Po hlavě
- O životě
- Lucille87
- 01.07.13 načítám...
Do dneška slýcháme od pár jedinců, že jsme nezodpovědný. Otázky typu Proč jste si nejdříve nepořídili bydlení a až potom dítě? mě dohání k šílenství. Jo, to se lehce řekne někomu, kdo se přiženil do bohaté rodiny a získal bez námahy byt včetně financování oprav od tchánovců. My, co máme našetřeno maximálně ze stavebka, si prostě musíme (pokud chceme slušně bydlet) vzít hypotéku...
Vše začalo v lednu 2007. Bylo mi 19 a měla jsem půl roku po maturitě. Po pár brigádách jsem si konečně našla práci a odstěhovala se od rodičů. Byt mi pronajímala teta a jelikož máme super vztahy, nechtěla po mě ani kačku navíc. Tak jsem byla sama v neznámém městě, nikoho jsem neznala, nikdo neznal mě.
Jeden víkend jsem se domluvila s partou z rodného města, že za mnou přijedou a zajdeme na kulečník. Strašně jsem se těšila, ale jeden kamarád mi řekl, že se tam má potkat s kámošem ze školy. V tu chvíli mě nenapadlo, že by se měla konat nějaká seznamovací akce, ten jeho kamarád byl zadaný a já neměla na vztah pomyšlení. Každopádně mě to trochu mrzelo, určitě si sednou do koutku a budeme rozdělený na dva tábory. K mému milému překvapení nás L. po příchodu všechny srdečně pozdravil a hned se dal se všema do řeči. Cítila jsem k němu šílené sympatie, protože jsem si předtím prošla 4letým vztahem, kde mého tehdejšího partnera nezajímala moje rodina, moji přátelé, nebyl výřečný a já jsem opravdu v mluvě kulomet. L. mě vesele učil kulečník a během večera řekl tu pro mě kouzelnou větu „už brzy budu strejda, moje sestra čeká mimčo, strašně se těším“. Ve mně jako milovnici děcek zbystřily všechny radary - to by byl partner pro rodinu, sympaťák, čestný, pohledný a ještě ke všemu rodinný typ. No což, byl zadaný a já bych žádný vztah nikdy nerozbíjela. Večer skončil a naše cesty se rozešly.
Po dvou měsících 23.3.2007 jsme opět jeli s partou do stejného lokálu. Už v autě se mě kamarád ptá, jestli by mi nevadilo, kdyby tam zase přišel L. Neskrývala jsem své nadšení a ještě jsem pronesla, že to bude super, že je to sympaťák. Kamaráda a jeho přítelkyně potutelný úsměv nešlo přehlédnout, ale já to neřešila. Večer byl moc fajn a já se o L. dověděla spoustu informací. Je o rok straší než já a co důležité, je sám. Nemohlo to dopadnout jinak, než že se mě 24.3.2007 ve 2:00 ráno zeptal, jestli bych s ním chtěla chodit. Byla jsem lehce ovíněná a asi i kdybych nebyla, tak bych souhlasila.
Po pár dnech u mě L. začal bydlet. No bydlet je silné slovo, dodělával školu v Praze a jezdil za mnou na víkendy, ale jeho věci se u mě v bytě dost hromadily. Asi po dvou měsících školu úspěšně dodělal a převeleli ho do našeho okresu. Bydleli jsme spolu, vedli běžné výměny názorů, ale byli jsme stále šťastný a zamilovaný. Dokonce se mi od září podařilo po výběrovém řízení nastoupit do vysněné práce. Představení v rodině jsme měli také úspěšně za sebou a já se velmi sblížila se svou budoucí švagrovou. Jen jednu vadu na kráse to celé mělo. Našli mi rakovinotvorné kondolomata, první krok byl vysadit antikoncepci, srovnat hormony a pokud to samo nezmizí, čeká mě operace.
Poslední říjnový pátek (vím to přesně, brala jsem si kvůli tomu dovolenou) jsem švagrovou vezla na poslední kontrolu před porodem, protože neřídí a vlakem jsme jí pustit nechtěli. Sedělo tam asi 6 těhulek a já (v té době jsem ještě netušila, že jich tam sedí 7 včetně mě). Malá neteřinka se narodila 5.11.07 a na mě působila jako magnet.
Ke konci listopadu bylo jasno, operace byla zažehnána, kondolomata sama zmizela, ale problém s nepravidelným cyklem začal, nebo jsem si to alespoň myslela. Menstruace nepřicházela k tomu únava, citlivost těla i duše, ranní nevolnosti. Je všem asi jasné, co následovalo. Měla jsem doma schovaný jeden těhotenský test, který mi zbyl od kámošky, která si ho před rokem u mě dělala. Seděla jsem na toaletě s mističkou a papírkem v ruce, L. seděl vedle mě a koukali jsme na zázrak té vědy. Sotva jsme test namočili, objevily se dvě naprosto zřetelné čárky, bylo mi v tu dobu 20 let a 7 měsíců. Začala jsem nekontrolovaně brečet, upozorňuji, že jsme spolu byli 8 měsíců a já měla jasno v jediném: Chci to dítě, i kdybych na něj měla být sama. L. se na mě podíval a povídá „Proč bulíš mamko?“ vykouzlil neodolatelný úsměv na tváří a já věděla, že ho vážně miluju.
Těhotenství a jak to bylo dál? O tom příště.
Děkuji za přečtení.
Přečtěte si také
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 284
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 415
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 496
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 305
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 637
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 1988
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1286
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 5293
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 1676
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4927
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
neeee nelekej se, to bych vtip 
. Ona měla 1. dítě někdy kolem dvacítky (nevím přesně).
tak brecela jak zelva protoze si nekokazala predstavit, ze v mem veku by to mohlo byt bez komplikaci 
plánovali jsme to až za rok, kdy bude mít dcerka přesně dva-klasika přestup s mateřské na mateřskou, no hold zadařilo se dříve bude to asi záhul a mám strach jak to zvládnu, ale budou k sobě mít dětičky věkově blíž a budou si snad tím pádem víc rozumět.
