Porod za odměnu

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj životní příběh. Napsala jsem deníček o tom, jakou jsme měli cestu k vytouženému miminku. I když mám v popisku Porod za odměnu, tak není celý deníček jen o něm...

*

Vše začalo v roce 2013, kdy jsem poprvé příteli řekla, že bych chtěla miminko. Docela ho to zaskočilo, ale nebránil se. Jen si naivně myslel, že se nám podaří na poprvé a za 9 měsíců bude otcem. I já byla dost naivní, myslela jsem si, že se poštěstí třeba napodruhé, napotřetí. Ze začátku jsem vůbec neřešila nějakou ovulaci, prostě jsme se milovali, když byla chuť a nálada. V tu dobu jsem to brala tak, že buď to tento měsíc vyjde, anebo ne.

Čas ale plynul a ani po půl roce se nám nedařilo. Pročetla jsem všechny diskuze na netu, a to mě zavedlo i sem na eMimino, kde jsem založila diskuzi a začala si psát s holkama, co měly stejný problém jako my. V tu dobu už jsem probrečela každou menstruaci, byla jsem tím miminkem úplně posedlá, a to doslova.

Když se ani další měsíce nedařilo, tak jsem zašla ke své doktorce. Ta mi udělala všechna potřebná vyšetření a zjistilo se, že mi chybí ženský hormon – progesteron. Nasadila mi kombinaci Clostilbegyt, Utrogestan a Pregnyl.

Chodila jsem každý měsíc 14. den na měření folikulů, a pokaždé jsem odcházela celá natěšená, že tento měsíc to určitě vyjde, jelikož vždy byly folikuly dost velké. Ale pak přišlo zklamaní, tak jako každý měsíc.

V práci byl dost shon a já jeden den nezaznamenala menstruaci, hned jsem letěla do lékárny pro test, a světe div se byly tam //. Ta druhá byla slaboučká, ale to jsem přikládala tomu, že je to v úplném začátku. K doktorce jsem se chystala až za nějaký ten týden, ale přišlo něco, co nikdo nečekal.

V noci jsem se probudila se strašnou bolestí podbřišku, takže jsme jeli do nemocnice. Vzali mi hCG a zjistili, že je hrozně malé na ten týden, ve kterém jsem byla. Na ultrazvuku nebylo nic vidět, začali mě strašit mimoděložním těhotenstvím, takže hospitalizace a každý druhý den měření hCG. To pořád nestoupalo a na ultrazvuku také nic.

V nemocnici jsem strávila 14 dní, týden pozorování a týden po operaci. Ke konci týdne „něco“ objevili na levém vejcovodu a bylo to jasné. Mimoděložní těhotenství a šlo se na sál. Pamatuji si, že když mě tam přivezli, bylo tam spousta lidí, a já se bála.

Narkózu jsem snášela vždy strašně špatně. Potom jsem se probudila na pokoji, byla jsem zmatená, bylo mi špatně a než jsem se úplně probudila, tak to trvalo snad 3 hodiny. Vzali mi tedy levý vejcovod. Probrečela jsem dny i noci. Tolik vytoužené miminko nebude.

Naštěstí jsem měla a mám velikou podporu v příteli a rodině, s nimi jsem to zvládla. Vrátila jsem se do práce a po nějaké době jsme to zkoušeli znovu. Podařilo se mi otěhotnět půl roku po operaci. // na těhotenském testu byly jasné, ale po tom předešlém neštěstí jsem moc nadšená nebyla. Bála jsem se. A taky bylo proč.

Jednoho rána jsem začala krvácet, okamžitě jsme vyrazili do nemocnice. Paní doktorka mě uklidnila, na ultrazvuku krásně bilo srdíčko a plod byl v děloze. Dostala jsem dokonce fotku z ultrazvuku toho malého tvorečka, asi 1 cm velkého, usínala jsem s fotkou a byla nesmírně šťastná. Za týden jsem šla na kontrolu ke své gynekoložce, celá nadšená, ale po ultrazvuku mě smích rychle přešel.

„Je mi líto, ale srdíčko nebije,“ oznámila mi doktorka.

V tu chvíli jsem nebyla absolutně schopná slova. Následovala revize, a já opět probrečela noci i dny. Bylo to hrozné období. Po miminku jsme tak moc toužili. V hlavě se mi hromadily myšlenky, že dítě nám není přáno, a tak to nebudeme lámat přes koleno. Začala jsem cvičit, chodila jsem víc s kamarádkami ven, užívala jsem si to. Dokonce jsme si pořídili štěňátko.

V lednu odjel přítel se svými kamarády na dlouho plánovanou dovolenou do Thajska, a my s holkama taky vyrazily na nějaké výlety, wellness atd. Přítel měl dojet v termínu, kdy já měla mít ovulaci, ještě před tím, než dojel jsem si dělala ovulační testy, a byly tam krásné dvě čárky. Když přijel, udělali jsme si hezký večer, nemusím popisovat.

Jeden den jsme se dívali na televizi, když mi hlavou proletělo, že mám za dva dny dostat menstruaci. V tu chvíli mi ale nedošlo, že mívám cykly po 28 dnech a ne po 30. V nočním stolku jsem měla poslední těhotenský test, a tak jsem šla na záchod a udělala si ho. Okamžitě na mě vykoukly //.

Byla jsem v šoku, klepaly se mi ruce a měla jsem sucho v puse. Šla jsem do obýváku a ukázala příteli test.

„Ovulační?“ ptal se.

„Ne, těhotenskej.“

Začala jsem brečet, ne štěstím, ale strachem, že to zase nevyjde, a to už by mě položilo. Přítel mě uklidňoval, že bude vše v pořádku. Měla jsem strašný strach s každou návštěvou gynekologa, tlak vysoký, ze strachu. Ale naštěstí se miminko uchytilo a já si celé těhotenství dávala určité „záchytné body“.

Když překročím 10. týden těhotenství, tak to bude v pohodě, když 20. týden těhotenství, tak máme skoro vyhráno, když 32. týden těhotenství, tak už se dá zachránit, atd.

Těhotenství jsem měla problémové od začátku až do konce, ale to už tu rozepisovat nebudu. Každopádně všechny kontroly a screeningy vyšly na jedničku a my čekali tolik vytouženého chlapečka.

Kolem 30. týdne těhotenství jsme začali nakupovat výbavičku, kočárek, zařizovat pokojíček, byla jsem v sedmém nebi. Tohle jsem si vždycky tak moc přála.

Termín porodu jsem měla 12.11.2016. Týden před porodem jsem byla na poslední kontrole u gynekoložky a sestřička mi říká: „Máte vyšší tlak, už se ani něco chystá, v pondělí je velký úplněk, to určitě porodíte.“

Já už byla nedočkavá a každý den byl pro mě utrpením, tak moc jsem se na něho těšila, a taky jsem se o něj strašně bála. V neděli jsme si udělali večerní procházku, koukali jsme na ten obrovský měsíc a já si říkala, že teda zítra musím porodit.

V tu noc mi praskla voda, vzbudila jsem přítele, ten byl víc nervózní jak já, vykoupala jsem se a vyrazili jsme. Cesta do porodnice nám normálně trvá 30 minut, no byli jsme tam asi za čtvrt hodiny. Bylo něco před 3. hodinou ráno, když jsme dorazili.

Vzali mě na příjem, natočili monitory a poslali nás na pokoj odpočívat. Bolesti jsem měla mírné, nic hrozného, prodýchávala jsem a chodila po pokoji, zatímco přítel ještě pospával.

Kolem půl 7 ráno mě přišla zkontrolovat sestřička, kontrakce docela pravidelné, asi po 7-8 minutách, ale pořád se to dalo v pohodě prodýchat. Poslala přítele domů s tím, že to bude trvat ještě dlouho, a ať se jede domů prospat. Souhlasila jsem, přeci jen, kdyby šlo do tuhého, tak je za chvilku tady.

Bylo kolem půl 8 ráno, když začaly daleko větší bolesti, zavolala jsem tedy přítele, ať dojede, i když jsem vůbec netušila, že to půjde tak rychle. Takže přítel chudák, jen co lehl do postele, už jsem mu volala, ať startuje auto a jede zpátky za mnou. Mezitím jsem šla na klystýr a potom to začalo.

Bolesti nesnesitelné, asi po minutě, šla jsem do sprchy, kde jsem si prodýchala asi 3 silné kontrakce a najednou jsem cítila tlak. Zavolala jsem sestru a běžely jsme na porodní sál, tam už stál přítel, ale to už jsem moc nevnímala, bolesti šílené. Sestra rychle volala doktorku a asi na 4 zatlačení byl malej venku.

Narodil se přesně v 9 hodin ráno, vážil 2 880 g a měřil 48 cm. :-) Dali mi ho na prsa a já byla nejšťastnější na světě. Oba jsme brečeli a přítel mi děkoval za syna. Ještě teď se mi derou slzy do očí.

Nechali nás odpočívat a já byla plná energie, smáli jsme se tomu, že to málem nestihl, přijel v 8:45. Můžu říct, že pro mě to byl krásný a rychlý porod, který trval všudy všeho 7 hodin. Rodila bych klidně znova.

Teď vedle mě spinká náš krásný syn Jakub, kterému byl včera měsíc, a je to to nejkrásnější, co nás mohlo potkat. :-)

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
40288
20.12.16 00:57

Gratuluji a přeji hlavně zdravíčko :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.12.16 02:17

Teda tys mi dala :lol: Strasne moc ti to preju. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2319
20.12.16 06:10

Gratuluju, uzivejte si to štěstí :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.12.16 07:25

Miluju šťastné konce :potlesk: gratuluju k chlapečkovi, přeju jen to nejlepší a jestli někdy bude sourozenec, tak ať přijde bez těch kovbojek okolo ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
20.12.16 08:30

Moc mily denicek :kytka: Preji vsechno nej, at se prckovi dari nejlip jak muze!

  • Nahlásit
  • Zmínit
maminecka4
20.12.16 09:12

Gratuluji je krásný :srdce: :kytka:

Příspěvek upraven 20.12.16 v 09:13

  • Upravit
20.12.16 09:47

Dekujeme vsem moc :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Lenka 80
20.12.16 10:36

Gratuluju :potlesk:.my mame Kubicka kteremu je 5 tydnu :-)

  • Upravit
479
20.12.16 10:43

Velika gratulace…uz i ja se nemuzu dalsiho synka dockat…a i my si na zatku prosli tim, ze to neslo(bunecna imunita na manzela)…a ted se tesime na treti mimi! Moc drzime palecky!;) :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4236
20.12.16 11:18

Moc gratuluji ke šťastnému konci a ať se brzy podaří druhé ať není Kubíček jedináček :hug:
První dcera nám také trvala půl roku a pak jsme na další čekali dalších 9let, mezitím jsem si prošla mimoděložním a 2× potrat a teď už mám děti 3 a jsem ta nejšťastnější máma pod sluncem :hug: Konečně citím, že jsme kompletní rodina, ale dalším dětem se také nebráníme :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
maminecka4
20.12.16 11:24

@terkom83 My čekáme 4té :srdce: :srdce: (+2× potrat)

  • Upravit
20.12.16 14:06

Moc dekuji za krasne komentare :) behem tehotenstvi jsem si rikala, ze urcite bude Kubik jedinacek, ale porod byl super, a ikdyz je to ted narocnejsi, tak mu sourozence urcite poridime. Jen doufam, ze se nebude opakovat stejny scenar :( :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
20.12.16 19:28
:srdce:
  • Nahlásit
413
20.12.16 22:02

Krásně napsané, až mi ukápla slza :,(.Přeji hodně zdravíčka. Nám se před dvěma měsíci narodil třetí neplánovaný chlapeček. Ale je to moje štěstíčko :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11275
22.12.16 12:16

Gratuluji k tolik vytouženému miminku :kytka: Já u svého porodu nebrečela, a le vždy mě dojmou deníčky druhých :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5138
22.12.16 12:22

Krásný chlapeček, gratuluji. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2652
25.12.16 22:14

Zlatíčko máš krásný deníček. :hug: :hug: :hug: Ať tě Kubíček dělá jen a jen radost. :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.1.17 13:57

@sinapis.alba dekuji moc. Doufam, ze uz zadne kovbojky nebudou ;) :oops:

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.1.17 13:59

@SANDRA900 :andel: dekuji moc

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.1.17 14:03

Kubíček se má čile k světu a všem moc děkujeme za krásné přání a komentáře. Určitě ješt nějaký deniíček napíšu :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
2822
23.3.17 23:36

Moc gratuluji ke Kubíčkovi, je nádherný. V listopadu jsem na Tebe myslela, když náš malý Radeček 18.11.2016 slavil 1.rok. :) :*

  • Nahlásit
  • Zmínit