Příběh holčičky s Edwardsovým syndromem - Epilog
Po napsání prvního deníčku jste mi psali s prosbou o pokračování, i když teď už není o čem psát. Moji Lidušku si vzal do nebe andělíček.
Milá Liduško, byla jsi moje sluníčko. Prožili jsme spolu 9 měsíců, co jsi byla u mně v bříšku, a byla jsi moje nejvíce kontrolované miminko. Poté, co jsme se dozvěděli, že ti osud nenadělil dlouhý život, jsme se s tvým tatínkem dohodli, že ti ho co nejvíce prodloužíme.
Pořád jsme si s tebou povídali a hladili, a ty jsi mě kopala a dávala najevo, že nás slyšíš. Měla jsi hodného doktora, který tě pečlivě sledoval a měl radost, že se ti navzdory nemoci dobře daří.
Pak přišel den, kdy jsi musela ven, už jsi nemohla dál být u mě v bříšku, kde ti bylo nejlépe, a ty jsi to moc dobře věděla, a proto jsi nespěchala. Já jsem žila v obrovským strachu, jestli se mi narodíš živá. A ty jsi to dokázala a 29. 3. 2016 jsi vykoukla na svět. Hned mi tě odnesli a já nechápala, proč.
Na moji žádost tě přinesli zpátky a já tě mohla poprvé pochovat. První dny sis hověla v inkubátoru v teploučku a nabírala sílu. Já za tebou pořád chodila a snažila jsem se být s tebou co nejvíce. Nemohla jsi sama sát a zároveň dýchat, tak ti zavedli sondičku. A hned bylo lépe. Občas jsi doktory postrašila, a trochu jim občas šedla, ale dokázala jsi vše překonat bez pomocí přístrojů.
Pak přišel den, kdy jsem si tě mohla odnést domů, 14 dní trvalo, než jsi mohla vidět svoje sestřičky, které se na tebe moc těšily a nejraději by tě nepustily z náruče. Tak jsme se spolu naučili zavádět sondičku do bříška a ty jsi mě zlobila tím, že jsi ji prstíčkem tahala ven.
Naučila jsem se poznat, kdy tě trápil hlad, větříky a jiné drobné neduhy. Ale ty jsi byla moc hodná holčička a plakala jsi málo, dívala ses na nás svýma krásnýma očičkama a užívala sis klidu a pohodlí, které jsi v nemocnici neměla. A my jsme se s tebou snažili strávit každou volnou minutu, ve dne i v noci.
Staral se o tebe lékař z nadace dobrého anděla, kterému nebylo zatěžko ve svém volném čase za tebou přijít a podívat se na tebe, popřípadě poradit. A pak to začalo, pořád nám houkal monitor dechu, a my pokaždé v obrovském strachu jsme běželi k postýlce, co se stalo.
A ty jsi pokaždé plakala, když jsme tě brali do náruče a budili tě. Pak přišel ten hrozný den, když jsi nám začala opět šednout a upadat do do spánku, odkud není návratu. A tvůj tatínek tě přivedl k životu a nechtěl, aby jsi nám odešla. Tak jsem zavolala pana doktora, který slíbil, že se na tebe přijde podívat. Netušila jsem že už ti zbývá jenom pár hodin kdy budeš s námi, seděla jsem u tvé postýlky a hlídala tě, jak spinkáš.
Pak přišel pan doktor a já tě chtěla nakrmit. Najednou ti při krmení poklesla víčka a já pochopila, že ten strašný okamžik přišel. I přes veškerou okamžitou pomoc lékaře, který v té chvíli byl u tebe, jsi nám navždy 4. 5. 2016 v 17:10 odešla.
Další 4 hodiny jsem tě měla ještě pro sebe, než mi tě odvezli. Do náruče jsi dostala svého medvídka, kterého jsi měla celou dobu v postýlce, a do ručičky křížek, víc jsem nemohla už pro tebe udělat.
Pak mi tě odvezli a já cítila prázdnotu. Ale uvnitř mého bolavého srdce mi něco říká, že jsme udělali vše, co jsme mohli, a nechali jsme tě prožít tolik času, kolik ti bylo osudem dáno. Nikdy na tebe, Liduško, nezapomeneme.
Přečtěte si také
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 2371
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 1455
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 3639
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 3139
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 1060
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 3955
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 1172
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 617
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 1468
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 1209
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...