Porod v Brně - Bohunicích

11.4. jsem šla na kontrolu a už jsemm si domluvila termín na vyvolání - 15.4. a pomalu jsem se s tím smiřovala. Pořád jsem ale tajně doufala, že se mimčo umoudří a půjde samo. Taky jsem mu pořád domlouvala.

12.4. mě od rána pobolívalo břicho, ale jelikož jsem měla už 3týdny poslíčky, tak jsem tomu nevěnovala pozornost. Do toho přijeli švagříci a šli jsme ještě na porcházku, abych měla pocit zadostiučinění, že jsme pro samovolný porod udlali maximum. Večer jsme si šli lehnout, ale v noci už jsem se pořád budila (což nikdy předtím nebylo) a něco ze mě začalo odtékat. Tak jsem se zaradovala, že by to byla ta plodová voda, ale bylo toho málo, tak jsem si zase lehla, s tím, že stejně jdu ráno ještě na poslední kontrolu, tak uvidíme. Teprve po porodu mi došlo, že to byla hlenová zátka 

13.4. jedeme do porodnice na poslendí kontrolu a jsem velice mile překvapena. Moji poslíčci jsou už skutečné kontrakce - i když slebé a jsem otevřená na 2cm. Dr. mě ale posílá domů s tím, že stejně odpoledne, nejpozději večer se tam sama ráda vrátím . Jsme pozvání k tchánům na oběd, ale jakmile se thcyně dozví, že už rodím, tak není ani schopná nám to jídlo naservírovat. Já jsem překvapivě úplně v klidu. Kontrakvce mám pravidelně po 5min., trochu rozdýchávám, ale dá se to v klidu přežít. Po obědě už nás vyhání, ať jedeme zpátky - co kdybych náhodou porodila . V 15hod. mě přijali do porodnice, natočili monitor - stahy jsou už větší a začínám rozdýchávat, sranda je to u příjmu, kddy během otázek PA statečně funím. Ovšem dr. mě vůbec nepotěšila, protože jsem otvřenápořádna 2cm. Máme ale stěstí, ten den je zrovna málo porodů, tak můžeme jít do nastandartu - vna a sprcha na pokoji. Asi v 15.30 jdeme na box, převlékám se do slušivé nemocniční košilky , PA mě vyšetřuje, dělá klystýr a manžel si ladí televizi. Jsou tam motorky a ty si nemůže nechat ujít, zatímco já tam sstatečně funím.

PA mě navštěvuje snad co půl hodiny, neustále nabízí epidurál, což neustále odmítám a jsem odhodlaná porodit bez něj, vydržely to jiný tak já taky. Nakonec lezu do vany, bolesti jsou menší a menší, až nakonec nejsou žádný a mě je výborně. Kolem sedmé se mění PA a ta nová mě vyhání z vany (kam mě mimochodem její předchůdkyně tak moc hnala) a musím začít chodit, aby miminko sestupovalo. Taky mi vysvětluje, že bolesti potřebujeme a čímm budou větší tím líp - je to známka, že miminko se už brzy narodí. Tak já chodím, dělam dřepy apod. Mezitím mi pomalu zase začínají bolesti.

Asi kolem osmé mi propichuje vodu, s tím, že jsem pořád na 2cm a tím to opravdu všechno začíná. Bolesti, které jsem měla předtím a myslela, že jsou bolestivý, nebyly nic proti tomu, co začalo teď. v 21hod mě znovu vyšetřuje, napojuje na monitor a jsem na 4cm. Pro jistotu jde ještě pro doktorku, která to povrzuje. Tak hurá, už se začíná něco dít. Když mě nevyšetřují, tak jsem na balonu a jsem ráda, že jsem ráda. Bolessti mi jdou i do zad, takže manžel se snaží přehlušit bolest tím že mi masíruje zadá, ale to by mi tam musel udělat díru, aby to mělo nějakej výsledek A vyšewtření v kontrakci, to je opravdová lahůdka. PA mi dala do kapačky něco proti bolesti, ale to zabralo asi na 10min. Ale před jedenáctou mi dovoluje jít na chvíli do sprchy. První kontrakce je nesnesitelná, ale potom je to nesmírná úleva. Jsem tam asi 5min. a znovu na vyšetření a světe div se jsem už úplně otevřená. Ještě jsem na chvíli uškemrala sprchu, s tím že manžel stojí u mě a každou chvíli mi pripomíná že už mám jít ven. Potom přijde PA a že už jdeme na to, ale já chci byt ve sprše, tam to nebolí, tak smlouvám, ale není mi to nic platný, jdeme na to 

Začala jsem asi ve 23.15 (a to jsem chtěla původně roidt na sotličce, ale byla jsem štastná za křeslo a polohu v polosedě), ale nemohla jsem protlačit hlavičku brankou. Nejhorší mi přijde tlačit do té kontrakce, tak beru všechnu sílu a ta bolest se tím tlačením přehluší. Navíc se mi začaly prodlužovat stahy, tak oxytocin. Jak mi nešlo ho rpotlačit, tak PA mi tlačila na břicho, ale ani to nešlo. Nakonec mi dr. poradila ať si lehnu na bok a zkusím to tak, že se mimnko asi potřebuje natočit. V tu hcvíli jsem si pomyslela jeslti je normální, ale nakonec jsem se nějak přetočila, jednou zatlačila a ono to vyšlo. Nejsem ale schopná vůbec vnímat pokyny dr. a PA, jenom manžela, který mi všechno opakuje, drží hlavu a pořád říká - tlač. Potom rychle za záda, znovu zatlačit a ve 23.55 je venku hlavička. V tu chvíli jsem absolutně nechápala jak se mohla dostat ta veliká hlava ven, a ještě jednoou a už mám Matýska na břichu a ten pocit se ani nedá popsat. Během vteřiny vím, že ho neskutečně miluju. Měří 51cm a 3610g. Manžel přestřihl šnůru, šel fotit a já ještě vytlačila placentu. Při šití už mám Matýska u sebe a po zašití konečně můžu kojit. Jak ten se krásně přisál a vůbec se nechtěl pustit.

Všem budoucím maminkám bych chtěla říct, že se není vůbec čeho bát a je to k přežití, i když to tak v tu chvíli vůbec nevypadá. Jakmile vám dají mimčo na břicho tak na min. polovinu bolestí okamžitě zapomenete a za nějakej den na celou.

Přeji všem krásný, rychlý a pohodový porod