Porod? Ne, sen...
- Porod
- Miči84
- 30.01.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh o porodu, který se díky přístupu personálu a celkovému prostředí podaří povýšit na úroveň přímo snovou.
Byl to můj druhý porod, už jsem věděla, co chtít či ne, a proto padla volba na menší nemocnici, kde nejedou porody jako na běžícím páse, ale kde se opravdu plní to, co se píše v letácích či na webových stránkách…
Podotýkám, že žádný porodní plán jsem neměla, jen představu, že chci porodit v klidu, pohodě a co nejvíc pokud možno přirozeně. Nastal náš den – tedy večer. Křížové bolesti se stupňovaly a já vstoupila do těch dveří, které se přede mnou otevřely, na porodní sál.
V té době cca na 5-6 cm otevřená s nesnesitelnými bolestmi, které ovšem nebyly extra pravidelné, zato bolestivé si pomýšlím, že to bude ještě na dlouho. Mladinká porodní asistentka mne ukládá na lůžko s tím, že natočíme monitor, ať si zvolím polohu, ve které chci být…
Volím polohu na všech 4, střídavě sedím na patách a opírám se o madlo, později si lehám klasicky na záda, v tom opět přichází asistentka s dotazem, zda mi může nabídnout masáž zad… Co prosím, opravdu neblouzním? Masáž zad?
„Budu neskonale vděčná,“ odpovídám.
Podává mi do ruky ovladač: „Zde si můžete nastavit intenzitu vibrací a rychlost masáže.“
Mačkám tlačítko a najednou se lůžko rozvibruje v úrovni kříže a následně začíná pravidelně masírovat. Můj údiv a částečnou úlevu střídá další tichý dotaz asistentky, jestli mi ještě může nabídnout terapii světlem.
Dívám se na ni a říkám, že určitě, jen nevím, co to je. Podává mi do ruky další ovladač. Najednou se místnost zabarví do tmavě fialové, modré, zelené, žluté, červené… Volím teplou oranžovou a poděkuji.
Kontrakce začínají být nesnesitelné a prosím o léky na bolest. Porodní asistentka odchází s tím, že se poradí s lékařem a přijde mi říct, co mi dají. Vrací se a tiše povídá, že by bylo fajn, kdybych to vydržela, že by to mohlo porod zpomalit a že je pěkně rozběhnutý, ať zbytečně nezasahujeme.
V tu chvíli se mi chce brečet, chci umřít, prosím o císaře, o cokoli, co mě zbaví těch bolestí, klepu se jako osika – zimou, bolestí, strachem, ano mám strach, že to nezvládnu, bojím se vyčerpání…
Nyní opět vyrovnaná porodní asistentka zašeptá tichým hlasem: „Už vám napouštím vanu, ta vás krásně uvolní a uvidíte, že se vám uleví…“
Představa vany mě trochu uklidňuje a kývu, že teda jo a pomalu se vysvlékám. Najednou opět známý tichý hlásek povídá, že mi tam nakape i speciální levandulový olej s příměsí čehosi, že mě to pěkně uvolní. Už se jen pousměju a pomyslím si, že jsem asi už umřela a jsem v nebi. To si snad ani nezasloužím.
Lezu do vany už opravdu u konce se silami, se nořím do horké bublající vody a je mi božsky, sice jen pár okamžiků do další kontrakce, ale cítím, jak se svaly uvolňují, tělo se přestává třást, poprvé se cítím opravdu příjemně. Kontrakce jsou ve vodě snesitelnější, ano opravdu si to v období mezi bolestmi užívám, ležím ve vaně a najednou cítím tlak, cože?
Volám na ni, že potřebuju strašně tlačit, že to nevydržím, že už vlastně tlačím. 
Rychle mě tahá z vany, že mě ještě musí vyšetřit, ať ještě počkám, ha ha ha, miminko už cítím mezi nohama, než dojdu ty 3 kroky z vany na lůžko, cítím hlavičku mezi nohama, sahám na ni, hladím ji. Za chvíli poslední kontrakce a moje malá holčička je na světě.
Sedím napůl na křesle a napůl na zemi, soukám se nahoru na lůžko. Pláču radostí, štěstím, i úlevou, že je to za námi, přibíhá doktor se slovy, že to byla tedy rychlovka a kdyby takhle rodily všechny, že je bez práce, gratuluje mi a podává miminko na hrudník.
Držím svoji holčičku a hladím ji, je tak maličká…
„Pupečník dotepal, pojďte tatínku, tady jsou nůžky.“
Pupečník přestřižen.
„Teď počkáme na placentu, nebojte nikam nespěcháme, jsem tady až do pondělí,“ vtipkuje lékař (byl pátek).
Za chvilku cítím malou kontrakci a placenta je venku. Doktor ji vezme do ruky a nese mi ji ukázat, s přednáškou, kde je jaká céva, z jaké strany byla uchycena k děloze. Nevěřícně koukám a kývu, zdá se mi strašně velká, ale prý je v normě.
Nastává šití, pár kosmetických stehů je přece jen nutností, dá se to vydržet a doktor po 10 minutách odchází a zůstáváme na sále jen my 3. Světlo v místnosti tlumím do tmavě modré a užíváme si toho neopakovatelného okamžiku zrození. Ani mi v tu chvíli ještě nedochází, jaký úžasný a dokonalý porod jsem zažila.
Ano byl to porod, na který nikdy nezapomenu a budu se k němu v myšlenkách vždy ráda vracet. Moje dítě přišlo na svět za naprostého klidu, bez medikamentů a bez stresu a to vše v porodnici, která je úplně obyčejná, malá a přesto plně vybavená s profesionály na svém místě, s lidmi, kteří dělají svou práci rádi. A tak by to mělo být.
Přeju všem nastávajícím maminkám, aby pro ně byl porod také takovým krásným, i když nepopírám bolestivým zážitkem, na který budou až do konce života opravdu rády vzpomínat.
Přečtěte si také
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 834
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1840
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 2178
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 5105
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 5149
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
Tchyně řekla mé dospívající dceři, že je tlustá. Ta teď jen počítá kalorie
- Anonymní
- 11.09.26
- 2452
Některé věty dospělí řeknou bez většího přemýšlení. Dítě si je ale může zapamatovat na roky. Přesně to se stalo v naší rodině. Moje tchyně poznamenala před dcerou, že je „nějaká tlustá“. Od té...
Vrátila jsem se do práce, doma ale dál sloužím na plný úvazek
- Anonymní
- 11.09.26
- 6697
Po čtyřech letech na rodičovské jsem se těšila mezi lidi a na práci, ve které budu zase někým jiným než jen mámou. Brzy jsem ale zjistila, že se změnil pouze můj denní program. Péče o děti i...
Všechno máme napůl. Jenže já už nechci být ve vztahu, kde se všechno počítá
- Anonymní
- 11.09.26
- 6158
Dlouho jsem si myslela, že jsme s manželem vzorem moderního partnerství. Oba pracujeme, oba vyděláváme, oba se staráme o domácnost a o děti. Když přijde účet v restauraci, zaplatíme každý polovinu....
Střídání letního a zimního času zase a opět. S dětmi je to peklo
- Anonymní
- 11.09.26
- 694
Nejste už taky naštvaní, že se situace kolem střídání letního a zimního času pořád nevyřešila? Já už tedy značně. Mám dvě malé děti a upřímně každý rok, navíc dvakrát, pokaždé změna času...
WhatsApp chtějí zpoplatnit, přijde mi to nefér. Na čem chtějí ještě vydělávat?
- Anonymní
- 11.09.26
- 1155
Musím uznat, že zpráva o tom, že WhatsApp bude zpoplatněn mě nejdřív dost vyděsila. Přes tenhle komunikační kanál se dorozumívá prakticky celá naše rodina. Přijde mi skvělé, že si můžeme posílat...
jiste nebudu jedina kterou bude zajimat nazev porodnice 
a 
!
Krnov nebo Rakovník? 
Hlavne ze to dobre dopadlo, bolest se zapomina rychle 