Po hlavě
- O životě
- Lucille87
- 01.07.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Do dneška slýcháme od pár jedinců, že jsme nezodpovědný. Otázky typu Proč jste si nejdříve nepořídili bydlení a až potom dítě? mě dohání k šílenství. Jo, to se lehce řekne někomu, kdo se přiženil do bohaté rodiny a získal bez námahy byt včetně financování oprav od tchánovců. My, co máme našetřeno maximálně ze stavebka, si prostě musíme (pokud chceme slušně bydlet) vzít hypotéku...
Vše začalo v lednu 2007. Bylo mi 19 a měla jsem půl roku po maturitě. Po pár brigádách jsem si konečně našla práci a odstěhovala se od rodičů. Byt mi pronajímala teta a jelikož máme super vztahy, nechtěla po mě ani kačku navíc. Tak jsem byla sama v neznámém městě, nikoho jsem neznala, nikdo neznal mě.
Jeden víkend jsem se domluvila s partou z rodného města, že za mnou přijedou a zajdeme na kulečník. Strašně jsem se těšila, ale jeden kamarád mi řekl, že se tam má potkat s kámošem ze školy. V tu chvíli mě nenapadlo, že by se měla konat nějaká seznamovací akce, ten jeho kamarád byl zadaný a já neměla na vztah pomyšlení. Každopádně mě to trochu mrzelo, určitě si sednou do koutku a budeme rozdělený na dva tábory. K mému milému překvapení nás L. po příchodu všechny srdečně pozdravil a hned se dal se všema do řeči. Cítila jsem k němu šílené sympatie, protože jsem si předtím prošla 4letým vztahem, kde mého tehdejšího partnera nezajímala moje rodina, moji přátelé, nebyl výřečný a já jsem opravdu v mluvě kulomet. L. mě vesele učil kulečník a během večera řekl tu pro mě kouzelnou větu „už brzy budu strejda, moje sestra čeká mimčo, strašně se těším“. Ve mně jako milovnici děcek zbystřily všechny radary - to by byl partner pro rodinu, sympaťák, čestný, pohledný a ještě ke všemu rodinný typ. No což, byl zadaný a já bych žádný vztah nikdy nerozbíjela. Večer skončil a naše cesty se rozešly.
Po dvou měsících 23.3.2007 jsme opět jeli s partou do stejného lokálu. Už v autě se mě kamarád ptá, jestli by mi nevadilo, kdyby tam zase přišel L. Neskrývala jsem své nadšení a ještě jsem pronesla, že to bude super, že je to sympaťák. Kamaráda a jeho přítelkyně potutelný úsměv nešlo přehlédnout, ale já to neřešila. Večer byl moc fajn a já se o L. dověděla spoustu informací. Je o rok straší než já a co důležité, je sám. Nemohlo to dopadnout jinak, než že se mě 24.3.2007 ve 2:00 ráno zeptal, jestli bych s ním chtěla chodit. Byla jsem lehce ovíněná a asi i kdybych nebyla, tak bych souhlasila.
Po pár dnech u mě L. začal bydlet. No bydlet je silné slovo, dodělával školu v Praze a jezdil za mnou na víkendy, ale jeho věci se u mě v bytě dost hromadily. Asi po dvou měsících školu úspěšně dodělal a převeleli ho do našeho okresu. Bydleli jsme spolu, vedli běžné výměny názorů, ale byli jsme stále šťastný a zamilovaný. Dokonce se mi od září podařilo po výběrovém řízení nastoupit do vysněné práce. Představení v rodině jsme měli také úspěšně za sebou a já se velmi sblížila se svou budoucí švagrovou. Jen jednu vadu na kráse to celé mělo. Našli mi rakovinotvorné kondolomata, první krok byl vysadit antikoncepci, srovnat hormony a pokud to samo nezmizí, čeká mě operace.
Poslední říjnový pátek (vím to přesně, brala jsem si kvůli tomu dovolenou) jsem švagrovou vezla na poslední kontrolu před porodem, protože neřídí a vlakem jsme jí pustit nechtěli. Sedělo tam asi 6 těhulek a já (v té době jsem ještě netušila, že jich tam sedí 7 včetně mě). Malá neteřinka se narodila 5.11.07 a na mě působila jako magnet.
Ke konci listopadu bylo jasno, operace byla zažehnána, kondolomata sama zmizela, ale problém s nepravidelným cyklem začal, nebo jsem si to alespoň myslela. Menstruace nepřicházela k tomu únava, citlivost těla i duše, ranní nevolnosti. Je všem asi jasné, co následovalo. Měla jsem doma schovaný jeden těhotenský test, který mi zbyl od kámošky, která si ho před rokem u mě dělala. Seděla jsem na toaletě s mističkou a papírkem v ruce, L. seděl vedle mě a koukali jsme na zázrak té vědy. Sotva jsme test namočili, objevily se dvě naprosto zřetelné čárky, bylo mi v tu dobu 20 let a 7 měsíců. Začala jsem nekontrolovaně brečet, upozorňuji, že jsme spolu byli 8 měsíců a já měla jasno v jediném: Chci to dítě, i kdybych na něj měla být sama. L. se na mě podíval a povídá „Proč bulíš mamko?“ vykouzlil neodolatelný úsměv na tváří a já věděla, že ho vážně miluju.
Těhotenství a jak to bylo dál? O tom příště.
Děkuji za přečtení.
Přečtěte si také
Dívám se, jak se syn se snachou uštvou. Pomoc ode mě ale odmítají
- babiMáňa
- 19.11.26
- 983
Když jsem synovi nabídla, že jim občas pohlídám děti, aby si se snachou mohli někam vyrazit, odpověděl mi, že dneska už se rodiny organizují jinak a že moje rady nepotřebují. Zůstala jsem stát s...
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 1132
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 791
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 378
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 688
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 1168
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 877
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 810
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 697
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 624
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...