Moje pokusy
- Snažení
- dream
- 10.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dobrý den, loni začátkem března jsem byla na přerušení těhotenství. Bylo mi necelých 23 a byla jsem v 6. týdnu. S přítelem jsme spolu byli okolo 9 měsíců jako partneři, ale znali se asi 2 roky jako kamarádi. Na Vánoce mě požádal o ruku a někdy před koncem ledna jsem otěhotněla, ale nevěděla jsem o tom. Oba jsme se bavili o tom, že bychom chtěli mít svoje dítě, on má jedno z předešlého vztahu. Tenkrát se dělo hodně věcí a mně nějak vypadlo, že jsem to nedostala.
6. března jsem si jen tak koupila test, protože jsem se cítila nějak divně (jinak než obvykle) a bylo to tam. V ten moment jsem se cítila šťastná, ale po dlouhé debatě jsme se s přítelem rozhodli, že nejlepší řešení bude s miminkem ještě počkat, kvůli všem starostem okolo. Tak jsem šla na přerušení těhotenství s pocitem, že je to správné rozhodnutí. Dali mi tabletky na vypuzení plodu z těla, seděla jsem tam asi 3 hodiny, všechno proběhlo v pořádku a bez komplikací. Dostala jsem HA a šla domů. 6 měsíců jsem brala antikoncepci a potom ji vysadila s tím, že je už správná doba a zkusíme to znovu. Psychicky jsem na tom byla dobře.
Nyní jsem 8 měsíců bez tabletek a stále nic. Mám občas takové pocity úzkosti ze ztráty mého prvního a mám pocit, že se to stupňuje. I když jsem stále okolo přítelovy dcerky, ten pocit prázdna uvnitř je čím dále větší a touha po mém vlastním dítěti čím dál tím silnější. Je to trochu na zbláznění, protože to stále člověk slyší a vidí okolo sebe (jak nám naše děti rostou, sousedka je v 7. měsíci, v práci kolegyně ve 3. měsíci) a já mám občas chuť pořádně vybuchnout. Honí se mi hlavou výčitky svědomí, že jsem mohla být silnější a zvládnout to i s bříškem. Kdybych mohla vzít zpátky čas tak se rozhodnu jinak.
Když máme s partnerem milou chvilku, cítím se trochu ve stresu, jestli se to konečně podaří nebo zase ne. A když opět dostanu svoje dny, tak je mi do pláče, jsem protivná a pomalu mi nikdo nesmí nic říct, protože po něm hned startuji. Nějak se nemůžu hodit do klidu a čekat, až si to příroda sama rozmyslí. Je to velká zátěž na psychiku a potřebuji to už ze sebe shodit. Četla jsem tu nějaké články o kyselině listové apod. Asi možná jednu z těchto metod vyzkouším. Pokud by měla některá z vás nějakou dobrou radu, jak se s tímhle vypořádat, ráda ji uvítám. Děkuji.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1813
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1067
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1916
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 784
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 458
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21809
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2675
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2957
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2667
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1798
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....