Potrat ve 23. tt
- Prázdná náruč
- Anonymní
- 07.07.19 načítám...
Nepřeju nikomu... jen ať jsme všichni silní.
Furt se mi honí hlavou, co jsme mohli udělat jinak a jestli to šlo nějak zpravit… ale když si povídám s manželem, tak vím, že jsme chybu neudělali, ale furt to ve mně je. V pátek 28.6. to bylo 14 dní, co jsem potratila. Od čtvrtka v nemocnici v Nymburce na vyvolávačkách, silné bolesti v kříži, v 5 ráno praskla voda a v 7 bylo po všem… Jak kdyby člověk těhotnej nebyl, ale to prázdné místo, co je ve mně, je hrozné, nedokážu ani odpovědět, když se mě někdo ptá, jak mi je. Co mám říct, je mi hrozně, mám úzkost a nedokážu se s tím pořád srovnat? Vše je hrozně narychlo. Měla jsem v plánu syna, co má už skoro tři roky, že půjde do školky až příští rok, když budu doma s mimčem, ale jak je vidět, tak si člověk nic plánovat nemůže, život vám bude házet klacky pod nohy furt a pořád. Jsem ráda, že aspoň to jedno mimčo mám, sice už veliké, ale že je, aspoň člověk nemá tolik času na přemýšlení.
Ale když mám někam jít tak se rozklepu jak malej pejsem, kterej se bojí všeho. Všude okolo každej těhotnej a plnej internet těhotnejch. Přeju jim to všem a přeju hlavně, ať nikdo nezažije to, co já a můj muž. Je takových případů mnoho a nemluví se o tom. Vím, že až budeme mimčo zkoušet znovu, že se budu hrozně bát a budu hlídaná, takže to bude furt nějakej doktor. Ale život plyne dál a já vím, že na to nikdy nezapomenu, nemůžu říkat, že to bylo miminko, protože by to člověk nesl hůře, tak říkám TO.
První velkej ultrazvuk byl v pořádku, krev v pořádku vše v pořádku. Začalo to až na druhém velkém ultrazvuku, když se paní doktorka vracela furt k nožičkám a k hlavičce a řekla, že se jí to nelíbí, že mě pošle do Hloubětína do ordinace hned u metra do screenengového centra. Probrečela jsem celou cestu domů. Objednali nás na úterý, což bylo 5 dní plných stresu a nevědomosti… V úterý když jsme přišli na řadu, jsme se dozvěděli tolik věcí, že to bylo na jednoho moc. Rozštěp páteře, vybočené nožičky, hlavička do tvaru citronu (pro představu: když má zralej citron tu bouly na stranách, tak tak to vypadalo), blbě vyvinuté srdíčko, a neměl žádný žaludek… bylo toho více, ale doktor řekl, že už toho je až tolik, že nebudeme hledat dál. Složilo mě tona kolena, takovou ránu jsem nečekala. Mluvili jsme s genetičkou a dala nám čas na rozhodnutí, zda chceme zkusit donosit, nebo ne. Doma jsme se o tom bavili a rozhodli se, že by TO bylo chudák připoutané na posteli a my bychom to taky psychicky nedali, takže jsme se rozhodli těhotenství ukončit, což jsme brali jako nejlepší možnost… ale taky byla malá pravděpodobnost, že by jsme donosili…
V nemocnici byli všichni strašně příjemní a prostě super péče. Nejhorší je asi, když už člověk cejtí kopance a těší se. „Supr“ je taky, když vám někdo řekne, že to chápe, ale nikdy to nezažil. Za To jsem hned v pátek po propuštění zapálila svíčku, aby aspoň dušička šla, kam má jít.
Najednou se člověk dozví o tolika lidech, co to prožili, že tomu ani nejde uvěřit, kolik nás je. Teď si jen přeju, až jednou to budeme zkoušet, ať je vše, jak má být, a ať se nám dušička vrátí. Věřím v to, že když si nás už jednou vybrala, přijde znovu, až bude správný čas…
PS: Za hrubky a chyby se omlouvám, gramatika není moje silná stránka… jen jsem se z toho potřebovala vypsat.
Přečtěte si také
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1430
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 3084
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 2597
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 1836
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 964
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 5864
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 2038
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 2837
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 1005
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 1362
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
ležet a setrit se moc nehrozilo… No, brala jsem to tak, ze priroda vi, co dela a asi tam neco nebylo ok, i doktor rikal, ze zdravé tehotenstvi by se i pres nejake to spineni udrzelo a takhle na zacatku je to bud a nebo, ze se mam setrit jak to pujde, tj malyho zbytecne netahat a tak, ale ze lezet me posílat nebude, ze si nemysli ze by to neco ovlivnilo… Ze to na potrat nevidi, miminku-pro me to uz miminko bylo, o 2.jsme se snazili uz fakt dlouho - uz i bije srdicko, o to vetsi sok byl o par dni pozdeji, kdy jsem zacala krvacet tak, že muselo ze me odejit, ani jsem se nevsimla kdy…jela jsem k dr a ten uz konstatoval jen, ze je to pryc… Ze se uz jen dočistim… Mozna je to tak lepsi, nevim zda bych ten pohled zvladla - a co teprve přijít o uz vyvinute kopajici dite v pulce tehotenstvi, navic ještě takhle „umele“ a muset rozhodovat o jeho pravu na život, to si vubec nedokazu představit, jak ti muselo byt… 
Takze to mimco, o ktere jsem prisla, musel byt nejspis dalsi chlapecek, nebo nebylo zdravé… 
proste jsem si asi musela pockat na tu svoji princeznu certici:) A ty vis, co „to“ bylo? Jestli jste cekali holku nebo kluka? Nekdo to ani vedet nechce, ze… Každopádně preju vam i malemu, at je z nej brzy velky bracha 
a ta dusicka miminka, ktere se nemohlo narodit a bylo to tak pro nej urcite lepsi, da na to dalsi urcite pozor, aby uz bylo vse v pořádku! 
