Pomozte, rádi bychom adoptovali dítě
- Snažení
- Rennda
- 19.12.01
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vzdali jsme se naděje na vlastní děti. Rozhodli jsme se pro adopci. Hledáme všechny, kdo nám může v této souvislosti pomoci, poradit, kdo má s adopcí svoji zkušenost.
Tak já mám po druhém neúspěšném IVF, chce se mi pořád plakat, protože jsme s manželem cítili, že to vyjde. Ale bohužel. Jsem psychicky úplně vyčerpaná, nemám na nic náladu. Rozhodli jsme se, že už to opakovat nebudeme.
Já vím,že mnoho z vás se mi určitě diví, ale pro nás je to vysilujídí měsíc příprav i čekání.
Nejdřív čekáme jestli se budou správně tvořit folikuly, jestli nebudu mít hyperstimul.syndrom, jestli budou nějaká vajíčka a zda-li se oplodní a budou embrya, které se možná uchytí.
Nezlobte se, že to tak píšu, ale tak já to prožívám.
Teď před Vánoci myslím na děti, které se narodily jako nechtěné a čekají v kojeňáku nebo v dět.dom na náhradní rodíče.
Uvažuji nad tím, že ta naše touha a přání mít vlastní děti je tak silná, že tu lásku bych byla ochotna dávat i jinému dítěti.
Bojím se spíše našich úřadů, které musíme projít, než adoptujeme.
Máte s tím někdo zkušenosti?
Napište mi, prosím.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1607
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1648
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20659
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Milá Renndo,
je mi líto, že se vám ani druhý pokus nezdařil. Teď se asi na mě budeš zlobit, ale určitě musíš ten třetí pokus zkusit. Jseš mladá a možná jednou za pár let až bolest z nezdaru trochu přejde, mohla by sis vyčítat, že jsi to přece jenom nezkusila.
Já mám stejný problém jako ty, a na IVF jdu v lednu poprvé, samozřejmě mám v sobě také jiskřičku naděje, že se štěstí usměje zrovna na nás.
Ale na druhou stranu počítám i s druhou možností a to že neuspějeme. Musím Ti říci, že mi je 29 a to že nemůžu mít děti vím 7 let. Nejdříve jsem kvůli tomu brečela, propadala zoufalství, proč zrovna já. Navíc všechny moje kamarádky měly miminka a já nic. Na IVF jsem neměla dost odvahy a taky jsem chtěla mít partnera, který by byl tím správným taťkou. Dnes je mi 29 a já jsem si dodala odvahy a mám před sebou první IVF.
Proč Ti ale píšu, vždycky jsem si říkala, že adoptovat si malého tvorečka je přeci taky krásný. Ber to tak, že sotva se narodí, tak ho někdo odloží, nemá o něj zájem. Ty mu můžeš udělat život krásným, dát mu lásku a to je přece taky moc krásné. A milovat ho budeš stejně jako vlastní o tom jsem 100% přesvědčena.
Zkušenosti s adopcí nemám, ale slyšela jsem, že se čeká 1 až 4 roky.
A ještě něco, mamka mi jednou řekla: „beruško, žádné fňukání, musíš bojovat“!!!! Je to někdy hodně těžké, ale vlastně nám nic jiného nezbývá. Tak se drž!!!
Já Ti přeji úspěšný třetí pokus, zatni zuby a bojuj, zadarmo nic nedostaneš! Musíš bojovat, znovu to zkusit a jedině tak budeš mít alespoň naději na úspěch. Moc bych Ti to přála.
Hanka