Potrat ve 23. tt
- Prázdná náruč
- Anonymní
- 07.07.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nepřeju nikomu... jen ať jsme všichni silní.
Furt se mi honí hlavou, co jsme mohli udělat jinak a jestli to šlo nějak zpravit… ale když si povídám s manželem, tak vím, že jsme chybu neudělali, ale furt to ve mně je. V pátek 28.6. to bylo 14 dní, co jsem potratila. Od čtvrtka v nemocnici v Nymburce na vyvolávačkách, silné bolesti v kříži, v 5 ráno praskla voda a v 7 bylo po všem… Jak kdyby člověk těhotnej nebyl, ale to prázdné místo, co je ve mně, je hrozné, nedokážu ani odpovědět, když se mě někdo ptá, jak mi je. Co mám říct, je mi hrozně, mám úzkost a nedokážu se s tím pořád srovnat? Vše je hrozně narychlo. Měla jsem v plánu syna, co má už skoro tři roky, že půjde do školky až příští rok, když budu doma s mimčem, ale jak je vidět, tak si člověk nic plánovat nemůže, život vám bude házet klacky pod nohy furt a pořád. Jsem ráda, že aspoň to jedno mimčo mám, sice už veliké, ale že je, aspoň člověk nemá tolik času na přemýšlení.
Ale když mám někam jít tak se rozklepu jak malej pejsem, kterej se bojí všeho. Všude okolo každej těhotnej a plnej internet těhotnejch. Přeju jim to všem a přeju hlavně, ať nikdo nezažije to, co já a můj muž. Je takových případů mnoho a nemluví se o tom. Vím, že až budeme mimčo zkoušet znovu, že se budu hrozně bát a budu hlídaná, takže to bude furt nějakej doktor. Ale život plyne dál a já vím, že na to nikdy nezapomenu, nemůžu říkat, že to bylo miminko, protože by to člověk nesl hůře, tak říkám TO.
První velkej ultrazvuk byl v pořádku, krev v pořádku vše v pořádku. Začalo to až na druhém velkém ultrazvuku, když se paní doktorka vracela furt k nožičkám a k hlavičce a řekla, že se jí to nelíbí, že mě pošle do Hloubětína do ordinace hned u metra do screenengového centra. Probrečela jsem celou cestu domů. Objednali nás na úterý, což bylo 5 dní plných stresu a nevědomosti… V úterý když jsme přišli na řadu, jsme se dozvěděli tolik věcí, že to bylo na jednoho moc. Rozštěp páteře, vybočené nožičky, hlavička do tvaru citronu (pro představu: když má zralej citron tu bouly na stranách, tak tak to vypadalo), blbě vyvinuté srdíčko, a neměl žádný žaludek… bylo toho více, ale doktor řekl, že už toho je až tolik, že nebudeme hledat dál. Složilo mě tona kolena, takovou ránu jsem nečekala. Mluvili jsme s genetičkou a dala nám čas na rozhodnutí, zda chceme zkusit donosit, nebo ne. Doma jsme se o tom bavili a rozhodli se, že by TO bylo chudák připoutané na posteli a my bychom to taky psychicky nedali, takže jsme se rozhodli těhotenství ukončit, což jsme brali jako nejlepší možnost… ale taky byla malá pravděpodobnost, že by jsme donosili…
V nemocnici byli všichni strašně příjemní a prostě super péče. Nejhorší je asi, když už člověk cejtí kopance a těší se. „Supr“ je taky, když vám někdo řekne, že to chápe, ale nikdy to nezažil. Za To jsem hned v pátek po propuštění zapálila svíčku, aby aspoň dušička šla, kam má jít.
Najednou se člověk dozví o tolika lidech, co to prožili, že tomu ani nejde uvěřit, kolik nás je. Teď si jen přeju, až jednou to budeme zkoušet, ať je vše, jak má být, a ať se nám dušička vrátí. Věřím v to, že když si nás už jednou vybrala, přijde znovu, až bude správný čas…
PS: Za hrubky a chyby se omlouvám, gramatika není moje silná stránka… jen jsem se z toho potřebovala vypsat.
Přečtěte si také
Syn přišel ze školy s tím, že je chudý. Nesmím ale promluvit s učitelkou
- Anonymní
- 05.09.26
- 29883
Když začal první den školy, byl to pro nás něco jako oslava Nového roku. Všichni jsme byli natěšení, co nás nového čeká, kam se ten rok posuneme a jak nový školní rok bude vypadat. První dny byly...
Můj muž čekal deset let, až změním názor. Když jsem ho nezměnila, odešel
- Anonymní
- 05.09.26
- 18600
Když jsme se s Petrem poznali, bylo mi osmadvacet let. Děti jsem nechtěla a nijak jsem to neskrývala. Ne proto, že bych je neměla ráda. Nemám problém si pochovat kamarádčino miminko nebo vzít...
Tři měsíce jsme to odkládali. Když na „to“ došlo, přišlo „měkké“ zklamání
- Anonymní
- 05.09.26
- 39446
Skoro tři měsíce jsme kolem sebe s Petrem kroužili. Bylo to to krásné, jemně vzrušující období, kdy se navzájem napínáte, držíte za ruce, povídáte si dlouho do noci a přemýšlíte, kdy konečně padne...
Myslela jsem, že jedu na dovolenou bez dětí. Pak jsem dorazila k moři
- Anonymní
- 05.09.26
- 18376
Když jsme letos vybírali dovolenou, měla jsem jedno jediné přání. Nejet do hotelu, který je plný rodin s malými dětmi.
„Tohle nikam nedávej.“ Jedna věta dcery změnila můj pohled na sociální sítě
- Anonymní
- 05.09.26
- 5785
První fotku své dcery jsem dala na internet snad ještě v době, kdy ani nebyla na světě. Fotku ultrazvuku, břicha, pak z porodnice. Před patnácti lety jsem měla pocit, že musím všechno sdílet na...
Nesnáším letošní počasí. Nejdřív vedro k padnutí, teď mají přijít lijáky
- Anonymní
- 04.09.26
- 1624
Jestli je něco, na co jsem letos nadávala snad víc než na cokoli jiného, pak je to počasí. Celé léto jsme čekali, kdy konečně zaprší. Když už pršet začalo, většinou přišla taková bouřka, že jsem...
Školková angličtina za 10 tisíc? Odmítla jsem platit a učitelka zuří
- Anonymní
- 04.09.26
- 16518
Sníst ranní rohlík, obléknout dvě věčně se hemžící holčičky, dorazit do naší malé vesnické školky včas a pak honem do práce. Není to vždycky jednoduché, ale tuhle školku prostě miluju. Rodinná...
Dcera mě pozvala na víkend. Až na místě jsem zjistila, kolik mě to bude stát
- Anonymní
- 04.09.26
- 59209
K šedesátinám jsem od dcery dostala krásný dárek. Alespoň jsem si to tehdy myslela. V obálce byla rezervace na prodloužený víkend v malém penzionu v jižních Čechách. Měla jsem jet já, dcera s...
Až když jsem na týden odjela, zjistila jsem, že manžela nemusím furt kontrolovat
- Anonymní
- 04.09.26
- 13200
Dlouhá léta jsem měla pocit, že kdybych na chvíli přestala fungovat, naše domácnost se rozpadne. Můj muž přitom není neschopný. V práci vede lidi, umí vyřešit spoustu problémů a poradí si i s...
Kolegové se vracejí z homeofficu do kanceláře. Cítím nepříjemnou změnu
- Anonymní
- 04.09.26
- 5592
Ve vzduchu je od minulého školního roku vyhazov zaměstnanců. Nikdo nám před prázdninami sice nic neřekl, ale informace mezi lidmi kolovaly jako horký brambor. Teď jsme všichni zpátky a lidi jsou na...
ležet a setrit se moc nehrozilo… No, brala jsem to tak, ze priroda vi, co dela a asi tam neco nebylo ok, i doktor rikal, ze zdravé tehotenstvi by se i pres nejake to spineni udrzelo a takhle na zacatku je to bud a nebo, ze se mam setrit jak to pujde, tj malyho zbytecne netahat a tak, ale ze lezet me posílat nebude, ze si nemysli ze by to neco ovlivnilo… Ze to na potrat nevidi, miminku-pro me to uz miminko bylo, o 2.jsme se snazili uz fakt dlouho - uz i bije srdicko, o to vetsi sok byl o par dni pozdeji, kdy jsem zacala krvacet tak, že muselo ze me odejit, ani jsem se nevsimla kdy…jela jsem k dr a ten uz konstatoval jen, ze je to pryc… Ze se uz jen dočistim… Mozna je to tak lepsi, nevim zda bych ten pohled zvladla - a co teprve přijít o uz vyvinute kopajici dite v pulce tehotenstvi, navic ještě takhle „umele“ a muset rozhodovat o jeho pravu na život, to si vubec nedokazu představit, jak ti muselo byt… 
Takze to mimco, o ktere jsem prisla, musel byt nejspis dalsi chlapecek, nebo nebylo zdravé… 
proste jsem si asi musela pockat na tu svoji princeznu certici:) A ty vis, co „to“ bylo? Jestli jste cekali holku nebo kluka? Nekdo to ani vedet nechce, ze… Každopádně preju vam i malemu, at je z nej brzy velky bracha 
a ta dusicka miminka, ktere se nemohlo narodit a bylo to tak pro nej urcite lepsi, da na to dalsi urcite pozor, aby uz bylo vse v pořádku! 
