Pro povzbuzení snažilek
- Snažení
- Kacovka
- 13.03.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tento deníček bych chtěla věnovat všem dlouholetým snažilkám a vlít jim trochu optimismu do žil.
Začnu od „pravěku“. S mým manželem jsme měli první rande 26.12.2001, seznámili jsme se přes seznamku na netu 
. Každý jsem měli svůj byt, ale do podzimu jsem se i z hafušou definitivně přestěhovala k němu. V létě 2003 jsme koupili domek a přestěhovali se a na podzim po mých 30tinách jsme se domluvili, že spolu počneme dítko a rozhodně jsme nechtěli zůstat u jednoho.
No, ale nedařilo se, mezitím jsme se v roce 2005 vzali. Dostali jsem doporučení na spermio, to dopadlo na výbornou, tak mě na můj nátlak bývalý gynekolog laskavě poslal do CAR. Tam zjistili, že hormony i vaječníky mi pracují, jak mají, byla jsem i na zjištění průchodnosti vejcovodů po RTG vše v pořádku. Sice nejhorší vyšetření, jaké jsem kdy absolvovala. Mudra si nevzala s sebou desinfekci z oddělení, takže mi do rozkroku chrstli klasickou.
No, šla mi pára z uší a tekly slzy a nebýt přikurtovaná, asi bych zdrhla. Absolvovali jsme několik UIU bez pozitivního výsledku, jediným mým problémem byla velká obezita, jinak jsem oba byli zdraví. Začátkem roku 2008 jsem měla autonehodu a i když se mi nic nestalo, jen auto bylo na odpis, tak jsem od léta začala mít problémy, hodně mě bolela hlava a vypadalo to že od krční páteře. Chodila jsem na masáže, obstřiky, ale nepomáhalo to, v říjnu jsem letěli na dovolenou do Egypta a tam se jsem jednou při snídani málem omdlela, polovinou těla jakoby mi prošel proud.
Po návratu se mi čím dál častěji stávalo, že jsem levou polovinu těla jakoby necítila, jako když si třeba přesedíte nohu. Po svátkách jsem šla zase na obstřik a dostala žádanku na RTG krční páteře při další MS, ta se jako na potvoru courala. Pak jsem na přelomu ledna a února během víkendu ztrácela hybnost v levé ruce a pondělí ráno jsem s ní už nehla vůbec, tak mě manžel odvezl k mému doktorovi, kde jsem za vražedných pohledů od důchodců všechny předběhla.
Doufala jsem, že dají obstřik, nějak hnou krkem a vyřízeno. Dostala jsem hned žádanku na neurologii, protože mi prý i visel koutek, tam opravdu moc „příjemná“ sestra, která mi skoro vynadala, co obtěžuji, ale že musím počkat. Bylo mi všechno jedno, chtělo se mi jen spát, odtamtud jsem už jen jela domů pro věci a šupem do nemocnice na neurologii. Hned mi udělali RTG, CT a punkci z míchy a později mag. rezonanci. Doktor mi řekl, že buď mám mrtvici, ale nemluvila jsem z cesty a měsíce jsem dokázala vyjmenovat i pozpátku, nebo roztroušenou sklerózu a nebo nádor na mozku. Po 14 dnech kapaček a naštěstí i rehabilitací jsem z rukou hýbala a měla i diagnózu, zjistili mi Vaskulitidu CNS.
Brzo jsem si připadala jak hřebík, každý doktor co měl kladívko, mě chodil oklepávat, takže revmatické onemocnění, které mě se usadilo v centrálním nervovém systému. Dostala jsem Anopyrin, kortikoidy a hodinovou přednášku o černých vyhlídkách do budoucna. Na první a poslední kontrole u neuroložky u nás na poliklinice mi doktorka řekla, že nic takového nemám (ačkoli to měla ve zprávě z nemocnice), že anopyrin mi vysadí a kortikoidy taky, protože se po nich přibírá (asi nevěděla, že se musí vysazovat pozvolna při dávce jakou jsem brala, že by mi mohla odbourat ledviny).
Ptala se, jak se cítím, tak jsem jí řekla, že unavená a že mi dělá problém i vyjít jedny schody ( už jsem začala otékat). Řekla mi, že to mám z té nadváhy. To, že předtím mi schody problém nedělaly, slyšet nechtěla. Taky mi řekla, že k žádnému revmatologovi nemusím, ikdyž jsem to taky měla ve zprávě napsané.
K revmatologovi jsem šla a k ní už ne, objednala jsem se jinam. Manžel naštěstí od známého doktora získal kontakt na revmatologický ústav v Praze, tak jsme tam poslali maila a domluvili návštěvu, to bylo v květnu 2009. To už jsem po kortikoidech otékala tak, že mi popraskala kůže po celém těle, strie mám i na holeních. Taky mi vypadaly 2/3 vlasů, zato jsem zchlupatěla tak, že se mi obočí spojilo z vlasama, knírama jsem mohla mrskat a kotlety jsem měla větší než Trautemberg.
Na kontrole jsem se z doktorem domluvila, že mě pozvou k hospitalizaci, cca na týden, že si udělají svou diagnostiku. Nakonec jsem tam byla 3,5 týdne, zjistili mi, že mám z léků ještě navíc steroidní diabetes. Jinak Vaskulitidu potvrdili, ale tím, že se mi vrazila do hlavy, že jsem spíše případ pro neurologa. K jedné super neuroložce mě i poslali, jezdím k ní dodnes a myslím, že mi zachránila život a zdravý rozum.
Bývalo mi po lécích opravdu hodně zle a navíc jsem měla stálé ataky nemoci, projevující se třeba tím, že když jsem se zvedla ze sedu a ničeho jsem se nepřichytila, tak jsem opět necítila polovinu těla, bouchla sebou o zem, musela jsem zůstat 5 minut ležet a pak jsem se zvedla jakoby nic a mohla odejít. Doktorka mi doporučila postupné odbourání kortikoidů (vysazovala jsem je půl roku) a nasadila Warfarin. Taky mě poslala do spánkové laboratoře, kde zjistili, že mám spánkovou apnoe, a proto jsem tak unavená a nevyspalá, dostala jsem přístroj na spaní a bylo mi fajn. Taky jsem začala chodit na obeziotologii a začala pomalu hubnout, což doktor považoval za malý zázrak s kortikoidama. Na jaře jsem se i přihlásila do Stobu a začala si vyběhávat vyšetření před bariatrickou operací, ke které jsem se úspěšně dostala.
V září 2010 jsem v ÚVN podstoupila tubulizaci žaludku společně s kamarádkou a tím začal nový život. Bylo mi výborně, kila krásně mizela a my začali zase uvažovat o potomkovi, takže jsme se na jaře 2011 objednali do CAR, tam si domluvili první IVF. Neuroložka nebyla úplně proti. Odebrali mi 5 oocytů, 3 se oplodnili a 1 mi zavedli. Rozhodli za mě, že více ne, bylo mi to líto, protože ty zbylé 2 nebyli vhodné k zamražení.
No po 14 dnech začátkem července test negativní, což jsem věděla vzhledem k probíhající MS, ale nebrala jsem to až tak tragicky, ikdyž jsem si poplakala taky. Jenže mě po skončení MS stále bolely prsa a v podbříšku, tak jsem šla ke svému už bývalému gynekologovi. Chtěla jsem, aby mě prohlédl a případně mi napsal žádanky na imuno a genetiku. Byl hodně nepříjemný, že mi nic nenapíše a nebude mě kontrolovat, že ať mě zkontrolují v Pronatalu. Ani se nezeptal, kdy tam jdu.
Po dobu stimulace a čekání po ET jsem si místo braní Warfarinu, který se v těhu nesmí, píchala minihepain. Teď už jsem zase byla na Warfarinu, no naštěstí jsem za 14 dní opravdu do Pronatalu na konzultaci jela a tam mi udělali i ultrazvuk a zjistili, že jsem těhotná. Dodnes nevím, jestli to bylo z toho IVF nebo domácí zázrak, takže jsem zase přešla na injekce a každý týden krev a ultrazvuk. HCG sice rostlo, ale mimi se nevyvíjelo. Našla jsem si nového gynekologa, který byl a je výborný, takže stále doufal, že to bude OK.
Nebylo, 1.9.2011 jsem podstoupila revizi. Byla jsem cca 9 tt, byla to anem¬bryomola. Přijímala mě hodně mladá a nepříjemná doktorka a vynadala mi, jak jsem si se svou diagnózou dovolila otěhotnět a že oni to teď musí řešit. Tak jsem jí řekla, že naprosto přesně znám svůj zdravotní stav a že bych tam mnohem radši přijela až na jaře porodit. Tak mi odpověděla, že u nich bych stejně rodit nemohla, že nejsou na patologická těhotenství vybaveni. To jsem jí ubezpečila, že po tomto mě v jejich nemocnici už neuvidí.
Po zákroku jsem několik dní probrečela a přála si z narkózy se už neprobudit. Jak jsem se dala do kupy, opět jsem se objednali do CAR a tam nás objednali, jak na imuno tak na genetiku. Genetika dopadla na výbornou až na malý zádrhel, kdy manželovi do závěru zprávy napsali, že je žena. Naštěstí si toho všimnul, tak to doktorka opravila 
.
Na imunologii manžel OK já antifosfolipidový syndrom, při opakování potvrzený. Naštěstí tím, že si stejně musím ředit krev, by to v těhu problém nebyl, takže v lednu 2012 jsem jeli opět do CAR. Plni optimismu jsme si mysleli, že v únoru podstoupíme další IVF, jenže nás čekala ledová sprcha, kdy nás odmítli dále léčit kvůli mé neuro diagnóze, což jsme nechápali.
Můj stav se nezměnil, i dle poslední mag. rezonanci nález stejný, cestou domů jsme se z manželem pohádali kvůli adopci. On je razantně proti, což celkem chápu, mají negativní zkušenost v rodině a o jeho postoji vím od začátku našeho vztahu. No, ale vzdát jsem to nechtěla. Takže jsem hned druhý den naklusala ke svému gynekologovi na radu, uklidnil mě, že by to nevzdával a dal kontakt na Stellart, který spolupracuje s Gennetem.
Do týdne proběhla 1 konzultace a začátkem března jsem stimulovala, vajíčka moc nerostla a při odběru v Gennetu mi nakonec odsáli jen jedno a druhý den volali, že nebylo zralé, takže k transferu nic. Opět jsem si poplakala, ale po 3 cyklech jsme naplánovali třetí IVF s jinýma lékama. Tak 2.7.2012 bylo OPU 6 oocytů, z toho 4 oplodnily, a k transferu 5. 7 to dotáhli, 2 jedno výborný druhý horší, tak jsme si řekli, že dáme šanci oběma 
No a výsledek mě teď kope a 11.3 se narodí sekcí po 9 letech naše první dítko, holčička Kačka. Musím říci, že celé těhotenství probíhalo naprosto v pohodě, miniheparin si píchám 2× denně, ale je mi dobře, neměla jsem ani nevolnosti apod.
Zle jsem se cítila jen po plodovce, kdy jsem se o Kačku strašně bála. Dělali mi jí jen kvůli věku, všechny testy byly negativní, ale mrzelo mě, jak se mnou mluvily některá kamarádky a známé, když jsem řekla, že uvažuji, že to nepodstoupím. Tak se chovaly, jak kdybych odmítala transfuzi nebo něco podobného. Všechny otěhotněli při prvním pohledu na chlapa a nemusely podstupovat, co my a tak dlouho čekat 
.
Chceme do roka zkusit druhé dítko, takže hned jak dokojím a dám se dohromady, jdeme na to. Letos mi sice bude už 40 a trochu mě chytá panika, jak to taková postarší prvomatka amatérka zvládne, ale já i manžel se moc těšíme.
Snažila jsem se to zestručnit, co to šlo a spoustu věcí vynechat, tak snad jsem někomu dodala naději .
Přečtěte si také
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 2001
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 1433
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 1039
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 286
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 6236
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3399
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 11102
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 12072
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 2278
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 7319
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
přeju hodně štěstíčka pri porodu a pak po zbytek celého vašeho dlouhého života 
ale jak vidím naděje umírá poslední, takže ať žijí maminy po 40 
) s touto váhou jsem se vdávala, byla jsem obézní už co si pamatuji od školky, takže díky dietám a jo-jo efektu jsem to takhle dopracovala, pak se mi podařilo „zhubnout“ na 157,7 a s touto váhou jsem šla na operaci žaludku, nejnižší váha k jaké jsem se dostala byla 113,5 pak po dvou stimulacích na IVF mi to vyskočilo na 122, potvrzení těhotenství bylo na 118,9 což je prví zápis v těhu průkazce z poradny, rodit jsem šla z 129, domů dorazila 118 a dne mám 115, počítám že do týdne budu na té nenižší váze, budu šťasná když se dostanu na 99, nijak to nehrotím, hlavně kojím, tak to je teď důležitější 
Držím moc palečky, po tom co jsis zažila si fakt už štěstíčko zasloužíš. Jinak deníček se četl jako detektivka, ještěže ten úvod byl takový že člověk věděl že to dobře dopadne, jinak bych na to neměla nervy
