Plaváček

Jo doma v umyvadýlku - tam je pěkně teploučko, mám měkkou podložku, vodička je krásně teploučká, máma s tátou pobíhají kolem a dělají cukrbliky… A najednou škrtící plavky, další děti a maminy k tomu, tetky instruktorky, velký bazén s chladnější vodičkou (30°C) - zkrátka sousta nových vjemů a ještě k tomu mě máma vytáhla spící z vyhřátého pelíšku… Taky jsem to dala najevo pořádným řevem, jen ať ví, že se mi to nelíbí! Maminka zase s obavami hledí na mokrou podlahu, už dopředu si dělá starosti, že jí Verunka z mokrých rukou vyklouzne…

Nevyklouzla, řvala jak pavián, ale instruktorky z Kenny mě uklidňovaly, že je to zpočátku běžné. Nakonec si Verunka zvykla i na chladnější vodu i na ostatní děti. Když se rozplakala, stačilo jí zbalit do klubíčka a přitisknout na tělo. Společné zpívání a recitování říkanek se líbilo všem dětem, to už neplakal nikdo. Pokud se odhodláte k podobnému sportovnímu výkonu, vřele doporučuji vodní fotbálek zvaný česká čutaná (spočívá ve střídavém čutání balónku jinému dítěti) a pozdrav ostatních dětí dotekem chodidel. Už dávno jsem si zvykla všechno dění komentovat, dobré je říkat kterou nožičkou se čeho (případně koho) dotýkáme. I když jsou naše děti ještě malé, časté opakování jim usnadní pozdější uvědomování si světa kolem.

Veselé čváchání ve vaničce i v bazénu přeje všem

Alice