože ta podoba byla neuvěřitelná. Zůstal ve mně jen pocit prázdna a neuvěřitelná bezmoc, proč zrovná já? Čím jsem si to zasloužila? Nikdy jsem nedostala odpověď! Byla jsem na spoustě testů, malý byl na pitvě, ale nepřišlo se vůbec na nic. V říjnu jsem nastoupila zpátky do práce a po dvou menstruacích jsme se začali snažit znova. A povedlo se snad hned na poprvé. Dnes jsem v osmém týdnu a jen doufám, že už nikdy podobnou zkušenost nezažiji.
Doufám, že to prostě byla jen nehoda a nebude ze mě zase za půl roku hromádka neštěstí. Hledala jsem na netu, jestli má někdo podobnou zkušenost jako já, ale je toho velmi málo, skoro nic. Proto doufám, že aspoň můj příběh pomůže někomu, kdo dopadl stejně. Hledala jsem dušičku, která má podobnou zkušenost. A která taky stále hledá odpovědi na své otázky. Ráda v tomhle komukoliv pomůžu, člověk musí být silný a hlavně – čas je nejlepší lékař.
Přečtěte si také
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 2196
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 1132
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 828
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 1064
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 1213
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 5139
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 3327
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 2151
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 1201
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 1512
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
přeju to nejkrásnější a nejhodnější miminko na světě, protože ty si ho moc zasloužíš 
Jsi ale skvělá, že jsi se s tím dokázala takhle srovnat (i když samozřejmě bolístka zůstane i nadále), ale je dobře, že to jde z Tebe takhle „ven“, že o tom dokážeš hovořit a neusíš to v sobě!!! Jistě toto těhotenství bude v pořádku až dokonce a narodí se Vám krásné zdravé miminko! Moc držím palečky!!! 
Hodně sil a hodně štěstí!!! 
Tak přeju mnoho sil a ať už taky brzo chováš mimíska. Držím pěstičky
.
Moc o tom nemluvím, do éteru to píšu vůbec poprvé. Statečná jsem nebyla, prostě jsem to musela unést… Lítosti jsem měla na koše, nepomohla… Podpory a normálního chování, které jsem v té době moc potřebovala, jsem dostala, co by se za nehet vešlo. Možná proto o tom nedokážu moc otevřeně mluvit… Ale když jsou ty Vánoce. 
