Porod za odměnu
Chtěla bych se s vámi podělit o svůj životní příběh. Napsala jsem deníček o tom, jakou jsme měli cestu k vytouženému miminku. I když mám v popisku Porod za odměnu, tak není celý deníček jen o něm...
Vše začalo v roce 2013, kdy jsem poprvé příteli řekla, že bych chtěla miminko. Docela ho to zaskočilo, ale nebránil se. Jen si naivně myslel, že se nám podaří na poprvé a za 9 měsíců bude otcem. I já byla dost naivní, myslela jsem si, že se poštěstí třeba napodruhé, napotřetí. Ze začátku jsem vůbec neřešila nějakou ovulaci, prostě jsme se milovali, když byla chuť a nálada. V tu dobu jsem to brala tak, že buď to tento měsíc vyjde, anebo ne.
Čas ale plynul a ani po půl roce se nám nedařilo. Pročetla jsem všechny diskuze na netu, a to mě zavedlo i sem na eMimino, kde jsem založila diskuzi a začala si psát s holkama, co měly stejný problém jako my. V tu dobu už jsem probrečela každou menstruaci, byla jsem tím miminkem úplně posedlá, a to doslova.
Když se ani další měsíce nedařilo, tak jsem zašla ke své doktorce. Ta mi udělala všechna potřebná vyšetření a zjistilo se, že mi chybí ženský hormon – progesteron. Nasadila mi kombinaci Clostilbegyt, Utrogestan a Pregnyl.
Chodila jsem každý měsíc 14. den na měření folikulů, a pokaždé jsem odcházela celá natěšená, že tento měsíc to určitě vyjde, jelikož vždy byly folikuly dost velké. Ale pak přišlo zklamaní, tak jako každý měsíc.
V práci byl dost shon a já jeden den nezaznamenala menstruaci, hned jsem letěla do lékárny pro test, a světe div se byly tam //. Ta druhá byla slaboučká, ale to jsem přikládala tomu, že je to v úplném začátku. K doktorce jsem se chystala až za nějaký ten týden, ale přišlo něco, co nikdo nečekal.
V noci jsem se probudila se strašnou bolestí podbřišku, takže jsme jeli do nemocnice. Vzali mi hCG a zjistili, že je hrozně malé na ten týden, ve kterém jsem byla. Na ultrazvuku nebylo nic vidět, začali mě strašit mimoděložním těhotenstvím, takže hospitalizace a každý druhý den měření hCG. To pořád nestoupalo a na ultrazvuku také nic.
V nemocnici jsem strávila 14 dní, týden pozorování a týden po operaci. Ke konci týdne „něco“ objevili na levém vejcovodu a bylo to jasné. Mimoděložní těhotenství a šlo se na sál. Pamatuji si, že když mě tam přivezli, bylo tam spousta lidí, a já se bála.
Narkózu jsem snášela vždy strašně špatně. Potom jsem se probudila na pokoji, byla jsem zmatená, bylo mi špatně a než jsem se úplně probudila, tak to trvalo snad 3 hodiny. Vzali mi tedy levý vejcovod. Probrečela jsem dny i noci. Tolik vytoužené miminko nebude.
Naštěstí jsem měla a mám velikou podporu v příteli a rodině, s nimi jsem to zvládla. Vrátila jsem se do práce a po nějaké době jsme to zkoušeli znovu. Podařilo se mi otěhotnět půl roku po operaci. // na těhotenském testu byly jasné, ale po tom předešlém neštěstí jsem moc nadšená nebyla. Bála jsem se. A taky bylo proč.
Jednoho rána jsem začala krvácet, okamžitě jsme vyrazili do nemocnice. Paní doktorka mě uklidnila, na ultrazvuku krásně bilo srdíčko a plod byl v děloze. Dostala jsem dokonce fotku z ultrazvuku toho malého tvorečka, asi 1 cm velkého, usínala jsem s fotkou a byla nesmírně šťastná. Za týden jsem šla na kontrolu ke své gynekoložce, celá nadšená, ale po ultrazvuku mě smích rychle přešel.
„Je mi líto, ale srdíčko nebije,“ oznámila mi doktorka.
V tu chvíli jsem nebyla absolutně schopná slova. Následovala revize, a já opět probrečela noci i dny. Bylo to hrozné období. Po miminku jsme tak moc toužili. V hlavě se mi hromadily myšlenky, že dítě nám není přáno, a tak to nebudeme lámat přes koleno. Začala jsem cvičit, chodila jsem víc s kamarádkami ven, užívala jsem si to. Dokonce jsme si pořídili štěňátko.
V lednu odjel přítel se svými kamarády na dlouho plánovanou dovolenou do Thajska, a my s holkama taky vyrazily na nějaké výlety, wellness atd. Přítel měl dojet v termínu, kdy já měla mít ovulaci, ještě před tím, než dojel jsem si dělala ovulační testy, a byly tam krásné dvě čárky. Když přijel, udělali jsme si hezký večer, nemusím popisovat.
Jeden den jsme se dívali na televizi, když mi hlavou proletělo, že mám za dva dny dostat menstruaci. V tu chvíli mi ale nedošlo, že mívám cykly po 28 dnech a ne po 30. V nočním stolku jsem měla poslední těhotenský test, a tak jsem šla na záchod a udělala si ho. Okamžitě na mě vykoukly //.
Byla jsem v šoku, klepaly se mi ruce a měla jsem sucho v puse. Šla jsem do obýváku a ukázala příteli test.
„Ovulační?“ ptal se.
„Ne, těhotenskej.“
Začala jsem brečet, ne štěstím, ale strachem, že to zase nevyjde, a to už by mě položilo. Přítel mě uklidňoval, že bude vše v pořádku. Měla jsem strašný strach s každou návštěvou gynekologa, tlak vysoký, ze strachu. Ale naštěstí se miminko uchytilo a já si celé těhotenství dávala určité „záchytné body“.
Když překročím 10. týden těhotenství, tak to bude v pohodě, když 20. týden těhotenství, tak máme skoro vyhráno, když 32. týden těhotenství, tak už se dá zachránit, atd.
Těhotenství jsem měla problémové od začátku až do konce, ale to už tu rozepisovat nebudu. Každopádně všechny kontroly a screeningy vyšly na jedničku a my čekali tolik vytouženého chlapečka.
Kolem 30. týdne těhotenství jsme začali nakupovat výbavičku, kočárek, zařizovat pokojíček, byla jsem v sedmém nebi. Tohle jsem si vždycky tak moc přála.
Termín porodu jsem měla 12.11.2016. Týden před porodem jsem byla na poslední kontrole u gynekoložky a sestřička mi říká: „Máte vyšší tlak, už se ani něco chystá, v pondělí je velký úplněk, to určitě porodíte.“
Já už byla nedočkavá a každý den byl pro mě utrpením, tak moc jsem se na něho těšila, a taky jsem se o něj strašně bála. V neděli jsme si udělali večerní procházku, koukali jsme na ten obrovský měsíc a já si říkala, že teda zítra musím porodit.
V tu noc mi praskla voda, vzbudila jsem přítele, ten byl víc nervózní jak já, vykoupala jsem se a vyrazili jsme. Cesta do porodnice nám normálně trvá 30 minut, no byli jsme tam asi za čtvrt hodiny. Bylo něco před 3. hodinou ráno, když jsme dorazili.
Vzali mě na příjem, natočili monitory a poslali nás na pokoj odpočívat. Bolesti jsem měla mírné, nic hrozného, prodýchávala jsem a chodila po pokoji, zatímco přítel ještě pospával.
Kolem půl 7 ráno mě přišla zkontrolovat sestřička, kontrakce docela pravidelné, asi po 7-8 minutách, ale pořád se to dalo v pohodě prodýchat. Poslala přítele domů s tím, že to bude trvat ještě dlouho, a ať se jede domů prospat. Souhlasila jsem, přeci jen, kdyby šlo do tuhého, tak je za chvilku tady.
Bylo kolem půl 8 ráno, když začaly daleko větší bolesti, zavolala jsem tedy přítele, ať dojede, i když jsem vůbec netušila, že to půjde tak rychle. Takže přítel chudák, jen co lehl do postele, už jsem mu volala, ať startuje auto a jede zpátky za mnou. Mezitím jsem šla na klystýr a potom to začalo.
Bolesti nesnesitelné, asi po minutě, šla jsem do sprchy, kde jsem si prodýchala asi 3 silné kontrakce a najednou jsem cítila tlak. Zavolala jsem sestru a běžely jsme na porodní sál, tam už stál přítel, ale to už jsem moc nevnímala, bolesti šílené. Sestra rychle volala doktorku a asi na 4 zatlačení byl malej venku.
Narodil se přesně v 9 hodin ráno, vážil 2 880 g a měřil 48 cm. 
Dali mi ho na prsa a já byla nejšťastnější na světě. Oba jsme brečeli a přítel mi děkoval za syna. Ještě teď se mi derou slzy do očí.
Nechali nás odpočívat a já byla plná energie, smáli jsme se tomu, že to málem nestihl, přijel v 8:45. Můžu říct, že pro mě to byl krásný a rychlý porod, který trval všudy všeho 7 hodin. Rodila bych klidně znova.
Teď vedle mě spinká náš krásný syn Jakub, kterému byl včera měsíc, a je to to nejkrásnější, co nás mohlo potkat.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 440
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 355
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 718
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 495
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 268
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1946
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1184
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2142
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 881
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 527
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Strasne moc ti to preju. 
gratuluju k chlapečkovi, přeju jen to nejlepší a jestli někdy bude sourozenec, tak ať přijde bez těch kovbojek okolo 
.Přeji hodně zdravíčka. Nám se před dvěma měsíci narodil třetí neplánovaný chlapeček. Ale je to moje štěstíčko 
dekuji moc
