Po hlavě
- O životě
- Lucille87
- 01.07.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Do dneška slýcháme od pár jedinců, že jsme nezodpovědný. Otázky typu Proč jste si nejdříve nepořídili bydlení a až potom dítě? mě dohání k šílenství. Jo, to se lehce řekne někomu, kdo se přiženil do bohaté rodiny a získal bez námahy byt včetně financování oprav od tchánovců. My, co máme našetřeno maximálně ze stavebka, si prostě musíme (pokud chceme slušně bydlet) vzít hypotéku...
Vše začalo v lednu 2007. Bylo mi 19 a měla jsem půl roku po maturitě. Po pár brigádách jsem si konečně našla práci a odstěhovala se od rodičů. Byt mi pronajímala teta a jelikož máme super vztahy, nechtěla po mě ani kačku navíc. Tak jsem byla sama v neznámém městě, nikoho jsem neznala, nikdo neznal mě.
Jeden víkend jsem se domluvila s partou z rodného města, že za mnou přijedou a zajdeme na kulečník. Strašně jsem se těšila, ale jeden kamarád mi řekl, že se tam má potkat s kámošem ze školy. V tu chvíli mě nenapadlo, že by se měla konat nějaká seznamovací akce, ten jeho kamarád byl zadaný a já neměla na vztah pomyšlení. Každopádně mě to trochu mrzelo, určitě si sednou do koutku a budeme rozdělený na dva tábory. K mému milému překvapení nás L. po příchodu všechny srdečně pozdravil a hned se dal se všema do řeči. Cítila jsem k němu šílené sympatie, protože jsem si předtím prošla 4letým vztahem, kde mého tehdejšího partnera nezajímala moje rodina, moji přátelé, nebyl výřečný a já jsem opravdu v mluvě kulomet. L. mě vesele učil kulečník a během večera řekl tu pro mě kouzelnou větu „už brzy budu strejda, moje sestra čeká mimčo, strašně se těším“. Ve mně jako milovnici děcek zbystřily všechny radary - to by byl partner pro rodinu, sympaťák, čestný, pohledný a ještě ke všemu rodinný typ. No což, byl zadaný a já bych žádný vztah nikdy nerozbíjela. Večer skončil a naše cesty se rozešly.
Po dvou měsících 23.3.2007 jsme opět jeli s partou do stejného lokálu. Už v autě se mě kamarád ptá, jestli by mi nevadilo, kdyby tam zase přišel L. Neskrývala jsem své nadšení a ještě jsem pronesla, že to bude super, že je to sympaťák. Kamaráda a jeho přítelkyně potutelný úsměv nešlo přehlédnout, ale já to neřešila. Večer byl moc fajn a já se o L. dověděla spoustu informací. Je o rok straší než já a co důležité, je sám. Nemohlo to dopadnout jinak, než že se mě 24.3.2007 ve 2:00 ráno zeptal, jestli bych s ním chtěla chodit. Byla jsem lehce ovíněná a asi i kdybych nebyla, tak bych souhlasila.
Po pár dnech u mě L. začal bydlet. No bydlet je silné slovo, dodělával školu v Praze a jezdil za mnou na víkendy, ale jeho věci se u mě v bytě dost hromadily. Asi po dvou měsících školu úspěšně dodělal a převeleli ho do našeho okresu. Bydleli jsme spolu, vedli běžné výměny názorů, ale byli jsme stále šťastný a zamilovaný. Dokonce se mi od září podařilo po výběrovém řízení nastoupit do vysněné práce. Představení v rodině jsme měli také úspěšně za sebou a já se velmi sblížila se svou budoucí švagrovou. Jen jednu vadu na kráse to celé mělo. Našli mi rakovinotvorné kondolomata, první krok byl vysadit antikoncepci, srovnat hormony a pokud to samo nezmizí, čeká mě operace.
Poslední říjnový pátek (vím to přesně, brala jsem si kvůli tomu dovolenou) jsem švagrovou vezla na poslední kontrolu před porodem, protože neřídí a vlakem jsme jí pustit nechtěli. Sedělo tam asi 6 těhulek a já (v té době jsem ještě netušila, že jich tam sedí 7 včetně mě). Malá neteřinka se narodila 5.11.07 a na mě působila jako magnet.
Ke konci listopadu bylo jasno, operace byla zažehnána, kondolomata sama zmizela, ale problém s nepravidelným cyklem začal, nebo jsem si to alespoň myslela. Menstruace nepřicházela k tomu únava, citlivost těla i duše, ranní nevolnosti. Je všem asi jasné, co následovalo. Měla jsem doma schovaný jeden těhotenský test, který mi zbyl od kámošky, která si ho před rokem u mě dělala. Seděla jsem na toaletě s mističkou a papírkem v ruce, L. seděl vedle mě a koukali jsme na zázrak té vědy. Sotva jsme test namočili, objevily se dvě naprosto zřetelné čárky, bylo mi v tu dobu 20 let a 7 měsíců. Začala jsem nekontrolovaně brečet, upozorňuji, že jsme spolu byli 8 měsíců a já měla jasno v jediném: Chci to dítě, i kdybych na něj měla být sama. L. se na mě podíval a povídá „Proč bulíš mamko?“ vykouzlil neodolatelný úsměv na tváří a já věděla, že ho vážně miluju.
Těhotenství a jak to bylo dál? O tom příště.
Děkuji za přečtení.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 756
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 470
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 778
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 356
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 220
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18394
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2456
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2643
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2392
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1582
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....