Pracovní morálka
- Těhotenství
- ErikaRIKY
- 14.07.13 načítám...
Ráda bych se s vámi podělila o můj příběh. Doma už máme 4 letého rošťáka Tomáška. Letos 20.8. mu budou 4 roky. Nová práce, dobré pracovní místo, blížící se karierní vzrůst a najednou??? BUUUUM!
Pracovala jsem v jednom nejmenovaném hypermarketu jako noční doplňovačka. Práce to byla fyzicky dost náročná, ale milovala jsem ji. Tak jako jsem měla ráda kolektiv a vedení. Mou manažerku jsem brala jako mou druhou sestru. Přestože byla náladová a nikdo ji neměl rád, jsem si myslela, že ve vnitru je to suprová ženská. Svěřovaly jsme se vzájemně s našimi problémy, navštěvovaly jsme se, chodily jsme na sklenku vína atd. Ale i tak mezi námi byl respekt a nikdy jsme si nezačaly tykat. Jednoho dne mě překvapila, když mi nabídla místo vedoucí. Nabídku jsem přijala, začala mě trénovat.
Asi po týdnu se kě mě doneslo, že místo nabídla i dalším 2 kolegyním. Nevěděla si, co si myslet. Pak mě trénovat přestala, pak zase začala a takhle to bylo furt a stále dokola. I přes to jsem si říkala, že určitě ví, co dělá, ale mrzelo mě to. Dělala ze mě akorát blbce. Po pár měsících jsem poznala, že jsem se v ní šeredně spletla (ne z pracovní stránky, ale v té „sesterské“).
Jirko do prdele! JSEM TĚHOTNÁ! Takto jsem vyhrkla na mého muže! Byl zrovna leden. Dostala jsem smlouvu na dobu neurčitou, stále jsem věřila, že mě manažerka chce za vedoucí, protože mě opět začala trénovat. A navíc jsme miminko sice plánovali, ale ne takhle brzy. Chtěli jsem začít „zadělávat“ až v září tohoto roku, aby nám to vyšlo krásně na prázdniny, jako je první syn. Po dlouhé rozmluvě jsme se rozhodli, že i když miminko je neplanované, tak že je to už jedno. Hold to přišlo dříve…
Začali jsme se všichni těšit. Šla jsem na můj první ultrazvuk, kde mi doktorka sdělila, že jsem v 5.tt. Ale že jelikož dělám fyzicky namáhavou práci a že dělám jen na noční směny, tak že by mi doporučovala, abych se nechala přeřadit. Což jsem já nechtěla. Ale potom mi nakonec stejně nic nezbylo…
I když jsem byla teprve v 5.tt, tak jsem si řekla, že bych to měla říct mé manažerce, aby si našla tedy někoho jineho, koho by začala trénovat na vedoucí. Přišlo mi to vůči ní fer - kdybych byla svině, tak bych se nechala vytrénovat na vedoucí a nic bych jí neřekla. Pak bych brala i vyšší plat a mateřskou. Ale to jsem neudělala. Prostě v mém podvědomí jsem měla povinnost jí to říci, což jsem udělala.
Přišla jsem k ní domů na kafe, kde jsem ji tedy oznámila, že jsem těhotná a že jí to říkám, aby mě zbytečně nezaučovala, když jí stejně za pár měsíců pláchnu na mateřskou dovolenou. Její reakce byla poněkud zaskočená, což jsem chápala a i tak nějak jsem to čekala. Řekla jsem jí, že nechci z našeho oddělení jít pryč, tak že i proto jí to říkám, jen aby věděla, že už jí nebudu tahat ty nejtěžsí bedny, jako jsem dělávala, že už nebudu stavět těžké regály atd. Že pokud to bude možné, abych se fyzicky nenamáhala tolik, jako jsem do té doby dělala. Přišlo mi, že to pochopila…ale asi ne. To, co se dělo další směnu, tak to mi hnulo žlučí.
Šla jsem na mou klasickou noční na dvanáctku. Hned na mě naběhla a začala po mě štěkat jako nějaká hysterická kráva, začala hledat chyby, co jsem kde udělala, ječela na mě kvuli každé hovadině. Dokonce mi i řekla, ať sundám z té největší police ten 20kg kýbl s barvou, což jsem odmítla. Nakonec toho všeho mi řekla, že jí SERU a že jsem vychcaná, protože jsem čekala na smlouvu na dobu neurčitou a pak že jsem se schválně nechala zbouchnout. Že mě trénuje na vedoucí a že já jí podrazila! Přitom já otěhotnění vůbec neplánovala. Takže jsem se pěkně naprdla, zašla jsem na personální a nechala se přeřadit na jiné oddělení (práce v klidu, bez stresu, bez fyzické námahy).
O týden později jsem samovolně potratila. Nevím co se stalo, nevím proč, nevím, kde byla chyba! Miminko ze mě odešlo samo, takže jsem nemusela na revizi! Za což jsem byla ráda (že jsem nemusela na revizi), protože i když miminko nebylo plánované, tak jsem ho milovali a moc jsme se na něj těšili! Řekli jsme si, že hned, jak to půjde, pokusíme se o miminko znovu a plánovaně. Moc jsem to obrečela a muže to dost sebralo! A ta svině manažerská (pardon za ten výraz) prý z toho měla radost a řekla, že se aspoň vratím zpět k nim! Zjistila jsem už i to, proč ona byla taková - s jejím manželem se pokoušeli o miminko a nedařilo se, ale to její chování přeci neomlouvá!!!
Potratila jsem dne 18.2 2013 a v polovině dubna roku 2013 jsem na těhotenském testu objevila krásně //! Nyní jsem v 16. týdnu a miminko je zdravé jako rybička, krásně nám roste a už jsem začala cítit první pohyby! Čekáme dalšího chlapečka a termín porodu mám na krásného 1.1 2014! 
Přečtěte si také
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1428
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 3083
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 2595
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 1833
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 963
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 5864
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 2038
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 2834
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 1005
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 1362
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
…naše paní ředitelka se totiž chovala podobně jako tvá vedoucí, až mi přijde, že je to tam nějakej folklor či co 
- ale co chci napsat řekla jsem to paní ředitelce na rovinu v jaké jsem situaci - taky jsem nemusela říkat nic a vyšli mi úžasně vstříc…mohla jsem tam zůstat až do doby než jsem šla na mateřskou, za což jsem jim vděčná, bez toho bych ani neměla nárok na MD, jelikož bych nesplnila těch 270 odpracovaných dní za dva roky - to píšu jako ilustraci, že existujou i vstřícní lidé na vedoucích pozicích 
. Jedině kdyby jste byla na nemocenské a přečkala tak tu zkušebku…to je škoda 
.
