Příběh holčičky s Edwardsovým syndromem - Epilog
Po napsání prvního deníčku jste mi psali s prosbou o pokračování, i když teď už není o čem psát. Moji Lidušku si vzal do nebe andělíček.
Milá Liduško, byla jsi moje sluníčko. Prožili jsme spolu 9 měsíců, co jsi byla u mně v bříšku, a byla jsi moje nejvíce kontrolované miminko. Poté, co jsme se dozvěděli, že ti osud nenadělil dlouhý život, jsme se s tvým tatínkem dohodli, že ti ho co nejvíce prodloužíme.
Pořád jsme si s tebou povídali a hladili, a ty jsi mě kopala a dávala najevo, že nás slyšíš. Měla jsi hodného doktora, který tě pečlivě sledoval a měl radost, že se ti navzdory nemoci dobře daří.
Pak přišel den, kdy jsi musela ven, už jsi nemohla dál být u mě v bříšku, kde ti bylo nejlépe, a ty jsi to moc dobře věděla, a proto jsi nespěchala. Já jsem žila v obrovským strachu, jestli se mi narodíš živá. A ty jsi to dokázala a 29. 3. 2016 jsi vykoukla na svět. Hned mi tě odnesli a já nechápala, proč.
Na moji žádost tě přinesli zpátky a já tě mohla poprvé pochovat. První dny sis hověla v inkubátoru v teploučku a nabírala sílu. Já za tebou pořád chodila a snažila jsem se být s tebou co nejvíce. Nemohla jsi sama sát a zároveň dýchat, tak ti zavedli sondičku. A hned bylo lépe. Občas jsi doktory postrašila, a trochu jim občas šedla, ale dokázala jsi vše překonat bez pomocí přístrojů.
Pak přišel den, kdy jsem si tě mohla odnést domů, 14 dní trvalo, než jsi mohla vidět svoje sestřičky, které se na tebe moc těšily a nejraději by tě nepustily z náruče. Tak jsme se spolu naučili zavádět sondičku do bříška a ty jsi mě zlobila tím, že jsi ji prstíčkem tahala ven.
Naučila jsem se poznat, kdy tě trápil hlad, větříky a jiné drobné neduhy. Ale ty jsi byla moc hodná holčička a plakala jsi málo, dívala ses na nás svýma krásnýma očičkama a užívala sis klidu a pohodlí, které jsi v nemocnici neměla. A my jsme se s tebou snažili strávit každou volnou minutu, ve dne i v noci.
Staral se o tebe lékař z nadace dobrého anděla, kterému nebylo zatěžko ve svém volném čase za tebou přijít a podívat se na tebe, popřípadě poradit. A pak to začalo, pořád nám houkal monitor dechu, a my pokaždé v obrovském strachu jsme běželi k postýlce, co se stalo.
A ty jsi pokaždé plakala, když jsme tě brali do náruče a budili tě. Pak přišel ten hrozný den, když jsi nám začala opět šednout a upadat do do spánku, odkud není návratu. A tvůj tatínek tě přivedl k životu a nechtěl, aby jsi nám odešla. Tak jsem zavolala pana doktora, který slíbil, že se na tebe přijde podívat. Netušila jsem že už ti zbývá jenom pár hodin kdy budeš s námi, seděla jsem u tvé postýlky a hlídala tě, jak spinkáš.
Pak přišel pan doktor a já tě chtěla nakrmit. Najednou ti při krmení poklesla víčka a já pochopila, že ten strašný okamžik přišel. I přes veškerou okamžitou pomoc lékaře, který v té chvíli byl u tebe, jsi nám navždy 4. 5. 2016 v 17:10 odešla.
Další 4 hodiny jsem tě měla ještě pro sebe, než mi tě odvezli. Do náruče jsi dostala svého medvídka, kterého jsi měla celou dobu v postýlce, a do ručičky křížek, víc jsem nemohla už pro tebe udělat.
Pak mi tě odvezli a já cítila prázdnotu. Ale uvnitř mého bolavého srdce mi něco říká, že jsme udělali vše, co jsme mohli, a nechali jsme tě prožít tolik času, kolik ti bylo osudem dáno. Nikdy na tebe, Liduško, nezapomeneme.
Přečtěte si také
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 819
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 944
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 577
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 491
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 1719
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 9152
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1645
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 828
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 3334
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1438
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
Upřímnou soustrast 
Liduška Vás bude z nebíčka opatrovat.
jste s manželem neuvěřitelně stateční a já věřím, že i ten kraťoučký život byl pro Lidušku ten nejlepší jaký mohla mít. Plný lásky <3