Porod kleštěmi
- Porod
- Lucilinka
- 30.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O našem porodu v porodnici Podolí, který nedopadl úplně podle mých představ a musel být ukončen kleštěmi. Naštěstí vše nakonec dobře dopadlo. Jsme obě zdravé.
Naše Adélka je už na světě skoro tři měsíce a já se pořád trochu trápím z toho příšerného zážitku, který z porodu mám. Když tady pročítám ty vaše deníčky, napadlo mě, že bych se z toho mohla zkusit vypsat a podělit se o svůj příběh s ostatními. Na porod jsem se moc těšila. O miminko jsme s přítelem dlouho usilovali a já jsem se nemohla dočkat toho okamžiku, až naše vytoužená holčička přijde na svět. Každý týden, kdy jsem docházela na pravidelné kontroly do porodnice Podolí, jsem čekala, že mi už konečně paní doktorka řekne, že porod se blíží. Naší Adélce se ale na svět nějak nechtělo.
Když už jsem tedy Adélku přenášela týden, dohodli jsme se na vyvolání porodu. Do poslední chvíle jsem doufala, že se Adélka umoudří a půjde na svět přirozenou cestou. Marně. Přenášela jsem jí deset dní a v pátek 13. 7. 2012 v 9 ráno jsem nastoupila na vyvolání porodu. Přítel byl zrovna po noční, ale do porodnice mě doprovodil. Protože jsme oba chtěli, aby byl u porodu měl se jít domů vyspat, aby za mnou mohl co nejdříve přijet. Před zavedením tablety mě vyšetřili a dělali ultrazvuk. Ještě jsem se ptala, jak je holčička velká, protože jsem vypadala, jako když čekám dvojčata. Na odpověď doktorky opravdu nikdy nezapomenu: „Miminko je dost velké, ale snad byste ho měla zvládnout porodit". Tak jsem dostala tabletu, šla se ubytovat na pokoj a čekala, co se začne dít.
Asi po dvou hodinách jsem začala mít slabé kontrakce, tak mě PA vyšetřila, ale porodní cesty pro porod vůbec nebyli. Takhle to šlo celý den. Kontrakce se stupňovaly, ale jinak se nic nedělo. Přítel mě samozřejmě neposlechl, nešel spát a pořád volal, jestli se už něco děje. Když už na večer byly kontrakce, jak jsem si naivně myslela dost nepříjemné, šla jsem za PA, jak to ještě asi bude dlouho trvat, že už chci rodit. Po dalším vyšetření mi sdělila, že jsem propustná jen na prst a že tedy dostanu injekci na uklidnění kontrakcí a bude se pokračovat druhý den. Šla jsem v půl desáté večer ještě na poslední monitor, a když se kolem mě začalo sbíhat několik doktorů, byla jsem dost nervózní a ptala se co se děje: „Miminku se už v bříšku nelíbí a musí okamžitě ven".
Jela jsem tedy pěkně vyděšená na porodní sál a měl se udělat akutní císař. Tam mě připojili na monitor a sledovali. Najednou se srdíčko uklidnilo, a že se tedy bude rodit normálně. Dali mi tedy kapačku kvůli streptokoku, na kterého jsem byla pozitivní, a za nějakou dobu teprve začaly ty opravdové kontrakce. Myslela jsem, že umřu, že už to nevydržím. Nemyslela jsem si, že to může být tak strašný. Kdo by přeci něco takového dobrovolně podstupoval. Nemohla jsem si ani najít žádnou úlevovou polohu. Sprcha ani míč nepomáhaly. Plazila jsem se tam po zemi, křičela a chtěla, aby už bylo konečně po všem. PA říkala, že takhle hodně silné kontrakce jsou právě po té tabletě. A já byla stále otevřená jen na prst, takže konec v nedohlednu.
V 1 ráno jsem konečně dostala vytoužený epidural a konečně si trochu odpočinula. Volala jsem příteli, ale spal a byl k neprobuzení. Byla jsem hrozně vyděšená a naštvaná, že tam jsem na to všechno sama a on tam není. Za chvíli kontrakce začaly na novo a ani další dávka epiduralu nezabrala. Dali mi kapačku oxytocinu, píchli vodu a potom jsem se otevřela už rychle. Šlo se tedy tlačit, konečně. Tlačila jsem v několika polohách, ale miminko nemohla vytlačit. Byla jsem už zoufalá. Jsem ještě ke všemu astmatik a už jsem ani nestačila s dechem. Pořád na mě řvali, ať tlačím víc, že ji musím za každou cenu porodit. Po 8 hodinách nesnesitelných kontrakcí, které mezi sebou neměly žádné pauzy, a třech hodinách tlačení, tam nakráčel další doktor a že by mi asi měli ukázat, jak se to dělá! To už jsem ale řvala, že už nemůžu a že už to nevydržím.
Pak už miminko nemělo kyslík a muselo se rychle dostat ven. Jenže už bylo v porodních cestách a tedy císař nepřipadal v úvahu. Pořád na mě křičeli, že přeci nechci, aby použili kleště a ať tlačím. Já už byla totálně vyčerpaná a křičela, ať už něco dělají, ať Adélku dostanou rychle ven. Vzali tedy kleště a začali jí vytahovat ven. Najednou tam byl plný pokoj doktorů, všichni na mě zírali a já řvala neskutečnou bolestí. Když jí vytáhli, byla celá modrá a nekřičela. Takový pocit si někdo, kdo to nezažil, nedokáže představit. Měla jsem strašný strach, že je mrtvá! Za chvíli jsem jí slyšela plakat a byla jsem nejšťastnější máma na světě.
Adélka se narodila 14. 7. 2012 v 7:28 s mírami 3850 g a 53 cm. Dali mi ji pochovat, ale ani jsem ji nemohla udržet. Byla ale krásná. Měla chudinka modřiny a drápance na obličeji od těch kleští ale byla díky bohu zdravá. Po porodu to byl ale taky očistec. Musela jsem ještě porodit placentu, pak mně celý spodek opichovali a ještě půl hodiny šili a po půl hodině mi řekli, že jsem tak strašně moc poraněná, že mě musejí uspat. Pamatuji si jen, jak mi říkají, ať se nekoukám. Bylo všude strašně moc krve. Ztratila jsem hodně krve, takže jsem dostala ještě 2 transfuze plazmy. Přítel hned ráno volal a ptal se, jak to vypadá. Když jsem mu řekla, že malá je už na světě, štěstím nemohl skoro mluvit a hned jel za námi. Když jsme jí společně drželi v náručí tak v tu chvíli jsme byli ti nejšťastnější rodiče.
Adélku jsem mohla mít u sebe na pokoji až za dva dny, protože jsem nebyla schopná se kvůli krevní ztrátě postavit. Za sebe říkám, že vyvolávaný porod už nikdy. To, co jsem na tom porodním sále zažila a viděla, už nikdy nechci zažít. Jsem neskutečně vděčná, že jsme obě v pořádku. Šestinedělí jsme měly taky dost šílené. Nebyla jsem vůbec schopná si dojít ani na malou ani na velkou. Měla jsem strašné bolesti, že jsem se nemohla ani postavit. To trvalo asi ještě tři týdny. Tím pádem jsem přišla i o mléko a jsme na Nutrilonu. Ještě bych chtěla říct, že jestli se nám poštěstí a budeme mít ještě jedno dítě, tak Podolí bych si už nevybrala. Myslím, že si nabírají až moc pacientek a pak tu péči nezvládají tak, jak by měli. Můj názor je, že takhle těžkému porodu se dalo předejít. Teď jsou Adélce skoro tři měsíce. Je to zdravá, hodná a krásná holčička.
Přečtěte si také
Manžel chtěl otevřený vztah. Teď zuří, že mám víc milenců než on
- Anonymní
- 12.10.26
- 3383
S manželem jsme spolu patnáct let a vždycky jsme měli poměrně liberální vztah. Když tedy před časem přišel s návrhem na otevřený vztah, vlastně mě tím nepřekvapil. Prý jsme spolu dlouho, máme se...
Šéf k nám přijal člověka, aby stmelil kolektiv. Povedlo se mu to dokonale
- Anonymní
- 12.10.26
- 6067
Jednoho pondělního rána nám šéf oznámil, že do kanceláře nastupuje nový člověk. Prý aby nám pomohl se stmelit. Chvíli jsme na něj všichni jen koukali a nikdo pořádně nevěděl, co si pod tím...
Dcera přišla ze školy se zprávou: Táta čeká dítě s jinou ženou
- Anonymní
- 12.10.26
- 3971
O manželově vztahu jsem neměla tušení. Dozvěděla jsem se o něm až ve chvíli, kdy se naše desetiletá dcera vrátila ze školy a zeptala se mě, jestli bude mít sourozence. Někdo jí totiž řekl, že její...
Našla jsem manželovi porno v počítači, dost mě to uklidnilo
- Anonymní
- 12.10.26
- 1387
Nikdy by mě nenapadlo, jak budu ráda za to, že u manžela najdu porno. Jenže před pár měsíci, kdy se nám narodila dcera, skončil celý náš sexuální život a já marně hledala, co se stalo. Do té doby...
Tchyně nám dala milion na byt. Po poslední hádce chce ale všechno zpátky
- Anonymní
- 12.10.26
- 7424
Když nám tchyně před několika lety nabídla peníze na vlastní bydlení, připadalo mi to skoro neuvěřitelné. Měli jsme našetřeno, ale na byt, který jsme chtěli, nám pořád několik set tisíc chybělo....
Milenec mi slíbil nový život. Pak jsem uviděla jeho těhotnou manželku
- Anonymní
- 11.10.26
- 3675
Tvrdil, že jeho manželství už dávno skončilo a čeká jen na správnou chvíli, kdy se odstěhuje. Věřila jsem mu a začala plánovat naši společnou budoucnost. Pak jsem na internetu našla fotografie,...
Dceřiny spolužačky chodí do školy jako lehké děvy. Proč jim to rodiče dovolí?
- Anonymní
- 11.10.26
- 3284
Ráno před školou je někdy zajímavější podívaná než módní přehlídka. Jen místo modelek postávají před vchodem holky, kterým ještě není ani patnáct. A já si čím dál častěji říkám, jestli jsem jediná,...
Manželka mě šokovala návrhem. Prý má nápad, jak oživit náš milostný život
- Anonymní
- 11.10.26
- 2253
S Lídou jsme spolu už nějaký ten pátek. A poslední roky je náš milostný život dost nudný. Před ní bych to neřekl, ale tuším, že to cítí podobně. Ani jeden jsme nějak nedokázali vymyslet, jak ho...
Občas s ním spím jen proto, aby byl doma klid. A začínám z toho mít špatný pocit
- Anonymní
- 11.10.26
- 1921
Přiznat si to není zrovna příjemné. Někdy s přítelem spím, i když sama vůbec nemám chuť. Ne proto, že by mě nutil. On na mě netlačí tak, abych nemohla říct ne. Spíš tlačím sama na sebe a mám pocit,...
Máma chce, abych k ní jezdila častěji. Jenže mě pokaždé rozhodí
- Anonymní
- 11.10.26
- 3241
Moje máma si poslední dobou stěžuje, že k ní málo jezdím. A já vlastně chápu, že jí to může být líto. Jenže kdykoli se návštěva blíží, začínám mít trochu sevřený žaludek. Vím totiž, jak bude probíhat.