Potrat ve 23. tt
- Prázdná náruč
- Anonymní
- 07.07.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nepřeju nikomu... jen ať jsme všichni silní.
Furt se mi honí hlavou, co jsme mohli udělat jinak a jestli to šlo nějak zpravit… ale když si povídám s manželem, tak vím, že jsme chybu neudělali, ale furt to ve mně je. V pátek 28.6. to bylo 14 dní, co jsem potratila. Od čtvrtka v nemocnici v Nymburce na vyvolávačkách, silné bolesti v kříži, v 5 ráno praskla voda a v 7 bylo po všem… Jak kdyby člověk těhotnej nebyl, ale to prázdné místo, co je ve mně, je hrozné, nedokážu ani odpovědět, když se mě někdo ptá, jak mi je. Co mám říct, je mi hrozně, mám úzkost a nedokážu se s tím pořád srovnat? Vše je hrozně narychlo. Měla jsem v plánu syna, co má už skoro tři roky, že půjde do školky až příští rok, když budu doma s mimčem, ale jak je vidět, tak si člověk nic plánovat nemůže, život vám bude házet klacky pod nohy furt a pořád. Jsem ráda, že aspoň to jedno mimčo mám, sice už veliké, ale že je, aspoň člověk nemá tolik času na přemýšlení.
Ale když mám někam jít tak se rozklepu jak malej pejsem, kterej se bojí všeho. Všude okolo každej těhotnej a plnej internet těhotnejch. Přeju jim to všem a přeju hlavně, ať nikdo nezažije to, co já a můj muž. Je takových případů mnoho a nemluví se o tom. Vím, že až budeme mimčo zkoušet znovu, že se budu hrozně bát a budu hlídaná, takže to bude furt nějakej doktor. Ale život plyne dál a já vím, že na to nikdy nezapomenu, nemůžu říkat, že to bylo miminko, protože by to člověk nesl hůře, tak říkám TO.
První velkej ultrazvuk byl v pořádku, krev v pořádku vše v pořádku. Začalo to až na druhém velkém ultrazvuku, když se paní doktorka vracela furt k nožičkám a k hlavičce a řekla, že se jí to nelíbí, že mě pošle do Hloubětína do ordinace hned u metra do screenengového centra. Probrečela jsem celou cestu domů. Objednali nás na úterý, což bylo 5 dní plných stresu a nevědomosti… V úterý když jsme přišli na řadu, jsme se dozvěděli tolik věcí, že to bylo na jednoho moc. Rozštěp páteře, vybočené nožičky, hlavička do tvaru citronu (pro představu: když má zralej citron tu bouly na stranách, tak tak to vypadalo), blbě vyvinuté srdíčko, a neměl žádný žaludek… bylo toho více, ale doktor řekl, že už toho je až tolik, že nebudeme hledat dál. Složilo mě tona kolena, takovou ránu jsem nečekala. Mluvili jsme s genetičkou a dala nám čas na rozhodnutí, zda chceme zkusit donosit, nebo ne. Doma jsme se o tom bavili a rozhodli se, že by TO bylo chudák připoutané na posteli a my bychom to taky psychicky nedali, takže jsme se rozhodli těhotenství ukončit, což jsme brali jako nejlepší možnost… ale taky byla malá pravděpodobnost, že by jsme donosili…
V nemocnici byli všichni strašně příjemní a prostě super péče. Nejhorší je asi, když už člověk cejtí kopance a těší se. „Supr“ je taky, když vám někdo řekne, že to chápe, ale nikdy to nezažil. Za To jsem hned v pátek po propuštění zapálila svíčku, aby aspoň dušička šla, kam má jít.
Najednou se člověk dozví o tolika lidech, co to prožili, že tomu ani nejde uvěřit, kolik nás je. Teď si jen přeju, až jednou to budeme zkoušet, ať je vše, jak má být, a ať se nám dušička vrátí. Věřím v to, že když si nás už jednou vybrala, přijde znovu, až bude správný čas…
PS: Za hrubky a chyby se omlouvám, gramatika není moje silná stránka… jen jsem se z toho potřebovala vypsat.
Přečtěte si také
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 242
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 326
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 520
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 445
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 173
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 2602
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 5778
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2485
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1121
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 2390
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
ležet a setrit se moc nehrozilo… No, brala jsem to tak, ze priroda vi, co dela a asi tam neco nebylo ok, i doktor rikal, ze zdravé tehotenstvi by se i pres nejake to spineni udrzelo a takhle na zacatku je to bud a nebo, ze se mam setrit jak to pujde, tj malyho zbytecne netahat a tak, ale ze lezet me posílat nebude, ze si nemysli ze by to neco ovlivnilo… Ze to na potrat nevidi, miminku-pro me to uz miminko bylo, o 2.jsme se snazili uz fakt dlouho - uz i bije srdicko, o to vetsi sok byl o par dni pozdeji, kdy jsem zacala krvacet tak, že muselo ze me odejit, ani jsem se nevsimla kdy…jela jsem k dr a ten uz konstatoval jen, ze je to pryc… Ze se uz jen dočistim… Mozna je to tak lepsi, nevim zda bych ten pohled zvladla - a co teprve přijít o uz vyvinute kopajici dite v pulce tehotenstvi, navic ještě takhle „umele“ a muset rozhodovat o jeho pravu na život, to si vubec nedokazu představit, jak ti muselo byt… 
Takze to mimco, o ktere jsem prisla, musel byt nejspis dalsi chlapecek, nebo nebylo zdravé… 
proste jsem si asi musela pockat na tu svoji princeznu certici:) A ty vis, co „to“ bylo? Jestli jste cekali holku nebo kluka? Nekdo to ani vedet nechce, ze… Každopádně preju vam i malemu, at je z nej brzy velky bracha 
a ta dusicka miminka, ktere se nemohlo narodit a bylo to tak pro nej urcite lepsi, da na to dalsi urcite pozor, aby uz bylo vse v pořádku! 
