Porod Adelaidy

Na porod jsem se celé těhotenstí moc těšila. Nepřipouštěla jsem si, že by to mohlo bolet. Říkala jsem si, že mi nikdo nebude trhat zub (a to bolííííí)…že se jen ve mě bude něco dít, rozpínat se, bude se ve mě něco měnit…a to je vše.
Na ultrazvuku ve 30. týdnu těhotenství se zjistilo, že Adeladida je otočená hlavičkou nahoru, Byla jsem rozhodnutá v tom případě pro císařský řez. Hrozně mě to mrzelo, protože klasický porod jsem si prostě chtěla a přála zažít.
Na předporodních kontrolách v porodnici už byla Adelaida otočená hlavičkou dolů. No ohromná radost a trošku vlastně i obavy z toho, že opravdu mě klasika nemine (za tu dobu, co byla Áďa hlavičkou nahoru jsem si zvykla na ten pocit, že tedy bude miminko na světě během pěti minut a hotovo).

Termín porodu jsem měla 14.7.2008. Na kontrolách v porodnici nic neukazovalo na to, že bych měla v nejbližších dnech rodit. Hrdlo uzavřené, já naprosto neotevřená, doposud žádné poslíčky…prostě nic, ticho po pěšině. 15.7. jsem měla jít na kontrolu do porodnice.
Jenže, 14.7. kolem jedné hodiny v noci jsem se vzbudila a zjistila, že ze mě něco vytíká. Vzala jsem si kapesník, utřela se a spala dál. Ráno jsem to říkala přítelovi, ale nic už se nedělo. Ovšem když jsem vstala z postele, něco opět kapalo. To už jsem mohla podlahu vytírat, no ale stále stačil kapesník. No možná 2, 3
V poledne jsem šla za přítelem do práce na oběd. Tam jeho kolegové vtipkovali, jestli náhodou nemám termín, a já, že jo, a že mi vlastně odtíká plodová voda (to už ale docela dost, kdy mi skoro nestačila allwayska).....no vážně trdlo, nic mi nedocházelo. Že mi odtíká plodovka a že bych měla rodit? Chcete mě rozesmát? !!!!
Tak jsem si spokojeně chodila po obchoďáku, koupila jsem si podprsenku na kojení (konečně ) ). V tom mi volal přítel, jak mi je. Říkám, že pořád něco teče. No usoudili jsme, že by asi bylo docela vhodné zavolat do porodnice. V telefonu jsem se dozvěděla, ať okamžitě přijedu!!! No, to už mi zatrnulo, že asi jde do tuhého, že tohle je p o r o d ! (že mi to nedošlo dříve?…divím se tomu dodnes, opravdu mimoň, chiii). Rychle domů, dobalit tašku do porodnice, udělat poslední fotky a bříškem a hurá na miminko:-)
Kolem třetí hodiny odpoledne jsem byla v porodnici, kde mi natočili monitor a vyšetřením zjistili, že TO není plodová voda. Že to může být cokoli. Udělali mi ultrazvuk, řekli, že plodové vody mám dost a pupeční šňůra je taky v pořádku, resp. miminko. .....myslela jsem si, že si dělají srandu. Co by to asi ze mě takovým způsobem vytíkalo? Při každém pohybu jsem cítila vlhko a to v čím dál větších dávkách. S předtuchou, že to nebude jen tak něco, jsme se s přítelem vydali do restaurace, na poslední zákusek „ve dvou“. Doma jsem sedla k pc a zjišťovala, co se dalo. Podporou mi byla po telefonu rodina a známí, na pc maminky z emimi:-)
V deset hodin večer, kdy jsem si byla jistá, že TO je opravdu plodová voda, jsme opět dojeli do porodnice. Po vyšetření zjistili, že světe div se, mi odtíká plodová voda! Stále ale žádné kontrakce, vůbec neotevřená, nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla rodit. Paní doktorka mě připravila na to, že pokud se do rána nerozjedou kontrakce, že kolem sedmé, osmé ráno mi začnou píchat oxytocin, aby se porod rozjel, a že ať se připravím na to, že to bude zřejmě dlouhý a náročný porod!
Přítele poslali domů, mě na monitor a do postele. Ulehla jsem v půl noci. Asi za deset minut mě začalo pobolívat břicho. Během 15 minut mě břicho bolelo už dooost a kontrakce co 1 až 2 minuty. Během dvou hodin otevřená na 2 cm a šup na porodní pokoj. Zalarmovala jsem přítele. Pak předporodní příprava, prodýchávání kontrakcí, které byly silnější a ve stále stejných intervalech. Po pěti hodinách kontrakcí, na 5ti cm, jsem se rozhodla pro epidurál. Bez něj tedy nevím, co bych dělala ) …Konečně jsem mohla mluvit a rozdávat úsměvy. Do té doby jsem nevnímala ani přítele, ani nic jiného, jen sebe a miminko v bříšku. Po odeznění epidurálu jsem byla na 8 cm, Po dvou hodinách na 10 cm a hurááá na tlačení.
Během tlačení jsem jednou omdlela, tlačila jsem celkem 15×, a pak.......pak byla Adélka, to krásné růžovoučké miminko, na světě. Neplakala, to až když ji začali vážit. Ten pocit, kdy mi Adelaidu dali k prsu, je nezapomenutelný. Malinký uzlíček, který ve mě rostl 9 měsíců, byl na světě, v mé náruči a koukal na mě těmi mandlovými kukadly:-)

Dne 15.7.2008 v 9:10 se v mém životě objevil další tvor, kterého nepřekonatelně MILUJI. Naše Adélka.

Také velký, veliký dík mému příteli, který mi byl velkou oporou, nejen při porodu. Přesto, že jsem na něj nepromluvila skoro ani slovo, ten pocit, že je vedle mě v místnosti, bez něj by to nebylo ono.

Nyní je s námi Adelaida už téměř 5 měsíců a každý den si říkám: proč jsme miminko neměli již dříve?