Porod? Ne, sen...
- Porod
- Miči84
- 30.01.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh o porodu, který se díky přístupu personálu a celkovému prostředí podaří povýšit na úroveň přímo snovou.
Byl to můj druhý porod, už jsem věděla, co chtít či ne, a proto padla volba na menší nemocnici, kde nejedou porody jako na běžícím páse, ale kde se opravdu plní to, co se píše v letácích či na webových stránkách…
Podotýkám, že žádný porodní plán jsem neměla, jen představu, že chci porodit v klidu, pohodě a co nejvíc pokud možno přirozeně. Nastal náš den – tedy večer. Křížové bolesti se stupňovaly a já vstoupila do těch dveří, které se přede mnou otevřely, na porodní sál.
V té době cca na 5-6 cm otevřená s nesnesitelnými bolestmi, které ovšem nebyly extra pravidelné, zato bolestivé si pomýšlím, že to bude ještě na dlouho. Mladinká porodní asistentka mne ukládá na lůžko s tím, že natočíme monitor, ať si zvolím polohu, ve které chci být…
Volím polohu na všech 4, střídavě sedím na patách a opírám se o madlo, později si lehám klasicky na záda, v tom opět přichází asistentka s dotazem, zda mi může nabídnout masáž zad… Co prosím, opravdu neblouzním? Masáž zad?
„Budu neskonale vděčná,“ odpovídám.
Podává mi do ruky ovladač: „Zde si můžete nastavit intenzitu vibrací a rychlost masáže.“
Mačkám tlačítko a najednou se lůžko rozvibruje v úrovni kříže a následně začíná pravidelně masírovat. Můj údiv a částečnou úlevu střídá další tichý dotaz asistentky, jestli mi ještě může nabídnout terapii světlem.
Dívám se na ni a říkám, že určitě, jen nevím, co to je. Podává mi do ruky další ovladač. Najednou se místnost zabarví do tmavě fialové, modré, zelené, žluté, červené… Volím teplou oranžovou a poděkuji.
Kontrakce začínají být nesnesitelné a prosím o léky na bolest. Porodní asistentka odchází s tím, že se poradí s lékařem a přijde mi říct, co mi dají. Vrací se a tiše povídá, že by bylo fajn, kdybych to vydržela, že by to mohlo porod zpomalit a že je pěkně rozběhnutý, ať zbytečně nezasahujeme.
V tu chvíli se mi chce brečet, chci umřít, prosím o císaře, o cokoli, co mě zbaví těch bolestí, klepu se jako osika – zimou, bolestí, strachem, ano mám strach, že to nezvládnu, bojím se vyčerpání…
Nyní opět vyrovnaná porodní asistentka zašeptá tichým hlasem: „Už vám napouštím vanu, ta vás krásně uvolní a uvidíte, že se vám uleví…“
Představa vany mě trochu uklidňuje a kývu, že teda jo a pomalu se vysvlékám. Najednou opět známý tichý hlásek povídá, že mi tam nakape i speciální levandulový olej s příměsí čehosi, že mě to pěkně uvolní. Už se jen pousměju a pomyslím si, že jsem asi už umřela a jsem v nebi. To si snad ani nezasloužím.
Lezu do vany už opravdu u konce se silami, se nořím do horké bublající vody a je mi božsky, sice jen pár okamžiků do další kontrakce, ale cítím, jak se svaly uvolňují, tělo se přestává třást, poprvé se cítím opravdu příjemně. Kontrakce jsou ve vodě snesitelnější, ano opravdu si to v období mezi bolestmi užívám, ležím ve vaně a najednou cítím tlak, cože?
Volám na ni, že potřebuju strašně tlačit, že to nevydržím, že už vlastně tlačím. 
Rychle mě tahá z vany, že mě ještě musí vyšetřit, ať ještě počkám, ha ha ha, miminko už cítím mezi nohama, než dojdu ty 3 kroky z vany na lůžko, cítím hlavičku mezi nohama, sahám na ni, hladím ji. Za chvíli poslední kontrakce a moje malá holčička je na světě.
Sedím napůl na křesle a napůl na zemi, soukám se nahoru na lůžko. Pláču radostí, štěstím, i úlevou, že je to za námi, přibíhá doktor se slovy, že to byla tedy rychlovka a kdyby takhle rodily všechny, že je bez práce, gratuluje mi a podává miminko na hrudník.
Držím svoji holčičku a hladím ji, je tak maličká…
„Pupečník dotepal, pojďte tatínku, tady jsou nůžky.“
Pupečník přestřižen.
„Teď počkáme na placentu, nebojte nikam nespěcháme, jsem tady až do pondělí,“ vtipkuje lékař (byl pátek).
Za chvilku cítím malou kontrakci a placenta je venku. Doktor ji vezme do ruky a nese mi ji ukázat, s přednáškou, kde je jaká céva, z jaké strany byla uchycena k děloze. Nevěřícně koukám a kývu, zdá se mi strašně velká, ale prý je v normě.
Nastává šití, pár kosmetických stehů je přece jen nutností, dá se to vydržet a doktor po 10 minutách odchází a zůstáváme na sále jen my 3. Světlo v místnosti tlumím do tmavě modré a užíváme si toho neopakovatelného okamžiku zrození. Ani mi v tu chvíli ještě nedochází, jaký úžasný a dokonalý porod jsem zažila.
Ano byl to porod, na který nikdy nezapomenu a budu se k němu v myšlenkách vždy ráda vracet. Moje dítě přišlo na svět za naprostého klidu, bez medikamentů a bez stresu a to vše v porodnici, která je úplně obyčejná, malá a přesto plně vybavená s profesionály na svém místě, s lidmi, kteří dělají svou práci rádi. A tak by to mělo být.
Přeju všem nastávajícím maminkám, aby pro ně byl porod také takovým krásným, i když nepopírám bolestivým zážitkem, na který budou až do konce života opravdu rády vzpomínat.
Přečtěte si také
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 2259
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 2461
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 2183
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 2437
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 589
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1801
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 2981
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1331
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1607
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 2463
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
jiste nebudu jedina kterou bude zajimat nazev porodnice 
a 
!
Krnov nebo Rakovník? 
Hlavne ze to dobre dopadlo, bolest se zapomina rychle 