Pracovní morálka
Ráda bych se s vámi podělila o můj příběh. Doma už máme 4 letého rošťáka Tomáška. Letos 20.8. mu budou 4 roky. Nová práce, dobré pracovní místo, blížící se karierní vzrůst a najednou??? BUUUUM!
Pracovala jsem v jednom nejmenovaném hypermarketu jako noční doplňovačka. Práce to byla fyzicky dost náročná, ale milovala jsem ji. Tak jako jsem měla ráda kolektiv a vedení. Mou manažerku jsem brala jako mou druhou sestru. Přestože byla náladová a nikdo ji neměl rád, jsem si myslela, že ve vnitru je to suprová ženská. Svěřovaly jsme se vzájemně s našimi problémy, navštěvovaly jsme se, chodily jsme na sklenku vína atd. Ale i tak mezi námi byl respekt a nikdy jsme si nezačaly tykat. Jednoho dne mě překvapila, když mi nabídla místo vedoucí. Nabídku jsem přijala, začala mě trénovat.
Asi po týdnu se kě mě doneslo, že místo nabídla i dalším 2 kolegyním. Nevěděla si, co si myslet. Pak mě trénovat přestala, pak zase začala a takhle to bylo furt a stále dokola. I přes to jsem si říkala, že určitě ví, co dělá, ale mrzelo mě to. Dělala ze mě akorát blbce. Po pár měsících jsem poznala, že jsem se v ní šeredně spletla (ne z pracovní stránky, ale v té „sesterské“).
Jirko do prdele! JSEM TĚHOTNÁ! Takto jsem vyhrkla na mého muže! Byl zrovna leden. Dostala jsem smlouvu na dobu neurčitou, stále jsem věřila, že mě manažerka chce za vedoucí, protože mě opět začala trénovat. A navíc jsme miminko sice plánovali, ale ne takhle brzy. Chtěli jsem začít „zadělávat“ až v září tohoto roku, aby nám to vyšlo krásně na prázdniny, jako je první syn. Po dlouhé rozmluvě jsme se rozhodli, že i když miminko je neplanované, tak že je to už jedno. Hold to přišlo dříve…
Začali jsme se všichni těšit. Šla jsem na můj první ultrazvuk, kde mi doktorka sdělila, že jsem v 5.tt. Ale že jelikož dělám fyzicky namáhavou práci a že dělám jen na noční směny, tak že by mi doporučovala, abych se nechala přeřadit. Což jsem já nechtěla. Ale potom mi nakonec stejně nic nezbylo…
I když jsem byla teprve v 5.tt, tak jsem si řekla, že bych to měla říct mé manažerce, aby si našla tedy někoho jineho, koho by začala trénovat na vedoucí. Přišlo mi to vůči ní fer - kdybych byla svině, tak bych se nechala vytrénovat na vedoucí a nic bych jí neřekla. Pak bych brala i vyšší plat a mateřskou. Ale to jsem neudělala. Prostě v mém podvědomí jsem měla povinnost jí to říci, což jsem udělala.
Přišla jsem k ní domů na kafe, kde jsem ji tedy oznámila, že jsem těhotná a že jí to říkám, aby mě zbytečně nezaučovala, když jí stejně za pár měsíců pláchnu na mateřskou dovolenou. Její reakce byla poněkud zaskočená, což jsem chápala a i tak nějak jsem to čekala. Řekla jsem jí, že nechci z našeho oddělení jít pryč, tak že i proto jí to říkám, jen aby věděla, že už jí nebudu tahat ty nejtěžsí bedny, jako jsem dělávala, že už nebudu stavět těžké regály atd. Že pokud to bude možné, abych se fyzicky nenamáhala tolik, jako jsem do té doby dělala. Přišlo mi, že to pochopila…ale asi ne. To, co se dělo další směnu, tak to mi hnulo žlučí.
Šla jsem na mou klasickou noční na dvanáctku. Hned na mě naběhla a začala po mě štěkat jako nějaká hysterická kráva, začala hledat chyby, co jsem kde udělala, ječela na mě kvuli každé hovadině. Dokonce mi i řekla, ať sundám z té největší police ten 20kg kýbl s barvou, což jsem odmítla. Nakonec toho všeho mi řekla, že jí SERU a že jsem vychcaná, protože jsem čekala na smlouvu na dobu neurčitou a pak že jsem se schválně nechala zbouchnout. Že mě trénuje na vedoucí a že já jí podrazila! Přitom já otěhotnění vůbec neplánovala. Takže jsem se pěkně naprdla, zašla jsem na personální a nechala se přeřadit na jiné oddělení (práce v klidu, bez stresu, bez fyzické námahy).
O týden později jsem samovolně potratila. Nevím co se stalo, nevím proč, nevím, kde byla chyba! Miminko ze mě odešlo samo, takže jsem nemusela na revizi! Za což jsem byla ráda (že jsem nemusela na revizi), protože i když miminko nebylo plánované, tak jsem ho milovali a moc jsme se na něj těšili! Řekli jsme si, že hned, jak to půjde, pokusíme se o miminko znovu a plánovaně. Moc jsem to obrečela a muže to dost sebralo! A ta svině manažerská (pardon za ten výraz) prý z toho měla radost a řekla, že se aspoň vratím zpět k nim! Zjistila jsem už i to, proč ona byla taková - s jejím manželem se pokoušeli o miminko a nedařilo se, ale to její chování přeci neomlouvá!!!
Potratila jsem dne 18.2 2013 a v polovině dubna roku 2013 jsem na těhotenském testu objevila krásně //! Nyní jsem v 16. týdnu a miminko je zdravé jako rybička, krásně nám roste a už jsem začala cítit první pohyby! Čekáme dalšího chlapečka a termín porodu mám na krásného 1.1 2014! 
Přečtěte si také
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 339
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 307
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 181
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 156
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 214
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 3701
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 4140
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 795
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 896
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 718
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
…naše paní ředitelka se totiž chovala podobně jako tvá vedoucí, až mi přijde, že je to tam nějakej folklor či co 
- ale co chci napsat řekla jsem to paní ředitelce na rovinu v jaké jsem situaci - taky jsem nemusela říkat nic a vyšli mi úžasně vstříc…mohla jsem tam zůstat až do doby než jsem šla na mateřskou, za což jsem jim vděčná, bez toho bych ani neměla nárok na MD, jelikož bych nesplnila těch 270 odpracovaných dní za dva roky - to píšu jako ilustraci, že existujou i vstřícní lidé na vedoucích pozicích 
. Jedině kdyby jste byla na nemocenské a přečkala tak tu zkušebku…to je škoda 
.
