Pracovní morálka
Ráda bych se s vámi podělila o můj příběh. Doma už máme 4 letého rošťáka Tomáška. Letos 20.8. mu budou 4 roky. Nová práce, dobré pracovní místo, blížící se karierní vzrůst a najednou??? BUUUUM!
Pracovala jsem v jednom nejmenovaném hypermarketu jako noční doplňovačka. Práce to byla fyzicky dost náročná, ale milovala jsem ji. Tak jako jsem měla ráda kolektiv a vedení. Mou manažerku jsem brala jako mou druhou sestru. Přestože byla náladová a nikdo ji neměl rád, jsem si myslela, že ve vnitru je to suprová ženská. Svěřovaly jsme se vzájemně s našimi problémy, navštěvovaly jsme se, chodily jsme na sklenku vína atd. Ale i tak mezi námi byl respekt a nikdy jsme si nezačaly tykat. Jednoho dne mě překvapila, když mi nabídla místo vedoucí. Nabídku jsem přijala, začala mě trénovat.
Asi po týdnu se kě mě doneslo, že místo nabídla i dalším 2 kolegyním. Nevěděla si, co si myslet. Pak mě trénovat přestala, pak zase začala a takhle to bylo furt a stále dokola. I přes to jsem si říkala, že určitě ví, co dělá, ale mrzelo mě to. Dělala ze mě akorát blbce. Po pár měsících jsem poznala, že jsem se v ní šeredně spletla (ne z pracovní stránky, ale v té „sesterské“).
Jirko do prdele! JSEM TĚHOTNÁ! Takto jsem vyhrkla na mého muže! Byl zrovna leden. Dostala jsem smlouvu na dobu neurčitou, stále jsem věřila, že mě manažerka chce za vedoucí, protože mě opět začala trénovat. A navíc jsme miminko sice plánovali, ale ne takhle brzy. Chtěli jsem začít „zadělávat“ až v září tohoto roku, aby nám to vyšlo krásně na prázdniny, jako je první syn. Po dlouhé rozmluvě jsme se rozhodli, že i když miminko je neplanované, tak že je to už jedno. Hold to přišlo dříve…
Začali jsme se všichni těšit. Šla jsem na můj první ultrazvuk, kde mi doktorka sdělila, že jsem v 5.tt. Ale že jelikož dělám fyzicky namáhavou práci a že dělám jen na noční směny, tak že by mi doporučovala, abych se nechala přeřadit. Což jsem já nechtěla. Ale potom mi nakonec stejně nic nezbylo…
I když jsem byla teprve v 5.tt, tak jsem si řekla, že bych to měla říct mé manažerce, aby si našla tedy někoho jineho, koho by začala trénovat na vedoucí. Přišlo mi to vůči ní fer - kdybych byla svině, tak bych se nechala vytrénovat na vedoucí a nic bych jí neřekla. Pak bych brala i vyšší plat a mateřskou. Ale to jsem neudělala. Prostě v mém podvědomí jsem měla povinnost jí to říci, což jsem udělala.
Přišla jsem k ní domů na kafe, kde jsem ji tedy oznámila, že jsem těhotná a že jí to říkám, aby mě zbytečně nezaučovala, když jí stejně za pár měsíců pláchnu na mateřskou dovolenou. Její reakce byla poněkud zaskočená, což jsem chápala a i tak nějak jsem to čekala. Řekla jsem jí, že nechci z našeho oddělení jít pryč, tak že i proto jí to říkám, jen aby věděla, že už jí nebudu tahat ty nejtěžsí bedny, jako jsem dělávala, že už nebudu stavět těžké regály atd. Že pokud to bude možné, abych se fyzicky nenamáhala tolik, jako jsem do té doby dělala. Přišlo mi, že to pochopila…ale asi ne. To, co se dělo další směnu, tak to mi hnulo žlučí.
Šla jsem na mou klasickou noční na dvanáctku. Hned na mě naběhla a začala po mě štěkat jako nějaká hysterická kráva, začala hledat chyby, co jsem kde udělala, ječela na mě kvuli každé hovadině. Dokonce mi i řekla, ať sundám z té největší police ten 20kg kýbl s barvou, což jsem odmítla. Nakonec toho všeho mi řekla, že jí SERU a že jsem vychcaná, protože jsem čekala na smlouvu na dobu neurčitou a pak že jsem se schválně nechala zbouchnout. Že mě trénuje na vedoucí a že já jí podrazila! Přitom já otěhotnění vůbec neplánovala. Takže jsem se pěkně naprdla, zašla jsem na personální a nechala se přeřadit na jiné oddělení (práce v klidu, bez stresu, bez fyzické námahy).
O týden později jsem samovolně potratila. Nevím co se stalo, nevím proč, nevím, kde byla chyba! Miminko ze mě odešlo samo, takže jsem nemusela na revizi! Za což jsem byla ráda (že jsem nemusela na revizi), protože i když miminko nebylo plánované, tak jsem ho milovali a moc jsme se na něj těšili! Řekli jsme si, že hned, jak to půjde, pokusíme se o miminko znovu a plánovaně. Moc jsem to obrečela a muže to dost sebralo! A ta svině manažerská (pardon za ten výraz) prý z toho měla radost a řekla, že se aspoň vratím zpět k nim! Zjistila jsem už i to, proč ona byla taková - s jejím manželem se pokoušeli o miminko a nedařilo se, ale to její chování přeci neomlouvá!!!
Potratila jsem dne 18.2 2013 a v polovině dubna roku 2013 jsem na těhotenském testu objevila krásně //! Nyní jsem v 16. týdnu a miminko je zdravé jako rybička, krásně nám roste a už jsem začala cítit první pohyby! Čekáme dalšího chlapečka a termín porodu mám na krásného 1.1 2014! ![]()
Přečtěte si také
Mám horečku, sotva stojím na nohou. Jenže děti ani manžela to nezajímá
- AnetaMar
- 20.11.26
- 711
V noci jsem měla skoro čtyřicítku, bolelo mě celé tělo a několikrát jsem se probudila úplně zpocená. Ráno jsem doufala, že se mi aspoň trochu uleví. Jenže pak se otevřely dveře ložnice a ozvalo se...
S manželkou vyděláváme stejně, ale rodinu živím já. Připadám si jako bankomat
- Anonymní
- 20.11.26
- 703
Když mi manželka oznámila, že si chce nově nechávat celou výplatu na vlastním účtu, myslel jsem si, že si dělá legraci. Vždyť jsme manželé, máme společnou domácnost a dosud jsme všechny peníze...
Děti ve školce krmí polotovary a bonbony za odměnu. Co bude po zrušení vyhlášky?
- Dajdulína1993
- 20.11.26
- 352
Upřímně – zprávy o tom, že by se měla zrušit vyhláška o zdravém stravování ve školách a školkách, mě velmi znervózňují a hodně mě to děsí. Už jen při představě, kam se to může posunout, mi...
Na ultrazvuku nenašli srdeční akci mého miminka. Pak šlo o minuty
- Anonymní
- 20.11.26
- 425
Vždycky jsem si přála velkou rodinu, jsem totiž jedináček. Jenže jsem studovala a pak odešla do Prahy za prací a než se nadála bylo mi 28.
Kvůli přijímačkám sedíme každý víkend doma. Manžel zakázal i obyčejné výlety
- AnetaMar
- 20.11.26
- 370
Od chvíle, kdy se syn začal připravovat na přijímačky, se u nás všechno točí kolem školy. Manžel tvrdí, že teď není čas na zábavu a že každý promarněný víkend může rozhodnout o jeho budoucnosti. Já...
Dívám se, jak se syn se snachou uštvou. Pomoc ode mě ale odmítají
- babiMáňa
- 19.11.26
- 1316
Když jsem synovi nabídla, že jim občas pohlídám děti, aby si se snachou mohli někam vyrazit, odpověděl mi, že dneska už se rodiny organizují jinak a že moje rady nepotřebují. Zůstala jsem stát s...
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 1602
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 1159
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 561
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 953
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...