Porod mého broučka :)
- Porod
- MyHappiness
- 08.12.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak jsem se i já stala pyšnou maminkou a chtěla bych se podělit o svůj zážitek z porodu, protože jsem je tu vždy četla deníčky a zkoušela si představit, jak to asi u toho porodu probíhá. Nebudu lhát, představy byly úplně jiný než skutečnost. Když se psalo o šílených bolestech, omdlévání, usínání mezi kontrakcemi a jiném, říkala jsem si, že to nic tak strašného přeci být nemůže. No, není nad vlastní zkušenost. :)
- 1
Když jsem v lednu objevila na testu dvě čárky, byla jsem štěstím bez sebe. Termín mi stanovili na 29.9. a druhý na 2.10.2013. Já si hned řekla, že se malej narodí 28.9., protože v rodině máme spoustu Václavů, tak aby té slávy v jeden den nebylo málo. 
V srpnu mi ale hodně kleslo břicho a všichni říkali, že se to určitě narodí dřív. No celé září se nic nedělo, až v pátek, 27.9. jsem začala mít od rána bolesti zad a začala jsem špinit. Řekla jsem si, že se tedy asi už něco děje. Celý den záda bolela a já se dala večer do žehlení. To mě začínaly bolesti hodně nepravidelně, jednou po deseti minutách, pak půl hodiny nic. V klidu jsem šla spát a ráno v pět, když přítel stával do práce, jsem šla na záchod a cítila jsem bolesti asi jako před menstruací. Do šesti, než přítel odjel, jsem měla asi tři bolesti a říkám přítelovi, že se asi něco děje a budu ho z práce volat.
Myslela jsem si, že ještě usnu, ale od šesti ty bolesti začaly po deseti minutách. Menstruační bolesti se změnily na bolesti takové, že už jsem klečela na všech čtyřech a říkala si, že to snad není možný. Pořád jsem ale čekala, jestli to není jenom falešný poplach a nepřejde to. Nepřešlo, tak jsem po osmé zavolala mamce, ať přijede, že mě odveze do porodnice a přítel tam pak dorazí. Dala jsem si horkou vanu a bolesti pořád stejné. Mamka přijela kolem půl desáté a to už jsem měla bolesti po pěti minutách. Oblékla jsem se a vyrazili jsme.
Do porodnice to bylo asi půl hodiny. Nejprve se mnou PA sepsala porodopis a potom mě napíchla na monitor. To byly ty bolesti hodně silné, ale oproti tomu, co přišlo pak, to byla naprostá pohodička. Monitor byl v pořádku a po půl 11 mě vyšetřila doktorka. Byla jsem otevřená na čtyři prsty a doktorka říkala, že to je super, že to jde rychle. Jakou já měla radost! V 11 mě poslali na přípravu a ve 12 jsem měla jít na sál. Dali mi klystýr a šla jsem do sprchy, tam bylo teda docela fajn. Na sále mě vyšetřila doktorka a byla jsem na šest prstů, pak mi píchli vodu. A začaly ty bolesti po třech minutách. To jsem byla ráda, že jsem se udržela na nohou. Snažila jsem se chodit a skákat na míči, aby to šlo rychlejší, ale byla to teda makačka.
O to horší bylo překvapení, když mě po hodině doktorka prohlédla a já byla pořád jen na šest prstů. Bolesti už byly takové, že jsem myslela, že omdlím a nebyla jsem schopna vnímat pořádně, co se kolem dělo. Protože jsem se přestala otevírat, nabídla mi sestra epidural, protože to vypadalo na hodně dlouho. Řekla jsem, že ho zatím nechci, ať mi dá jen něco na bolest, jestli něco je. Tak mi píchla do zadku injekci a prý měla pomoci i otevírání. V půl druhé ale začal mít malý špatné ozvy při kontrakcích, a tak mi hned dali kanylu a píchli mě na monitor.
Od půl druhé jsem ležela na boku na lůžku a nemohla se hnout, to byl vážně děs. Doktorka měla přijít ve dvě a kouknout, jestli to někam pokročilo. Bylo po druhé a doktorka nikde. Bolesti katastrofa, mezi kontrakcemi jsem usínala, ale za dvě minuty mě probrala další. Poprosila jsem sestru o epidural, ač jsem byla jeho zapřísáhlým odpůrcem. Ona řekla, že uvidíme, až přijde doktorka. Já už fakt nemohla. Zeptala jsem se, jestli by mě mohla na chvíli odpojit z monitoru, že bych se potřebovala projít. Tak mě odpojila a já šla ještě na chvilku do sprchy a pak jsem korzovala po pokoji. Bolesti opravdu neskutečné a začal tlak na konečník. Tak mě sestra vyšetřila - a byla jsem na osm prstů.
Nutilo mě to tlačit, tak mi sestra řekla, ať tlačím. Divila jsem se, že mám najednou tlačit, když tam nebyla doktorka a nikde nikdo, ale tlak byl silnější, než moje udivení , tak jsem tlačila. Teď už vím, že šlo jen o to dostat hlavičku níž. Tlačila jsem asi na pět kontrakcí a pak už sestra zavolala doktorku, že rodíme. Najednou se na sál seběhlo snad osm lidí. Přítel vtipkoval se sestrami, mezitímco já jsem myslela, že mi při tlačení snad upadne celá prd.. a nevím to ještě. 
Ten tlak se nedá popsat, jedním slovem děs, ale já tlačila jak o závod, protože jsem si říkala, že už to je konečně konec. Nejhorší bylo, jak hlavička po skončení kontrakce zalezla zpátky a já ji musela zase dostat ven. A jak jsem se bála nástřihu, tak vám můžu říct, že jsem si přála, aby mě už doktorka nastřihla a malej byl konečně venku. Nástřih trochu štípnul, ale ve srovnání s ostatním to bylo jak nic.
Pak mi dali malého na břicho a ze mě vše spadlo, všechna bolest byla pryč, všechny myšlenky na to, že jsem nikdy neměla chtít děti a rodit, byly pryč. Měla jsem na bříšku mého syna, malého růžovomodrého Davídka, který ani neplakal, jen byl schoulený do klubíčka a spokojeně u mě hajal. Hladila jsem ho a držela a byla jsem neuvěřitelně šťastná, že už je to za mnou a mám tu krásného chlapečka.
Přítel šel s dětskou sestrou na vážení a měření a já si zatím vychutnávala šití. Byla jsem potrhaná i uvnitř a nástřih asi na sedm stehů. Šití bylo nepříjemné, ale jak říkám, proti kontrakcím a tlačení fakt nic.
Ještě teď si pamatuji, jak jsem na doktorku při šití říkala, že jsem vždycky myslela, že nejhorší na porodu je to samotné vytlačení a kontrakcí jsem se vůbec nebála. A ano, největší bolest byla skutečně tlačení, ale po deseti hodinách bolestí při kontrakcích byla půl hodina tlačení pro mě vysvobozením, že už je tomu konec.
Po porodu jsem nechápala, jak někdo mohl napsat, že na bolest po porodu zapomněl a že chce druhé. Já po porodu prohlásila, že Davídek bude jedináček a i jsem tomu věřila. Teď už mě to přešlo a chceme ještě jednoho mazlíčka tak za dva roky.
Náš brouček vážil 3 270 g a měřil 50 cm. Teď jsou mu dva měsíce a pro mě je to vše. <3
Přečtěte si také
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 809
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 599
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 512
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 171
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 5518
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3222
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 10005
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 10515
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 2129
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 6891
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
datum se ti taky splnilo, paráda 
Moc krásné! Taky gratuluju k Dávidíkovi (překrásné jméno) a přeju jemu i Vám hodně zdraví a štěstí! 
Gratulace k miminku! Hlavně ať pěkně spinká a papá!