Přestávám si věřit
Následující věty budou obsahovat velkou hořkost. V prvním deníčku jsem psala o neplánovaném otěhotnění a o pár dalších věcech. Nyní jsem v 11. týdnu těhotenství, mám hromadu prášků a ještě jsem nevyděla mimi, nebyla jsem na UT, tak ani nevím, zda je vše v pořádku... tyto obavy by měly skončit v pondělí, kdy jdu na blind (protože tak to zřejmě chodí na naší poliklinice) na UT.
Mám hromadu zákazů a jediné, co mohu dělat je ležet a minimálně se namáhat. Nemám sex, po kterém začíná již silně toužit i můj přítel… není se co divit po 2 měsících (a mě také chybí, nejde jen o živočišnos,t ale o tu lásku a tak).
Přestala jsem být vyrovnaná, všechno na mě padá. Jak jen můžu vychovat dítě ve 20 letech v kraji vzdáleném od veškeré pomoci (rodičů), 3 hodiny jízdy. Jak můžu zvládnout vejšku s malým dítětem (dálkově studovat nejde)? Jak zvládnu žít, když jediné co umím, je uvařit těstoviny?
Nemáme kde bydlet, nemáme prachy, žádné nám nedají a proč? Protože se přítel dře jako kůň a já se snažím zvednou IQ národa tím, že chci dostudovat a prosím, já dokonce nechci skončit za pásem u linky nebo za pokladnou. Dokonce se nemůžeme ani vzít, protože by jsme přišli i o to málo… porodné mi nedají, protože jak jim mám vysvětlit, že se sice o nás stará muž, který vydělavá více jak 19000 kč, ale bude platit ohromný nájem, jídlo, splátky za auto atd… tenhle stát chce zřejmě zestárnou a nemyslí na mladé rodiny.
Nejsem vyrovnaná, protože mi každý říká jak to bude těžké, ale copak já to nevím? Nevím co mám dělat… přítel říká, že pláčem nic nevyřeším, ale nemůžu si pomoci…
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 842
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 840
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 953
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 496
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 1228
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 2829
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 1891
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 984
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 1971
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 722
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...