Porod? Ne, sen...
- Porod
- Miči84
- 30.01.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh o porodu, který se díky přístupu personálu a celkovému prostředí podaří povýšit na úroveň přímo snovou.
Byl to můj druhý porod, už jsem věděla, co chtít či ne, a proto padla volba na menší nemocnici, kde nejedou porody jako na běžícím páse, ale kde se opravdu plní to, co se píše v letácích či na webových stránkách…
Podotýkám, že žádný porodní plán jsem neměla, jen představu, že chci porodit v klidu, pohodě a co nejvíc pokud možno přirozeně. Nastal náš den – tedy večer. Křížové bolesti se stupňovaly a já vstoupila do těch dveří, které se přede mnou otevřely, na porodní sál.
V té době cca na 5-6 cm otevřená s nesnesitelnými bolestmi, které ovšem nebyly extra pravidelné, zato bolestivé si pomýšlím, že to bude ještě na dlouho. Mladinká porodní asistentka mne ukládá na lůžko s tím, že natočíme monitor, ať si zvolím polohu, ve které chci být…
Volím polohu na všech 4, střídavě sedím na patách a opírám se o madlo, později si lehám klasicky na záda, v tom opět přichází asistentka s dotazem, zda mi může nabídnout masáž zad… Co prosím, opravdu neblouzním? Masáž zad?
„Budu neskonale vděčná,“ odpovídám.
Podává mi do ruky ovladač: „Zde si můžete nastavit intenzitu vibrací a rychlost masáže.“
Mačkám tlačítko a najednou se lůžko rozvibruje v úrovni kříže a následně začíná pravidelně masírovat. Můj údiv a částečnou úlevu střídá další tichý dotaz asistentky, jestli mi ještě může nabídnout terapii světlem.
Dívám se na ni a říkám, že určitě, jen nevím, co to je. Podává mi do ruky další ovladač. Najednou se místnost zabarví do tmavě fialové, modré, zelené, žluté, červené… Volím teplou oranžovou a poděkuji.
Kontrakce začínají být nesnesitelné a prosím o léky na bolest. Porodní asistentka odchází s tím, že se poradí s lékařem a přijde mi říct, co mi dají. Vrací se a tiše povídá, že by bylo fajn, kdybych to vydržela, že by to mohlo porod zpomalit a že je pěkně rozběhnutý, ať zbytečně nezasahujeme.
V tu chvíli se mi chce brečet, chci umřít, prosím o císaře, o cokoli, co mě zbaví těch bolestí, klepu se jako osika – zimou, bolestí, strachem, ano mám strach, že to nezvládnu, bojím se vyčerpání…
Nyní opět vyrovnaná porodní asistentka zašeptá tichým hlasem: „Už vám napouštím vanu, ta vás krásně uvolní a uvidíte, že se vám uleví…“
Představa vany mě trochu uklidňuje a kývu, že teda jo a pomalu se vysvlékám. Najednou opět známý tichý hlásek povídá, že mi tam nakape i speciální levandulový olej s příměsí čehosi, že mě to pěkně uvolní. Už se jen pousměju a pomyslím si, že jsem asi už umřela a jsem v nebi. To si snad ani nezasloužím.
Lezu do vany už opravdu u konce se silami, se nořím do horké bublající vody a je mi božsky, sice jen pár okamžiků do další kontrakce, ale cítím, jak se svaly uvolňují, tělo se přestává třást, poprvé se cítím opravdu příjemně. Kontrakce jsou ve vodě snesitelnější, ano opravdu si to v období mezi bolestmi užívám, ležím ve vaně a najednou cítím tlak, cože?
Volám na ni, že potřebuju strašně tlačit, že to nevydržím, že už vlastně tlačím. 
Rychle mě tahá z vany, že mě ještě musí vyšetřit, ať ještě počkám, ha ha ha, miminko už cítím mezi nohama, než dojdu ty 3 kroky z vany na lůžko, cítím hlavičku mezi nohama, sahám na ni, hladím ji. Za chvíli poslední kontrakce a moje malá holčička je na světě.
Sedím napůl na křesle a napůl na zemi, soukám se nahoru na lůžko. Pláču radostí, štěstím, i úlevou, že je to za námi, přibíhá doktor se slovy, že to byla tedy rychlovka a kdyby takhle rodily všechny, že je bez práce, gratuluje mi a podává miminko na hrudník.
Držím svoji holčičku a hladím ji, je tak maličká…
„Pupečník dotepal, pojďte tatínku, tady jsou nůžky.“
Pupečník přestřižen.
„Teď počkáme na placentu, nebojte nikam nespěcháme, jsem tady až do pondělí,“ vtipkuje lékař (byl pátek).
Za chvilku cítím malou kontrakci a placenta je venku. Doktor ji vezme do ruky a nese mi ji ukázat, s přednáškou, kde je jaká céva, z jaké strany byla uchycena k děloze. Nevěřícně koukám a kývu, zdá se mi strašně velká, ale prý je v normě.
Nastává šití, pár kosmetických stehů je přece jen nutností, dá se to vydržet a doktor po 10 minutách odchází a zůstáváme na sále jen my 3. Světlo v místnosti tlumím do tmavě modré a užíváme si toho neopakovatelného okamžiku zrození. Ani mi v tu chvíli ještě nedochází, jaký úžasný a dokonalý porod jsem zažila.
Ano byl to porod, na který nikdy nezapomenu a budu se k němu v myšlenkách vždy ráda vracet. Moje dítě přišlo na svět za naprostého klidu, bez medikamentů a bez stresu a to vše v porodnici, která je úplně obyčejná, malá a přesto plně vybavená s profesionály na svém místě, s lidmi, kteří dělají svou práci rádi. A tak by to mělo být.
Přeju všem nastávajícím maminkám, aby pro ně byl porod také takovým krásným, i když nepopírám bolestivým zážitkem, na který budou až do konce života opravdu rády vzpomínat.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1648
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 960
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1683
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 702
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 408
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20825
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2622
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2895
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2607
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1764
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
jiste nebudu jedina kterou bude zajimat nazev porodnice 
a 
!
Krnov nebo Rakovník? 
Hlavne ze to dobre dopadlo, bolest se zapomina rychle 