Příběh jedné ženy
- Snažení
- Peťulum
- 27.08.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozhodla jsem se napsat tento zkrácený příběh o tom, jak u mě probíhalo a ještě stále probíhá snažení se o vysněné miminko. Všem snažilkám moc přeji, aby se jim zadařilo a dočkaly se svých krásných miminek co nejdříve! :o)
Je mi 25 let. Jsem šťastně vdaná přes dva roky za skvělého chlapa.
Můj příběh začíná tím, když mi bylo ještě 12 let. Tehdy jsem s leknutím zjistila, že jsem dostala svou první menstruaci. Hurá, je ze mě žena! Ale po pár minutách nošení vložky mezi nohama jsem zjistila, že to zase tak velké hurá není, spíše ouha. Po několika hodinách jsem ještě navíc zjistila, že asi umřu bolestí a opravdu jsem lehla do postele na pokraji zhroucení. Moje skvělá mamka ale tehdá moc dobře věděla co a jak, a tak mi ihned pohotově podala lék proti bolesti (všichni známe toho malého růžového zachránce).
A tak měsíc co měsíc jsem vždy div neomdlévala bolestí. Moje menstruace ale nebyla tak poslušná jako já ve škole. Chodila si, jak se jí zachtělo. Jednou ukázkových 28 dní, pak třeba 40 a když jó chtěla zlobit, tak i 60 zakončených vyvolávačkou do zadku. No nádhera, říkala jsem si. Takhle to bude celý život sakra?? Co s tím? Přeci se nebudu ládovat měsíc co měsíc ibalginem? Takto se mě má neposlušná menstruace držela ještě několik let.
V 15 letech jsem slyšela od kamarádek kolem mne tu opěvnou ódu na antikoncepci. Krásná pleť, větší poprsí a ukázková menstruace, téměř bez bolesti, byla zaručena. No neberte to! Tenkrát byla jediným negativem pro mě jen cena. Jinak nikde o nějakém zablokování produkce vašich hormonů apod. nebylo ani slechu. Moje mamča nebyla proti, myslím, že byla i ráda - mladá babička být tenkrát určitě nechtěla a já hodně mladá maminka také ne. Mamča mi na antikoncepci peníze dala.
Huráá a teď rychle pro ní, jak jsem se těšila. Dokonce moje nejlepší kamarádka jí měla schválenou také. No paráda. Doktorka nic nenamítala, ba naopak. S úsměvem na tváři ihned chrlila názvy antikoncepcí a pak sama nějakou zvolila (samozřejmě s ohledem na můj cenový limit). Pochválila mě, že jsem zodpovědná mladá slečna a že nyní moje problémy s neposlušnou menstruací budou krásně vyřešeny. A tak jsem utíkala pro první krabičky do lékárny. Doma jsem již hltala návod k braní a s Alenkou jsme si připadaly velice důležitě.
Tak a je to tady, zapila jsem první pilulku…
Skončil první měsíc s pilulkami. Menstruace byla opravdu lepší, dokonce jsem snížila dávku růžáků na polovic a i vložek bylo méně. Krása.
Druhý měsíc ještě lepší a pak jsem s pilulkami byla srostlá, jak když jsme byly stvořeny pro sebe. Mezitím přišla i první láska, a tak se mi náramně hodilo, že jsem „chráněná“. Přítel byl rád, nemusel se starat. Pohodlí měl zaručené.
No jenže za pár měsíců jsem zjistila, že mi nenarostla prsa, ale zadek. No, jak to? Vždyť jím furt stejně. No asi se ještě vyvíjím, tak to něco přiberu, to je jasné. Nelámala jsem si s tím hlavu a koupila nové rifle.
Jenže další měsíc opět vyšší váha… a tak to šlo dál, až jsem z hrůzou zjistila, že kil začíná být už tolik, co snědených plat pilulek. To je konec. Co teď?? A tak jsem polozhroucená zašla za doktorkou. Ta mě s klidem ve tváři ubezpečila, že je to pouze špatně zvolenou antikoncepcí a že mi dá jiný druh, který můj problém vyřeší a váha půjde sama dolů, ať se nebojím.
Tak šup do lékárny pro ten zachraňující zázrak. První měsíc braní a váha neroste, uf. No jo, ale ona nejde ani dolů. Ale váha nebylo to, co mi začalo komplikovat život. Najednou jsem pomalu, ale jistě ztratila zájem o sex. O to větší chuť jsem ale měla na jídlo. Zase ta váha!! Pomoc!! Tak si to vemte - mladá holka, první láska a vy neřešíte nic jiného než váhu a ztracený sexuální apetit.
„Paní doktorko, já nevím, ani ta druhá antikoncepce mi nevyhovuje,“ jsem zdrcená skončila opět u mé doktorky. A opět byla pohotová a nabídla mi jiný zázrak moderních děvčat. Aha, i ta cena jaksi byla jiná. V tu chvíli jsem tak nějak již věděla, která bije, ale pohodlnost opět vyhrála. Pilulky platil pěkně přítel a já zase na nějaký čas věřila tomu, že nyní již budu spokojená.
Ano, sexuální apetit se vrátil, ale kila rostla stále. Pomalu, ale jistě. Samozřejmě že zásluhu na tom neměly jen pilulky, ale i výtečná kuchyně přítelova taťky, avšak v té době pohybu bylo dosti, takže opravdu to nebylo z jídla.
Přítel přišel s tím, co takhle mít miminko. V té době mi bylo téměř 20 let. No proč ne? Vždy děti zbožňuji, nevadilo mi stát se mladičkou maminkou. Navíc moje maminka mě měla ve 20. Přítel byl mojí největší láskou a v žádném případě jsem si nepřipouštěla, že bych s ním neměla někdy být. A tak jsem napochodovala k paní doktorce s tím, že pilulky vysazuji a budeme se snažit s přítelem o miminko.
Trošku se zarazila, když se podívala do složky na rok narození, ale jelikož věděla, že jí do toho nic není, tak si to mlčky poznamenala, předepsala mi kyselinu listovou a popřála hodně štěstí.
Byla jsem nadšená, najedou jsem začala žít tou krásnou představou, že budu těhulka. Přítel se také moc těšil, a tak když jsem první měsíc po vysazení nedostala menstruaci, oba jsme nadšeně se zatajeným dechem čekali v koupelně na výsledek testu. Uběhly tři minuty a… nic. To je divné, říkala jsem si. No nic, na poprvé se to povede málokomu. Přítele jsem uklidnila a sebe také. Na podruhé to určitě klapne.
Jenže menstruace furt nikde. Kde je?? Že by zase byla zpožděná jako za dob, kdy jsem nebrala pilulky? No dobře, tak zase na tu gyndu. Vyvolávačka to jistila. Paní doktorka mi nabídla jiné pilulky, konkrétně Proveru. OK, no uvidíme, co se mnou provedou tyto pilule. A ony provedly, ale zase jen neplechu. Tyto pilule jsem, pro neznalé, obdržela na úpravu cyklu. Po jejich braní jsem vždy dostala menstruaci.
Bylo mi po nich převelice zle a otěhotnění stále nikde. Začínala jsem být zoufalá. Paní doktorka viděla můj nešťastný výraz a předepsala Clostilbegyt. Bože, zase pilule. Ale co, je to prý velice úspěšný lék k vyvolání ovulace a ta u mě zoufale chyběla.
První měsíc braní a nic, druhý také nic a třetí jakbysmet. Nereagovala jsem na něj. Byla jsem smutná, moc jsem mu věřila. A tak jsem Proveru brala dál a dál. Ovulace nikde, těhotenství také ne a já jsem byla akorát čím dál více nešťastná.
Tohle všechno ale šlo stranou. Přítel začal být divný (byla v tom jiná). Po nevydařené dovolené jsme se pak definitivně rozešli. Já na pokraji svých sil okamžitě vysadila všechny pilulky. Neměla jsem náladu ani chuť nic brát. Vše nemělo stejně smysl ani cenu.
A jak jsem se učila žít sama, tak jsem se postupně nacházela. Spousta věcí mi došla a zpětně jsem si říkala, no ještě, že to nevyšlo!!!
Časem se odehrálo velice hodně změn v mém životě a já poznala svou druhou velkou lásku. Mého manžela. Doteď nevím, zda to bylo zamilováním či snad zázrakem, ale naskočil mi zpět můj přirozený cyklus a světe div se, i s ovulací!! Málem jsem se rozbrečela radostí!
Téměř rok jsem si užívala té vzácnosti, kdy mé tělo měsíc co měsíc fungovalo samo. Bohužel to nebylo ale na pořád. Jelikož já si myslela, že ano, s otěhotněním jsem čekala až po svatbě. Po svatbě však jako mávnutím zlého proutku byl můj cyklus opět pryč. A zase to věčné zoufalství. Bože, zase vše jako tenkrát? Proč?! To mi dělá někdo schválně? Asi ano. Nevím.
Zašla jsem opět k paní doktorce. Aha, Provera už ne, nyní jsem dostala Utrogestan. Ten je opět na vyvolání menstruace, ovulaci asi budu zase zoufale vyhlížet. A také že ano. Měsíc co měsíc opět žádná ovulace. Paní doktorka zkusila znovu Clostilbegyt v silnější dávce. Tentokrát se stal první měsíc užívání zázrak. Byla ovulace!! Ale neotěhotněla jsem. No, co se dá dělat.
Další dva měsíce braní už však žádná odezva. Tělo opět stávkovalo. Tím jsem si však braní Clostilbegytu vyčerpala. Další braní už mi nebylo doporučeno. Neva, stejně mi po tom prevítovi bylo akorát tak zle.
Paní doktorka už ale začala trochu jednat.
„Manžela pošleme na spermiogram a vás pak na zkoušku průchodnosti vejcovodů.“
„OK, není problém. Ale paní doktorko, co mi teda vlastně je?? Proč nemám svůj vlastní cyklus?“
„No víte, máte syndrom PCO.“
„Syndrom co?“
„No, syndrom PCO.“
Tak to je super. Tak konečně vím, co mi je. Diagnóza je určena. No ale není o co stát. Syndrom PCO…kde jsem ho sakra vzala?? Nikdo neví. A co s ním? Nikdo pořádně neví. Paráda.
A tady jsem se rozhodla, že už bude konec mého trápení a začnu jednat. Paní doktorku jsem poprosila o doporučení do CAR a ihned jsem se objednala. První konzultace bude 4. září, nemůžu se dočkat! Snad nám tam pomohou. Již jsme tam byli s manželem na spermiogramu a naštěstí on je v pořádku. Aspoň něco je v pořádku.
Snažíme se s manželem přes dva roky. Ovulace byla za tu dobu jedna jediná. No to je teda výhra. Déle už čekat prostě nebudu. Umělé oplodnění nedočkavě vyhlížíme já i manžel. Jak to bude s námi dál? Pokračování příště…
Přečtěte si také
Tchyně mi řekla, že moje dítě není „jejich krev“. Tahle věta mi ublížila
- Anonymní
- 26.08.26
- 6869
Staršího syna mám z předchozího vztahu, ale můj manžel ho vychovává od tří let. Dlouho jsem věřila, že ho jeho rodina bere jako vlastního. Pak jsem ale zaslechla tchyni, jak říká, že skutečné...
V naší rodině houby nikdo nejí. Přesto každý rok řešíme, jestli už rostou
- Anonymní
- 26.08.26
- 670
Podzim se blíží a s ním i houbařská sezóna. V naší rodině houbaření milujeme. Už od srpna řešíme, jestli rostou. A i když nerostou, vydáváme se do lesa je hledat. Co kdyby náhodou. Vtipné je ale...
Myslela jsem si, že nevěru u manžela poznám okamžitě. Teď si tím nejsem jistá
- Anonymní
- 26.08.26
- 2917
S Milošem jsme spolu už nějaký ten pátek. Vím, že se rád ohlédne za hezkou ženskou, ale byla jsem si jistá, že nevěru bych poznala hned. Když jsme se nedávno bavily s kamarádkami o věrnosti svých...
Manžel si s kolegyní rozebírá naše manželství. Prý o nic nejde
- Anonymní
- 26.08.26
- 3538
Nenašla jsem žádné nahé fotky ani vyznání lásky. Jen dlouhé zprávy, ve kterých manžel kolegyni píše, jak je doma nešťastný, jak jsem pořád unavená a jak už se vedle mě necítí jako muž. Tvrdí, že to...
Přítel mě přesvědčil, ať prodám svůj byt. Za 3 měsíce byl s jinou a já na ulici
- Anonymní
- 26.08.26
- 6700
Můj vlastní byt jsem prodala kvůli muži, se kterým jsem chtěla zestárnout. O tři měsíce později mi oznámil, že miluje jinou, a řekl mi, ať se odstěhuju. Skončila jsem s několika taškami u kamarádky...
Dovolená v Třeboni s dcerou (6) a mojí mámou mě stála hromadu peněz a nervů
- Anonymní
- 25.08.26
- 17414
Od té doby, co mám dítě, získává slovo dovolená úplně jiný význam. Začala bych mateřskou dovolenou, která je podle mě náročnější než chodit do práce i s přesčasy. Když pak přijde řeč na dovolenou,...
Do Chorvatska jsem odjela nakonec sama a zažila něco, na co nikdy nezapomenu
- Anonymní
- 25.08.26
- 26187
Původně jsme měli jet do Chorvatska ve dvou. Jenže pár týdnů před odjezdem se všechno pokazilo. Rozešli jsme se a já najednou stála před rozhodnutím, jestli dovolenou zrušit, nebo jet sama.
Po dětech jsem nikdy netoužila. Každý muž, se kterým si něco začnu, je chce
- Anonymní
- 25.08.26
- 13380
Po dětech jsem nikdy zvlášť netoužila. Ne že bych je neměla ráda, ale nikdy jsem neměla pocit, že bez vlastního dítěte nebude můj život kompletní. Chtěla jsem vztah, lásku, společný život, ale...
Další vlna veder je pro mě jako noční můra. Kdy tohle peklo konečně skončí?
- Anonymní
- 25.08.26
- 1160
Léto jsem měla vždycky ráda. Ale letos už toho mám plné zuby. Pořád čtu nějaké výhrůžky meteorologů s další vlnou veder. Přitom je konec srpna, brzy bude září a děti už půjdou do školy. Mám ráda...
Zákaz Máši a medvěda na Ukrajině? Moje děti na tom vyrostly!
- Anonymní
- 25.08.26
- 905
Jsem hodně tolerantní člověk a plně chápu složitou geopolitickou situaci ve světě, ale zpráva o tom, že Ukrajina uvalila sankce na pohádku Máša a medvěd, mě prostě lidsky i mateřsky moc zamrzela.
O miminko jsme se snazili pres 4 roky 
Ovulka byla, ale miminko stale nikde 
Ted jsem na zacatku 6.tt a za 14 dni nas ceka UTZ, jestli mame 
v prosinci 2012 se nam narodila dcera a ted se mi chouli v naruci druha dvoumesicni princezna, ktera prisla velice necekane (tvrdili nam, ze pred druhym tehotenstvim nas bude cekat to same a ejhle, prislo to samo, necekane a neplanovane 
. My se na naši malou druhou princeznu těšíme 5.12.
A mimochodem, holčička se povedla přirozenou cestou a ani nevím jak. Najednou prostě byla 
A hele, je mi 38 a čekám neplánované 4.dítě 
Vůbec jsem neměla tušení, že nějaké PCO existuje. 
