Příběh jedné ženy
- Snažení
- Peťulum
- 27.08.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozhodla jsem se napsat tento zkrácený příběh o tom, jak u mě probíhalo a ještě stále probíhá snažení se o vysněné miminko. Všem snažilkám moc přeji, aby se jim zadařilo a dočkaly se svých krásných miminek co nejdříve! :o)
Je mi 25 let. Jsem šťastně vdaná přes dva roky za skvělého chlapa.
Můj příběh začíná tím, když mi bylo ještě 12 let. Tehdy jsem s leknutím zjistila, že jsem dostala svou první menstruaci. Hurá, je ze mě žena! Ale po pár minutách nošení vložky mezi nohama jsem zjistila, že to zase tak velké hurá není, spíše ouha. Po několika hodinách jsem ještě navíc zjistila, že asi umřu bolestí a opravdu jsem lehla do postele na pokraji zhroucení. Moje skvělá mamka ale tehdá moc dobře věděla co a jak, a tak mi ihned pohotově podala lék proti bolesti (všichni známe toho malého růžového zachránce).
A tak měsíc co měsíc jsem vždy div neomdlévala bolestí. Moje menstruace ale nebyla tak poslušná jako já ve škole. Chodila si, jak se jí zachtělo. Jednou ukázkových 28 dní, pak třeba 40 a když jó chtěla zlobit, tak i 60 zakončených vyvolávačkou do zadku. No nádhera, říkala jsem si. Takhle to bude celý život sakra?? Co s tím? Přeci se nebudu ládovat měsíc co měsíc ibalginem? Takto se mě má neposlušná menstruace držela ještě několik let.
V 15 letech jsem slyšela od kamarádek kolem mne tu opěvnou ódu na antikoncepci. Krásná pleť, větší poprsí a ukázková menstruace, téměř bez bolesti, byla zaručena. No neberte to! Tenkrát byla jediným negativem pro mě jen cena. Jinak nikde o nějakém zablokování produkce vašich hormonů apod. nebylo ani slechu. Moje mamča nebyla proti, myslím, že byla i ráda - mladá babička být tenkrát určitě nechtěla a já hodně mladá maminka také ne. Mamča mi na antikoncepci peníze dala.
Huráá a teď rychle pro ní, jak jsem se těšila. Dokonce moje nejlepší kamarádka jí měla schválenou také. No paráda. Doktorka nic nenamítala, ba naopak. S úsměvem na tváři ihned chrlila názvy antikoncepcí a pak sama nějakou zvolila (samozřejmě s ohledem na můj cenový limit). Pochválila mě, že jsem zodpovědná mladá slečna a že nyní moje problémy s neposlušnou menstruací budou krásně vyřešeny. A tak jsem utíkala pro první krabičky do lékárny. Doma jsem již hltala návod k braní a s Alenkou jsme si připadaly velice důležitě.
Tak a je to tady, zapila jsem první pilulku…
Skončil první měsíc s pilulkami. Menstruace byla opravdu lepší, dokonce jsem snížila dávku růžáků na polovic a i vložek bylo méně. Krása.
Druhý měsíc ještě lepší a pak jsem s pilulkami byla srostlá, jak když jsme byly stvořeny pro sebe. Mezitím přišla i první láska, a tak se mi náramně hodilo, že jsem „chráněná“. Přítel byl rád, nemusel se starat. Pohodlí měl zaručené.
No jenže za pár měsíců jsem zjistila, že mi nenarostla prsa, ale zadek. No, jak to? Vždyť jím furt stejně. No asi se ještě vyvíjím, tak to něco přiberu, to je jasné. Nelámala jsem si s tím hlavu a koupila nové rifle.
Jenže další měsíc opět vyšší váha… a tak to šlo dál, až jsem z hrůzou zjistila, že kil začíná být už tolik, co snědených plat pilulek. To je konec. Co teď?? A tak jsem polozhroucená zašla za doktorkou. Ta mě s klidem ve tváři ubezpečila, že je to pouze špatně zvolenou antikoncepcí a že mi dá jiný druh, který můj problém vyřeší a váha půjde sama dolů, ať se nebojím.
Tak šup do lékárny pro ten zachraňující zázrak. První měsíc braní a váha neroste, uf. No jo, ale ona nejde ani dolů. Ale váha nebylo to, co mi začalo komplikovat život. Najednou jsem pomalu, ale jistě ztratila zájem o sex. O to větší chuť jsem ale měla na jídlo. Zase ta váha!! Pomoc!! Tak si to vemte - mladá holka, první láska a vy neřešíte nic jiného než váhu a ztracený sexuální apetit.
„Paní doktorko, já nevím, ani ta druhá antikoncepce mi nevyhovuje,“ jsem zdrcená skončila opět u mé doktorky. A opět byla pohotová a nabídla mi jiný zázrak moderních děvčat. Aha, i ta cena jaksi byla jiná. V tu chvíli jsem tak nějak již věděla, která bije, ale pohodlnost opět vyhrála. Pilulky platil pěkně přítel a já zase na nějaký čas věřila tomu, že nyní již budu spokojená.
Ano, sexuální apetit se vrátil, ale kila rostla stále. Pomalu, ale jistě. Samozřejmě že zásluhu na tom neměly jen pilulky, ale i výtečná kuchyně přítelova taťky, avšak v té době pohybu bylo dosti, takže opravdu to nebylo z jídla.
Přítel přišel s tím, co takhle mít miminko. V té době mi bylo téměř 20 let. No proč ne? Vždy děti zbožňuji, nevadilo mi stát se mladičkou maminkou. Navíc moje maminka mě měla ve 20. Přítel byl mojí největší láskou a v žádném případě jsem si nepřipouštěla, že bych s ním neměla někdy být. A tak jsem napochodovala k paní doktorce s tím, že pilulky vysazuji a budeme se snažit s přítelem o miminko.
Trošku se zarazila, když se podívala do složky na rok narození, ale jelikož věděla, že jí do toho nic není, tak si to mlčky poznamenala, předepsala mi kyselinu listovou a popřála hodně štěstí.
Byla jsem nadšená, najedou jsem začala žít tou krásnou představou, že budu těhulka. Přítel se také moc těšil, a tak když jsem první měsíc po vysazení nedostala menstruaci, oba jsme nadšeně se zatajeným dechem čekali v koupelně na výsledek testu. Uběhly tři minuty a… nic. To je divné, říkala jsem si. No nic, na poprvé se to povede málokomu. Přítele jsem uklidnila a sebe také. Na podruhé to určitě klapne.
Jenže menstruace furt nikde. Kde je?? Že by zase byla zpožděná jako za dob, kdy jsem nebrala pilulky? No dobře, tak zase na tu gyndu. Vyvolávačka to jistila. Paní doktorka mi nabídla jiné pilulky, konkrétně Proveru. OK, no uvidíme, co se mnou provedou tyto pilule. A ony provedly, ale zase jen neplechu. Tyto pilule jsem, pro neznalé, obdržela na úpravu cyklu. Po jejich braní jsem vždy dostala menstruaci.
Bylo mi po nich převelice zle a otěhotnění stále nikde. Začínala jsem být zoufalá. Paní doktorka viděla můj nešťastný výraz a předepsala Clostilbegyt. Bože, zase pilule. Ale co, je to prý velice úspěšný lék k vyvolání ovulace a ta u mě zoufale chyběla.
První měsíc braní a nic, druhý také nic a třetí jakbysmet. Nereagovala jsem na něj. Byla jsem smutná, moc jsem mu věřila. A tak jsem Proveru brala dál a dál. Ovulace nikde, těhotenství také ne a já jsem byla akorát čím dál více nešťastná.
Tohle všechno ale šlo stranou. Přítel začal být divný (byla v tom jiná). Po nevydařené dovolené jsme se pak definitivně rozešli. Já na pokraji svých sil okamžitě vysadila všechny pilulky. Neměla jsem náladu ani chuť nic brát. Vše nemělo stejně smysl ani cenu.
A jak jsem se učila žít sama, tak jsem se postupně nacházela. Spousta věcí mi došla a zpětně jsem si říkala, no ještě, že to nevyšlo!!!
Časem se odehrálo velice hodně změn v mém životě a já poznala svou druhou velkou lásku. Mého manžela. Doteď nevím, zda to bylo zamilováním či snad zázrakem, ale naskočil mi zpět můj přirozený cyklus a světe div se, i s ovulací!! Málem jsem se rozbrečela radostí!
Téměř rok jsem si užívala té vzácnosti, kdy mé tělo měsíc co měsíc fungovalo samo. Bohužel to nebylo ale na pořád. Jelikož já si myslela, že ano, s otěhotněním jsem čekala až po svatbě. Po svatbě však jako mávnutím zlého proutku byl můj cyklus opět pryč. A zase to věčné zoufalství. Bože, zase vše jako tenkrát? Proč?! To mi dělá někdo schválně? Asi ano. Nevím.
Zašla jsem opět k paní doktorce. Aha, Provera už ne, nyní jsem dostala Utrogestan. Ten je opět na vyvolání menstruace, ovulaci asi budu zase zoufale vyhlížet. A také že ano. Měsíc co měsíc opět žádná ovulace. Paní doktorka zkusila znovu Clostilbegyt v silnější dávce. Tentokrát se stal první měsíc užívání zázrak. Byla ovulace!! Ale neotěhotněla jsem. No, co se dá dělat.
Další dva měsíce braní už však žádná odezva. Tělo opět stávkovalo. Tím jsem si však braní Clostilbegytu vyčerpala. Další braní už mi nebylo doporučeno. Neva, stejně mi po tom prevítovi bylo akorát tak zle.
Paní doktorka už ale začala trochu jednat.
„Manžela pošleme na spermiogram a vás pak na zkoušku průchodnosti vejcovodů.“
„OK, není problém. Ale paní doktorko, co mi teda vlastně je?? Proč nemám svůj vlastní cyklus?“
„No víte, máte syndrom PCO.“
„Syndrom co?“
„No, syndrom PCO.“
Tak to je super. Tak konečně vím, co mi je. Diagnóza je určena. No ale není o co stát. Syndrom PCO…kde jsem ho sakra vzala?? Nikdo neví. A co s ním? Nikdo pořádně neví. Paráda.
A tady jsem se rozhodla, že už bude konec mého trápení a začnu jednat. Paní doktorku jsem poprosila o doporučení do CAR a ihned jsem se objednala. První konzultace bude 4. září, nemůžu se dočkat! Snad nám tam pomohou. Již jsme tam byli s manželem na spermiogramu a naštěstí on je v pořádku. Aspoň něco je v pořádku.
Snažíme se s manželem přes dva roky. Ovulace byla za tu dobu jedna jediná. No to je teda výhra. Déle už čekat prostě nebudu. Umělé oplodnění nedočkavě vyhlížíme já i manžel. Jak to bude s námi dál? Pokračování příště…
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 1319
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 481
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 1508
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 619
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 804
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3493
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3784
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3411
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 4710
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 916
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
O miminko jsme se snazili pres 4 roky 
Ovulka byla, ale miminko stale nikde 
Ted jsem na zacatku 6.tt a za 14 dni nas ceka UTZ, jestli mame 
v prosinci 2012 se nam narodila dcera a ted se mi chouli v naruci druha dvoumesicni princezna, ktera prisla velice necekane (tvrdili nam, ze pred druhym tehotenstvim nas bude cekat to same a ejhle, prislo to samo, necekane a neplanovane 
. My se na naši malou druhou princeznu těšíme 5.12.
A mimochodem, holčička se povedla přirozenou cestou a ani nevím jak. Najednou prostě byla 
A hele, je mi 38 a čekám neplánované 4.dítě 
Vůbec jsem neměla tušení, že nějaké PCO existuje. 
