Problém s partnerovým dítětem

Problém s partnerovým dítětem, i když to tak zprvu nevypadalo, a anonymní výplach problémů a zlosti ze situace...

To, že můj muž má 2 starší dcery z předchozích vztahů, jsem věděla a nevadilo mi to. Přece jen, já sama měla malé dítě a byla jsem ráda, že ho vzal za své. Takže otázka o tom, že si budeme brát alespoň mladší k sobě, byla bez debat. Už na začátku jsme se jasně domluvili, že děti především a že nebudeme dělat rozdíly ani na jedné straně. Jenže…

Jenže to jsem nevěděla jaké problémy nastanou tím, že si tu mladší začneme brát. Zprvu problém nebyl, vše se jevilo dobře, začali jsme nejdříve víkendy, kdy jsme, pokud jsem já nebo můj partner nebyl v práci, vždy udělali rodinný výlet. Vždy když byla u nás, se tvářila jak oukropeček, pomalu nemluvila a nic nechtěla. Když jste se jí zeptali, proč si nevezme, tak nemůže, protože u mamky to mají zakázané (má dva sourozence), takže vysvětlování, že u nás může, že když něco bude chtít, stačí jen říct, že si bere, popřípadě se jen zeptat, abychom věděli, že už není či máme dokoupit, docela ignorovala, takže každý víkend se to opakovalo znovu. Posléze se přidala i z její strany sem tam poznámka o mamce, jak nemají tohle nebo tamto a že na ni mamka/babička strašně bez důvodu řve.

Že nám to přišlo divné, asi nemusím říkat, zvlášť když můj partner se svou bývalkou komunikoval a problémy byly trošku jinde. Ano, jeho bývalá partnerka měla problémy, ráda si přihne, práci vykonává jen brigádně (protože práci na plný úvazek vykonávat nechce: kdo by chtěl vstávat brzo ráno, když může pracovat v hospodě až odpoledne), a když mohla, děti nechala u babičky a zmizla třeba na 3 dny pryč. Tím samozřejmě nechci říct, že by to neměla těžké, přece jen být sama na 3 děti (každé s jiným partnerem), bydlet zpět u své matky, nemít stálý vztah a celkově žít jiný život, než si pro sebe myslela, musí být těžké. Ano, mohla by se k tomu postavit jinak, ale přiznejme si, že každá řešíme věci jinak a ona své problémy řeší takto. Navíc to, co nám bylo vykreslováno dítětem, zas tak pravdivě nebylo.

Ale budiž, řekli jsme si, že to nebudeme moc řešit, přece jen žádná strana nechtěla příliš dělat problémy kvůli dítěti, ale nejspíš jsme už v té době měli oslovit psychologa či poradnu.

Do toho jsem otěhotněla, takže přírůstek do rodiny, vše se zatím pořád jevilo v pořádku krom výše zmíněného, ale po porodu se partnerovi ozvali ze školy kvůli výchovným problémům: dcera chodí neupravená, na spolužáky křičí, bere jim věci, dokonce měly zmizet i peníze ze třídy. Opět nám to přišlo zvláštní, od nás chodila vždy se svačinou (po domluvě u nás začala přespávat i ve školní dny), upravená a nikdy si nestěžovala, že by měl být ve škole problém. Od mamky chodila též se svačinou, pokud neměla, dostala peníze, aby si po cestě mohla něco koupit. No jednoduše se začaly objevovat zkazky, že provedla ve škole to nebo tamto. Jednou k nám přišla i maminka kamarádky, která bydlí o 3 vchody dál, že děvče u nich doma vykládá o Modré velrybě, předstírá, že se příborovým nožem řeže a kamarádce přes messengera píše sprosté vzkazy a nadává jí.

A tímto to začalo, kolotoč možných řešení a neřešení. Důvod, proč to dělá nebo zda má nějaký problém, se od ní nedozvíte, u nás mlčí jak ryba anebo se tváří, jak kdybychom jí trhali hlavičku. Doma pro změnu na všechny řve.

Poslední ťafka přišla minulý měsíc, kdy jsem zjistila, že nejenže v době, kdy byla asi na 2 hodiny sama, mi prohrabala celý byt, ale dokonce mé dceři přemístila hračky a pokusila se vzít i mé věci. Hračky jsem už bohužel nestihla zachytit, protože je vzala během své dřívější návštěvy, svých věcí jsem si naštěstí stihla všimnout, protože je každý den používám. Na dotaz proč, jen mlčela a koukala, asi jsem jí opět rvala hlavičku nebo nožičku, přestože jsem se vší silou držela, abych nekřičela nebo jí rovnou nedala přes pr*el (není to mé dítě a přece jen dát nevlastnímu dítěti se mi příčí).

Cokoliv provede a vy ji u toho chytnete, tak vám do očí tvrdí, že ona ne, i když máte jasný důkaz, kterým jí máváte před očima. Přizná se, až když opravdu důrazně řeknete, že má říct pravdu, protože vy víte, že to tak je.

Situace tím pádem u nás doma je v momentě návštěvy partnerovy dcery napjatá, protože já jí nedůvěřuji, a tím pádem neustále hledám, jestli opět něco nevzala nebo nám doma něco nechybí. Navíc po těchto incidentech můj vztah k ní zcela ochladl, nemám vůbec chuť s ní kamkoliv vyrážet či něco podnikat. Partner ví, že situace je špatná, že dcera je sígr, a je v situaci, kdy by si ji nejraději už nebral, ale na druhou stranu je to jeho dcera a oba doufáme, že z toho třeba ještě vyroste (má 9 let). Také čekáme, kdy se vyřídí doporučení od dětského lékaře na návštěvu psychologa, který nám snad poradí, co máme dělat či kde je problém.

Vím a asi to i pochopím, když mi tu napíšete, že za vše může střídavá péče/narození dítěte, ale můžu s čistým svědomím k tomu jen říct, že zpočátku to opravdu vypadalo v pořádku, žádné rozdíly jsme nedělali, oběma jsme vždy koupili stejně, i v případě, kdy jsem s děvčaty šla jen já sama, a to stejné bylo i po narození dítěte. Má dcera se ani nikdy neprojevovala, že by se vychloubala nebo že by říkala, že má něco víc než druhá, spíše naopak. Naposledy jsme je vzali obě do kina a co myslíte, doma tvrdila, jak jsme na ni zlí, křičíme na ni a nikam ji nevezmeme, prostě opak toho, co se dělo.

Uvidíme, jak dopadne, tedy pokud se k tomu vůbec dostaneme, návštěva psychologa. A pokud jste některá měla podobný problém, budu ráda, když mi napíšete, jak jste to vyřešily nebo zda z toho dítě vyrostlo.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
jita22
12597
21.7.19 05:56

No situace neni urcite jednoduchá, me na tom zarazilo hlavne to, ze dcera ma 2 sourozence od matky kazdeho s jinym tatinkem, 2 od otce kazdeho s jinou maminkou a k tomu jeste jednoho „cizího“. Kdyz k tomu pripoctu stridavou peci a ne uplne idealni matku, popremyslim jak si ji vlastne bral otec pred vasim vztahem, no nema to holcicka lehky.

  • načítám...
  • Zmínit
Alušáček
16110
21.7.19 07:25

Chudák holka, očividně má nějaký problém, rodiče si s ní neporadí, rodině zázemí asi nic moc, tak snad psycholog pomůže… :think:

  • načítám...
  • Zmínit
M-A
689
21.7.19 07:33

@jita22 souhlasim, tech sourozencu ma az az.
Me spis zarazilo, ze chlap ma 2 dcery z predchozich vztahu, a vy jste se domluvili, ze tu mladsi si brat budete…
Jakoze a co ta starsi, ta neexistuje?

Vzdycky kdyz ctu neco takoveho, jsem tak rada, ze jsem detstvi prozila v uplne vlastni rodine, sice se rodice rozvedli, ale az v me plnoletosti…

Ve skole, kde pracuju, si prave rikame, co dite to pribeh a co vlastne po tech malych detech, ano v 8 9 letech je jeste male dite, vlastne chceme kdyz doma zazivaji ruzne pribehy…

  • načítám...
  • Zmínit
Fonty
1265
21.7.19 08:04

Jak vyroste z toho? Z té situace do ktere jí privedli dospělý kolem ní těžko vyroste…No snad vam pomuze ten psycholog.

  • načítám...
  • Zmínit
P4ja
21091
21.7.19 09:05

No, tak to dopadá, když si dospělí myslí, že dítě je věc, kterou si předávají z místa na místo a ona to zvládne. 8o

Zakladatelko, je super, že jste nedělali rozdíly. Ale každé dítě je úplně jiné. Obzvlášť v tomhle slepenci rodin. Vůbec jste nevzali v potaz, že to není jen o materiální stránce věcí. Tohle dítě si s sebou nese takovou nálož, že si to ani neumíte představit. A především toho psychologa už jste měli řešit dávno a ne vše přecházet. Jenomže jak ti nesáhla na vlastní dceru, tak nebyl důvod nic řešit :?

Prostě v tomhle bodě to bude hodně těžké a bude to běh na dlouhou trať. Ale jakmile k tomu pořád budeš mít takhle laxní přístup, že možná psycholog a možná z toho vyroste, tak se to nespravi nikdy. Nevím, co partner, jak ten se k tomu staví, a jak to má s bývalou. Ale situaci musíte řešit společně rodiny, škola za pomoci psychologů.

  • načítám...
  • Zmínit
janka23
3264
21.7.19 10:58

Pritel ma syna z predchoziho vztahu. My spolu jednu dceru a druhe dite ocekavame na jonci prazdnin. Zarlivost ze strany jehi syna je silena. Take dela naschvaly. Ale je uz tak vycurany, ze tu jezdi minimalne a kdyz uz, jen pro penize nebo darky. Snazim se, teda snazila jsem se dost, ale uz nemam silu. Take vsude posloucham, jak jsem spatna. No, uz to neresim :) nejak bylo, nejak bude. Ma teprve 11let, tak uvidime, co cas :)

  • načítám...
  • Zmínit
mado
23112
21.7.19 12:27

Je ti jasné, že ty problémy dítěti děláte vy, dospělí. Matka tři děti, každé s jiným, otec tři děti, každé s jinou a mezitím dítě, které pendluje a zjišťuje, jak svět funguje a přálo by si zázemí, kde bude jedno doma, máma, táta a sourozenci, kteří se mají rádi, vyrůstají spolu a hlavně rodiče se jim věnují, mají o ně zájem, jsou tu pro ně a nehoni další partnery a nedělají další děti, aby pak odešli stylem, po mě potopa.
Tady nejde o svačiny do školy, ale o to, že dítě na sebe upozorňuje alespoň negativně, protože, když se chová kladně, tak po něm pes neštěkne a nikoho nezajímá.
Chyba je ve vás dospělých, děláte pořád další děti, které trpí nezájmem dospělých a chybějící rodinou.
 M

  • načítám...
  • Zmínit
Gorlami
3681
21.7.19 12:33

Jstl to dobre chápu, tak ty mas 2 děti, každé s jiným partnerem; Tvůj chlap má 3 děti, každé s jinou partnerkou; Holka má 4 polorode sourozence (2 od matky, 2 od otce) a minimálně jednoho nevlastního sourozence. Matka ji raději nechává u prarodičů a otec by si ji nejraději už k sobě nebral… Se teda vůbec nedivím, ze je problemova…

  • načítám...
  • Zmínit
čertík Bertík2013
32
21.7.19 13:53

To jsou rády, jedna lepší než druhá. Základem je komunikace matka, otec, škola… Pokud to nezačnete okamžitě řešit všichni dohromady bude hůř. Mluvím z vlastní zkušenosti. Manžel má také 2 dcery z prvního manželství. Pokud chcete popovídáme v SZ.

  • načítám...
  • Zmínit
Russet
53518
21.7.19 14:02

Ta holčička má problémů díky svým plodným rodičům ažaž. Nečekala bych, co z ní vyroste nebo jestli z toho vyroste a začala s ní pracovat pod dohledem psychologa. Z toho se asi nedostane sama svépomocí :nevim:

Příspěvek upraven 21.07.19 v 14:02

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
21.7.19 15:07

Starší dcera je plnoletá s partnerem se stýká jak se oba domluví, proto si ji nebereme :nevim: K ostatním komentářům, vím, že nemáme lehkou rodinnou situaci a opravdu jsme se snažili jak mladší dceři tak i mé dávát lásku stejně, pokud se chtěla přijít pomazlit stejně jako moje, nedělala jsem rozdíly to stejné i partner, ale od doby co si začala vymýšlet tak už nemám sílu na to dělat, že se nic neděje i proto doufám, že nám psycholog pomůže s tím, kde je chyba. Děvčica totiž neřekne v čem je problém, jen lže. Samozřejmě chápu, že to není lehké pro ni, ale ani pro nás a partnerovi už přetekl pohár trpělivosti, protože samozřejmě nechce, aby lhala a tím spíš když u nás má všechno když je tu a stejně dělá pořád naschvál a dát ji na prdel též nechce, protože by byla schopná ještě říct, že ji týráme :( jak to vypadá u ní doma s maminkou nemůžu říct podle pravdy, ona tvrdí jedno a matka něco jiného :nevim: Jen jsem se potřebovala někde vypsat jestli někdo nemá podobnou zkušenost popřípadě radu…

  • Upravit
Netopirek
23964
21.7.19 15:27

Nejčastější řešení bývá jeden stály domov a "návštěvy u druhého rodiče. V tomhle případě jste spíš vy ti adepti na stabilní zázemí. A pak spousta péče. Pevná pravidla, jejich tvrdé dodržování a psycholožka. A hodně času. Úplně OK to nebude nikdy, ale mohlo by se to zlepšit

  • načítám...
  • Zmínit
paulita29
10
21.7.19 19:06

Můj přítel má taky dvě děti z předchozích dvou manželství. Na začátku vztahu jsem o nich ani nevěděla. Pochlubil se až asi za 4 měsíce. Oba dva jsou už dospělí. A téměř se s nimi nevídá. Nevím co mezi nimi bylo. Každopádně chápu vaši situaci a snad psycholog pomůže :think:

  • načítám...
  • Zmínit
Slečna Ferka
11565
21.7.19 23:03

Chudák holka. Zjevně si nikde nepřijde doma, a tímto způsobem získává pozornost. Psycholog, rodinná terapie, škola, vše možné. Holka v tom evidentně lítá jako nudle v bandě, v matce taky nemá idální vzor. Nepíšeš, kolik jí je, ale tipuju tak počínající pubertu, to je těžký věk vždycky.

Rodiče nemůžou čekat, že se díte s takovou situací srovná samo a dobře.

Příspěvek upraven 21.07.19 v 23:06

  • načítám...
  • Zmínit
Enmamma
5708
22.7.19 01:25

Uvědomili jste si, jak se ta holka musí zle cítit? Matka jí občas na 3 dny opustí, ráda si přihne, řve na ní, tátu má jen na střídavku a ty jí nerozumíš. Ona v postatě nemá stabilního rodiče žádného, stabilní rodinné zázemí nemá také. To co popisuješ, je dětská deprese. Ta se projevuje jinak než u dospělých. Matka jí seřve a ty jí už moc ani ráda nemáš, protože tě to obtěžuje. Chápu, že to je těžké. Dítě chce někoho pro sebe, mít pozornost. Tvoje dítě tohle všechno má, ona ne a je s tím stále konfrontována. Krom jiného, dost možná zkouší, jestli jí máš ráda, jestli jí nezavrhneš, nebudeš po ní řvát, neutečeš jí, jako utíká její máma, jako jí utekl táta (dítě tak rozvod chápat může). A ty jí utvrdíš, že jí bezpodmínečně ráda nemáš. Skončí to poruchama chování, možná jednou drogama a chlastem a moct za to budete všichni. Chce to hodně lásky a trpělivosti.

  • načítám...
  • Zmínit
Enmamma
5708
22.7.19 01:30

Týrání trýznitel nikdy nepřizná, holka může mít pocit, že jste se na ní vybodli. Já na vašem místě bych udělala vše pro to, abych jí dostala do péče a zachránila od její matky. Čekalo by vás asi chvíli peklo s matkou, divočina i s holkou, ale to by záleželo na vás, jak byste jí přesvědčili, že jí máte rádi. Pak by se to uklidnilo.

  • načítám...
  • Zmínit
Russet
53518
22.7.19 07:26

@paulita29
Osobně bych měla problém s chlapem, co se nehlásí k vlastním potomkům.

  • načítám...
  • Zmínit
MichaelkaT
285
22.7.19 09:09

Ono tezko chtit po 9 lete holcicce aby vam narovinu rekla a popsala, jak se citi a proc se chova jak se chova. To neumi ani spousta dospelych, natoz dite.. proto ptat se ji PROC podle me nema smysl :nevim: myslim, ze reseni je zrusit stridavou peci a dat cizi holcicce extra pozornost, o kterou si timto chovanim rika. Tzn dat ji najevo, nejen ze je rovnocenna s vasim vlastnim ditetem a to jeste stylem ze aby se nereklo, ale ze je pro vas “na prvnim miste”. Citit opravdovou bezpodminecnou lasku z obou stran (tebe i partnera), ne jen ze ji doma tak nejak tolerujete. Ale umim si predstavit jak je to tezke, hlavne pro tebe, je to precijen cizi dite a navic s ni mas negativni zkusenosti. Co takhle s ni treba jednou tydne mit odpoledne kdy to budete jen vy dve (nebo tri i s tatou) a budete se venovat 100% ji? Preji hodne trpelivosti :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
paulita29
10
22.7.19 09:22

To byl jeden důvod proč to skončilo. Takové lidi nechápu a nikdy nepochopím. :think:

  • načítám...
  • Zmínit
Fikcia
263
22.7.19 13:59

Už teraz je mi ľúto toho dieťaťa, o to viac, že niečím podobným som si prešla ja sama azanechalo to na mne trvalé následky v podobe úzkosti, strachu a pocitu menej cennosti, aj keď na sebe pracujem.
Mne pripadá, že pisateľka denníčku chce mať akési alibi - ona je tá dobrá-presne takto sa chovala aj moja macocha. Potom, keď nás dostali s mojím otcom do starostlivosti, nevlastná matka dávala jasne najavo, že ju obťažujeme a poviem vám, že dnes spolu vobec nehovoríme.
Toho dieťaťa je mi ľúto o to viac, že otec si robí deti, matka, dokonca aj zakladateľka… hovorím, súložiť im chutí, ale to, že dieťa potrebuje viac, než len materiálnu starostlivosť, to im už nevonia.
Rovno z fleku napíšem, že možno v decáku by bolo tomu dieťaťu lepšie, lebo čo je horšie pre dieťa je nezájem rodičov a nezájem nikoho. Prajem dievčatku, aby to prežilo s relatívne dobrým duševným zdravím, aj keď moc tomu neverím. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
25.7.19 19:06

@Fikcia Omlouvám se pokud Vám to přijde jako alibi, rozhodně to tak myšleno nebylo, spíš šlo o vypsání starostí nebo prosba o to jak to řešili jiní či jak by to řešili. Raději to chci udělat takto než to dopracovat k nenávisti dítěte či ujetí nervů kdy na ni zařvu, protože už mi to přeroste přes hlavu. To že máme problém vím, jen už nevím jak to řešit a přetvařovat se nechci.
Plus partner se ke všem svým dětem hlásí, dítě se mnou si udělal poté co jsme se spolu zžili a doufám, že už to spolu doklapeme až do stáří, pokud ne rozhodně si další dítě dělat nehodlám, celkově se na chlapi už vykašlu. A mou prvorozenou dcerku vychovává jako svou prakticky od miminka. Chápu, že to někde jde špatně jen doufám, že u nás to skončí dobře a mrzí mne, že Vám to nevyšlo…
@MichaelkaT to nás ani jednoho nenapadlo, spíš se snažím, aby si užila tátu bez nás, ale rozhodně vyzkoušíme jak u nás zase bude :think:

  • Upravit
Fikcia
263
31.7.19 13:30

Zakladateľka, dosť si protirečíš. Skús si prečítať ešte raz po sebe denníček. Nejde mi bohužial skopírovať v čom.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
31.7.19 16:33

@Fikcia Já se omlouvám pokud si v něčem protiřečím, nenašla jsem v čem možná jen špatně vysvětluju co se děje :nevim: Na holku neřvu, držím se, aby se to nestalo byť jsem s nervama v kýblu a přiznám se mám na krajíčku a nejsem na to pyšná. Jak to řešit opravdu nevím, pokud její maminka nezajde k Dr., aby se pořešil psycholog tak to ani já sama či s patnerem nevyřeším a svoje děti si kazit nenechám ani teď ani později. To by nenechala žádná máma. :nevim: A pokud jsem špatná kvůli tomu, že se potřebuju svěřit byť budu za tu špatnou prosím ať jsem, ale pár holek mi tu konstruktivně napsalo jak to řešit či co udělat a teď to řešíme s partnerem i mámou dítka. Jak to dopadne fakt netuším, ale ano budu mít čistý štít (pro Vás asi to alibi), že jsem se pokusila…

  • Upravit
Anonymní
31.7.19 20:04

Zakladatelko, radu pro tebe bohuzel nemam, ale chci ti vyjadrit porozumeni - moje neter ma velmi podobne chovani jako dcera tveho partnera a i kdyz jsem „jen“ jeji teta a ne jeji rodic, i tak me to velmi trapi a take nevim, jak se k ni chovat. Moje sestra zadny problem nevidi, mysli si, ze je to chovani adekvatni k veku (je ji 10 let, takze to svaluje na pubertu), ale my ostatni z rodiny vidime, ze se z ni stava maly grazlik a kdyz to takhle bude pokracovat, nechci vubec domyslet, co z ni bude v 16, ve 20… :( Lhani je u ni take na dennim poradku, nadavani kamaradkam pres messenger, falesne skakani z okna na nejake te socialni siti, kam se davaji kratka videa (ťuk ťok nebo tak nejak se to jmenuje). Ani bych se nedivila, kdyby dalsi fazi byly kradeze :roll: ja jsem s ni drive travila spoustu casu, brala jsem si ji na dovolene, na vylety, do kina, divadla… Na vsechny akce pro deti tady v okoli… Ale posledni tak cca rok uz ji nechci nikam brat, je to s ni porad horsi, porad si na neco stezuje, otravuje moje deti, naschval je provokuje, bere jim hracky a dela jim naschvaly… A prestoze je to moje neter a ja ji samozrejme miluju, tak ted proste sama v sobe bojuju s tim, ze se s ni vubec nechci vidat a kdyz uz k nam prijede, mam hned zkazenou naladu jeste nez vubec neco udela… :,( a samozrejme me to stve, nechci, aby to tak bylo, chci si k ni tu cestu znovu najit, ale neni to jednoduche :think: takze te zcela chapu, popravde, kdyby ta moje neter mela byt mou nevlastni dcerou, asi bych z toho byla o dost voc hotova a nasla bych si psychologa predevsim pro sebe :? Tak se drz, preju pevny nervy a napis sem, jak vas pribeh pokracuje :hug:

  • Upravit
aenea
1
1.8.19 11:18

Po přečtení vaší starosti, a příspěvků diskutujících se mi chce promlouvat o tom, jak je každý nejchytřejší když má načteno…
Věřím, že prožíváte velmi těžké období a chápu vši situaci…Sama jsem vyrůstala s matkou a dvěmi sourozenci, a každý máme jinýho tátu… Osud je někdy svině. Má matka byla to nejúžasnější stvoření na světě.. a pro děti by dýchala… což nelze říci o bývalé vašeho muže.
Ano i to děvčátko je chudák, ale nemusí to vždy být jen chyba rodinných vztahů. U nás tožádné následky nezanechalo… a to se koromě posledního otce nikdo nestaral…jediné co z toho pro mne vyplynulo, že si mám dát pozor koho si beru.. což se asi povedlo..jsem vdaná již 27 let. Dnes hned každý dává moudré rady… ano psychologa je třeba… škola vám moc nepomůže, tak maximálně vám může dát hlášku jak se děvče chová ve škole… na víc čas není. Spolupráce ze strany matky bude asi dle počasí a nálady. Pravdou je, že jí chybí zázemí určitě… ale nejste bůh, aby jste vyřešila vše sama… je toho tolik, co bych mohla napsat, ale blo by to nadlouho. prosím, neztrácejte snahu, ale souběžně mějte mez… máte další děti, které by také mohli situací trpět…a zničená nepomůžete ani sobě ani holčině ani vaší rodině…situace je řešitelná postupně po jednotlivých krocích, ale měl by to být muž, který to zařídí s vaší pomocí…a přesto se může stát, že to nikam nepovede. také se mi nelíbí institut střídavé péče. někde by holčina měla být doma a s druhou půlkou se stýkat..

  • načítám...
  • Zmínit
nejsemrobot
1
2.8.19 15:55

Máte to těžší, než tušíte… Zkuste si představit, co byste prožívala, kdyby se takto najednou začla projevovat Vaše vlastní dcera, nezabíralo by nic z toho, co jste vyzkoušela, ale ani tělesné tresty. Zkuste si vybavit ty pocity, strach o vlastní dítě, snahu za žádnou cenu to nevzdat a přes všechny její naschvály ji bezpodmínečně milovat… A všechny city, pocity, spontánní reakce - směs lásky a strachu o dítě je to, co ono potřebuje ke všem opatřením vycítit a co se podvědomě snaži u někoho vyprovokovat. To je moje zkušenost a vypozorování. Samozřejmě psycholog je v tom případě velmi nezbytný. Držím Vám i holčičce palce 8)

Příspěvek upraven 02.08.19 v 16:00

  • načítám...
  • Zmínit
macinam
2
5.8.19 08:52

A dockala jsi se jen kritiky a posmesku… Ja mam na vec ten názor, ze by se otec dcerunky mel zacit hodne rychle zajímat o svereni dcery do sve pece.Sice nemůžete posoudit, v jakem skutecne prostředí u matky zije, ale jestli matka chlasta a zije u sve matky, tak se da s jistotou tvrdit, ze chlasta i jeji matka/babicka. A domacnost alkoholiku není dobre vychovne prostředí. Tedy, otec/tvůj partner, by mel zajit na OSPOD nahlásit problém, ze dcera zije u matky alkoholicky. Pozadat o docasne svereni dcery do sve pece z duvodu očividných problemu. Poslat na soud zadost o svereni dcery do vlastni pece. S tim mu pomohou i na OSPOD. Do narizeneho soudniho jednani, které muze byt zahajeno treba i za 2 roky, musí byt na zadost soudu, vetsinou prostřednictvím OSPOD, provedeno setreni u obou rodicu, ve skole, pripadne i psychologicke vysetreni…Soud by sice mel v prve rade narizovat stridavou peci, protože dite ma pravo na oba rodice, a pokud je jeden z nich alkoholik, tak by se mu mel soud snazit zaridit napravu, treba v podobe lecby, ale to je na dlouhe lokty. Vy potrebujete, aby se ta holka hodila co nejdr*iv do late, tak necekejte a jednejte, hned!!!
jeji excesy se neurovnají, dokud nebude mit jiste zazemi, jisty pristup, rodinu, ale na porad!!!
Když nebudete jednat hned, holka bude dal rozvijet svoji fantazii ve zlych projevech, vy se z toho zblaznite, protože si vas partner pujde sednout za jeji prohřešek, nebo ještě lepe, nekoho z vas jen tak pro radost zabije…
a ještě něco, nejsem odbornice, ale nevycitej si to. Ta holka uz ma jisty problém vrozeny, není uplne v poradku na zaklade geneticke vybavy, ale o to vic na ni ma vliv socialni prostředí ve kterem zije.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář