Porod za odměnu
Chtěla bych se s vámi podělit o svůj životní příběh. Napsala jsem deníček o tom, jakou jsme měli cestu k vytouženému miminku. I když mám v popisku Porod za odměnu, tak není celý deníček jen o něm...
Vše začalo v roce 2013, kdy jsem poprvé příteli řekla, že bych chtěla miminko. Docela ho to zaskočilo, ale nebránil se. Jen si naivně myslel, že se nám podaří na poprvé a za 9 měsíců bude otcem. I já byla dost naivní, myslela jsem si, že se poštěstí třeba napodruhé, napotřetí. Ze začátku jsem vůbec neřešila nějakou ovulaci, prostě jsme se milovali, když byla chuť a nálada. V tu dobu jsem to brala tak, že buď to tento měsíc vyjde, anebo ne.
Čas ale plynul a ani po půl roce se nám nedařilo. Pročetla jsem všechny diskuze na netu, a to mě zavedlo i sem na eMimino, kde jsem založila diskuzi a začala si psát s holkama, co měly stejný problém jako my. V tu dobu už jsem probrečela každou menstruaci, byla jsem tím miminkem úplně posedlá, a to doslova.
Když se ani další měsíce nedařilo, tak jsem zašla ke své doktorce. Ta mi udělala všechna potřebná vyšetření a zjistilo se, že mi chybí ženský hormon – progesteron. Nasadila mi kombinaci Clostilbegyt, Utrogestan a Pregnyl.
Chodila jsem každý měsíc 14. den na měření folikulů, a pokaždé jsem odcházela celá natěšená, že tento měsíc to určitě vyjde, jelikož vždy byly folikuly dost velké. Ale pak přišlo zklamaní, tak jako každý měsíc.
V práci byl dost shon a já jeden den nezaznamenala menstruaci, hned jsem letěla do lékárny pro test, a světe div se byly tam //. Ta druhá byla slaboučká, ale to jsem přikládala tomu, že je to v úplném začátku. K doktorce jsem se chystala až za nějaký ten týden, ale přišlo něco, co nikdo nečekal.
V noci jsem se probudila se strašnou bolestí podbřišku, takže jsme jeli do nemocnice. Vzali mi hCG a zjistili, že je hrozně malé na ten týden, ve kterém jsem byla. Na ultrazvuku nebylo nic vidět, začali mě strašit mimoděložním těhotenstvím, takže hospitalizace a každý druhý den měření hCG. To pořád nestoupalo a na ultrazvuku také nic.
V nemocnici jsem strávila 14 dní, týden pozorování a týden po operaci. Ke konci týdne „něco“ objevili na levém vejcovodu a bylo to jasné. Mimoděložní těhotenství a šlo se na sál. Pamatuji si, že když mě tam přivezli, bylo tam spousta lidí, a já se bála.
Narkózu jsem snášela vždy strašně špatně. Potom jsem se probudila na pokoji, byla jsem zmatená, bylo mi špatně a než jsem se úplně probudila, tak to trvalo snad 3 hodiny. Vzali mi tedy levý vejcovod. Probrečela jsem dny i noci. Tolik vytoužené miminko nebude.
Naštěstí jsem měla a mám velikou podporu v příteli a rodině, s nimi jsem to zvládla. Vrátila jsem se do práce a po nějaké době jsme to zkoušeli znovu. Podařilo se mi otěhotnět půl roku po operaci. // na těhotenském testu byly jasné, ale po tom předešlém neštěstí jsem moc nadšená nebyla. Bála jsem se. A taky bylo proč.
Jednoho rána jsem začala krvácet, okamžitě jsme vyrazili do nemocnice. Paní doktorka mě uklidnila, na ultrazvuku krásně bilo srdíčko a plod byl v děloze. Dostala jsem dokonce fotku z ultrazvuku toho malého tvorečka, asi 1 cm velkého, usínala jsem s fotkou a byla nesmírně šťastná. Za týden jsem šla na kontrolu ke své gynekoložce, celá nadšená, ale po ultrazvuku mě smích rychle přešel.
„Je mi líto, ale srdíčko nebije,“ oznámila mi doktorka.
V tu chvíli jsem nebyla absolutně schopná slova. Následovala revize, a já opět probrečela noci i dny. Bylo to hrozné období. Po miminku jsme tak moc toužili. V hlavě se mi hromadily myšlenky, že dítě nám není přáno, a tak to nebudeme lámat přes koleno. Začala jsem cvičit, chodila jsem víc s kamarádkami ven, užívala jsem si to. Dokonce jsme si pořídili štěňátko.
V lednu odjel přítel se svými kamarády na dlouho plánovanou dovolenou do Thajska, a my s holkama taky vyrazily na nějaké výlety, wellness atd. Přítel měl dojet v termínu, kdy já měla mít ovulaci, ještě před tím, než dojel jsem si dělala ovulační testy, a byly tam krásné dvě čárky. Když přijel, udělali jsme si hezký večer, nemusím popisovat.
Jeden den jsme se dívali na televizi, když mi hlavou proletělo, že mám za dva dny dostat menstruaci. V tu chvíli mi ale nedošlo, že mívám cykly po 28 dnech a ne po 30. V nočním stolku jsem měla poslední těhotenský test, a tak jsem šla na záchod a udělala si ho. Okamžitě na mě vykoukly //.
Byla jsem v šoku, klepaly se mi ruce a měla jsem sucho v puse. Šla jsem do obýváku a ukázala příteli test.
„Ovulační?“ ptal se.
„Ne, těhotenskej.“
Začala jsem brečet, ne štěstím, ale strachem, že to zase nevyjde, a to už by mě položilo. Přítel mě uklidňoval, že bude vše v pořádku. Měla jsem strašný strach s každou návštěvou gynekologa, tlak vysoký, ze strachu. Ale naštěstí se miminko uchytilo a já si celé těhotenství dávala určité „záchytné body“.
Když překročím 10. týden těhotenství, tak to bude v pohodě, když 20. týden těhotenství, tak máme skoro vyhráno, když 32. týden těhotenství, tak už se dá zachránit, atd.
Těhotenství jsem měla problémové od začátku až do konce, ale to už tu rozepisovat nebudu. Každopádně všechny kontroly a screeningy vyšly na jedničku a my čekali tolik vytouženého chlapečka.
Kolem 30. týdne těhotenství jsme začali nakupovat výbavičku, kočárek, zařizovat pokojíček, byla jsem v sedmém nebi. Tohle jsem si vždycky tak moc přála.
Termín porodu jsem měla 12.11.2016. Týden před porodem jsem byla na poslední kontrole u gynekoložky a sestřička mi říká: „Máte vyšší tlak, už se ani něco chystá, v pondělí je velký úplněk, to určitě porodíte.“
Já už byla nedočkavá a každý den byl pro mě utrpením, tak moc jsem se na něho těšila, a taky jsem se o něj strašně bála. V neděli jsme si udělali večerní procházku, koukali jsme na ten obrovský měsíc a já si říkala, že teda zítra musím porodit.
V tu noc mi praskla voda, vzbudila jsem přítele, ten byl víc nervózní jak já, vykoupala jsem se a vyrazili jsme. Cesta do porodnice nám normálně trvá 30 minut, no byli jsme tam asi za čtvrt hodiny. Bylo něco před 3. hodinou ráno, když jsme dorazili.
Vzali mě na příjem, natočili monitory a poslali nás na pokoj odpočívat. Bolesti jsem měla mírné, nic hrozného, prodýchávala jsem a chodila po pokoji, zatímco přítel ještě pospával.
Kolem půl 7 ráno mě přišla zkontrolovat sestřička, kontrakce docela pravidelné, asi po 7-8 minutách, ale pořád se to dalo v pohodě prodýchat. Poslala přítele domů s tím, že to bude trvat ještě dlouho, a ať se jede domů prospat. Souhlasila jsem, přeci jen, kdyby šlo do tuhého, tak je za chvilku tady.
Bylo kolem půl 8 ráno, když začaly daleko větší bolesti, zavolala jsem tedy přítele, ať dojede, i když jsem vůbec netušila, že to půjde tak rychle. Takže přítel chudák, jen co lehl do postele, už jsem mu volala, ať startuje auto a jede zpátky za mnou. Mezitím jsem šla na klystýr a potom to začalo.
Bolesti nesnesitelné, asi po minutě, šla jsem do sprchy, kde jsem si prodýchala asi 3 silné kontrakce a najednou jsem cítila tlak. Zavolala jsem sestru a běžely jsme na porodní sál, tam už stál přítel, ale to už jsem moc nevnímala, bolesti šílené. Sestra rychle volala doktorku a asi na 4 zatlačení byl malej venku.
Narodil se přesně v 9 hodin ráno, vážil 2 880 g a měřil 48 cm. 
Dali mi ho na prsa a já byla nejšťastnější na světě. Oba jsme brečeli a přítel mi děkoval za syna. Ještě teď se mi derou slzy do očí.
Nechali nás odpočívat a já byla plná energie, smáli jsme se tomu, že to málem nestihl, přijel v 8:45. Můžu říct, že pro mě to byl krásný a rychlý porod, který trval všudy všeho 7 hodin. Rodila bych klidně znova.
Teď vedle mě spinká náš krásný syn Jakub, kterému byl včera měsíc, a je to to nejkrásnější, co nás mohlo potkat.
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 366
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 315
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 159
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 245
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 269
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2536
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1662
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1164
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2336
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1494
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Strasne moc ti to preju. 
gratuluju k chlapečkovi, přeju jen to nejlepší a jestli někdy bude sourozenec, tak ať přijde bez těch kovbojek okolo 
.Přeji hodně zdravíčka. Nám se před dvěma měsíci narodil třetí neplánovaný chlapeček. Ale je to moje štěstíčko 
dekuji moc
